Novinky

• 19

  Březen

  2024

  Plné moci budou lidé moct vystavovat zřejmě i v elektronické podobě. Ve vládní novele zákona o základních registrech to dnes schválila Sněmovna, a to zrychleně už v prvním čtení. Nyní předlohu dostanou k posouzení senátoři. Papírová forma oprávnění k zastupování nezanikne, lidé dostanou možnost volby mezi jejich listinnou a digitální podobou.

  Předloha uzákoní registr zastupování. Lidem bude sloužit k elektronickému vystavování plných mocí a vytvoří pro ně i centralizovaný systém, do něhož budou mít přístup další úřady. Lidé ho využijí v situaci, kdy budou někoho zastupovat, nebo když udělí plnou moc někomu, kdo naopak bude zastupovat při kontaktu s úřady je, například účetní při podání daňového přiznání.

  Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš (Piráti) řekl, že registr by měl stát spustit od července. Propojí se s dalšími systémy veřejné správy. „V první linii se nabízí ministerstvo dopravy a ministerstvo práce a sociálních věcí,“ uvedl.

  V registru zastupování bude plná moc až do jejího odvolání nebo do skončení platnosti. Budou v něm také formuláře plných mocí pro různé účely. Bartoš upozornil na to, že plné moci musí splňovat předepsané náležitosti, v opačném případě nemusí být pro úřady dostačující. Zmocnitel navíc může plnou moc kdykoli odvolat, papírový dokument však přetrvává. V případě digitálních plných mocí by takové případy podle vicepremiéra nastávat neměly. Přínosem je také zvýšení právní jistoty, uvedl Bartoš.

  Letošní náklady související s registrem zastupování by měly činit nejvýše zhruba 205 milionů korun a příští rok 76 milionů korun. Pro další dva roky uvádí důvodová zpráva náklady vždy až zhruba 34 milionů korun.

  (čtk)

  zdroj: Česká justice
• 24

  Leden

  2024

  Okresní soud v Lounech zamítl žalobu několika soudců děčínského okresního soudu, kteří se domáhali nároku na stravenky. Jejich vyplácení předseda Okresního soudu v Děčíně Jan Tichý podmínil tím, že budou elektronicky evidovat docházku do soudní budovy. Nárok na stravenku mají ti, kteří v daný den jsou v budově minimálně tři hodiny. Požadavek elektronické docházky není podle rozsudku nepřiměřený, stravenky nepředstavují hmotné zabezpečení soudce, ale je to nenárokový benefit a zaměstnavatel si může stanovit podmínky jeho vyplácení. Žalobci se chtějí odvolat.

  Žaloba se týkala stravenek za říjen 2022. Zástupce žalobců, soudce Štěpán Klapka v závěrečné řeči uvedl, že byla založena diskriminace mezi soudci na jednom soudu. Žalobci argumentovali tím, že soudce je soudcem 24 hodin denně. Podmínku práce minimálně tří hodin v daném dni žalobci podle Klapky splnili. Neztotožnili se pouze s tím, že místem výkonu funkce je soudní budova a že se musí podrobit elektronické evidenci, kterou považují mj. ze nezákonnou. Práce soudce se podle žalobců neodehrává jen v budově soudu. Soudci jsou přesvědčeni, že nelze nárok na stravenku odebrat.

  Žalobci tvoří menší skupinu soudců, kteří se rozhodli nerespektovat interní pravidla, která jsou běžná jinde a důležitá pro chod soudu, řekl ve středu v závěrečné řeči Tichý. U děčínského soudu pracují tři desítky soudců, žalobu na Okresní soud v Děčíně podalo osm z nich. Elektronickou evidenci zavedl Tichý po svém nástupu do funkce předsedy děčínského soudu, do té doby byla pouze písemná.

  Elektronická evidence docházky je podle Tichého důležitá mimo jiné z bezpečnostního hlediska, protože v případě mimořádné události lze rychle zjistit, kdo je v budově. Interní pravidla zohledňují podle Tichého specifická postavení soudců, nejsou nijak obtěžující. „Přesto se žalobci rozhodli, že to nebudou respektovat. Zarážející je to, že žalobci nerespektují pravidla a zároveň se domáhají benefitu, který je s tím spojen. Snaží se přesvědčit, že právo na stravování, tedy zaměstnanecký benefit, se týká specifického postavení soudce, že nepřiznání benefitu narušuje soudcovskou nezávislost, tak tomu není,“ řekl předseda děčínského soudu.

  Veřejnosti se to líbit nebude, obává se předseda

  „Zahájením tohoto řízení je ohroženo dobré jméno justice. Aby se soudci soudili o stravenky s argumentací, s jakou je uplatňována, to nám u veřejnosti neprospěje,“ konstatoval Tichý.

  Stěžejní bylo podle předsedy senátu Tomáše Machytky určit, zda opatření Tichého bylo v souladu s právními předpisy a nebylo nepřiměřeným zásahem do práv soudců. Soud po dokazování dospěl k závěru, že opatření v souladu s platnými předpisy – konkrétně se zákonem o rozpočtových pravidlech a navazující, tehdy platné vyhlášky – je. 

  Podle Machytky soudce podle těchto předpisů musí odpracovat alespoň tři hodiny daného dne v místě výkonu funkce, aby měl nárok na stravenky. Ty jsou nenárokovým benefitem, pro jehož čerpání mohou být stanoveny vedením soudu podmínky. Tichým zavedený docházkový elektronický systém se jeví jako přirozený, méně zatěžuje soudce i správní administrativu soudu, je obvyklý i u lounského soudu a jinde, řekl Machytka.

  „Evidence docházky nemůže být podkladem pro kárný postih. Je ovšem třeba mít na paměti, že v případě nároku na stravné se nejedná o hmotné zabezpečení soudce, ale toliko o poskytnutí benefitu, jehož konkrétní podmínky stanoví zaměstnavatel,“ uvedl předseda senátu Machytka. S tím, že pokud se děčínští soudci rozhodli nerespektovat tato pravidla, byla to jejich volba, s níž se vzdali i možnosti čerpat stravenkový benefit.

  „Respektujeme rozhodnutí soudu, pro nás je to právní otázka, která se musí vyřešit v rámci instančního přezkumu. Je jasné, že závěr soudu prvního stupně není závěrem konečným. To, co je předmětem naší polemiky, budeme tvrdit patrně dál i v rámci odvolacího řízení. Pro nikoho z nás to není definitivní zodpovězení otázky,“ řekl soudce Okresního soudu v Děčíně Štěpán Klapka.

  Petr Dimun, čtk

  Zdroj: Česká justice
• 3

  Září

  2023

  
  Přestože vláda chystá už třetí takzvaný antibyrokratický balíček, který má snížit administrativní zátěž podnikatelů, zbytečného papírování a odesílání hlášení se lidé jen tak nezbaví. Podle ministra pro legislativu Michala Šalomouna (za Piráty) bude stěžejní až změna zákoníku práce a na vině je také pomalá digitalizace státní správy. 

  Ministr říká, že změnit zákoník práce v českém prostředí znamená velký oříšek. „Ministerstvo práce a sociálních věcí to bude chtít probrat se sociálními partnery. A ti mají takový odmítavý přístup, zejména odbory do něj nerady sahají,“ řekl. Dát do novely náměty a podněty, které dostává od zaměstnavatelů, bude proto podle něj velmi těžké.

  Celý článek je k přečtení v archívu Hospodářských novin.
• 29

  Červen

  2023

  Práce na dohody zřejmě dostane přesnější vymezení, čímž bude předvídatelnější. Zaměstnavatelé budou moci dávat paušální náhradu nákladů lidem, kteří pracují z domova. Na kratší úvazky nebo na práci na dálku získají nárok rodiče s dětmi do devíti let věku. Změny přinese vládní novela zákoníku práce, kterou dnes schválila Sněmovna. Poslanci v ní upravili zejména přesčasovou práci ve zdravotnictví. Předloha, jež také zavede pravidla pro elektronickou komunikaci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nyní zamíří k posouzení do Senátu.

  Úpravou přesčasů ve zdravotnictví Sněmovna reagovala na varování příslušného výboru, podle kterého by regulace práce na dohody mohla snížit dostupnost pracovníků ve zdravotním provozu a ve svém důsledku ohrozit kvalitu poskytování zdravotní péče. Schválený pozměňovací návrh skupiny koaličních poslanců kolem Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) zavede ve zdravotnictví možnost další přesčasové práce, a to do konce roku 2028. Ve zdravotnických provozech půjde v průměru až o osm hodin týdně a u záchranné služby v průměru až o 12 hodin týdně. V současnosti se taková přesčasová práce řeší právě dohodami.

  Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se k poslanecké úpravě postavil neutrálně. Zdůraznil, že další dohodnutá práce bude dobrovolná. Pracovníci budou dostávat za takovou práci čtvrtinový příplatek, nepůjde o zvýšení jejích úvazků, uvedl ministr. Pozměňovací návrh podpořili i zákonodárci opozičních ANO a SPD. Podle Miloslava Janulíka (ANO) jde ale o provizorní řešení. „Problém neřešíme, ale odsunujeme,“ uvedl.

  Novela stanoví, že takzvaným dohodářům by měl zaměstnavatel nejméně tři dny předem rozvrhnout pracovní dobu a rozvrh by měl poslat pracovníkovi písemně. Lidé pracující na dohody by také měli od příštího roku dovolenou i příplatky za práci o svátcích, víkendech, v noci nebo ve ztíženém prostředí. Při placení odvodů by pobírali ošetřovné. Po půl roce u firmy by dohodáři navíc mohli žádat o běžnou pracovní smlouvu.

  Úhrada za home office

  Lidé pracující na dálku by podle předlohy mohli dostávat od zaměstnavatele náhradu ve výši prokazatelných nákladů, nebo paušální částkou za plyn, elektřinu nebo vodu. Hodinovou částku, která by nepodléhala dani, by stanovovalo ministerstvo práce a sociálních věcí podle údajů statistiků zpravidla od ledna na kalendářní rok ve vyhlášce. Zaměstnavatel by ale mohl dávat i vyšší sumu. Novela připouští i třetí variantu, podle níž by zaměstnanec nedostával při práci z domova na zvýšené náklady provozu obydlí nic.

  Lidé s dětmi do devíti let či pečující o blízké by měli podle novely nárok na kratší úvazek, práci na dálku či jiné uspořádání pracovní doby. Zamítnutí by jim zaměstnavatel musel zdůvodnit. Těhotným ženám či rodičům dětí do jednoho roku by nesměl nařídit práci přesčas.

  Některé výhody by se týkaly také pracovníků ve státní službě, ve služebním poměru v bezpečnostních sborech a vojáků. Vojákům a pozůstalým po nich předloha zvýší náhrady při služebních úrazech a nemocech z povolání. Místo násobků minimální mzdy se bude při výpočtu vycházet z násobků průměrné mzdy v národním hospodářství, tedy ze stejného základu jako u zaměstnanců.

  Část navrhovaných změn zákoníku práce vychází z dvojice unijních směrnic o předvídatelných pracovních podmínkách a o rovnováze mezi prací a rodinou. Poslanci hlasovali celkem o 13 pozměňovacích návrzích, část z nich byla podle Jurečky v naprostém rozporu s evropskými pravidly. Sněmovna odmítla například úpravu, podle níž by nárok na dovolenou nevznikl lidem pracujícím na dohodu jen u jednoho zaměstnavatele, a návrhy na zachování principu takzvané práce na zavolanou a na stanovení předvídatelných a nepředvídatelných režimů práce.

  (čtk)

  Zdroj: Česká Justice
• 23

  Březen

  2023

  Firmy, které jedou ve směnném provozu, mají velký problém: ukázalo se, že zaměstnancům často nedávají dostatečné volno, a měly by proto předělat svůj dosavadní systém směn. Může za to nový verdikt Soudního dvora Evropské unie, který nečekaně rozhodl, že se má zákonem daná doba na odpočinek počítat jinak než dosud. Díky čemuž by části zaměstnanců mělo přibýt volna. 

  Komplikace to znamená hlavně pro firmy působící v dopravě, zdravotnictví a dalších oborech, kde jedou v nepřetržitém nebo směnném provozu. Zvláště pokud nemají dostatek lidí, což se snaží suplovat přesčasy, aby jejich chod nezkolaboval. Ve směnném provozu přitom podle Českého statistického úřadu pracuje až třetina všech zaměstnanců a problém se tak může týkat tisíců firem.

  Český zákoník práce nyní stanovuje, že během jednoho týdne musí zaměstnavatel umožnit pracovníkům minimálně 35 hodin nepřetržitého odpočinku. Jenže k němu je teď nutno připočítat ještě 11 hodin coby denní odpočinek na celkových 46 hodin týdně. A to právě na základě verdiktu unijního soudu, jenž teď v březnu rozhodl o výkladu již dávno platné směrnice EU.

  Ta říká, že zaměstnanci mají nárok na denní a týdenní volno. A stanovuje jejich minimální délku – v prvním případě 11 hodin, v druhém 24 hodin. Česko ale týdenní odpočinek v zákoníku práce stanovilo na 35 hodin. „Dosud to všichni brali tak, že v týdenním odpočinku je denní odpočinek zahrnutý. Nesetkala jsem se s jiným přístupem,“ říká Veronika Odrobinová z poradenské společnosti Grant Thornton.

  „Zákonodárci evidentně ta dvě volna ze směrnice při tvorbě zákona sečetli,“ uvádí Tomáš Procházka z advokátní kanceláře Aegis Law. Jenže evropský soud nehledí na to, jak je v Česku nastavené týdenní volno a kolik hodin činí. Byť je vyšší, než stanovují unijní pravidla, je podle soudu nutné k němu přičíst ještě denní volno. V českém případě by tak zaměstnanec měl mít během sedmi dnů nově nárok na 46 hodin nepřerušovaného odpočinku.

  Směny rozhazují na rok dopředu

  Důvodem, proč se unijní soud směrnicí teď zabýval, je spor v Maďarsku. Tamní soud, který řešil spor strojvedoucího se zaměstnavatelem o nevyplacené směny, se obrátil na Soudní dvůr EU s žádostí o výklad toho, jak má volno počítat.

  Tuzemské firmy i stát nyní zkoumají, co verdikt znamená a jak na něj reagovat. „Rozsudek nyní podrobně analyzujeme a poté zvážíme další kroky,“ uvedl mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta. Podle něj ale platí dosavadní pravidla, a tak se pro české zaměstnavatele a zaměstnance nic nemění. Právníci však upozorňují, že sice právní úprava zákoníku práce platí, ale musí se nově vykládat podle verdiktu Soudního dvora EU.

  _____________________________

  Klíčový případ z Maďarska

  Soudní dvůr EU rozhodoval takzvanou předběžnou otázku, se kterou se na něj obrátil soud v maďarském Miskolci. Ten řešil spor strojvedoucího se zaměstnavatelem o nevyplacené směny a ptal se, jak má volno počítat s ohledem na evropskou směrnici. Maďarský zákoník práce stanovuje minimální týdenní odpočinek na 48 hodin, tedy dvojnásobek minima dle směrnice.

  Evropský soudní dvůr řekl, že je jedno, v jaké délce stanoví týdenní volno jednotlivé státy. Zaměstnanci musí dostat jak týdenní, tak denní volno současně.

  „Je-li pracovníkovi poskytnuta týdenní doba odpočinku, má rovněž nárok na dobu denního odpočinku, která předchází uvedené týdenní době odpočinku,“ konstatoval unijní soud.

  Při zavedení nového výkladu pravidel by tak měli mít maďarští zaměstnanci právo na nepřetržitý odpočinek celkem v délce 59 hodin během každého týdne.

  _____________________________

  Například České dráhy potvrzují, že jim nová pravidla způsobí komplikace. Podle platné kolektivní smlouvy mají zaměstnanci nárok na 36 hodin nepřetržitého volna během týdne. Jen každý druhý týden jim musí společnost poskytnout volno v délce 48 hodin.

  Rozvrhy směn provozních zaměstnanců přitom mají dnes dráhy stanovené rok dopředu. „Zapracování této změny by pro nás bylo velmi složité a komplikované, a to jak z pohledu plánování směn a sestavení jejich rozvrhu, tak i z pohledu navýšení personálních kapacit,“ říká mluvčí drah Lukáš Kubát. 

  Pracovní dobu kromě zákoníku práce určuje pro pracovníky v dopravě i vyhláška vlády. Ta sice umožňuje, aby se z provozních důvodů doba na odpočinek posunula. Ale jen tak, že musí během tří týdnů v součtu činit 105 hodin.

  „Výklad soudu znamená, že se bude muset přepočítat, a bude to nejméně 138 hodin za tři týdny,“ říká Oldřich Schneider, místopředseda odborového svazu pracovníků v dopravě Dosia. I oni si nyní dělají analýzu, jak dál postupovat. A i podle něj se budou muset zřejmě předělávat rozpisy směn.

  Podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové dodržení uvedeného výkladu zkomplikuje situaci i ve zdravotnictví. „Prodloužení volna na 46 hodin by se nám líbilo, ale nevím, jestli je to reálné,“ říká s tím, že by to mohlo udělat velké problémy nemocnicím. Už teď přitom sestry a lékaři často slouží víc hodin, než je možné maximum. A porušují tak zákoník práce.

  Inspektoři práce čekají na pokyny

  I sestry mají rozpisy hotové rok dopředu. Často dělají „dvanáctky“ a teoreticky by měly mít podle pravidelného rozpisu dostatečnou délku nepřetržitého volna. Jenže kvůli nedostatku zdravotního personálu musí velká část z nich dělat i přesčasy. A s těmi už nemusí splnit podmínku na 46 hodin nepřetržitého odpočinku.

  „Zatím se směny rozepisují tak, aby ta doba týdenního volna odpovídala zákoníku práce, tedy 35 hodin,“ potvrzuje Žitníková. „V okamžiku, kdy se do toho dávají přesčasy, tak se obávám, že se do toho nemocnice nevejdou.“ Naopak na policisty, hasiče či vojáky nemá žádný dopad. Jejich zaměstnávání se řídí zákonem o služebním poměru, a uvedená směrnice se proto na ně nevztahuje.

  Na to, jak se k dané situaci postaví, se chtějí ptát vedení firmy i odboráři Škody Auto. „Už jsme se domluvili na setkání, kde budeme chtít vědět, jak na to zareagují,“ říká šéf tamních odborářů Jaroslav Povšík. Sama firma na dotaz HN, co pro ni verdikt znamená, pouze sdělila, že dodržuje platná ustanovení zákoníku práce.

  To, zda firmy poskytují zaměstnancům dostatek volna, by měl kontrolovat Státní úřad inspekce práce. „Předpokládám ale, že inspekce bude rozumná a nějakou dobu to bude tolerovat a řešit to zatím jen napomenutím, a nikoli pokutou,“ doufá Odrobinová.

  Jak se k tomu postaví sami inspektoři práce, není zatím jasné. Podle mluvčího Richarda Kolibače teprve vyhodnocují dopad verdiktu a počkají na pokyny zřizovatele jejich úřadu, jímž je ministerstvo práce a sociálních věcí.

  Podle právníka Procházky by řešením bylo upravit zákoník práce, kde by se převzaly časy odpočinků, které zmiňuje evropská směrnice, již řešil soud. A stanovilo by se, že týdenní volno je 24 hodin – podle minima ve směrnici. Spolu s 11 hodinami denního volna by to činilo 35 hodin, z kterých všichni v Česku dosud vycházejí.

  „Bylo by to nejelegantnější řešení, navíc na vládě je právě novela zákoníku práce,“ říká právník. V tom případě by padla možnost, aby zaměstnanci měli výhodnější podmínky, než uvádí evropská pravidla.

  Podle Odrobinové skýtá uvedený výklad ještě jedno nebezpečí pro firmy. Zaměstnanci by se mohli domáhat zpětně odškodnění – že pracovali i v době, kdy měli mít podle zákona volno. „Dokážu si představit žalobu o náhradu škody, že jim bylo nařízeno víc práce, než mohli podle zákona odpracovat.“

  Zdroj: Hospodářské noviny
• 10

  Březen

  2023

  Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před instalací a používáním čínské aplikace TikTok na zařízeních s přístupem k systémům spadajícím do kritické informační infrastruktury a dalším významným informačním systémům. Úřad dnes sdělil, že aplikace představuje bezpečnostní hrozbu. Zvážit používání aplikace i to, co skrze ni lidé sdílí, doporučuje úřad i široké veřejnosti.

  „Množství sbíraných dat a nakládání s nimi, v kombinaci s právním prostředím v Číně a rostoucím počtem uživatelů v ČR, nám nedává jinou možnost než označit TikTok za bezpečnostní hrozbu,“ uvedl ředitel NÚKIB Lukáš Kintr. Dalším důvodem pro vydání varování je podle úřadu právní a politické prostředí v Číně, kterému podléhá vývojář a provozovatel aplikace, pekingská společnost ByteDance.

  NÚKIB varuje před instalací i používáním TikToku na zařízeních přistupujících k systémům kritické informační infrastruktury, informačním systémům základní služby a významným informačním systémům. „K vydání varování jsem přistoupil na základě komplexní analýzy informací o aplikaci TikTok, které jsme získali jak z veřejných zdrojů, tak od našich spojenců,“ uvedl Kintr.

  Varování je pro povinné osoby podle zákona o kybernetické bezpečnosti účinné od okamžiku vyvěšení na úřední desce NÚKIB. Příslušné subjekty musí přijmout přiměřená opatření. NÚKIB hodnotí hrozbu jako vysokou. „NÚKIB doporučuje zakázat instalaci a používání aplikace TikTok na zařízeních, jež mají přístup do regulovaného systému jako nejsnadnější způsob, jak co nejvíce eliminovat uvedenou hrozbu,“ uvedl úřad. Na mysli má pracovní i soukromá zařízení využívaná k pracovním účelům.

  „Varování nerozlišuje mezi uživateli ze státního a soukromého sektoru. Stěžejní je pro mě to, zda by ohrožení konkrétního systému mohlo mít negativní dopad na fungování ČR a bezpečí každého z nás,“ doplnil Kintr. Široké veřejnosti úřad doporučuje zvážit využívání aplikace a zejména to, co přes ni lidé sdílí. Osobám ve vysokých politických, veřejných či rozhodovacích funkcích pak výslovně doporučuje aplikaci nepoužívat.

  NÚKIB ve varování s odkazem na čínskou legislativu v oblasti bezpečnosti a zpravodajské činnosti zmiňuje obavy z toho, že zájmy čínského státu mohou být kladeny nad zájmy uživatelů. Připomíná také, že Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2021 označila Čínu za rostoucí komplexní zpravodajskou hrozbu.

  Aplikace podle NÚKIB například zjišťuje informace o dalších nainstalovaných aplikacích. Obsah soukromé komunikace nahrává na servery ByteDance, pravidelně kontroluje polohu zařízení a má přístup ke kontaktům, informacím o zařízení, sítích WiFi či kalendáři. „Množství dat a způsob, jakým jsou sbírána, může sloužit k zacílení kybernetických útoků na konkrétní osoby, a tím zvýšit riziko jejich úspěchu,“ stojí ve varování.

  Čínská sociální platforma TikTok je založena na nahrávání a publikování krátkých videí, která mezi sebou sdílejí převážně náctiletí. Aplikaci zakázaly nedávno na zařízeních používaných pro služební účely některé instituce EU kvůli obavám, že by TikTok mohl být využíván k propagaci Pekingu nebo sbírání informací o uživatelích. Bílý dům minulý týden nařídil federálním úřadům USA, že mají 30 dní na to, aby odstranily TikTok ze všech vládních zařízení. Od 1. března začala na svých zařízeních blokovat TikTok kanadská vláda.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 30

  Prosinec

  2022

  Úřad 24 hodin denně a všechny důležité zprávy na jednom místě. Tak představovalo před 13 lety ministerstvo vnitra datové schránky, které slouží k elektronickému doručování dokumentů. Ministerstvo vnitra začalo s jejich zřizováním 1. července 2009, kdy vstoupila v platnost příslušná vyhláška. Ta mimo jiné stanovila, že do 1. listopadu téhož roku musí mít datovou schránku všechny povinné subjekty, tedy společnosti zapsané v obchodním rejstříku, úřady a státní instituce. Nyní se okruh povinných rozšiřuje – od 1. ledna 2023 budou datové schránky zřízeny všem živnostníkům (OSVČ), spolkům, bytovým družstvům a společenstvím vlastníků jednotek či nadacím. Datovou schránku tak automaticky dostanou dva miliony držitelů živnostenského oprávnění a asi 200.000 právnických osob, které ji dosud nemají. Nepodnikající fyzické osoby budou moci získat datovou schránku nadále jen na vyžádání.

  Podle loni schváleného zákona mělo platit i automatické zřízení datové schránky všem lidem, kteří by se přihlásili například bankovní identitou nebo elektronickým občanským průkazem ke kterékoliv digitální službě státu. Podle vlády ale byl tento plán „příliš ambiciózní“ a zkomplikoval by život lidem s nižšími digitálními dovednostmi. Lidé by sice mohli schránku znepřístupnit, bylo by to pro ně podle kabinetu příliš zatěžující. V prosinci schválená vládní novela proto automatické zakládání schránek občanům rušila. Lidem bude nadále vytvoření datové schránky nabízeno jako možnost, nikoli jako povinnost.

  Datové schránky změnily způsob doručování a podávání úředních dokumentů. Datová schránka je elektronické úložiště sloužící k dodávání dokumentů a fungující s maximální mírou ochrany, tedy s ověřením totožnosti vlastníka schránky. Pomocí datových schránek je možné zasílat dokumenty v elektronické podobě orgánům veřejné moci a také je takto od nich přijímat. Zdarma, snadno a rychle tak lze elektronicky komunikovat se státními institucemi a společnostmi, zasílat a přijímat elektronické dokumenty a zprávy, a to odkudkoli a kdykoli.

  Způsob komunikace prostřednictvím datových schránek nahrazuje klasický způsob doručování v listinné podobě, protože zákon o datových schránkách zrovnoprávňuje papírovou a elektronickou verzi zasílaného dokumentu. Datové zprávy zůstávají uložené v datové schránce 90 dnů. Lze si však za úplatu pořídit datový trezor, který pak automaticky uchovává zprávy i po této době.

  Doposud jsou datové schránky zřizovány automaticky ze zákona všem orgánům veřejné moci a určitým skupinám právnických a podnikajících fyzických osob (například advokátům, daňovým poradcům, auditorům, znalcům, soudním tlumočníkům, notářům), ostatním, tedy i fyzickým osobám včetně cizinců, na základě jejich žádosti. Fyzické osoby mohou podat žádost na zřízení datové schránky online po přihlášení přes identitu občana (například bankovní identita), osobně na kontaktních místech Czech POINT popřípadě i písemně přes elektronický formulář, který je ale nutné doplnit ověřenými podpisy. Žadatel poté obdrží uživatelské jméno a heslo (například poštou nebo e-mailem) a poté se již může hlásit do své datové schránky na mojedatovaschranka.cz. Do datové schránky se lze přihlásit několika různými způsoby, a to jménem a heslem, přihlašování certifikátem, SMS autentizací, mobilním klíčem či přes Identitu občana.

  Datové schránky lze využít pro řadu úkonů. Lze přes ně vyřídit osobní doklady, daňové přiznání, zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění, komunikovat s katastrálním úřadem (například i zřídit službu sledování změn údajů o nemovitostech) či získat výpisy z Informačních systémů veřejné správy (např. z rejstříku trestů či rejstříku bodového hodnocení řidiče). Prostřednictvím datové schránky je možné i např. zažádat o rodičovský příspěvek, obdržet informaci o přestupku na silnici či o blížícím se konci platnosti pravidelné technické prohlídky vozidla.

  Ministerstvo vnitra před časem oznámilo, že počet datových schránek se zvýšil na 1,7 milionu. Od ledna do března se počet zřízených datových schránek zvýší na zhruba 3,9 milionu.

  Podle srpnového průzkumu společnosti Ipsos mezi 800 dospělými respondenty datovou schránku v současnosti využívá zhruba 22 procent Čechů, což je přibližně o sedm procentních bodů více než v polovině minulého roku. Více než polovina Čechů (54 procent) nikdy nenavštívila službu Portál občana, která funguje jako rozcestník pro digitální služby státu. Přibližně 53 procent lidí vůbec neví, kde informace o dostupných digitálních službách hledat. Ačkoliv data ukazují, že Češi digitalizaci správních úkonů ve větším měřítku nevyužívají, neznamená to, že by o elektronickou komunikaci s úřady nestáli. Celkem 55 procent lidí si myslí, že jim stát nedává dostatečné možnosti k tomu, aby své úkony mohli vyřizovat digitálně.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 20

  Listopad

  2022

  Navržená novela Zákoníku práce je především v oblasti elektronizace pracovně-právních dokumentů krok správným směrem. Některé další návrhy ale přinesenou zaměstnavatelům zbytečnou zátěž a mohou omezit pracovní flexibilitu. Jde například o úpravu práce na dohodu o provedení práce. „Cílem změn mělo být pracovní flexibilitu podporovat, což se ne zcela povedlo. Dochází k povinnosti rozvrhovat nerozvrhnutelné,“ myslí si ředitel vývoje OKbase, HR řešení od OKsystemu, Vojtěch Klimeš. Kritice čelí také regulace práce z domova.

  Ministerstvo práce a sociálních věcí ke změnám přistupuje na základě dvou evropských směrnic, které ČR musí aplikovat do tuzemského práva. Jde o úpravy z důvodu posilování transparentních a předvídatelných pracovních podmínek v EU a kvůli rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob.

  Zpřísnění zaměstnávání formou dohody o provedení práce uškodí zaměstnavatelům i zaměstnancům. Myslí si to výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) Vít Jásek. „Když na příklad zemědělec najme brigádníky na sklizeň, není možné předvídat kdy bude pršet a kdy ne, a kdy tedy bude moci být práce vykonána. Počasí prostě nejde naplánovat a tedy není možné naplánovat ani směny,“ myslí si Jásek.

  Novela zákoníku práce by mimo jiné měla setřít rozdíly mezi zaměstnaneckým poměrem a flexibilnějšími variantami práce „na dohodu“. „Dohody jsou uzavírané často právě proto, aby zajistily větší flexibilitu, a to jak na straně zaměstnavatele, tak i zaměstnance. To, že někdy jsou tyto dohody zneužívány by ale nemělo převážit a otočit celou úpravu tak, aby změny působily proti zamýšlené větší flexibilitě,“ míní Vojtěch Klimeš z OKsystem.

  Pro zaměstnavatele i zaměstnance jsou brigády nejjednodušší formou pracovně právního vztahu s minimem povinností i závazků. „Zavedení povinnosti plánovat u dohod o provedení práce směny s předstihem jde proti tomuto principu,“ míní Jásek.

  Automatické příplatky za práci v noci podle Vojtěch Klimeše postrádají logiku, protože jsou lidé, kteří takovou pracovní dobu úmyslně vyhledávají a vyhovuje jim. „Když takto práci rozvrhne zaměstnavatel, všechny příplatky jsou zcela v pořádku. Pokud se tak rozhodne zaměstnanec v rámci touhy po flexibilitě, v pořádku to není a navržený stav povede ke snížení flexibility práce,“ myslí si ředitel vývoje OKsystemu.

  EU vnímá dohody negativně

  Obecně jsou na evropské úrovni práce konané na jiné formy dohody než pracovní smlouvy negativně vnímány. Jsou označované jako nestabilní a nepředvídatelné. Říká se jim také smlouvy na zavolanou. EU se jim brání s důvodem, že vytvářejí velký potenciál sociální nerovnosti. „V rámci procesu přijímání této novely bude našim hlavním cílem zamezit tzv. „gold-platingu“, to jest takovým opatřením, které by danou věc regulovaly nad rámec požadovaného,“ říká ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum (AAVIT) Jaromír Hanzal.

  Podle něj by zákoník práce měl být kompletně rekodifikován. „Zákonodárci se při jeho „šití horkou jehlou“ v roce 2006, nebyli schopni zbavit ideologie, na které byl vystavěn jeho předchůdce, v podstatě první a jediný pracovněprávní kodex v socialistické ČR a to Zákoník práce z roku 1965. Jeho paternalistická úloha státu se silnými prvky ochrany zaměstnance, které jsou de facto mechanizmy kontrolními neodpovídají modernímu přístupu ani pojetí práce a její flexibilitě ani v pojetí posilování odpovědnosti jednotlivce,“ myslí si Hanzal.

  Zaměstnavatelé odmítají zdůvodnění výpovědi ve zkušební době

  Pro zaměstnavatele je neakceptovatelná povinnost zdůvodnit ukončení pracovního poměru ve zkušební době. „Zkušební doba je tu od toho, aby obě strany, tj. zaměstnavatel i zaměstnanec, měly možnost ukončit pracovní poměr kdykoliv a bez udání důvodu. Povinnost uvést důvod jde naprosto proti principu zkušební doby. Pro zaměstnavatele pak znamená riziko soudního sporu v případě, že se zaměstnanci zdůvodnění nebude z jakéhokoliv důvodu líbit,“ vysvětluje výkonný ředitel UZS Jásek.

  Asociace pro aplikovaný výzkum vítá návrh na platbu paušální částky při práci na dálku za úhradu plynu elektřiny, vody atd. Částka by měla činit asi 23 korun za osmihodinovou pracovní dobu. Další regulace jsou ale podle Hanzala zbytečné. Dosavadní praxe hromadného zavádění práce na dálku počasí pandemie Covid-19 podle něj ukázala, že pokud je na určitém typu  řešení oboustranný zájem není potřeba podrobná právní úprava.

  AAVIT za tímto účelem provedl průzkum u 28 obvodních či okresních soudů s dotazem, jestli  byl z pracovních vztahů, kdy byla dohodnuta práce na dálku zaznamenán zvýšený počet soudních sporů. Odpověď většiny z nich byla negativní – žádné spory u soudů až na výjimky nebyly řešeny.

  Vyzvednutí dětí ze školky jako benefit

  Naopak zaměstnavatelé s finanční náhradou za home office zásadně nesouhlasí. Podle Víta Jáska zaměstnanec dostává benefity v podobě časového bonusu, kdy například může vyzvednout děti ze školky a není tedy nutné práci z domova dále finančně kompenzovat.

  „Povinnost hradit zaměstnanci paušální náhradu by zcela jistě vedla k omezování tohoto benefitu. Zaměstnavateli v souvislosti s homeoffice už tak vznikají další náklady (zvýšené náklady na bezpečnost, internetovou konektivitu, organizaci práce atd.). Pokud mají být hrazeny náhrady za homeoffice, můžeme se ptát, proč např. nemá být hrazena např. doprava do práce,“ míní ředitel vývoje OKbase Klimeš.

  Dalším problémem je podle něj nutnost určit přesné místo výkonu práce na homeoffice i nutnost zajistit bezpečnost práce, což opět snižuje flexibilitu. „Pokud jsou tyto úpravy realizovány v duchu hesla „work-life balance“, v praxi jdou navržené změny spíše proti tomuto trendu. Každopádně mohu potvrdit, že bez ohledu na finální podobu pravidel, bude náš personální systém OKbase opět včas připraven a nastaven tak, aby personalistům i zaměstnancům jakékoliv personální agendy pomáhal co nejefektivněji odbavit,“ dodává Klimeš.

  Zaměstnavatelé: Na home office nemůže být nárok

  Unie zaměstnavatelských svazů kritizuje dále to, že by byl na tzv. home office nárok pro rodiče dětí do 15 let. „Práce z domova je benefit, a jako benefit musí zůstat. Nemůže tedy být za žádných podmínek nárokový. Vždy musí jít o dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,“ uvedl Vít Jásek.

  Dalším problematickým místem je úprava podmínek bezpečnosti práce. „Nesouhlasíme s návrhem a budeme podporovat takové protinávrhy, které budou prosazovat odpovědnost jednotlivce, před kontrolní a restriktivní formou. Taktéž přenesení povinnosti nařídit práci na dálku  ze státu na zaměstnavatele se nám jeví jako krajně nevhodné a zaměstnavatele zbytečně zatěžující,“ reaguje Jaromír Hanzal z AA VIT.

  Elektronické doručování by mělo zjednodušit mnohé činnosti na straně zaměstnavatele a to zejména při doručování písemností, kdy zaměstnance nelze na pracovišti dostihnout, které stávající právní úprava neřeší a doručování se v takových případech děje tzv. Směnkou doručení, což je právní formulace v dnešní době zastaralá. „Určitou nejistotu ale vyvolává ust. § 334a odst. 2, který je nutné interpretovat tak, že doručování elektronicky se použije pouze v případě, že zaměstnance nelze na pracoviště zastihnout. Domníváme se, že tato právní úprava by měla být využívaná vždy, kdy se na tom strany pracovněprávních vztahů dohodnou, zejména u jednostranných prvních aktů a projevů vůle,“ obává se Jaromír Hanzal.

  Povinnost „překlopit“ dvě evropské směrnice do českého právního řádu byla stanovena nejpozději do 1.8.2022, ČR je tedy implementuje po termínu.

  Autor: Eva Paseková

  Zdroj: Česká justice
• 2

  Listopad

  2022

  Vláda schválila na dnešním zasedání zrušení automatického zřízení datové schránky pro občany, které mělo začít platit v lednu. Návrh novely zákona dostane Sněmovna. Poslanci by se jím mohli začít zabývat na schůzi plánované na dny po 15. listopadu. Automatické zřízení schránky mělo začít v lednu fungovat pro občany poté, co se ke kterékoli digitální službě státu přihlásí například bankovní identitou nebo eObčankou. Zavedení povinnosti od ledna příštího roku označilo ministerstvo vnitra za ambiciózní. Navrhlo návrat k dosavadní úpravě, podle které se datová schránka fyzické osobě zřídí výlučně na její žádost.

  „Plníme závazek o maximální možné komunikaci se státem, ale zároveň ponecháváme možnost dosavadní cesty,“ řekl na tiskové konferenci po zasedání premiér Petr Fiala (ODS). Podle předkladatelů se původní úprava v kontextu aktuální společenské situace jevila jako příliš ambiciózní a ze strany fyzických osob je automatické zřizování datové schránky, jejíž případná deaktivace vyžaduje aktivní úkon fyzické osoby, vnímáno jako příliš zatěžující.

  Automatické zavedení datových schránek pro občany po použití jejich elektronické identity bylo loni schváleno jako součást zákona, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady a urychlit digitalizaci státní správy. Schránku podle zákona automaticky dostanou dva miliony držitelů živnostenského oprávnění a asi 200.000 právnických osob, které ji dosud nemají. Nyní funguje 1,667 milionu datových schránek, z toho asi tři čtvrtě milionu bylo zřízeno povinně a 910.000 dobrovolně. Schránku si dosud musely povinně zřídit úřady nebo právnické osoby, dobrovolně si ji pak může založit každý občan.

  Prostřednictvím datové schránky lze podat daňové přiznání, zažádat o výpis z rejstříku trestů, získat výpis bodů řidiče nebo například zaslat omluvenku dítěti do školy. Informace k datovým schránkám jsou na webech www.chcidatovku.cz a www.mojedatovaschranka.cz.

  Návrh na zrušení automatické povinnosti zřizování datových schránek těm, kteří se například bankovní identitou nebo elektronickým občanským průkazem poprvé přihlásí od příštího roku ke kterékoliv digitální službě státu, ve Sněmovně nedávno předložil jako pozměňovací poslanec STAN Petr Letocha. Výbor pro veřejnou správu plénu schválení tohoto návrhu nedoporučil. Dolní komora bude o úpravě k vládní předloze, jež zejména zřizuje Digitální a informační agenturu, hlasovat v pátek.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 30

  Srpen

  2022

  V Praze vznikne nový ústřední orgán. Od 1. dubna 2023 má dosavadní agendu ministerstva vnitra ohledně základních registrů a informačních systémů státu převzít Digitální a informační agentura. A to včetně datových schránek. Vláda rovněž zavede Radu vlády pro informační společnost. Zřízením nových institucí plní vláda své cíle z programového prohlášení, uvádí k tomu Úřad vlády. Správní úřad zaměstná 230 lidí.

  Návrh novely zákona „ o právu na digitální služby“ byl předložen poslanecké sněmovně ministerstvem pro místní rozvoj. To řídí předseda Pirátů Ivan Bartoš.

  Rozvoj a provoz společných, sdílených digitálních služeb ČR bude svěřen novému ústřednímu správnímu úřadu, Digitální a informační agentuře – DIA, ustanovené ze současné Správy základních registrů. Zde bude rovněž zřízeno rozsáhlé kompetenční centrum odborníků pro nejrůznější a potřebné oblasti ICT, které bude sdílené neresortně, uvádí k návrhu zpráva RIA.

  Běžný provoz za 260 milionů

  V agentuře budou postupně zřizovány a rozšiřovány potřebné útvary nebo přesouvány útvary z Ministerstva vnitra, zejména takové, které povedou ke zlepšení postavení v mezinárodním srovnání v digitalizaci a eGovernmentu. Agentura bude poskytovat své služby ostatním resortům bezúplatně a financována bude ze své vlastní rozpočtové kapitoly, stojí v důvodové zprávě.

  Náklady na novou Agenturu se budou skládat z částky za transformaci agendy z ministerstva vnitra, což má stát 38 milionů korun, a z nákladů na provoz. „Běžné provozní náklady se v rámci DIA dle posledních dat odhadujeme na 260,3 mil. Kč. Z toho 159,2 mil. Kč tvoří personální náklady, provozní náklady pak 54,1 mil. Kč, programové vybavení, posudky, konzultace a jiné služby dalších 36 mil. Kč a 11 mil. Kč bude sloužit jako rezerva,“ uvádí se v důvodové zprávě.

  Externisty nahradí noví zaměstnanci

  Co se týče zaměstnanců, ze stávajících institucí a útvarů vnitra se jich přesune 185. Podle zprávy RIA musí Agentura nabrat dalších 44 pracovníků, aby jimi nahradila zvenku nakupované služby. Externisté jsou podle zprávy RIA „často násobně dražší“.

  „Dále se počítá s nárůstem o 44 míst, která vyžadují financování nad rámec stávajícího rozpočtu přesouvaných útvarů. Tato místa jsou nutně třeba k vyřešení neřešených problémů z minulých let, k nahrazení nákupů externích služeb (často násobně dražších), k plnění nových kompetencí, rozšíření podpůrných provozních útvarů i ustálení nepostradatelných pracovníků v rámci státní správy díky jejich převedení z projektové podstaty práce. Celkový rozpočet na těchto 44 nových míst je odhadován na 120,3 mil. Kč, z čehož 63,8 mil. Kč odpovídá ohodnocení pracovníků, provozní náklady jsou vyčíslené na 25,5 mil. Kč,“ stojí doslova v důvodové zprávě.

  Až do 1. Dubna 2023 zůstává agenda vnitru

  V čele nového správního úřadu bude stát ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh člena vlády v čele dalšího nového orgánu  – Rady vlády pro informační společnost.

  Nový úřad převezme agendu ministerstva vnitra týkající se například základních registrů, formulářů, orgány veřejné moci je budou muset zveřejňovat prostřednictvím nové Agentury.

  Oddělení agendy digitalizace a informatiky nastane k 1. dubnu 2023.  Do té doby ji bude nadále vykonávat vnitro.  Novelou vymezená agenda ministerstva vnitra se prostřednictvím přechodného ustanovení stane automaticky agendou agentury.

   „Postupy podle zákona č. 12/2020 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené ministerstvem v oblasti působnosti, která podle tohoto zákona přechází na Agenturu, a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončené, dokončí Agentura; dosavadní úkony ministerstva se považují za úkony Agentury,“ uvádí novela s odkazem na zákon o archivní a spisové službě nebo k zákonu o elektronické identifikaci.

  Nový partner starých úřadů, nový správní úřad

  Současně se „oblast informačních systémů veřejné správy“ vyškrtává od dubna příštího roku z působnosti ministerstva vnitra.

  Nově tak bude partnerem Českého statistického úřadu, co se týče identifikátorů, nikoli vnitro, nýbrž Agentura. Agentury bude rovněž vydávat atestace a akreditace a převezme odpovědnost za cloud computing jako informační systém veřejné správy.

  Agentura bude jako správní úřad také vydávat vyhlášky a kontrolovat a vybírat pokuty za nedodržení povinností podnikatelů – správců informačních systémů, a to až do výše jeden milion korun.

  Rada vlády jako mediátor a stratég

  Jak dále vyplývá z návrhu, architekturou státních systémů se bude zabývat nejprve Rada pro informační společnost, která mimo jiné „připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro vytváření nebo rozvoj informačních systémů veřejné správy spravovaných státními orgány nebo státními právnickými osobami anebo informačních systémů veřejné správy spravovaných orgány územních samosprávných celků, které slouží k výkonu přenesené působnosti, vyvolané společnou potřebou více správců informačních systémů veřejné správy nebo potřebou spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni“.

  Co je Rada vlády pro informační společnost a jaké má působnosti? To vyplývá rovněž z novely zákona:

  § 3a

  Rada vlády pro informační společnost

  (1) Vláda zřizuje jako svůj poradní orgán Radu vlády pro informační společnost. V jejím čele stojí člen vlády.

  (2) Rada vlády pro informační společnost

  a) zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy, a to i z hlediska bezpečnosti těchto systémů, a předkládá tyto dokumenty vládě, sleduje a analyzuje informační potřeby veřejné správy a stav informačních systémů veřejné správy,

  b) připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro vytváření nebo rozvoj informačních systémů veřejné správy spravovaných státními orgány nebo státními právnickými osobami anebo informačních systémů veřejné správy spravovaných orgány územních samosprávných celků, které slouží k výkonu přenesené působnosti, vyvolané společnou potřebou více správců informačních systémů veřejné správy nebo potřebou spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni a

  c) předkládá vládě k rozhodnutí programy obsahující pořízení nebo technické zhodnocení určených informačních systémů, investiční záměry akcí pořízení nebo technického zhodnocení určených informačních systémů a projekty určených informačních systémů v případě nesouhlasného vyjádření Agentury, nesouhlasí-li orgán veřejné správy s tímto vyjádřením.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 4

  Srpen

  2022

  Datovou schránku pro elektronickou komunikaci se státem si v Česku zřídilo již přes půl milionu lidí. Informovala o tom Klára Dlubalová z ministerstva vnitra. Připomněla, že od nového roku se rozšíří skupina subjektů, kterým budou zřízeny datové schránky automaticky ze zákona.

  „Mám radost, že jsme v tomto případě pokořili hranici půl milionu uživatelů. Je to důkaz toho, že lidé datovkám přichází na chuť a využívají je pro komunikaci ať už s úřady, nebo třeba s podnikateli a firmami,“ uvedl v tiskové zprávě ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

  V současnosti jsou datové schránky povinné jen pro úřady a podnikatele. Od příštího roku začne automatické zavádění datových schránek pro občany po použití jejich elektronické identity, tedy po prvním přihlášení ke kterékoli digitální službě státu prostředkem pro elektronickou identifikaci. Přihlásit se lidé mohou prostřednictvím mobilního klíče eGovernmentu, eObčanky nebo bankovní identity.

  „Pokud ale občan nebude chtít datovou schránku využívat, bude si ji moci na základě žádosti deaktivovat,“ doplnila Dlubalová.

  Datové schránky fungují jako informační systém 12 let. Prostřednictvím datové schránky lze podat daňové přiznání, zažádat o výpis z rejstříku trestů, získat výpis bodů řidiče nebo například zaslat omluvenku dítěti do školy.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 13

  Červen

  2022

  Až od exekutora se dozvěděla žena s datovou schránkou, že je proti ní vedeno řízení, ve kterém byla odsouzena. Osobě žijící v zahraničí doručoval soud na obecní úřad. Má-li osoba zřízenou datovou schránku jako soukromník, nikoli osoba podnikající/živnostník, pak v řízení souvisejícím s podnikáním jedná soud, jako kdyby schránku neměla, odkázal ombudsman k rozsudku Nejvyššího soudu.

  Žena dlouhodobě žijící mimo republiku se kvůli způsobu doručování v rámci řízení u Okresního soudu ve Vyškově obrátila se stížností k veřejnému ochránci práv. Podle jejích slov si totiž datovou schránku zřídila právě proto, aby byla pro stát dosažitelná. Stát s ní ale prostřednictvím schránky nekomunikoval.

  „Protože dlouhodobě žijete v zahraničí, spoléhala jste se na to, že o případných požadavcích ze strany úřadů či soudů se dozvíte díky datové schránce, kterou jste si pro tyto účely zřídila, a to jako fyzická osoba. Protože Vám však soud písemnosti do datové schránky nedoručoval, nedozvěděla jste se o tom, že je vedeno soudní řízení, ve kterém vystupujete jako žalovaná podnikající osoba, a nemohla jste se tak v soudním řízení bránit. O odsuzujícím rozsudku jste se dozvěděla až na základě písemností exekutora, který Vám naopak písemnosti do datové schránky doručoval,“ shrnuje veřejný ochránce práv ve své odpovědi.

  Úplný text stížnosti je zde. Nejde o ojedinělý případ, mnoha lidem je nesrozumitelné, proč stát s držiteli datových schránek někdy komunikuje, ale jindy ne.

  Ombudsmanova poznámka na okraj

  Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček nejprve připomíná, že v jeho pravomoci je pouze šetření státní správy soudů, nikoli přezkum rozsudků či dokonce rozhodování soudů, které jednají nezávisle.

  Přesto situaci prostřednictvím „poznámky na okraj“ vysvětluje s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu:  „Například Nejvyšší soud dospěl k závěru, že má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenu datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, nikoli však datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 tohoto zákona, pak v řízení souvisejícím s jeho podnikatelskou činností mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl,“ uvádí Stanislav Křeček.

  Povaha písemnosti musí odpovídat roli schránky

  Předmětný rozsudek Nejvyššího soudu řeší otázku procesního práva týkající se doručování a exekuce povinného: „Touto otázkou je, zda mají soudy na základě platných právních předpisů povinnost primárně doručovat písemnosti podnikajícím fyzickým osobám do datové schránky, pokud si tyto osoby zřídily takovou datovou schránku pouze jako fyzické osoby,“ stojí v rozsudku Nejvyššího soudu. Z rozsudku vyplývá, že šlo o problém podnikatele, kterému nebyl doručen exekuční titul.

  „V této souvislosti lze poukázat rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je ustálena v tom, že při doručování je nezbytné rozlišovat typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností či postavením držitele dané datové schránky. Nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníku doručovat tak, jako by neměl datovou schránku zřízenu,“ uvádí Nejvyšší soud s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu.

  Úplný rozsudek, ke kterému odkazuje ombudsman, je zde.

  Někdy bude obtížné oddělit dvojí tvář

  Podle ombudsmana se s tímto názorem dále ztotožnily Nejvyšší správní soud i Ústavní soud: Rovněž Ústavní soud k této otázce uvedl následující:  „8. V předmětném řízení se řešila otázka, zda soudy mají doručovat písemnosti adresované podnikající fyzické osobě, která nemá pro tuto roli zřízenou datovou schránku, do její datové schránky fyzické osoby. Stěžovatel má samozřejmě pravdu, že na jedné straně jde materiálně vždy o toho samého člověka a v řadě případů bude obtížné jeho ‚dvojí tvář‘ oddělovat; na druhou stranu však z hlediska práva nejde o ten samý subjekt a v mnoha činnostech i z praktického hlediska je naopak rozlišování mezi oběma rolemi očividné.“

  Podle Ústavního soudu by příslušná zákonná úprava ztratila smysl, pokud by podnikající fyzické osobě stačilo zřídit jednu z mnoha druhů schránek různých účelů a rolí. Také v tomto případě citovaném Stanislavem Křečkem šlo o řízení, ve kterém se oprávněný domáhal pohledávky u povinného v postavení podnikatele. „Nelze ani pominout, že pokud by Městský soud přistoupil k stěžovatelem upřednostňované variantě a zaslal mu rozsudek do jeho datové schránky fyzické osoby, mohl by se naopak potenciálně vystavit (pádnější) námitce, že rozhodnutí doručil nepříslušnému adresátu,“ uvádí v citovaném rozhodnutí Ústavní soud.

  Postup soudu byl tvrdý, ale opodstatněný

  Podle Ústavního soudu by u živnostníka dávalo smysl při komunikaci se státní správou založit si datovou schránku podnikající fyzické osoby, nikoli pouhého soukromého subjektu.

  Podle veřejného ochránce práv jde o složitou věc a rozčarování stěžující si ženy má za pochopitelné, když postup soudu se může jevit jako tvrdý. Existující judikatura však opakovaně objasnila důvody: „Z odůvodnění jejich rozhodnutí je však zároveň patrné, že daný postup, kdy soudy striktně při doručování rozlišují datové schránky fyzické osoby a podnikající fyzické osoby, má své opodstatnění,“ uzavírá veřejný ochránce práv.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 9

  Červen

  2022

  Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době připravuje transpozici směrnice Evropského parlamentu, která má upravit právní rámec práce na dálku. Poptávka po tzv. „home office“ je výrazná například v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT).

  Podle ředitele Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) Jaromíra Hanzala není práce z domova legislativně uspokojivě vyřešena.

  Úprava práce na dálku je obsažena v zákoníku práce (zejména § 317). V souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (tzv. směrnice work-life balance) ze dne 20. 6. 2019, která mimo jiné zakládá právo rodičů pečujících o děti do určitého věku a dalších pečujících osob požádat zaměstnavatele o výkon práce na dálku, se v současné době rovněž připravuje podrobnější právní úprava podmínek pro výkon práce na dálku, která bude součástí tzv. transpoziční novely. „Tento legislativní materiál je ve fázi přípravy,“ řekl České justici Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí.

  Směrnice by například měla upravit pracovní dobu, aby nebyla neomezená.

  „Nemůžeme ponechat miliony evropských pracujících, kteří jsou vyčerpáni tlakem být neustále k dispozici a příliš dlouhou pracovní dobou, svému osudu,“ uvedl zpravodaj návrhu, maltský europoslanec Aley Aqius Saliba.

  V případě, že by měl zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnut druh práce digitálním zapojením prostřednictvím počítače v určitém časovém úseku (například od 8 hodin do 16 hodin), nebyla by splněna zákonná podmínka, že si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu sám. „Potom by byl zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přestávku v práci podle § 88 zákoníku práce. Zaměstnanec by oznámil zástupci zaměstnavatele, s nímž je v digitálním styku, že bude čerpat pracovní přestávku, kterou si určí sám a zaměstnavatel by měl povinnost vyhovět,“ uvedl advokát Ladislav Jouza pro Advokátní deník.

  Jaromír Hanzal v rozhovoru pro Českou justici také uvedl, že problém na ICT pracovním trhu je také ve flexibilitě. „I proto řada specialistů volí režim OSVČ. To ale pro firmy není ideální například z hlediska duševního vlastnictví. Část problému určitě leží v tom, že velcí zaměstnavatelé z řad výrobních podniků tyto problémy v podstatě neřeší,“ míní Hanzal.
  Stávající právní úprava obsažená v zákoníku práce je dle vyjádření MPSV dostatečně flexibilní, byť určité dílčí změny jsou zvažovány a diskutovány. „Výhledově se např. plánuje posílení flexibility při doručování pracovněprávních písemností, resp. je třeba se více zabývat otázkou digitalizace pracovněprávních vztahů. Při úvahách de lege ferenda je ale vždy třeba rovněž pamatovat na ochranu zaměstnance, jakožto zpravidla slabší smluvní strany nacházející se v podřízeném postavení vůči zaměstnavateli, kdy právní úprava pracovněprávních vztahů musí být v tomto směru vyvážená. Nelze tedy bez dalšího akcentovat princip flexibility a pomíjet ochrannou funkci pracovního práva,“ uvedl zástupce MPSV Jakub Augusta.

  Česko má relativně vysoký podíl „ICT techniků“ ve srovnání s průměrem EU, ale nižší podíl „ICT vývojářů“. Jaromír Hanzal upozorňuje, že právě tady chybí nejvíce pozic, byť Česko zřejmě zaplní část kapacit novými zaměstnanci z Ukrajiny. Problémy jsou ale s vízovou politikou, resp. se zaměstnáváním odborníků z tzv. „třetích zemí“. Ministerstvo vnitra ale v této oblasti neplánuje v blízké budoucnosti žádné změny.

  V letošním roce odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR povolil dlouhodobý pobyt přes 300 programátorům a jiným IT specialistům zabývajícím se vývojem, testováním a analýzou softwaru. Mezi vysoce kvalifikovanými pracovními migranty ze třetích zemí jde podle Adama Rőzler z tiskového odboru ministerstva vnitra o vůbec nejčastější profese. „V České republice existují dva zvláštní vládní migrační programy pro vysoce kvalifikované zahraniční pracovníky ze třetích zemí, které programátoři v praxi hojně využívají a které umožňují migraci i s nejbližšími rodinnými příslušníky, se sníženou administrativou a případně se zrychleným vyřízením žádosti o pobytová oprávnění,“ dodává mluvčí s tím, že resort implementuje revidovanou unijní směrnici o modrých kartách, která nově umožní udělit modrou kartu i IT specialistům, kteří nemají v daném oboru formální vysokoškolské vzdělání, ale pouze relevantní praxi. IT specialisté mohou žádat také o zaměstnanecké karty, kde požadavek na vzdělání nutný není, což v praxi ve většině případů činí.

  Autor: Eva Paseková

  Zdroj: Česká justice
• 5

  Květen

  2022

  Elektronický systém tvorby zákonů má být plně spuštěn až od roku 2024. Důvodem dalšího ročního odkladu je zpoždění s přípravou projektu elektronické legislativy a Sbírky zákonů a snaha poskytnout čas na řádné otestování systému. Ve zrychleném režimu to tento týden schválila Sněmovna, odklad ještě musí odsouhlasit Senát. Systém měl původně fungovat už od roku 2020, ale dvakrát musel být jeho start odložen, naposledy na počátek příštího roku.

  Realizace elektronického legislativního procesu byla podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) negativně ovlivněna mimo jiné dopady pandemie koronaviru, klíčovým pak bylo zpoždění při propojování některých partnerských systémů.

  Projekt elektronické tvorby zákonů a elektronické sbírky zákonů by měl být nově dokončen do konce letošního roku, příští rok by měl být věnován ověřovacímu provozu systému a proškolení jeho uživatelů.

  Elektronická Sbírka zákonů má zvýšit dostupnost, přehlednost a srozumitelnost platného práva. Cílem je zajistit, aby si lidé mohli prostřednictvím internetu bezplatně zjistit, jaké je přesné aktuální znění všech platných českých zákonů. Nyní zaváděné změny mají usnadnit a zlepšit přípravu zákonů.

  Součástí každého návrhu nového zákona má být seznam povinností, které by navrhované změny přinesly. Seznam ve formě tabulky má obsahoval i přehled sankcí hrozících při jejich neplnění a přehled rušených povinností. Cílem je, aby se lidé včetně třeba podnikatelů snadněji orientovali v právních předpisech.

  (čtk, epa)

  Zdroj: Česká justice
• 7

  Březen

  2022

  Plošné testování ve firmách na přelomu loňského a letošního roku neodporovalo zákonu, naopak šlo o přiměřené a náležitě odůvodněné opatření. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl návrh zaměstnavatele z Prahy, který k opatření ministerstva zdravotnictví uplatnil řadu výhrad. Stěžoval si například na diskriminaci neočkovaných a celkově neviděl v testování žádný smysl. Rozhodnutí NSS je dostupné na úřední desce.

  „Opatření sleduje legitimní cíl, kterého lze preventivním testováním zaměstnanců dosáhnout; takové opatření je vhodné, není nepřiměřené ani nadbytečné,“ stojí v rozsudku. Opatření platilo od konce loňského listopadu do začátku letošního ledna. Zaměstnanci na pracovištích podstupovali antigenní testy na koronavirus. Očkovaní tehdy měli výjimku z povinnosti. Později ministerstvo opatření aktualizovalo a upravovalo.

  Muž z Prahy tvrdil, že opatření zasahuje do pracovně právního vztahu mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. Ukládá jim povinnosti nad rámec zákoníku práce a jiných předpisů. Poukazoval také na údajný zásah do vlastnického práva – testování ve firmách s sebou neslo náklady, například na pořízení testů. Argumentace mířila také proti diskriminačním dopadům opatření, které stanovilo rozdílné podmínky pro očkované a neočkované, a to údajně bez vědeckého opodstatnění.

  NSS však už dříve dospěl k závěru, že neočkovaní lidé, kteří onemocnění neprodělali, jsou z hlediska účelu ministerských opatření v jiném postavení než očkovaní a ti, kteří prokazatelně covid-19 měli. „Tento rozdíl spočívá v připravenosti imunitního systému na onemocnění covid-19. Přestože očkování slouží především k individuální ochraně každého jedince, jeho přínos pro společnost je širší, protože pomáhá (mj.) při snižování cirkulace viru v populaci,“ stojí v rozhodnutí. Nešlo tedy o bezdůvodnou diskriminaci.

  „Z širšího úhlu pohledu mělo preventivní testování v zaměstnání potenciál zabránit šíření onemocnění covid-19 obecně ve společnosti, jelikož osoba, která byla pozitivně testována rychlým antigenním testem, musela podstoupit konfirmační RT-PCR test a v případě potvrzení onemocnění covid-19 byla povinna podstoupit izolaci,“ pokračuje rozsudek. Ministerstvo tak podle NSS sledovalo legitimní cíl.

  Soud podle rozhodnutí dobře ví o názorových střetech v odborných kruzích. Není prý ani reálné, aby ohledně řízení pandemie existoval celospolečenský konsensus. Soud se snaží dohlížet na to, aby přijatá opatření nebyla v rozporu se zákonem, a chrání před excesivními zásahy ze strany veřejné moci. Odborné otázky posuzovat nechce.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 1

  Březen

  2022

  Ministerstvo spravedlnosti informovalo, že s ohledem na přijetí zákona č. 17/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře aktualizuje výpočet splátek v oddlužení. „Od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 pod normativními náklady na bydlení pro účely výpočtu splátek v oddlužení je třeba rozumět částku normativních nákladů na bydlení navýšenou podle zákona č. 17/2022 Sb., tj. částku 7 935 Kč (tj. 6 815 Kč + 1 120 Kč),“ informoval odbor insolvenční a soudních znalců.

  Nezabavitelná částka při výpočtu exekučních srážek se každoročně mění. Je tvořena součtem životního minima a normativních nákladů na bydlení. Zaměstnavatelé nyní mají více jasno, jak by měli letos postupovat při srážkách u zaměstnanců.

  Zákonem č. 17/2022 Sb., byl zákon o státní sociální podpoře novelizován tak, že za § 26 tohoto zákona byl vložen nový § 26a, kterým se stanovuje úprava navýšení měsíčních normativních nákladů na bydlení pro rok 2022. Podle tohoto ustanovení se částka měsíčních normativních nákladů na bydlení pro období od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 stanovená nařízením vlády vydaným podle § 28 zákona o státní sociální podpoře pro rok 2022 navyšuje pro stanovení nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši o částku 1 120 Kč – jde-li o bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy jednou osobou.

  „Pro úplnost si dovolujeme upozornit, že výše uvedený právní názor, jakož i informace obsažené v metodice výpočtu splátek vyjadřují právní názor odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti a nejsou právně závazné. Soudy, jiné orgány veřejné moci a ministr spravedlnosti coby orgán rozhodující ve vybraných řízeních ve druhém stupni mohou zaujmout jiný názor. Zároveň zdůrazňujeme, že výše uvedeným právním názorem ani metodikou výpočtu splátek není nijak dotčena dohlédací činnost insolvenčního soudu v konkrétním insolvenčním řízení, když pouze soud má pravomoc autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech osob v konkrétním insolvenčním řízení,“ dodávají zástupci resortu.

  Kompletní znění metodiky k výpočtu splátek, včetně kompletního odůvodnění navýšení měsíčních normativních nákladů na bydlení pro účely výpočtu splátek v oddlužení, naleznete pod tímto odkazem.

  Zdroj: Česká justice
• 5

  Leden

  2022

  Návod k novému oprávnění policistů a celníků žádat při silniční kontrole po řidičích nebo provozovatelích vozů zaplacení neuhrazené pokuty za dopravní přestupky vydalo ministerstvo vnitra. V případě nezaplacení mohou orgány nově zadržet značku nebo vůz. Pokuty jsou registrovány na osoby, nikoliv na vozy. Lze tedy zadržet i vůz, který patří například firmě. Týká se to i pokut uložených celním úřadem.

  Nové oprávnění policistů vstoupilo v účinnost od 1. ledna 2022 novelou 418/2021 Sb., kterým se novelizuje zákon o Policii České republiky, zákon o Celní správě České republiky, zákon o obecní policii a zákony související. Novou pravomoc vymáhat pravomocně uložené pokuty uložené v dopravě mají policisté, celníci a obecní strážníci. Ministerstvo vnitra k tomu zveřejnilo obsáhlé vysvětlení formou nejčastěji kladených otázek.

  V novém § 42a stojí toto:

  Oprávnění policisty při kontrole motorového vozidla požadovat uhrazení nedoplatku

  (1) Policista je oprávněn při kontrole motorového vozidla požadovat po řidiči tohoto vozidla uhrazení jeho nedoplatku nebo nedoplatku provozovatele tohoto vozidla na pokutě za přestupek podle zákona o silničním provozu, zákona o pozemních komunikacích nebo zákona o silniční dopravě, umožní-li mu uhrazení nedoplatku na místě kontroly motorového vozidla v hotovosti a bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty, a to pouze v případě, pokud

  a) byla pokuta, jejímž neuhrazením vznikl nedoplatek, uložena celním úřadem, nebo

  b) byl nedoplatek na této pokutě předán k vymáhání obecnému správci daně.

  (2) Nedoplatkem se pro účely tohoto zákona rozumí nedoplatek, u kterého není povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.

  (3) Poskytnutí informace o nedoplatku podle odstavce 1 provozovatele motorového vozidla řidiči tohoto vozidla není porušením mlčenlivosti podle daňového řádu.

  Úplný manuál je zde.
  
  Vnitro: Ověřte si, zda řidič vašeho vozu má zaplaceno

  V případě neuhrazení pokuty pak podle novely účinné od 1. ledna 2022 zadrží policista nebo celník registrační značku nebo zabrání odjezdu vozidla botičkou, a to s výjimkou „případu hodných zvláštního zřetele“. Takovými případy jsou podle „manuálu“ například přeprava zvířat, dětí nebo nemocných či nemobilních osob. Zvláštní zřetel však policista nebo celník nemusí zohlednit při vykládce nebo nakládce či nastupování dětí v místě bydliště.

  „Tabulky registrační značky na výzvu policisty (celníka, strážníka) odmontuje a vydá řidič vozidla. Pokud je odmítne vydat, odejme je policista (celník, strážník) sám,“ stojí v návodu.

  Postup se týká řidičů s nezaplacenými pokutami i provozovatelů vozů s nezaplacenými pokutami – fyzických a právnických osob, tedy živnostníků a firem. Policisté tak mohou nasadit botičku na vůz provozovatele proto, že jeho řidič má registrovanou nezaplacenou pokutu.

  „Vztahuje se oprávnění policistů (celníků, strážníků) i na vozidla, s nimiž nebyl spáchán přestupek? Ano, to se může stát. Nedoplatky nejsou evidovány podle registrační značky, ale podle osoby řidiče nebo provozovatele, která má nedoplatek. Je tedy vhodné si (zejména v případě řidiče, který není provozovatelem vozidla) ověřit, že nemá nedoplatky,“ uvádí k tomu dále ministerstvo vnitra v často kladených otázkách.

  Co když dlužník řídí firemní vůz a ten je zadržen?

  Situací, kdy je osoba řidiče odlišná od osoby provozovatele, se zabývá celý další blok otázek. Hned první otázku je, jak se dozví provozovatel vozidla, že vozidlu byly zadrženy tabulky registrační značky nebo vozidlo dostalo tzv. botičku?

  Odpověď zní, že policista, strážník nebo celník provozovatele vyrozumí: „V případě, že má provozovatel zřízenu datovou schránku, zašle policista (celník, strážník) vyrozumění o zadržení registrační značky nebo použití botičky do jeho datové schránky.  V ostatních případech zašle vyrozumění doporučeným dopisem, emailem se zaručeným elektronickým podpisem.“

  „Policista (celník, strážník) může vyrozumět provozovatele vozidla také telefonicky, pokud řidič vozidla sdělí nebo např. z dokladů k nákladu vyplývá telefonní kontakt na provozovatele vozidla, a nebrání tomu jiné důvody (např. provozovatel vozidla nehovoří úředním jazykem České republiky). O tomto způsobu vyrozumění se provede úřední záznam,“ stojí v manuálu.

  Pokud řidič odmítne sdělit kontakty na provozovatele nebo provozovatele nelze zjistit z registru, nastane podle manuálu „zbytečná obtíž“ a orgán „vyrozumění“ neprovede.

  K nedoplatkům z obcí se celníci a policisté nedostanou

  Podle manuálu vnitra je možné pokuty zaplatit na místě policistovi, celníkovi nebo obecnímu strážníkovi v hotovosti nebo kartou, přičemž u obecního strážníka bude způsob platby záviset, zda má u sebe platební terminál.  

  V souvislosti s obecními strážníky zmiňuje návod ministerstva vnitra ještě jednu zvláštnost. Působnost obecního strážníka je omezena na obec, nedoplatky jsou evidovány u obce a policisté ani celníci k této evidenci nemají přístup, pokud obec nedoplatek nepředala to tzv. dělené správy.

  „Jestliže obec nedoplatek do dělené správy nepředala a vymáhá ho sama nebo prostřednictvím třetí osoby, je zjištění nedoplatku obtížné, neboť neexistuje centrální evidence nedoplatků všech obcí. Působnost strážníka obecní policie je omezena na obec, kde se přestupek stal a která obecní policii zřídila, nebo na obec, která uzavřela s jinou obcí veřejnoprávní smlouvu podle § 3a zákona o obecní policii*)  (zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů),“ vysvětluje vnitro.

  V ostatních případech si řidiči mohou ověřit, zda nemají nedoplatek pokuty nebo pokut v databázi Celní správy, návod je součástí manuálu.

  Pokud je řidič přesvědčen, že nedoplatek nemá nebo nesouhlasí s jeho výší, uplatní námitku podle § 159 daňového řádu. „Námitka se uplatní ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděl, a to u správce daně, který úkon provedl (tj. u celního úřadu, u něhož je nedoplatek evidován, nebo – v případě strážníka obecní policie – u obce, kde je nedoplatek evidován). Správce daně námitku posoudí a rozhodne o ní,“ stojí v často kladených otázkách.

  Požádat o další značku je přestupek za 50 tisíc

  Manuál obsahuje rovněž návod, jak získat registrační značky a vozidlo zpátky: Zaplatit a domáhat se značek a uvolnění auta.

  Co když si v případě zadržení tabulky registrační značky zažádám o novou registrační značku?, klade návod další otázku.

  „To bychom opravdu nedoporučovali. Podáním žádosti o novou registrační značku byste se dopustili přestupku proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy podle § 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za který hrozí pokuta až 50 tisíc Kč. Vydat registrační značku je totiž možné pouze tehdy, byla-li odcizena, ztracena nebo zničena,“ odpovídá ministerstvo vnitra těm, kteří by pojali takový nápad.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká Justice
• 29

  Prosinec

  2021

  Zákaz telemarketingu se podle výkladu správních úřadů nebude vztahovat na konkrétní zákazníky, kteří s takovým způsobem nabídky zboží a služeb souhlasili už dříve. U ostatních se bude vztahovat i na nabídky elektronickou poštou nebo na žádosti o schůzku s možností nabídky zboží nebo služeb. Vyplývá to ze společného stanoviska ministerstva průmyslu a obchodu, Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu na ochranu osobních údajů, které ochránci soukromí zveřejnili na svém webu.

  Novela o elektronických komunikacích změní od července příštího roku dosavadní praxi, podle níž lze za účelem marketingu kontaktovat každého, kdo v telefonním seznamu neuvedl, že si to nepřeje. Nově bude možné kontaktovat pouze toho, kdo ve veřejném telefonním seznamu uvedl, že si to přeje. I když novela nabude účinnosti počátkem roku, změny v pravidlech telemarketingu budou účinné od července 2022.

  Obchodníci, dodavatelé či lékaři budou podle úřadů moci nadále oslovovat své klienty či pacienty. „Zákaznická databáze je zpravidla založena na předchozím zákaznickém kontaktu. Zákazníka lze tedy oslovit, pokud má podnikatel jakýkoli jiný individuální souhlas s kontaktováním, a to i přes to, že tento ve veřejné seznamu uvedl, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu,“ uvádí se ve stanovisku.

  Zákaz se podle výkladu úřadů nebude vztahovat ani na poskytování reklamy na sociálních sítích. Stejně tak ani kontaktování za účelem výzkumu trhu obecně nelze považovat za marketingovou reklamu nebo obdobný způsob nabídky zboží nebo služeb, píše se ve stanovisku.

  Novela od nového roku zavádí pro správce webových stránek povinnost získat souhlas uživatelů s využíváním souborů cookies. Ty slouží k zajištění provozu webů, ale také analýzám návštěvnosti a zobrazení personalizovaných reklam. Nově budou moci správci webových stránek shromažďovat osobní údaje návštěvníků těchto stránek pouze na základě jejich prokazatelného souhlasu.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 3

  Prosinec

  2021

  Zaměstnavatelé jsou po 20. listopadu 2021 povinni zjišťovat, zda jsou zaměstnanci očkovaní. Uložilo jim to ministerstvo zdravotnictví mimořádným opatřením. Platí to i pro soudy včetně soudu Ústavního. Odůvodnění zamítavé odpověď generálního sekretáře Ústavního soudu ztratilo aktuálnost. Informace o očkování je údaj o zdravotním stavu zvláštní kategorie.

  Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů k podnětu v souvislosti s odmítnutím Ústavního soudu sdělit, kolik soudců a jejich asistentů je očkovaných respektive rozočkovaných. ÚOOÚ k tomu vydal informaci v pátek 26. listopadu 2021.

  Rozhodnutí nesdělit, kolik je očkovaných nebo rozočkovaných soudců a asistentů u Ústavního soudu vydal Soud prostřednictvím svého generálního sekretáře Vlastimila Göttingera 18. listopadu nikoli jako soudní rozhodnutí, nýbrž jako úřední rozhodnutí úřední osoby a povinného subjektu podle zákona 106.

  Nejde o soudní rozhodnutí, proto není závazné

  „Ústavní soud prostřednictvím svého generálního sekretáře vydal dne 18. listopadu 2021, č. j. SPR. ÚS 1003/21-3 INF, jako jeden z mnoha povinných subjektů podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace o tom, kolik soudců Ústavního soudu, resp. asistentů je očkováno proti COVID-19, resp. rozočkováno. Nejedná se tedy o rozhodnutí Ústavního soudu vydané v některém z řízení podle čl. 87 a násl. Ústavy potažmo podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ale pouze o rozhodnutí úřední osoby příslušné v rámci organizační struktury správy Ústavního soudu (jako povinného subjektu) k rozhodování podle zákona č. 106/1999 Sb. ve spojení se správním řádem o žádostech o poskytnutí informací,“ vysvětluje Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Dokument totiž mezitím koluje po internetu a mnozí lidé dokument pochopili tak, že jde o rozhodnutí soudní, a tudíž závazné pro všechny zaměstnavatele a že zaměstnavatelé podle tohoto rozhodnutí nesmějí zjišťovat, kdo ze zaměstnanců je naočkován a kdo nikoli.

  Tak tomu ale není. „Pokud jde o závaznost uvedeného rozhodnutí, návazně na to, že nejde o rozhodnutí vydané v rámci soudní pravomoci Ústavního soudu (tj. nejde o soudní rozhodnutí, které by mohlo podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR být závazné pro všechny orgány a osoby), má toto správní rozhodnutí dopady pouze pro konkrétního žadatele ohledně konkrétního dotazu. V tomto smyslu je rozhodnutí zcela srovnatelné s obdobným rozhodnutím jakéhokoli jiného povinného subjektu od orgánů veřejné moci až po např. komunální podniky,“ upozorňuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Nové opatření výslovně jmenuje soudce

  Navíc samotné odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu neposkytnout informaci o ne/očkovaných, protože Soud takové informace nezjišťuje, když je očkování navíc nepovinné, už ztratilo aktuálnost.  „Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu. Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje,“ uvedl v zamítavém rozhodnutí Ústavní soud.

  Nově tyto informace zaměstnavatelé shromažďovat musí, ačkoli je očkování stále nepovinné. To platí od 20. listopadu 2021, upozorňuje ÚOOÚ s tím, že Ústavní soud psal rozhodnutí dva dny před tím. „Je však třeba upozornit na to, že rozhodnutí bylo vydáno dne 18. listopadu 2021, tedy před vydáním aktuálně platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. listopadu 2021, ukládajícího zaměstnavatelům povinnost testovat jejich zaměstnance, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek,“ uvádí dále Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Výjimku podle předmětného opatření mají všichni očkovaní. Odstavec II mimořádného opatření pak obsahuje seznam zaměstnanců a funkcionářů státu, kterých se opatření týká. V něm výslovně jmenuje soudce.

  Zaměstnavatelé musí zjišťovat, kdo je očkovaný

  Jak dále uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů, před platností nového opatření ministerstva zdravotnictví, podle kterého se musí zaměstnanci testovat s výjimkou očkovaných, mohli všichni zaměstnavatelé zjišťovat „bezinfekčnost“ zaměstnanců podle zákoníku práce. Povinnost udržovat pracoviště bezpečné a zdraví neohrožující má každý zaměstnavatel podle zákoníku práce, upozornil už dříve Úřad. „Zákoník práce obecně ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.“

  Nově však musí zkoumat kdo je očkovaný a kdo není, aby na neočkované uvalili povinnost testovat se, jak jim přikazuje ministerské opatření: „Nyní v návaznosti na povinnost stanovenou mimořádným opatřením jsou povinni tak činit (do doby zrušení tohoto opatření, ať již Ministerstvem zdravotnictví nebo Nejvyšším správním soudem),“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Informace o očkování je údaj o zdravotním stavu

  Zaměstnavatelé mají současně povinnost tato data chránit jako zvláštní kategorii osobních údajů. „Zaměstnavatelé se při plnění státem nařízeného testování zaměstnanců stávají správci speciálních intimních dat lidí. Při zjišťování, zda je zaměstnanec nakažený Covidem -19 zpracovávají zvláštní kategorii osobních údajů o zdravotním stavu. Doba uchování těchto dat nebyla vládním opatřením stanovena, upozornil Úřad pro ochranu osobních údajů,“ uvedla již dříve Česká justice v souvislosti s povinným testováním.

  Tato povinnost platí i pro shromažďování dat o tom, který zaměstnanec je očkován. „Dále je vhodné podotknout, že existuje-li pochybnost, zda je údaj o očkování údajem o zdravotním stavu, tj. spadá pod vymezení zvláštní kategorie osobních údajů, je třeba odkázat na společné stanovisko Evropského sboru pro ochranu osobních údajů a Evropského inspektora osobních údajů č. 4/2021 k tzv. covid pasům, kde se v bodu 34 nepřímo uznává, že se jedná o zvláštní kategorie osobních údajů,“ upozorňuje Úřad pro ochranu osobních údajů s odkazem na evropský dokument.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 24

  Listopad

  2021

  Za škodu způsobenou zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů odpovídá výlučně zaměstnavatel. Více viz web Nejvyššího soudu, kde byl zveřejněn rozsudek, který vykládá § 2914 nového občanského zákoníku:

  Za škodu způsobenou zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů odpovídá výlučně zaměstnavatel.
• 27

  Říjen

  2021

  Zaměstnancům náleží odměna i za dobu, kdy jsou podniku k dispozici, připravení okamžitě zasáhnout. Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhověl stížnosti bývalého hasiče z ostravského letiště, který se soudí o peníze za přestávky na jídlo a oddech. I během přestávek totiž musel být neustále připravený k akci a v případě požáru zasáhnout nejpozději do tří minut i na nejvzdálenějším místě letiště. Znovu musí rozhodovat Krajský soud v Ostravě.

  „Měl-li stěžovatel povinnost být připraven zasáhnout nejpozději do tří minut, a to i během plánované přestávky na jídlo a oddech, pak vykonával práci, která ze své povahy (být ve střehu, být připraven) nemohla být přerušena,“ stojí v nálezu soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové.

  „Neplacenou dobou odpočinku může být naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici,“ zdůraznili soudci v nálezu.

  Bývalý hasič původně uspěl u ostravského soudu, který rozhodl, že se má celá směna včetně plánovaných přestávek započítat jako odpracovaná doba. Následně však Nejvyšší soud v jiné, podobné kauze zaujal opačné stanovisko, a tak nakonec s nárokem nepochodil ani ostravský hasič.

  Justice rozhodla, že mu za plánované přestávky žádná odměna nenáleží a že fakticky během obědové pauzy nikdy nebyl povolán k výkonu práce, a tak není důvod ho za „držení pohotovosti na pracovišti“ odměňovat.

  Podle ústavních soudců ale soudy chybovaly. V pracovněprávních vztazích je vždy třeba vymezit, zda je posuzovaný čas pracovní dobou, anebo dobou odpočinku – třetí možnost právní úprava nepřipouští. Držení pohotovosti je pak podle ÚS pracovní dobou, přičemž není relevantní, zda během přestávek někdy došlo k zásahu.

  Prací, která si v těchto případech zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný, konstatovali ústavní soudci. Je podle nich samozřejmě možné odměňovat dobu pohotovosti v rámci pracovní doby podle jiných zásad, než dobu běžného výkonu práce. Nemůže však být neplacená, pokud zaměstnanec nenakládá s časem podle své volné úvahy.

  Ústavní soudci v dnešním nálezu zkritizovali Nejvyšší soud za to, že dostatečně nezohlednil evropskou judikaturu ani řízení o předběžné otázce, které probíhalo u Soudního dvora EU.

  Zdroj: iROZHLAS.cz
• 19

  Září

  2021

  Při registraci k očkování nebo testování na covid-19 musí zájemce vyplnit řadu osobních údajů, na jejich zpracování si stát i nemocnice najímají soukromé firmy, jejichž systémům se de facto nelze vyhnout.

  Jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození, adresa, telefon, e-mail. To všechno pravidelně vyplňuje každý, kdo se chce nechat otestovat na nákazu koronavirem. Na zpracování informací si stát i zdravotnická zařízení najímají soukromé firmy, které rezervace administrují.
  
  Zpracování osobních údajů se tak řídí podmínkami těchto služeb, přičemž občan obvykle nemá příliš na výběr: bez očkování nebo testu je dnešní život jen obtížně představitelný. Pokud tedy nechce, aby jeho informace zůstávaly v systémech společností déle, než je nezbytně nutné pro provedení testu nebo očkování, musí o jejich smazání požádat.

  Server iROZHLAS.cz připravil jednoduchou aplikaci, která znění takové žádosti připraví, stačí ji odeslat e-mailem. Žádost vzniká přímo ve vašem prohlížeči, data z ní se nikam neodesílají ani neukládají. Předvyplněná je adresa společnosti Reservatic, žádost stejného znění ale můžete poslat i dalším společnostem, jako třeba Reservio (pokud jste k registraci využili jejich formulář). Autorem znění je advokát Jan Vobořil z organizace Iuredicum remedium, který se ochraně soukromí dlouhodobě věnuje.

  Žádat o výmaz dává smysl až poté, co test nebo očkování absolvujete (obě dávky). Dřívější odstranění vašich dat by proceduru zkomplikovalo.

  Žádost o výmaz osobních údajů

  Vážení, v minulosti jsem se skrze vaši službu registroval/a k testování na covid-19, případně očkování proti této nemoci. Jelikož tímto odvolávám souhlas se zpracováním a současně již pominul důvod pro zpracovávání mých osobních údajů, žádám tímto v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. a) a b) GDPR o bezodkladný výmaz veškerých mých osobních údajů vámi zpracovávaných.

  O provedení výmazu, jakož i o dalším zpracování mých osobních údajů, pokud by k němu docházelo i nadále, mě v souladu s cl. 15 GDPR informujte.

  Děkuji.

  ***

  Nejčastěji se veřejnost setká se službou Reservatic, kterou Česko využívá pro správu rezervací na očkování proti covid-19. Firma, která podle poslední založené účetní závěrky z roku 2019 byla v milionové ztrátě, získala v letech 2020 a 2021 od veřejného sektoru zakázky za 38 milionů korun.

  Podle podmínek zpracování osobních údajů na webu si společnost vyhrazuje právo zpracovávat informace za účelem marketingu po dobu dvou let od ukončení užívání jejích služeb, stejnou dobu hodlá zpracovávat osobní údaje za účelem „analýzy užívání systému ze strany jeho uživatelů“.

  Bližší informace společnost serveru iROZHLAS.cz neposkytla s odůvodněním, že je „subzpracovatelem“ pro státní podnik Národní agenturu pro komunikační a informační technologie, která zase pracuje pro ministerstvo zdravotnictví.

  „U testování COVID-19 mají odběrová místa defaultně nastavenou anonymizaci po 24 hodinách,“ vysvětlil následně pověřenec pro ochranu osobních údajů na ministerstvu zdravotnictví Robert Vávra. U očkování je pak potřeba kontrolovat, kdy má pacient nárok na další dávku, zde se tedy informace anonymizují až po jednom roce.

  „V případě vzneseného požadavku ze strany subjektu o anonymizaci, dochází k této obratem bez vazby na automatickou anonymizaci,“ doplnil Vávra. Jednoduše řečeno, pokud člověk požádá, jeho informace ze systému zmizí ihned.

  Další z rezervačních systémů, společnost Reservio, pak mluví o pětiletém uchovávání a zpracovávání osobních údajů. Některé nemocnice mají pak formuláře vlastní, k nim obvykle patří i podmínky použití.

  Pandemie dala soukromí zabrat

  Zvládání epidemie přineslo řadu problémů, mezi které patřily i problémy se zpracováváním osobních údajů. Jak upozornil server iROZHLAS.cz na jaře, kvůli chybě v rezervačním systému na očkování docházelo k předáváním rodných čísel společnosti Google.

  Úřad pro ochranu osobních údajů incident začal šetřit letos na začátku února. „V tuto chvíli možné pouze sdělit, že Úřad pro ochranu osobních údajů věc šetří a z toho důvodu nemůže podávat jakékoli další informace,“ napsal nyní serveru iROZHLAS.cz mluvčí úřadu Tomáš Paták.

  Problémy s ochranou soukromí měly i starší očkovací certifikáty z dílny Ústavu zdravotnických informací a statistiky, které byly později nahrazené celoevropským covid pasem.

  Projevily se tak nedostatky ve zdravotnických a státních systémech, které spoléhají při ověřování totožnosti pacientů na rodná čísla. Ta měla být už v roce 2020 nahrazená modernějším způsobem identifikace, jeho zavedení, které má na starosti ministerstvo vnitra, se ale stále odkládá.

  Autor: Jan Cibulka

  Zdroj: iRozhlas.cz
• 31

  Srpen

  2021

  Krajské hygienické stanice nemohou nařídit karanténu pouhým telefonátem člověku podezřelému z nákazy, je zapotřebí individuální rozhodnutí podle správního řádu. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost jihlavské stanice proti verdiktu Krajského soudu v Brně, který označil loňský telefonát rodině ze Žďárska za nezákonný zásah, jenž vyvolával dojem závaznosti, ačkoliv nešlo o řádné rozhodnutí. Rozsudek NSS je dostupný na úřední desce.

  Na krajský soud se obracela rodina chlapce, který se v mateřské škole setkal s dítětem nakaženým covidem-19. Loni v září, tedy v době, kdy v Česku zrychlovala druhá vlna pandemie, zavolala rodině pracovnice hygienické stanice s informací, že chlapec musí zůstat doma a podrobit se PCR testu. V té době však o karanténě formálně správným způsobem nerozhodla ani hygienická stanice, ani dětská lékařka, která měla chlapce v péči.

  NSS konstatoval, že telefonický pokyn pracovnice hygienické stanice nelze „pro absolutní nedostatek písemné formy“ považovat za rozhodnutí dle soudního řádu správního. Ve smyslu správního řádu jde spíše o pokyn či zásah, avšak za hranicí pravomoci hygienické stanice, která tak omezila osobní svobodu dítěte nezákonným způsobem.

  Hygienická stanice ve stížnosti argumentovala specifickou situací koronavirové pandemie. Loni v září by musela vydávat denně 600 až 1600 individuálních rozhodnutí, k čemuž neměla odpovídající personální zázemí. „NSS uvádí, že si je vědom nelehké situace stěžovatelky a její postup je do značné míry pochopitelný. NSS ovšem nemůže rezignovat na znění zákona a případně dotvářet zákon tím, že by vytvářel výjimky,“ stojí v rozhodnutí.

  Postup hygienické stanice je podle NSS do jisté míry lidsky pochopitelný, nejde o selhání pracovníků, spíše o důsledek zákonné úpravy a systémových nedostatků. „Zákonná úprava a ani jiná systémová opatření zjevně nepředpokládala stav, jaký v té době nastal v souvislosti s šířením nemoci covid-19, a stěžovatelka byla chtě nechtě objektivně nucena postupovat nestandardně (a v tomto případě bohužel i nezákonně),“ rozhodl NSS.

  (čtk)

  Zdroj: Česká justice
• 10

  Srpen

  2021

  Různě stanovené podmínky volného pohybu a přístupu ke službám pro očkované a pro neočkované nelze posoudit podle antidiskriminačního zákona. Zákon kritérium „očkování“ neobsahuje, na rozdíl od rasy, pohlaví, věku, víry nebo pohlavní orientace. Neznamená to, že odepření služeb neočkovaným bez dalšího nemůže být zásahem do práv lidí, uvádí ombudsman Stanislav Křeček. Odepření služeb neočkovaným zavedlo ministerstvo od 1. srpna 2021.

  Vyplývá to z odpovědi ombudsmana na květnový podnět občana proti diskriminačnímu rozdělení lidí na očkované a neočkované proti Covid-19 a na upírání „práva na cestování, kulturu, sport a práci“ neočkovancům. Podnět, ve kterém odepření služeb neočkovaným nazval  ombudsman Stanislav Křeček ještě letos v červnu hypotézou, 6. června 2021 odložil. Případ je v plném znění zde.

  Bez oprávnění zkoumat přístup jako diskriminaci

  Ombudsman Stanislav Křeček v odpovědi vychází z antidiskriminačního zákona. V tomto zákonu jsou taxativně vyjmenované důvody, ze kterých diskriminovat člověka je nezákonné: „Diskriminaci lze chápat jako méně příznivé zacházení s lidmi na základě některého z důvodů vymezených zákonem (rasa, etnický původ, pohlaví, věk, zdravotní postižení, sexuální orientace, víra, náboženské vyznání, světový názor, případně státní příslušnost),“ cituje ze zákona ombudsman.

  Být očkován nebo nebýt očkován mezi důvody, proč je zakázáno člověka diskriminovat, není: „Skutečnost, zda je osoba naočkovaná či nikoli, mezi vymezenými důvody nenalezneme. Za stávajícího právního stavu tedy nelze uvažovat o diskriminaci, již bych byl ze zákona oprávněn blíže posoudit,“ uvádí ombudsman, který se při své činnosti musí řídit zněním zákona.

  Podle antidiskriminačního zákona se „přímou diskriminací rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků), i z důvodu státní příslušnosti“.

  Antidiskriminační zákon rovněž hovoří o invaliditě nebo úrazu, což očkování není, a rovněž o nemoci nebo o těhotenství, které je zahrnuto do diskriminace podle pohlaví. Očkování však zákon nezná.

  Ombudsman: Existuje-li alternativa, nejde o vyloučení

  Přesto nakonec stěžovateli v odpovědi poskytl vyjádření „nad rámec uvedeného“ ke Covid pasům jako nástroji, který má během pandemie usnadnit volný pohyb v EU: „Jedná se o doklad o tom, že (1) osoba byla proti onemocnění COVID-19 očkována, (2) obdržela negativní výsledek testu na COVID-19 či (3) prodělala onemocnění COVID-19.  Držitelem certifikátu, jímž může osoba snadno prokázat, že splnila podmínky pro osvobození od omezení volného pohybu, tedy může být i nenaočkovaná osoba. I po zavedení tzv. COVID pasů nezůstane očkování jedinou možností, jak budou občané moci volně vycestovat mimo hranice České republiky,“ vysvětlil stěžovateli ombudsman.

  „Co se týče protiepidemických opatření, jež jsou aktuálně zavedena v oblasti služeb (vč. služeb ve sféře kultury), je v přístupu ke službám skutečnost prodělaného očkování chápána jako rovnocenná alternativa k provedení testu na COVID-19 s negativním výsledkem. Ač tedy osoba není očkovaná, má přístup ke službám či kultuře za stejných podmínek jako očkovaná osoba, podstoupí-li test na onemocnění COVID-19 stanoveného druhu, v předepsaném časovém intervalu a prokáže-li se negativním výsledkem. Ani v tomto případě tedy nedochází k vyloučení neočkovaných osob,“ doplnil své vyjádření ombudsman.

  Zástupkyně prověřuje protilátky a četnost testů

  Podle svých dalších slov je ombudsman „oprávněn se zabývat činností úřadů, včetně protiepidemických mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví.“ Výkonem této působnosti pověřil svoji zástupkyni Moniku Šimůnkovou, která opatření Ministerstva prostudovala.

  Podle Stanislava Křečka nalezla Šimůnková „několik potenciálně problematických aspektů a už 1. června 2021 zahájila šetření, když požádala ministra zdravotnictví, aby veřejnosti srozumitelně objasnil, „nakolik je možné pozitivní průkaz IgG protilátek považovat za dostatečnou ochranu před šířením onemocnění COVID-19 (bez toho, aniž by se osoby s vysokou hladinou naměřených protilátek musely opakovaně testovat), případně pečlivě zdůvodnil, proč nikoli“.  „Tomuto aspektu se totiž odůvodnění aktuálního mimořádného opatření v oblasti obchodu a služeb prakticky nevěnuje,“ vysvětluje Stanislav Křeček.

  Dále se zástupkyně ochránce podle ombudsmana zabývá otázkou, zda lze pro přístup ke službám považovat za odůvodněné častější preventivní testování, než je vyžadováno pro přístup na pracoviště. „V této souvislosti požádala o zdůvodnění stávající praxe. Nyní očekává vyjádření ministra, a jakmile je obdrží, zváží navazující kroky,“ informuje stěžovatele ombudsman.

  V červnu hypotéza, v srpnu realita

  Podle Stanislava Křečka jsou úvahy o odpírání přístupu ke službám neočkovaným v červnu 2021 hypotetické: „Úvahy o tom, zda by mohl být bez dalšího odpírán přístup k cestování, službám či kultuře těm, kteří nebudou očkovaní proti onemocnění COVID-19, jsou v tuto chvíli spíše hypotetické. Kdyby něco takového v budoucnu nastalo, jistě by bylo možné uvažovat o zásahu do některých základních práv,“ uvádí v odpovědi stěžovatel 6. června ombudsman.

  „Vždy by však záleželo na konkrétní situaci (zda by se jednalo o znevýhodnění neočkovaných nebo spíše zvýhodnění očkovaných, jak velké by bylo procento naočkovaných občanů, jaký by byl deklarovaný legitimní cíl, zda by se zvolené prostředky vč. jejich zdůvodnění jevily jako způsobilé k dosažení tohoto cíle aj.),“ dodává k tomu Stanislav Křeček.

  Ke zvýhodnění očkovaných bez alternativy přistoupilo ministerstvo zdravotnictví od 1. srpna 2021 v kvótách pro očkované a neočkované na venkovních sportovních a kulturních akcích, kam při naplnění úředně stanovené kapacity smějí jen očkovaní nebo lidé s dokladem o úředním prodělání nemoci. Od září pak nebudou neočkovaným propláceny testy povinné pro návštěvu restaurace a dalších míst.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 7

  Červenec

  2021

  Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Českou poštou s.p. a společností CCA Group a.s. spustilo pilotní projekt Konverzní pošty v Justici. V rámci tohoto pilotního projektu byla vyzkoušena Konverzní pošta přímo v provozu Obvodního soudu pro Prahu 9 a následně pak od 23. června 2021 v provozu Okresního soudu Plzeň-město.

  Cílem tohoto projektu je na vzorku dvou soudů prověřit možnosti fungování nového způsobu odesílání justičních zásilek, kterým je tzv. „Konverzní pošta“.

  Konverzní poštu je možno využít v situacích, kdy nelze zásilku odesílat do datové schránky a je nutno doručovat v papírové formě. K odeslání konverzní poštou dochází přímo z prostředí informačního systému odesílatele v digitalizované podobě. Následné manuální práce, jako je tisk dokumentu, tisk obálky, vložení dokumentu do obálky, atd., již provádí automatizovaně Česká pošta. První zásilky byly úspěšně odeslány 19. května 2021.

  

  Infografika: Česká pošta

  Plošné zavedení konverzní pošty na všechny resortní organizační složky, které Ministerstvo spravedlnosti v brzké době plánuje, přinese obrovskou úsporu manuální práce na soudech, státních zastupitelstvích a dalších justičních institucích, která je s přípravou a odesíláním zásilek nyní spojená.

  První ministerstvo

  Princip fungování Konverzní pošty spočívá v převedení originálu dokumentu do elektronické podoby, odeslání přes API rozhraní z informačního systému soudu na server České pošty. Následuje vytištění na papír se zajišťovacími prvky, připojení doložky o provedení konverze, potištění obálky, kompletace zásilky a předání zásilky do poštovní přepravy jménem soudu nebo jiné organizační složky. Vzhledem k tomu, že doručovanými dokumenty budou zejména předvolání svědků, výzvy účastníkům řízení, soudní rozhodnutí apod., je ze strany ministerstva a soudů kladen velký důraz na spolehlivost, včasnost, řádnou evidenci a ochranu osobních údajů nebo listovního tajemství.

  Ministerstvo spravedlnosti je prvním resortem, který začal tento nový moderní produkt testovat a využívat.

  Zdroj: Česká justice
• 8

  Červen

  2021

  Návrh zákona zavádějící takzvané covid pasy pro cestování v EU, kterým by se měla ve středu zabývat Sněmovna, má některé procedurální nedostatky, ale není v rozporu s právem EU ani ústavním pořádkem ČR. Ve svém stanovisku k zákonu to uvedl Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Podle úřadu procedurální nedostatky nebrání tomu, aby byl návrh novely schválen jedním čtením.

  Novelu zákona o ochraně veřejného zdraví vláda schválila na konci května a předložila ho Sněmovně. Předmětem zákona je stanovit právní rámec pro vydávání certifikátů, které by prokázaly, že je člověk očkován proti covidu-19, má platný test nebo nemoc prodělal. Kvůli tomu podle ÚOOÚ novela přizpůsobuje veřejnoprávní registry k snazší identifikaci žadatelů. Zavedení evropského dokladu pro usnadnění cestování mezi členskými státy se předpokládá od 1. července.

  Vláda podle ÚOOÚ nedostatečně posoudila vliv zákona na ochranu osobních údajů a neprojednala návrh s úřadem. Podle ÚOOÚ pouhé legislativní ukotvení rozsahu zpracování osobních údajů nestačí, zákon by měl stanovit i záruky ochrany těchto údajů. Prostředky k zajištění ochrany jsou podle úřadu „odbyty“ málo srozumitelným výčtem.

  „Tyto procedurální vady však nebrání tomu, aby byl návrh novely schválen jedním čtením. Nebylo by vhodné, aby vláda takto postupovala standardně, zvláště, když již řadu týdnů není nouzový stav, ale vzhledem k provázanosti s unijní úpravou je to akceptovatelné. Závěr zní, že zákon o covid pasech není v rozporu s právem EU ani ústavním pořádkem ČR,“ uvedl úřad ve stanovisku.

  Minulou verzi zákona, která měla problematiku covidových certifikátů řešit, poslanci odmítli projednat v legislativní nouzi, měli k ní výhrady. Také podle ÚOOÚ byl předchozí návrh neakceptovatelný a v rozporu s ústavním pořádkem.

  Někteří poslanci minulý týden upozorňovali na to, že v návrhu chce ministerstvo nakládat s osobními údaji včetně mobilního čísla a e-mailové adresy, a žádali právě kvůli tomu vyjádření ÚOOÚ.

  Telefonní číslo a e-mailovou adresu podle dřívějšího vyjádření zástupce ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Milana Blahy lidé potřebují jako alternativní možnost pro stažení certifikátu z webu, další je elektronická nebo bankovní identita či občanský průkaz s čipem, které ale zatím část lidí nepoužívá. Tato možnost bude podle Blahy fungovat jen do konce roku, pak zůstane pro elektronickou komunikaci jen e-identita.

  Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) také minulý týden avizoval, že by brzy měla být další možností pro získání certifikátu mobilní aplikace. Počítá se podle něj i s tím, že certifikát o testu vystavují odběrové centrum, o vakcinaci pak centrum očkovací. Další možností v návrhu zákona je vydání dokladu poskytovatelem zdravotní péče s přístupem do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN), tedy například registrujícím praktickým lékařem. Od poloviny června pak budou moci certifikát stahovat i cizinci s dlouhodobým pobytem, ověří je na základě telefonního čísla a e-mailové adresy.

  Zdroj: Česká justice
• 23

  Květen

  2021

  Nejvyšší správní soud (NSS) tento týden zrušil regulaci provozu restaurací, heren a kasin v aktuálním opatření ministerstva zdravotnictví. Justice do nařízení zasahovala opakovaně. Nejčastěji soudy vládě vyčítají chatrné odůvodňování opatření, která zasahují do základních lidských práv.

  23. dubna 2020 – Pražský městský soud zrušil s účinností od 27. dubna čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislosti s koronavirovou pandemií omezila volný pohyb, maloobchod a služby. Podle soudu byla nezákonná. Byla vydávaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Nejvyšší správní soud (NSS) letos 26. února tento rozsudek zrušil.

  Červen 2020 – Ústavní soud (ÚS) k 15. červnu odmítl nebo odložil více než 70 podnětů proti opatřením vlády, mimo jiné odmítl například skupinovou stížnost 20 rodiček a jejich manželů či partnerů proti zákazu doprovodu v porodnicích v době šíření koronaviru.

  17. června 2020 – NSS oznámil, že zamítl kasační stížnost právničky Venduly Zahumenské, která se u Městského soudu v Praze neúspěšně domáhala zrušení vládního usnesení o vyhlášení nouzového stavu.

  20. října 2020 – Pražský městský soud zrušil rozhodnutí pražské hygienické stanice, která v září zakázala osobní přítomnost vysokoškolských studentů na výuce. Pravomocným rozsudkem vyhověl podané správní žalobě. Rozhodnutí hygieniků bylo účinné od 21. září, vysoké školy však byly již od 14. října uzavřené podle rozhodnutí vlády.

  13. listopadu 2020 – Městský soud v Praze zrušil mimořádné opatření, kterým ministerstvo zdravotnictví od 21. října rozšířilo povinnost nosit roušky v Česku. Soudem zrušené opatření nahradilo ministerstvo jinou verzí a zaneslo do něj několik mírných úprav.

  16. prosince 2020 – ÚS odmítl návrh skupiny senátorů na zrušení dvou zákonů, které v prvním nouzovém stavu kvůli pandemii odkládaly placení nájmů z bytů a nebytových prostor.

  22. února 2021 – ÚS zrušil část usnesení vlády, která kvůli šíření covidu-19 omezila maloobchod a služby. Podle verdiktu nebyla opatření dostatečně odůvodněna. ÚS vyhověl návrhu 63 senátorů, který uváděl, že vládní zákaz nepřiměřeně a iracionálně zasahuje do základního práva svobodně podnikat. V době rozhodnutí však již platil obdobný zákaz.

  23. února 2021 – Městský soud v Praze přikázal pražskému Gymnáziu Na Zatlance obnovit denní formu vzdělávání. Distanční formu výuky mu zakázal. NSS ale 26. února vyhověl žádosti gymnázia o odložení účinku rozsudku, dokud nerozhodne o kasační stížnosti.

  – Pražský městský soud zrušil nařízení ministerstva zdravotnictví o pravidelném testování pracovníků v domovech pro seniory či postižené či v léčebnách, a to k 10. březnu. Vyhověl tak jedné ze zaměstnankyň.

  23. března 2021 – ÚS odmítl pro neoprávněnost navrhovatelů senátorský návrh na zrušení opatření, které podmínilo návrat Čechů do vlasti z rizikových zemí negativním testem na covid-19.

  25. března 2021 – ÚS oznámil, že z procesních důvodů odmítl návrh senátorů na zrušení únorového vládního usnesení o nouzovém stravu. Zároveň naznačil, že pokud Sněmovna nesouhlasí s prodloužením nouzového stavu, nelze ji obcházet a znovu vyhlásit stav nouze na žádost hejtmanů. Právě taková situace v únoru nastala.

  31. března 2021 – Pražský městský soud zrušil jako nezákonnou část opatření ministerstva zdravotnictví, která po českých občanech paušálně žádá před návratem ze zahraničí do vlasti negativní test na covid-19.

  8. dubna 2021 – NSS zamítl návrh na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví, které v březnu odstartovalo testování zaměstnanců na koronavirus ve firmách. Soud upozornil, že projednává i další návrhy na zrušení stejného opatření, o kterých může rozhodnout jinak.

  14. dubna 2021 – NSS vyhověl odborům výrobce léčiv Teva Czech Industries a zaměstnankyni Dagmar Bílé a označil za nezákonné opatření ukládající povinnost testovat zaměstnance firem na covid-19. Soud nemohl opatření zrušit, protože už neplatilo, už dřív ho nahradilo jiné.

  22. dubna 2021 – NSS zrušil celé mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví z 10. dubna (později ještě dvakrát aktualizované), které kromě jiného omezuje provoz obchodů, služeb i setkávání lidí. Vláda reagovala na zrušení opatření NSS schválením dalšího.

  27. dubna 2021 – NSS zamítl návrhy směřující proti opatření, na jehož základě se zaměstnanci ve firmách v uplynulých týdnech testovali na covid-19. Návrhy podaly odbory, firma a dvě ženy.

  7. května 2021 – NSS zamítl návrh na zrušení povinného testování na školách, které zavedlo ministerstvo zdravotnictví na začátku dubna.

  11. května 2021 – NSS zrušil opatření ministerstva zdravotnictví, které upravuje povinnosti pozitivně testovaných zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Vykazovalo podle soudu hrubé nedostatky v odůvodnění. Účinnost verdiktu soud odložil soud o čtyři dny, aby ministerstvo mělo čas vydat případně nové opatření.

  20. května 2021 – NSS zamítl návrh na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví, které kromě jiného nařizuje preventivní testy zaměstnanců v sociálních službách.

  – NSS rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví dostatečně neodůvodnilo zákaz nočního prodeje ve večerkách. Dubnová opatření proto byla v rozporu se zákonem, uvedl soud. Aktuálně platným opatřením, které obsahuje obdobné omezení, se soud zabývat nemohl.

  21. května 2021 – NSS zrušil regulaci provozu restaurací, heren a kasin v aktuálním opatření ministerstva zdravotnictví. Zásah soudu vstoupí v platnost dnem právní moci rozsudku, tedy po jeho doručení. Sporné opatření se týkalo provozu v aktuálním týdnu, pro příští týden je už připravené nové opatření, v základních bodech totožné.

  Zdroj: Česká justice
• 12

  Květen

  2021

  Údaje z nových občanských průkazů bude moci zjišťovat široká řada subjektů. Technologie dříve využívaná pro ochranu dat a pro přechod hranic se nyní šíří ve státním i soukromém sektoru, kde podmiňuje služby. Se zákazem zpracování údajů se nepočítá. Lidé by o tom podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) měli být informováni a sami při vydání dokladu rozhodnout, zda údaje chtějí poskytovat. Prokazovat totožnost je povinnost v bance, v dopravě, při volbách, v kasinu, na policii nebo při ubytování v hotelu a na dalších místech.

  Vyplývá to ze stanoviska ÚOOÚ k zavádění nových občanských průkazů se strojově čitelnými údaji. Ty v sobě mají údaje trojího charakteru.

  Co obsahuje každý občanský průkaz

  Předně jsou to údaje uvedené v občanském průkazu v podobě bezprostředně čitelné člověkem. Za druhé jsou to údaje uvedené ve strojově čitelné podobě: [na zadní straně – 2D kód = dvoudimenzionální čárový kód s vysokou informační hodnotou a schopností detekce a oprav při jeho porušení (zapsáno je číslo občanského průkazu) + údaje uvozené kódem „IDCZE“, kde je kód dokladu, kód vydávajícího státu, číslo dokladu, kontrolní číslice, datum narození, kontrolní číslice, pohlaví, datum platnosti, kontrolní číslice, státní občanství, celková kontrolní číslice, příjmení, jméno, popřípadě jména občana].

  Stanovisko najdete zde.

  A za třetí jde o „data elektronicky uložená v občanském průkazu („s využitím nosiče dat“ – bezkontaktního elektronického čipu)“. „Je odpovědností správce, aby si uložil a dále zpracoval pouze ty osobní údaje na občanském průkazu sub. 1, které jsou k jeho účelu zpracování osobních údajů nezbytné,“ dodává k tomu ÚOOÚ.

  Původní účel: Ochrana dat a přechod hranic

  Ohledně údajů na občanském průkazu druhého a třetího typu je podle ÚOOÚ nutno rozlišovat úpravu de lege lata: Zákon o občanských průkazech výslovně zakazuje shromažďovat, ukládat, upravovat nebo pozměňovat, předávat, šířit, zveřejňovat, uchovávat, kombinovat, blokovat nebo likvidovat strojově čitelné údaje vedené v občanském průkazu, popřípadě v kontaktním elektronickém čipu, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, uvádí se ve stanovisku.

  Tato úprava pochází z roku 2010, „kdy účelem tohoto zákazu bylo chránit držitele občanského průkazu před zneužitím jeho osobních údajů, popřípadě jejich předávání jiným subjektům v elektronické podobě, přičemž technologie strojově čitelné zóny byla zpravidla využívána toliko při překračování státních hranic“, vysvětluje Úřad.

  Zákaz zpracování dat z čipu se nekoná

  Jenže doba, technologie i politika se mění. V nové době už se nepočítá se zákazem zpracování osobních dat čitelných strojem. „Vzhledem k tomu, že postupem času se vyvinulo vícero technologií, které mohou strojově využívat osobní údaje, aniž by je musel subjekt ručně opisovat (např. bankovní sektor), došlo i k novému náhledu na skutečnost v poskytování strojově čitelných údajů,“ uvádí se ve stanovisku.

  A tak úplný zákaz zpracování už nebude platit: „De lege ferenda v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 ze dne 20. června 2019, o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu, se již nepočítá se zákazem tohoto zpracování osobních údajů, nýbrž v ustanovení § 39 písm. d) návrhu nového zákona o občanských průkazech se pouze zakazuje zpracovávat údaje uvedené v občanském průkazu a data pro elektronické využití občanského průkazu bez souhlasu držitele,“  uvádí Úřad s tím, že uložení, načtení a shromáždění osobních údajů z bezkontaktního čipu znamená jejich zpracování ve smyslu GDPR.

  Povinnost všech předkládat doklad proti terorismu

  „Z toho vyplývá, že bude záležet ve většině případů na občanovi, zda poskytne údaje či nikoli. I nadále výjimku z tohoto bude znamenat zvláštní právní předpis, který stanovuje povinnost poskytnutí (např. zmíněný zákon č. 253/2008 Sb.),“ uzavírá Úřad.

  Jde o zákon potírající terorismus a praní špinavých peněz tím, že každý se musí ve finanční instituci, pojišťovně identifikovat a banka musí jeho data ukládat: „Prokázání totožnosti je v řadě případů zákonnou povinností, bez jejíhož splnění se neobejde uplatnění určitého práva nebo poskytnutí nějaké služby. Zákonnou povinnost20 identifikovat klienta mají povinné osoby podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“), např. banky, investiční společnosti, pojišťovny, auditoři, daňoví poradci nebo účetní. První identifikaci klienta, který je fyzickou osobou, provede povinná osoba za fyzické přítomnosti identifikovaného, přičemž povinná osoba identifikační údaje zaznamená a ověří z průkazu totožnosti, jsou-li v něm uvedeny, a dále zaznamená druh a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej vydal, a dobu jeho platnosti; současně ověří shodu podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti,“ cituje zákon Úřad s tím, že v nepřítomnosti klienta mohou tyto instituce pořizovat dokonce kopie dokladů.

  Doklad totožnosti je třeba už téměř všude

  Povinnost prokazování totožnosti mají občané v ČR vůči všem orgánům veřejné moci. Jsou to Policie ČR, soudy, správní orgány a podle správní řádu a občanského soudního řádu také doručovatelé pošty.

  Bez prokázání totožnosti se neobejde zdravotnictví, doprava a ani průmysl hraní a hazardu a také volby: „Volič musí prokázat svoji totožnost volební komisi, pacient musí na požádání prokázat totožnost zdravotnickému pracovníkovi, bez prokázání totožnosti se neobejde návštěva kasina. Cestující, který se neprokáže jízdním dokladem ve vlaku, autobuse nebo tramvaji, má povinnost prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje osobě pověřené ke kontrole. Účastníci dopravní nehody jsou povinni si prokázat na požádání navzájem svou totožnost,“ vyjmenovává Úřad.

  Kromě toho je prokázání totožnosti potřebné v soukromoprávních vztazích – při plnění smluv nebo při prokázání totožnosti návštěvníka objektu, výrobního zařízení. Evidence by neměla být vedena podle ÚOOÚ při vstupu do veřejných budov jako jsou obchodní centra, uvádí Úřad ve svém stanovisku.

  Samostatnou kapitolou je pořizování kopií dokladů – například při dálkovém uzavírání smluv, při obchodech s uměleckými díly, v bazarech, u notáře. Známé je ono sporné kopírování dokladů při půjčování aut a dalších věcí spolu s kaucí.

  ÚOOÚ: Číst čipy by měly jen certifikovaní

  Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů by měla platit zásada minimalizace dat, tedy předávání dat nezbytných a jen ve vztahu k předmětné činnosti. „I v těchto případech tedy soukromý subjekt nejen nemá získat údaje, které ke své činnosti nepotřebuje, ale má mít přístup jen k takovým, které potřebuje. Příkladem může být existující právní úprava v Německu, kde jednak soukromé subjekty (poskytovatelé služeb) mohou zpracovávat osobní údaje jen v nezbytném rozsahu, jednak musí požádat o vydání certifikátu (časově omezeného), na jehož základě mohou načítat osobní údaje z bezkontaktního elektronického čipu.

  „Při vydání povolení je přitom zohledněno hledisko ochrany osobních údajů v podobě jedné z podmínek, kterou je zajištění dodržování ochrany osobních údajů. V souladu s ochranou osobních údajů je například i to, kdy by se fyzická osoba mohla při vydání občanského průkazu rozhodnout, zda chce své osobní údaje poskytovat soukromým poskytovatelům služeb nebo nikoliv. To by předpokládalo poskytnutí dostatečného vysvětlení ve formě informační povinnosti před vydáním občanského průkazu,“ uzavírá své stnaovisko Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 29

  Duben

  2021

  Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil svůj komentář k aktuálnímu návrhu mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým se má zavést prokazování výsledků testů na SARS-CoV-2 či podstoupené vakcinace zákazníky a nařídit evidence zákazníků některými poskytovateli služeb.

  I.

  Vláda 26. dubna 2021 svým usnesením č. 418 předběžně schválila mimořádné opatření, které zamýšlí Ministerstvo zdravotnictví vydat s účinností od 3. května 2021¹ a v bodu 14 písm. e) nařídit provozovatelům holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, kosmetických, masérských a obdobných regeneračních nebo rekondičních služeb vést evidenci zákazníků pro potřeby případného epidemiologického šetření. Velkému množství provozovatelů, kteří doposud v řadě případů žádné zpracování údajů o svých zákaznících provádět nemuseli a nemají pro vedení podobné evidence dostatek zkušeností, ani vytvořeny technické podmínky, se tak ukládá nová povinnost zpracovávat osobní údaje.

  Povinnost zpracovávat osobní údaje je uložena bez dostatečně konkrétního upřesnění. Konkrétně se jedná o účel zpracování, rozsah údajů, dobu jejich uchovávání, technické a organizační zabezpečení, způsob naplnění zásady transparentnosti a informační povinnosti vůči subjektům údajů. S tím souvisí i potřeba stanovení způsobu provádění případné kontroly orgány ochrany veřejného zdraví v rámci epidemiologického šetření. 

  Není tedy zřejmé, zda evidence má být vedena v rozsahu údajů obecně umožňujících identifikaci fyzické osoby (jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu nebo bydliště, případně telefonní číslo) či jiným způsobem, např. zda má být pro činnost ministerstva a orgánů pověřených výkonem státní správy využíváno rodné číslo podle příslušného ustanovení zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech. Vymezení slovy „pro potřeby případného epidemiologického šetření“ tak není dostatečně určité, protože nevypovídá nic o požadovaných parametrech zpracování.

  Rovněž není zřejmé, zda součástí evidence má být i samotný klíčový údaj vypovídající o výsledku testování nebo o jiném právem předvídaném osvědčení o aktuálním zdravotním stavu vstupujícího zákazníka, či zda by tento údaj byl na základě evidence zjišťován v rámci kontroly prováděné orgány ochrany veřejného zdraví. Důležitá je taktéž odpověď na otázku, zda by se tak dělo při epidemiologickém šetření, nebo i mimo ně. 

  Pokud by měl být údaj vypovídající o zdravotním stavu veden v evidenci, je třeba brát v úvahu, že podle obecného nařízení se jedná o tzv. zvláštní kategorii osobních údajů, jejichž ochraně je třeba věnovat zvláštní pozornost². Zejména to platí v případech, kdy by měl takový údaj být předmětem zpracování velkým množstvím osob poskytujících službu svým zákazníkům (subjektům údajů). Rozsáhlé zpracování zvláštní kategorie údajů přitom podle obecného nařízení podléhá posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 35 tohoto nařízení (dle metodiky posouzení vlivu na ochranu osobních údajů u návrhů právních předpisů). Úřadu však není známo, zda takové předchozí posouzení bylo Ministerstvem zdravotnictví provedeno. 

  V důsledku uvedeného nebyla pak realizována ani konzultační povinnost předkladatele podle čl. 36 obecného nařízení v případě návrhu legislativních opatření, kam spadají např. podzákonné právní předpisy i jakákoliv opatření orgánů veřejné správy přijímaná na základě právních předpisů. 

  Předkladatel musí vždy zhodnotit aktuální stav a dopady navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, což v tomto případě, pokud je Úřadu známo, učiněno nebylo. Vyhodnocení přiměřenosti zásahu do práv je přitom požadavkem i zcela aktuálního rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 1/2021-133 ze dne 14. dubna 2021.

  Velmi stručné stanovení podmínky vést v uvedených provozovnách evidenci zákazníků, kteří absolvovali požadovaný úkon u poskytovatele zdravotních služeb, vyžaduje současné uvedení řady podrobností, aby poskytovatelé služeb věděli, jak mají povinnost plnit a dostát současně i požadavkům na ochranu soukromí a osobních údajů svých zákazníků. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů³ ve svých stanoviscích vždy zdůrazňuje, že každé opatření přijaté členskými státy nebo orgány EU, jež zahrnuje zpracování osobních údajů v rámci boje s COVID-19, se musí řídit principy obecného nařízení. 

  Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, v § 2 odst. 2 písm. c) zmocňuje Ministerstvo zdravotnictví k vydání mimořádného opatření omezit provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solária, poskytování kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže, nebo stanovit podmínky jejich provozování či poskytování. Postrádá ovšem oprávnění ukládat provozovatelům povinnost vést evidenci zákazníků a zpracovávat tak blíže nespecifikovaný rozsah osobních údajů. Neobsahuje ani podrobnosti takového zpracování nové evidence^4. 

  Pokud by měla být povinnost uložena podzákonným právním předpisem, musí mít takový akt bezprostřední vazbu na prvotní normativní akt ve formě zákona a na limity v něm obsažené. Jakkoliv obecně nelze vyloučit vedení akcesorické evidence na základě podzákonného opatření (vydaného intra legem), musí splňovat podmínky vymezené v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ao 1/2021-133 ze dne 14. dubna 2021 [bod 119]. 

  Úřad navíc spatřuje v navrhovaném mimořádném opatření odlišnosti, které, oproti citovanému rozsudku, vytvářejí odlišnou situaci a zvyšují důraz na požadavky – zákonného – podkladu. Zatímco v případě testování zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů se jedná o existující vztah, v rámci kterého zaměstnavatel standardně o zaměstnanci zpracovává řadu údajů, v případě navrhovaného opatření se jedná o zcela novou kvalitu právní povinnosti, neboť v daném rozsahu dosud osobní údaje zákazníků nebyly systematicky zpracovávány, pokud ke zpracování osobních údajů vůbec docházelo. Protože osobní údaje nelze zpracovávat bez právního základu, bude třeba zvážit, zda lze povinnost identifikovat zákazníky odvodit ze zákona.

  Mimořádným opatřením nově uloženou povinnost provozovatelům vést evidenci zákazníků pro potřeby případného epidemiologického šetření bez stanovení konkrétního účelu a dalších parametrů zpracování a naplnění všech zásad ochrany osobních údajů v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů, považuje Úřad za nepřípustnou.

  II.

  S ohledem na skutečnost, že zamýšlené mimořádné opatření má obsahovat mj. podmínku pro vstup osob do některých vnitřních prostor nebo pro účast na hromadných akcích, mj. podle bodu 20 písm. c) ve formě předložení „certifikát[u] Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19“, odkazuje Úřad na své vyjádření k tzv. očkovacím pasům  ze dne 9. dubna 2021, a to z důvodu nemožnosti bez výslovného zákonného podkladu spojovat s právními skutečnostmi uvedenými v bodu 20 právní následky. Z hlediska účelu takové výhody je třeba podrobnější argumentace a test proporcionality.

  Lze rovněž poukázat na sdělení generálního tajemníka Rady Evropy, ve kterém uvádí, že použití osvědčení o vakcinaci pro lékařské účely není nové, přičemž nový není ani požadavek mít u sebe toto potvrzení na cestách kvůli rozšíření epidemie. Totéž se týká dokumentů, ve kterých je potvrzeno, že osoba je imunizována nebo negativně testována na nemoc COVID-19. „Na druhé straně možnost použití očkovacích certifikátů stejně jako dat o imunizaci pro účel jiný než medicínský, například pro exkluzivní přístup jednotlivcům k právům, službám a na veřejná místa, vznáší mnoho otázek ohledně lidských práv,“ uvádí dokument.

  Konečně je třeba vyhodnotit, zda navrhované mimořádné opatření není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2021, čj. 6 Ao 11/2021-48, protože dostatečně nerozlišuje mezi zákazy a omezeními na jedné straně a podmínkami činnosti na druhé straně. Vzhledem k tomu, že vláda k návrhu mimořádného opatření nezveřejnila důvodovou zprávu, je třeba apelovat na skutečné odůvodnění jednotlivých opatření.

  V této fázi nelze citované ustanovení mimořádného opatření blíže vyhodnotit.

  III.

  V souvislosti s předchozími mimořádnými opatřeními nařizujícími testovaní zaměstnanců vydal Úřad své vyjádření, resp. rozšířené vyjádření ze dne 26. března 2021, v němž poukázal na odpovědnost příslušných ústředních orgánů státní správy (Ministerstva zdravotnictví), resp. zdravotních pojišťoven, stanovit ve vztahu k vyžadovanému zpracování osobních údajů přesný rozsah požadovaných osobních údajů, stanovit diferencovaně parametry zpracování těchto údajů (zejm. dobu uchování), a to kontextu obhajitelného účelu takového zpracování. Prostřednictvím předkládaného vyjádření se Úřad snaží obdobné situaci předejít a napomoci příslušným orgánům k řádnému plnění zákonných povinností v oblasti ochrany osobních údajů.

  ---

  ¹Podle stránek Úřadu vlády toto mimořádné opatření platilo ke dni 26. dubna 2021: https://www.vlada.cz/cz/epidemie-koronaviru/dulezite-informace/mimoradna-a-ochranna-opatreni-_-co-aktualne-plati-180234/ [Navštíveno 28. dubna 2021 v 10 hod].

  ² Čl. 9 odst. 1 obecného nařízení stanoví, že se zakazuje zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby, a to s výjimkami upravenými v odst. 2.

  ³ Evropský sbor pro ochranu osobních údajů je nezávislý evropský subjekt, který přispívá k jednotnému uplatňování pravidel ochrany údajů v celé Evropské unii a prosazuje spolupráci mezi úřady pro ochranu osobních údajů v EU. Evropský sbor pro ochranu údajů je složen ze zástupců vnitrostátních úřadů pro ochranu údajů a evropského inspektora ochrany údajů.

  ⁴ Na rozdíl od uložení povinnosti testování zaměstnanců a jiných pracovníků na přítomnost onemocnění COVID-19, ze které logicky vyplývá i nutnost zpracovávat k tomuto účelu a v nezbytném rozsahu osobní údaje.

  Zdroj: Portál Úřadu pro ochranu osobních údajů
• 28

  Duben

  2021

  Státy musí vážit právo na ochranu života s právem na svobodný pohyb. Opatření jako Covid Pass musí být přiměřená a nezbytná. Průkazy hrozí zneužitím masy důvěrných dat a diskriminací. Zakládá stigmatizaci a svévoli. Šíření zdravotních dat mezi osobami, které nejsou příjemci důvěrných informací, podkopává principy ochrany dat. Otevírají se dveře paralelní společnosti a kriminalitě. Uvádí to Rada Evropy ve svém stanovisku, které 31. března 2021 rozeslala členským zemím.

  Jak s odkazem na Evropský soud pro lidská práva Rada Evropy upozorňuje, omezení určitých práv garantovaných občanům Úmluvou o lidských právech a základních svobodách je možné. Ovšem pouze za předpokladu, že k němu dojde zákonem. Opatření také musí být přiměřené a nezbytné.

  Používání CovidPassu jako legitimace k právům, ze kterých se stávají privilegia, však vznáší řadu vážných otázek, stojí ve stanovisku, které bylo zveřejněno v dubnu.

  Velké části lidí může být bráněno v základních právech

  Vakcíny jsou zásadní ve strategii boje s nemocí Covid-19. K upřednostnění určitých skupin lidí vyzval už letos v únoru Výbor pro biomedicínu při Radě Evropy vzhledem k nedostatku vakcín, uvádí Rada Evropy.

  Vakcinační osvědčení poskytuje důkaz o očkování osobě, které bylo vydáno. Použití takových osvědčení pro lékařské účely není nové. Nový není ani požadavek mít u sebe toto potvrzení na cestách kvůli rozšíření epidemie, shrnuje současný stav Rada Evropy. Totéž se týká dokumentů, ve kterých je potvrzeno, že osoba je imunizována nebo negativně testována na nemoc Covid-19.

  „Na druhé straně možnost použití očkovacích certifikátů stejně jako dat o imunizaci pro účel jiný než medicínský, například pro exkluzivní přístup jednotlivcům k právům, službám a na veřejná místa, vznáší mnoho otázek ohledně lidských práv,“ pokračuje dokument. „Mělo by to být zvažováno s maximální obezřetností.“ Takové využití může zabránit využití základních práv i velké části obyvatel.

  Stigmatizace a svévole ve studiu, zaměstnání, bydlení

  Využití CovidPassů nese riziko diskriminace v souvislosti s právem svobodného pohybu. Exkluzivní přístup k dokladu může mít dopad nad právo na soukromý a rodinný život, právo shromažďovací, právo na náboženský život. „Může založit riziko diskriminace nebo dokonce stigmatizace a svévole, zvláště ve spojitosti se zaměstnáváním, bydlením a vzděláváním,“ uvádí Rada Evropy. Tato rizika jsou reálná, jak neexistují garance pro lidi, kteří nemohou být očkováni ze zdravotních nebo jiných důvodů.

  Vakcinační certifikáty obsahují citlivé zdravotní informace, což znamená jejich nejvyšší ochranu. Jejich použití pro nemedicínské účely vznáší otázky ochrany soukromí a osobních dat, a to podle několika úmluv a jejich dodatků.

  Šíření důvěrných dat mezi těmi, kdo nejsou jejich příjemci

  Šíření těchto dat mezi osobami, které nejsou subjekty zákonů o důvěrnosti těchto dat a jejich možné zneužití podkopává principy ochrany dat. „Jakékoli nakládání s těmito daty musí splňovat kritérium nezbytnosti a přiměřenosti, obojí s ohledem na typ informací a jejich výměny a délky jejich uchování stejně jako kritéria zákonnosti, účelu a bezpečnosti, jak je obsaženo v Úmluvě 108+,“ upozorňuje Rada Evropy.

  Podrobné stanovisko a nesouhlas s masovým šířením dat při použití očkovacích průkazů pro vstup do restaurace, přístup ke službám nebo na určitá místa bez pravidel vydal rovněž český Úřad pro ochranu osobních dat, jak Česká justice informovala.

  Otevírají se dveře paralelnímu trhu a kriminalitě

  Nedostatek vakcín a svobody garantované pouze certifikovaným osobám otevírají dveře rozvoji paralelního soukromého trhu s vakcínami právě jako kriminálním aktivitám a vydávání falešných certifikátů s dopadem na veřejné zdraví, upozorňuje Rada Evropy.

  Jakákoli harmonizace nebo zajišťování kroků nezbytných k certifikaci osob očkovaných, imunizovaných nebo nekontaminovaných jsou jistě užitečné, musí však být striktně doprovázeny opatřením k ochraně dat a zvýšenou opatrností před jejich paděláním.

  „Použití stejných údajů o certifikaci nebo imunizaci k udělení privilegovaného a výlučného přístupu k právům vytváří riziko diskriminace a svévole,“ uzavírá svoje stanovisko Rada Evropy.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 9

  Duben

  2021

  Průkaz Covid pas bude obsahovat zdravotní údaje o lidech, které jsou jen ve státní databázi. Tedy že byl dotyčný buď očkován, testován nebo se uzdravil z nemoci Covid-19. Lze jím podmínit jen volný pohyb mezi zeměmi EU a zdravotní záležitosti, nikoli vstup do restaurace. Takové opatření musí mít právní základ a alternativu pro všechny. EU chce Covid pasy zavést od června. Zpracování pasů je podle ÚOOÚ pro vstup do zařízení je riskantní operace s daty milionů lidí.

  Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) k přípravě legislativy o ochraně údajů při používání nově navrhovaného průkazu o zdravotním stavu občanů CovidPass. Česká justice má stanovisko k dispozici.
  Nařízení s rámcovými principy k dokladům o „očkování, testování a uzdravení“ z nemoci Covid-19 vydala Evropská komise 17. března pod názvem DGCR. Cílem komise je zavést covidové pasy do začátku letní sezóny pro volný pohyb mezi státy.

  Podle návrhu nařízení Komise má CovidPass dokládat, že jeho držitel byl na COVID-19 buď očkován, testován nebo se z něj uzdravil.

  Základem je model z letectví, účelem jen pohyb v EU

  Technicky by měl pas fungovat na základě modelu adresáře Mezinárodní organizace pro civilní letectví: Každý certifikát má vlastní ID s kontrolním součtem. CovidPass neřeší, zda je dotyčný infekční nebo jak dlouho je imunní. „Certifikáty budou obsahovat omezený soubor informací, jako je jméno a příjmení, datum narození, datum vydání, příslušné informace o očkovací látce/testu/uzdravení a jedinečný identifikátor certifikátu. Tyto údaje lze zkontrolovat pouze za účelem potvrzení a ověření pravosti a platnosti certifikátu,“ odkazuje ve stanovisku ÚOOÚ k přesné citaci z nařízení Komise.

  Podle stanoviska českého Úřadu účel certifikátu Covid pas deklaruje už nadpis nařízení DGCR. Je to „usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19“, tj. nikoliv jím volný pohyb podmínit. Důvodová zpráva DGCR pak připouští ještě jedno využití, a to pro lékařské účely, například pro kroky mezi první a druhou dávkou očkování.

  EU umožní další využití v národním státu

  Jak dále plyne z materiálu ÚOOÚ v návrhu Komise stojí, že členské státy mohou použít nařízený CovidPass i pro další účely, avšak musí je stanovit zákonem: „Právní základ zpracování údajů pro jiné účely má být stanoven vnitrostátními právními předpisy, které musí být v souladu s právními předpisy Unie v oblasti ochrany údajů,“ cituje návrh Úřad. „Jiný účel tak může být legální a nebýt v rozporu s unijním právem,“ dodává k tomu.

  V takovém případě však musí stát striktně postupovat podle směrnice o ochraně dat GDPR a rovněž respektovat základní práva a svobody lidí. Zpracování údajů o lidech nemá být používáno k jejich utlačování, stigmatizaci a diskriminaci.

  V podrobné důvodové zprávě pro Evropský parlament se pak podle ÚOOÚ uvádí, že cílem pasu „není vytvoření jakékoliv evropské databáze a při ověřování nebudou nikterak osobní údaje předávány, nýbrž se bude prezentovat pouze společně uznávaný certifikát obsahující výhradně nezbytné údaje a bude toliko ověřována platnost a autenticita certifikátu“.

  Lidé musí na lékařský zákrok, jinak budou vyloučení

  Už nyní zaujímají členské země EU k novému dokladu rozdílné postoje. Řecko, Portugalsko a Polsko digitální zelený certifikát podporují. Francie digitální zelený certifikát odmítá. Rumunsko ho chce omezit na lékařské účely. „Obdobný postoj jako Francie má Německo, které výhody pro vakcinované odmítá, neboť není prokázáno, zda vakcinovaný není infekčním, společnost by se rozdělila a vakcína by se stala fakticky povinnou,“ uvádí se ve stanovisku ÚOOÚ. Floridský guvernér dokonce tento typ dokladu zakázal: „Obdobný postoj vyjadřuje dekret floridského guvernéra č. 81 z roku 2021 o zákazu pasů o vakcinaci proti COVID-19,“ stojí ve stanovisku.

  Na morální a právní aspekt Covid pasu upozornil podle stanoviska ÚOOÚ Výbor pro morálku a právo Zdravotní rady Nizozemí. Zkoumán byl přístup do vzdělávacích institucí, zdravotnických zařízení, veřejných zařízení, pracovního prostředí či sociálních zařízení jako je pohostinství, zábavní podniky či veřejné akce. „Požadavky na testování znamenají, že lidé budou muset podstoupit lékařský zákrok (test). Mohou také existovat obavy ohledně účinnosti opatření a rizika diskriminace a nespravedlivého vyloučení,“ cituje ÚOOÚ stanovisko členské země EU.

  Přístup na místo jen s CovidPassem znamená povinnost

  Se závěry z Nizozemí se ÚOOÚ ztotožňuje: „Je-li pro přístup do konkrétního zařízení vyžadován negativní test a neexistuje-li rozumná alternativa, je k tomu nezbytný zákon. ,Absence rozumné alternativy´ znamená, že lidem bez příznaků, kteří se nemohou nechat nebo si to nepřejí, je zcela znemožněn přístup. V takových případech představují požadavky na testování nepřímou povinnost, kterou je nutno stanovit zákonem,“ cituje znovu ÚOOÚ nizozemský výbor. „To samé platí pro digitální zelený certifikát,“ dodává český Úřad.

  Podle ÚOOÚ i kdyby byl doklad uzákoněn, musí splňovat další technické a bezpečnostní záruky: „Nadto nelze v širokém měřítku zavádět jakákoliv opatření či výhody, pokud nebude zároveň široce dostupná možnost získat požadované potvrzení či srovnatelnou alternativu, a to pro celou společnost. V opačném případě by se mohlo jednat o zásadní odepření ochrany práv a neúměrné omezování práv některých osob,“ stojí ve stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů k nastolení povinnosti bez alternativy.

  Bez záruk nesmí být povinnost uvalena na provozovatele

  „Pokud to nebude splněno, CovidPass pro jiné účely než pro usnadnění volného pohybu mezi členskými zeměmi EHP a CH nebo pro lékařské účely nebude možné použít, neboť by to bylo v rozporu se zárukami lidských práv, které stanoví Listina. Důsledkem je vyloučení použití digitálního zeleného certifikátu pro vstup do zařízení v ČR. Navíc by provozovatel takového zařízení nebyl oprávněn údaje na digitální zelený certifikát ověřit ve veřejnoprávním informačním systému,“ upozorňuje ve svém stanovisku Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Ze stanoviska dále vyplývá, že nebude možné pořizovat kopie – stejně jako je tomu u občanských průkazů, s výjimkou důkazní, jinak by šlo o nelegální kopírování veřejné listiny.

  „Autor návrhu právního aktu založeného na DGCR, například pro revisi Protiepidemického systému ČR, by si měl vždy nejprve odpovědět na předběžné otázky, zda je chystaný účel užití digitálního zeleného certifikátu nebo jiný způsob umiňující vstup do zařízení pro určené skupiny osob legální a legitimní, tedy zda je navrhovaný právní akt v souladu s českým právním řádem a zda je ospravedlnitelný,“ uvádí ÚOOÚ s tím, že registr očkovaných  (Vakcinační modul OČKO),  je součást informačního systému infekčních nemocí.

  „Rovněž je nutno uvést, že vakcinační modul OČKO nemá zákonný podklad, stejně tak potenciálně zvažovaný registr těch, kteří onemocnění prodělali, a registr těch, kteří mají negativní test. Dobu uchování osobních údajů v registru uzdravených lze předpokládat v řádu měsíců, v registru testovaných v řádu dnů,“ uzavírá ÚOOÚ s tím, že jde o riskantní zpracování údajů milionů lidí.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 8

  Duben

  2021

  Ministerstvo spravedlnosti právě dokončilo implementaci nových insolvenčních formulářů, které byly postupně přepracovány v rámci projektu „Aktualizace interaktivních formulářů elektronického podání pro insolvenční řízení“. Od nových formulářů si ministerstvo slibuje zjednodušení administrativy a snížení nákladů na tisk a archivaci.

  Od 1. dubna lze přihlašovat pohledávky do insolvenčního řízení na novém interaktivním PDF formuláři. Jedná se o jeden z nejčastěji využívaných formulářů v agendě Ministerstva spravedlnosti vůbec – ročně je zpracováno na 330 tisíc Přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení. V letošním roce lze, díky dopadům pandemie koronaviru na některé společnosti, očekávat až 600 tisíc podaných přihlášek. Od 1. července 2017, kdy došlo k zavedení předepsaných formulářů pro insolvenční řízení bylo zpracováno více než 3,5 milionu těchto formulářů. „Je zjevné, že agenda insolvencí naše soudy velmi zatěžuje. Proto hledáme cesty automatizace a elektronizace, které by alespoň částečně celý proces zjednodušily.“ podotýká Zbyněk Spousta, náměstek sekce provozní a právní Ministerstva spravedlnosti ČR.

  Nový formulář Přihlášky pohledávky umožňuje předávat strojově čitelná data ve formátu XML do aplikací insolvenčních správců. Doposud museli insolvenční správci každou přihlášku opisovat do svých aplikací, ve kterých jsou insolvenční řízení spravována. Tato praxe nejenže enormně zvyšovala náklady na zpracování každé přihlášky, ale také nevyhnutelně docházelo k překlepům, které se následně objevily v podkladech doručovaných soudu. Insolvenční správci tak byli nezřídka vyzýváni k odstranění těchto nedostatků, což významně zvyšovalo celkové nároky na insolvenční administrativu. Nově budou mít věřitelé jistotu, že se přihláška pohledávky dostane v nezměněné podobě do přehledů insolvenčního správce.

  Dalším aspektem změny je grafická úprava formuláře, která byla provedena s ohledem na nutnost vytvoření úspornější verze dokumentu s menšími nároky na spotřebu toneru a papíru při tisku. „I kdyby došlo k úspoře jednoho listu papíru z každé přihlášky, je to minimálně 450 šanonů, tj. asi 3 europalety papíru, které není potřeba nikde evidovat ani archivovat. Celkovým přepracováním koncepce insolvenčních podání pak některé dokumenty dokonce ani nevzniknou. Typickým příkladem je přezkumný list nepopřené pohledávky. Jestliže je pohledávka nesporná, není potřeba o takové přihlášce rozepisovat další stohy dokumentů. Dokument, který nevznikne, nemůže obsahovat chybu a tím pádem nemusí být kontrolován, tištěn ani archivován.“ uvádí Jan Plaček, vedoucí projektu a odborný konzultant Ministerstva spravedlnosti.

  Rovněž byl aktualizován vlastní obsah formuláře, kdy je nově do Přihlášky pohledávky možné vkládat vícero věřitelů. Bylo také zapracováno doposud chybějící pole pro uvedení tzv. „Původní výše jistiny“ a upraveno označení typu pohledávky z „nezajištěná majetkem dlužníka“ na terminologicky přesnější „zajištěná jinak než majetkem dlužníka“. V obou případech se jednalo o zajištěnou pohledávku, ale například pro držitele dluhopisů bylo původní označení matoucí. Formulář přesněji označuje jednotlivé pohledávky a také poskytuje informaci o celkové výši přihlášených pohledávek včetně jejich nepodřízené části. Funkce odeslání do ePodatelny ministerstva byla zachována.

  Ministerstvo spravedlnosti do budoucna uvažuje o vytvoření webového portálu, kterým by bylo možné vyplnit přihlášku pohledávky on-line, a to zejména z toho důvodu, aby byla zcela eliminována podání, která nebudou obsahovat strojově čitelná data. Typicky jde o formulář elektronicky vyplněný, ale následně naskenovaný do přílohy mailu. Z takových podání pak není možné automaticky vytěžovat data a jejich zpracování je značnou zátěží pro administrativní pracovníky krajských soudů a následně i insolvenční správce.

  Zdroj: Česká justice
• 21

  Březen

  2021

  Měla to být alternativa ke stravenkám. Přechod na stravenkový paušál je ale problém pro řadu firem se zaměstnanci, kteří slouží dvanáctihodinové směny. Důvod? Zatímco běžně firmy za tzv. dvanáctky dávají dvě stravenky, u paušálu to nejde. Pokud by ho zaměstnavatel vyplatil „dvakrát”, zaměstnanec by byl paradoxně finančně znevýhodněný. Finanční správa nyní chystá ke stravenkovému paušálu pokyn. Zda se bude týkat i tohoto problému, ale neupřesnila.

  Pracovní agentura Disponero zaměstnává desítky lidí v různých společnostech na severu Čech. Na začátku roku chtěla všem svým zaměstnancům začít příspěvek na stravování dávat nově formou stravenkového paušálu. Jenže u některých zaměstnanců respektive firem, kam jsou zaměstnanci dočasně přiděleni, narazila.

  „Zjistili jsme, že ve firmě, kde lidé pracují v nepřetržitém provozu, na stravenkový paušál přejít nemůžeme. Zaměstnanci tam nyní dostávají dvě stokorunové stravenky na jednu dvanáctihodinovou směnu. Dle zákona přispíváme 55 procent z hodnoty stravenky, tedy v tomto případě by to mělo být 110 korun. Pokud bychom ale přešli na stravenkový paušál, mohli bychom jim přispět maximálně 75,60 korun (vysvětlení částky v boxu pozn. red.), a tím bychom nedodrželi srovnatelné podmínky jako u kmenových zaměstnanců,” říká ředitelka společnosti Dana Ráftlová pro server iROZHLAS.cz.

  Přesněji řečeno, firma by mohla vyplatit na stravenkovém paušálu i více, ze všech peněz, které by ale dala nad limit 75,60 korun, by pak zaměstnanec musel zaplatit povinné odvody.

  Druhý paušál na směnu

  Ministerstvo financí tvrdí, že stravenkový paušál vychází ze stejné daňové konstrukce jako stravenky. Podle odborníků na daně ale je v zákoně u paušálu disproporce.

  „Paušál je nastaven daňově zcela opačně než stravenky a daňové znevýhodnění, tedy dodaňování nadlimitní částky, je přesunuto ze zaměstnavatele na zaměstnance,” popsal pro iROZHLAS.cz daňový expert ze společnosti Pro Factum Consulting Petr Frisch, který byl v minulosti vyhlášen Daňařem roku.

  Druhý paušál u směn nad 11 hodin podle něj není daňově zvýhodněný, a chová se tak jako mzda. Platí se z něj tedy daň z příjmu i sociální a zdravotní pojištění. „U stravenky nebo závodního stravování je druhá stravenka nebo jídlo v kantýně plně daňově zvýhodněno,” dodává.

  Jeho slova potvrzuje i Jiří Nesrovnal z Komory daňových poradců. „V případě stravenek je limitace daňové výhodnosti na straně zaměstnavatele, kdy je daňový výdaj omezen částkou na jednu směnu trvající do 11 hodin. Pokud směna trvá déle jak 11 hodin, je v případě stravenky výslovně upravena možnost poskytnout v uvozovkách druhou stravenku v daňově výhodném režimu,” popsal redakci.

  U stravenkového paušálu výslovná úprava, která by umožňovala poskytnout druhý paušál, chybí. Podle Frische přitom tento problém řeší celá řada zaměstnavatelů. „V mnoha případech jsme s klienty došli k závěru, že zůstanou u původní papírové verze stravenek,” dodal.

  Je to alternativa

  Resort financí tento rozdíl ve stravenkovém paušálu nijak nevysvětil, jen potvrdil, že existuje. „V případě stravenkového paušálu taková kumulace (dvě stravenky na jednu směnu delší než 11 hodin, pozn. red.) není možná. Ministerstvo financí proto nabízí zaměstnavatelům stravenkového paušálu jako alternativu, kterou zaměstnavatel dle svého uvážení může a nemusí využít,” uvedla pro iROZHLAS.cz Anna Vasko z tiskového oddělení ministerstva.

  Proč je stravenkový paušál v zákoně upraven jinak než stravenky, nechápe ani Frisch. „Já i další kolegové z Komory daňových poradců jsme paní ministryni a její tým od začátku upozorňovali, že nastavili daňové podmínky pro stravenky a závodní jídelny na straně jedné, a pro stravovací paušál na straně druhé, přesně opačně,” dodal.

  Že je kolem stravenkového paušálu řada nejasností, si je vědoma i finanční správa. V současné době totiž její zaměstnanci pracuji na materiálu, který by měl upřesnit, jak mají zaměstnavatelé v případě použití stravenkového paušálu postupovat.

  „Můžeme potvrdit, že Generální finanční ředitelství připravuje v tuto chvíli informaci ke stravenkovému paušálu,” uvedla mluvčí finanční správy Klára Křehlová. Nechtěla ale už potvrdit, že připravovaný pokyn bude řešit i stravenkový paušál ve vztahu k dvanáctihodinovým směnám.

  Výhodnější stravenky?

  Nevýhod stravenkového paušálu oproti stravenkám si všimly i některé stravenkové společnosti. Například společnost Edenred na svých stránkách uvádí daňovou výhodnost stravenek jako jeden z důvodů, proč jsou lepší než stravenkový paušál.

  „Částka poskytnutá zaměstnavatelem formou stravenek je na straně zaměstnance vždy plně osvobozena od daní, sociálního a zdravotního pojištění, a to v (téměř) libovolné výši – třeba i 150 korun. U paušálu je to maximálně 75,6 korun,” stojí na webu.

  V dalším článku pak společnost zmiňuje přímo směny v nepřetržitém provozu. „Paušál narazí na nemalou řadu komplikací, pokud vaši zaměstnanci pracují i na delší směny (více než 11h), nebo naopak směnu nedokončí. U dlouhé směny lze přiznat pouze 1× paušál, avšak 2× stravenku,” informuje společnost.

  Přechod na paušál

  Data o tom, kolik zaměstnavatelů se rozhodlo přejít ze stravenek na stravenkový paušál neexistují. Ministerstvo financí tyto údaje nemá, protože se jedná o soukromoprávní vztah. I kdyby je ovšem nyní mělo, nechtělo by z nich dělat závěry.

  „Případné vyhodnocování tohoto údaje bychom přitom v tuto chvíli považovali za předčasné vzhledem k tomu, že možnost využít paušál platí krátce a zaměstnavatelé teprve zvažují jeho využívání,” uvedla mluvčí Vasko.

  Podle průzkumu Hospodářské komory mezi 750 zaměstnavateli zvažuje nabídnout nebo je už rozhodnutý zavést stravenkový paušál každý pátý. Údaje o tom, kolik firem ale na paušál skutečně přešlo, také nemá.

  Na 54 procent Čechů je pro zavedení takzvaného stravenkového paušálu, třetina jej naopak odmítá. Ukazuje to průzkum společnosti Median pro Český rozhlas z ledna loňského roku.

  Například stravenková společnost Up zatím odliv nezaznamenala. „První reakce ukazují, že firmy a jejich zaměstnanci paušál nevnímají jako benefit, ale spíš ho považují za součást mzdy,” uvedla pro iROZHLAS.cz generální ředitelka její české pobočky Stéphane Nicoletti.

  Podle ní navíc vycházejí postupně najevo nové komplikace. „Třeba administrativní náročnost pro zaměstnavatele nebo chybějící ochrana paušálních peněz před exekutory. Vedle toho firmy řeší i neúčelovost paušálu. Proto s námi většina firem, kterým není lhostejné zdraví zaměstnanců, zůstala,” dodala.

  U stravenek část hodnoty platí zaměstnavatel a část je stržena zaměstnanci. Nejčastěji zaměstnavatel přispívá 55 procent, což je daňově nejvýhodnější. Zbylých 45 procent se strhne zaměstnanci ze mzdy. V případě stokorunové stravenky dává zaměstnavatel pracovníkovi 55 korun, zaměstnanec si přispívá 45 korunami. U stravenkového paušálu dá zaměstnavatel 55 korun zaměstnanci v penězích a zbývajících 45 korun mu zůstane ve výplatě.

  Stravenkový paušál začal fungovat od 1. ledna letošního roku a byl součástí tzv. daňového balíčku. V rámci něho došlo také ke zrušení superhrubé mzdy nebo zavedení paušální daně pro podnikatele.

  Zdroj: iROZHLAS
• 15

  Březen

  2021

  Zaměstnavatelé se při plnění státem nařízeného testování zaměstnanců stávají správci speciálních intimních dat lidí. Při zjišťování, zda je zaměstnanec nakažený Covidem -19 zpracovávají zvláštní kategorii osobních údajů o zdravotním stavu. Doba uchování těchto dat nebyla vládním opatřením stanovena, upozornil Úřad pro ochranu osobních údajů. Firmy jsou povinny data chránit před neoprávněným přístupem a nesmí je použít k jinému účelu.

  Úřad pro ochranu osobních údajů poskytl k aktuální povinnosti testovat zaměstnance na přítomnost nákazy COVID-19 první, rámcové stanovisko. Toto stanovisko bude dále upřesňovat

  Povinnost testovat zaměstnance na přítomnost koronaviru je zaměstnavatelům nařízena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví (MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN).

  Proti ztrátě, úniku šíření

  „Zaměstnavatelé při plnění uložené povinnosti zajišťovat testování zaměstnanců na přítomnost nákazy COVID-19 zpracovávají osobní údaje ke splnění právní povinnosti, která se na ně vztahuje dle obecného nařízení. Pokud dochází ke shromažďování osobních údajů přímo ze strany zaměstnavatele, dostává se ve smyslu obecného nařízení do role správce osobních údajů,“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Proto se na sběr těchto informací o zaměstnancích vztahuje povinnost přísné ochrany proti úniku a šíření. „Zaměstnavatelé musejí zároveň zajistit, aby osobní údaje byly zpracovávány s co nejvyšší ochranou soukromí, tedy aby standardně nebyly zpřístupněny neomezenému počtu osob. Samotná evidence provedených testů zaměstnanců musí být náležitě zabezpečena a přístup k ní by měly mít pouze osoby pověřené plněním úkolů k dodržování mimořádného opatření,“ upozorňuje ÚOOÚ.

  Data je nutno ochránit před ztrátou nebo šířením znepřístupněním prostor, kde jsou sbírána a zabezpečením dat.

  Je to zvláštní kategorie dat o zdraví lidí

  Podle Úřadu nesmí být získané informace o zaměstnancích použiti jinak: „Z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví dle obecného nařízení je při testování zaměstnanců zpracovávána také zvláštní kategorie osobních údajů vypovídajících o zdravotním stavu. Samotné záznamy o provedení testů u jednotlivých zaměstnanců je možno využívat pouze v přímé souvislosti s plněním povinností uložených mimořádným opatřením.“

  Jak dále uvádí Úřad, vlastní záznamy o provedení testů u zaměstnanců mohou obsahovat pouze základní identifikační údaje zaměstnance (jméno, příjmení, číslo pojištěnce), údaje o zdravotní pojišťovně zaměstnance, údaje o přesném čase provedení testu a výsledek testu na nákazu COVID-19. Totéž se týká i těch, kteří prokáží výjimku z testování.

  Zaměstnanec má právo vědět, co s jeho daty bude

  „Doba uchování evidence provedených testů zaměstnanců nebyla v tomto opatření stanovena. Lze dovodit, že zaměstnavatelé mají povinnost vést evidenci provedených testů zaměstnanců nejméně do zrušení mimořádného opatření k provádění povinného testování zaměstnanců a k nezbytné kontrole zpracování plateb a nároků, které mohou v důsledku testování vzniknout,“ uvádí k tomu Úřad.

  Navíc má zaměstnavatel povinnost informovat zaměstnance, jak s jeho daty bude dále nakládat: „Upozornit je třeba i na povinnost poskytnout zaměstnancům, v rámci informace o druhu a povaze testů a o zvoleném způsobu testování, také konkrétní informace o zpracování osobních údajů za účelem testování, mimo jiné o právním základu tohoto zpracování, případném předání údajů orgánům ochrany veřejného zdraví jako příjemcům a době uložení údajů. Záznamy o zpracování osobních údajů zaměstnanců za účelem testování jsou vedeny jako součásti záznamů o činnostech zpracování podle článku 30 obecného nařízení,“ stojí v prvním stanovisku ÚOOÚ k povinnému testování.

  Firmy mají povinnost udržet pracoviště bez Covid-19

  Povinnost udržovat pracoviště bezpečné a zdraví neohrožující má každý zaměstnavatel podle zákoníku práce, upozornil už dříve Úřad. „Zákoník práce obecně ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.“

  „V konkrétních situacích je zaměstnavatel povinen postupovat tak, aby předcházel rizikům, odstraňoval je nebo minimalizoval, mluví se o tzv. prevenční povinnosti. Zaměstnavatel je tedy v situaci ohrožení povinen přijmout potřebná ochranná opatření odpovídající daným okolnostem. Je přirozeně vhodné postupovat v součinnosti s orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je také zaměstnavatel v některých situacích povinen ohlásit skutečnosti stanovené právní úpravou,“ vysvětlil Úřad pro ochranu osobních údajů už dříve v souvislosti s COVID-19.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 8

  Březen

  2021

  Opatření, které podnikům uložilo povinnost testovat zaměstnance na koronavirus, přezkoumá Nejvyšší správní soud (NSS). Návrh na jeho zrušení sepsal jménem dělníka z automobilového průmyslu advokát Norbert Naxera. Tvrdí, že testování je zákrok, se kterým pacient musí souhlasit.

  Návrh dorazil k soudu v neděli. Jde o první řízení svého druhu, kdy NSS bude posuzovat opatření přijaté podle nového pandemického zákona, potvrdila mluvčí soudu Sylva Dostálová.

  Mimořádné opatření vydalo ministerstvo zdravotnictví. Prakticky z něj plyne nutnost zorganizovat testování ve firmách s více než 250 zaměstnanci, protože na pracovišti smí být od 12. března jen ti, kteří v posledních sedmi dnech podstoupili test s negativním výsledkem.

  Návrh k NSS je podaný jménem zaměstnance podniku na výrobu autodílů Faurecia, který má v ČR několik závodů na různých místech. Podle informací, které prý dělník obdržel v zaměstnání, bude odmítnutí testu ve firmě nebo nedoložení vlastního negativního testu bráno jako překážka v práci na straně zaměstnance bez nároku na mzdu. Dělník to pokládá za nepřípustný zásah do svých občanských práv.

  V návrhu poukazuje na to, že podle zákona o zdravotních službách je podmínkou poskytnutí jakékoliv zdravotní služby svobodný a informovaný souhlas. Podobně hovoří také Úmluva o lidských právech a biomedicíně.

  „Tedy, zákon o zdravotních službách, občanský zákoník i úmluva o biomedicíně dávají občanům právo lékařský zákrok odmítnut a testování je také nepochybně lékařský zákrok,“ stojí v návrhu. Nařízení ministerstva o povinném testování nemá prý oporu ani v zákoníku práce.

  Podle pandemického zákona přezkoumává mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví právě NSS. Předseda soudu Michal Mazanec už dříve uvedl, že půjde velmi pravděpodobně o složité a rozporuplné rozhodování ve značném množství případů.

  „Je třeba položit důraz nejen na rychlost, ale současně s tím i na právní a argumentační kvalitu našich rozhodnutí. Jsme si totiž dobře vědomi reálných dopadů rozhodnutí do života velkého množství lidí,“ uvedl Mazanec. Podle něj nelze očekávat, že soud bude o pandemických opatřeních rozhodovat v řádu dní. „Je ale důležité, abychom rozhodovali v řádu jednotek týdnů i za cenu, že ostatní agenda bude muset být odsunuta,“ zdůraznil.

  Zdroj: Česká justice
• 13

  Únor

  2021

  ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU

  Ústavní soud citelně zasáhne do vládních restrikcí. Soud totiž podle více zdrojů deníku Echo24 rozhodl o tom, že vyhoví ústavní stížnosti na diskriminaci maloobchodů. V současné době se k věci píše nález. V praxi by to znamenalo, že se po vyhlášení nálezu maloobchody musí otevřít. Ústavní soud vládní zákaz zrušil kvůli tomu, že nebyl dostatečně odůvodněný.

  Ústavní soud měl projednávat ústavní stížnost skupiny senátorů, kterou inicioval Lukáš Wagenknecht v listopadu loňského roku. Stížnost se zaměřovala na tři oblasti. První mířila na to, proč jsou uzavřené maloobchody a přitom průmyslové podniky bez omezení fungují. Senátorů, také vadilo, že ne všechny maloobchody musely mít zavřeno. Dosud totiž fungovaly prodejny květin či zbraní. Třetí napadená část byla na diskriminaci, kdy docházelo k nerovnováze trhu. Malé obchody totiž byly uzavřeny a ve velkých obchodech bylo k dostání jakékoliv zboží.

  Stížnost se ale netýkala restaurací, stravovacích služeb nebo kultury. Pouze maloobchodu a služeb.

  Mluvčí soudu Miroslava Číhalíková Sedláčková však zatím nechtěla potvrdit, že by v této věci mělo být rozhodnuto. „O tom nic nevím. Jednání pléna jsou neveřejná, podobně jako jejich program. V tomto směru nemohu říct vůbec nic,“ řekla pro Echo24 Číhalíková Sedláčková.

  Na stránkách Ústavního soudu byl odpoledne zveřejněn program s bodem nálezu k ústavní stížnosti, která by měla být zveřejněna až v pondělí 22. února soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem.

  Ústavní stížnost podepsalo 63 senátorů

  Senátoři ve své stížnosti žádali, aby byla Ústavním soudem přednostně projednána. Argumentovali tím, že jde o závažnou situaci pro samotné podnikatele a živnostníky. Poukazovali také na to, že pod stížnost se podepsalo na 63 senátorů. Běžně k ústavní stížnosti stačí 10 podpisů zástupců horní komory.

  Stížnost se zaměřovala na vládní usnesení z 16. listopadu, která omezovala maloobchodní prodej. K tomu se pak připojily další usnesení, která platnost prodlužovala až do 12. prosince.

  „Z právního hlediska spornou otázkou zůstává, zda se může Ústavní soud návrhem zabývat i po pozbytí platnosti napadeného opatření. Senátoři jsou přesvědčeni, že ano. V opačném případě by vláda mohla porušovat Ústavu dle libosti. Nyní je tak v rukou Ústavního soudu, zda jí to umožní,“ uvedli senátoři při podání žádosti.

  Zdroj: Echo24.cz
• 2

  Prosinec

  2020

  Ministerstvo spravedlnosti od 1. prosince 2020 zpřístupňuje novou databázi rozhodnutí okresních a krajských soudů na adrese Justice.cz. Resort tak učinil krok, po kterém odborná i laická veřejnost volá už řadu let.

  Databáze je prozatím v testovacím provozu. Pilotní fázi zveřejňování provádělo Ministerstvo spravedlnosti za součinnosti Okresního soudu v Mostě, Krajského soudu v Karlových Varech a Krajského soudu v Ústí nad Labem. V den spuštění jsou tedy k dispozici pouze některá rozhodnutí výše uvedených soudů a další teprve zveřejňování zahájí. Rozhodnutí se s ohledem na běh lhůt a úkony související se skončením řízení začnou objevovat později. Vzhledem k novým administrativním úkonům, se kterými se soudy budou muset seznámit, očekáváme první vlnu plošného zveřejňování v průběhu ledna 2021.

  V databázi lze vyhledávat podle spisové značky, příslušného právního předpisu, soudu, jména soudce nebo klíčových slov jako „bezdůvodné obohacení“, „dlužné nájemné“ či „smlouva kupní“.

  Aktuálně tak lze nahlédnout například do anonymizovaného rozsudku o rozvodu manželství. Zájemce uvidí, který soudce rozhodoval, v jakém dni, může si přečíst odůvodnění rozhodnutí i poučení o opravných prostředcích. Okresní a krajské soudy začnou zveřejňovat pravomocná rozhodnutí v prvostupňové agendě civilní a rozhodnutí o trestných činech podle § 331 až § 333 trestního zákoníku. Nezveřejňují se platební rozkazy, elektronické platební rozkazy, evropské platební rozkazy, směnečné a šekové platební rozkazy, trestní příkazy, rozhodnutí neobsahující v souladu s příslušnými procesními předpisy odůvodnění, rozsudky pro uznání, rozsudky pro zmeškání, rozhodnutí o schválení smíru a rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství bez zjišťování příčin rozvratu. Trestní příkaz nebo rozhodnutí neobsahující v souladu s příslušnými procesními předpisy odůvodnění se však zveřejní, jedná-li se o trestný čin podle § 331 až 333 trestního zákoníku.

  Záměrem zveřejňování anonymizovaných rozhodnutí soudů nižších stupňů ministerstvo argumentovalo, když letos na jaře odstranilo z justiční databáze Infojednání jména účastníků řízení. Veřejnost a média tehdy ztratila možnost dovědět se touto cestou, koho se konkrétní soudní jednání týkají. Podle vysvětlení úřadu existuje riziko, že by soukromé subjekty mohly zveřejňovaná rozhodnutí deanonymizovat, a ohrozit tím práva účastníků řízení na ochranu osobních údajů.

  Do zveřejňování se připojuje také Ministerstvo spravedlnosti a spouští Databázi rozhodnutí ministerstva a ministra spravedlnosti, ve které začne zveřejňovat především svá správní rozhodnutí z dozorové agendy nad insolvenčním správci, akreditovanými osobami, znalci a znaleckými ústavy.

  Zdroj: Česká justice
• 11

  Listopad

  2020

  Může školské zařízení vyžadovat, aby měli při nařízené on-line výuce žáci zapnuté ve svých domovech kamery? Mohou si žáci on­-line lekce nahrávat? Jak se bránit útoku na soukromí, když žáka snímá kamera? Otázky soukromí a bezpečnosti žáků a jejich rodin odpovídá nejen Úřad pro ochranu osobních údajů, ale také Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Podle NÚKIB se zprávy o narušitelích on-line výuky množí. Nedávejte přístup a rozostřete si pozadí, doporučuje Úřad.

  Otázka, zda může školské zařízení při distanční výuce požadovat, aby měl žák zapnutou kameru, se nově objevila mezi nejčastěji kladenými otázkami na webu Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).  „Distanční výuka, jako provizorní forma vzdělávání, má co nejlépe kopírovat podmínky výuky ve třídě. Kontakt vyučujícího se žákem/studentem je jistě žádoucí a v některých případech patrně nezbytný,“ začíná svoji odpověď ÚOOÚ.

  ÚOOÚ: Zapnutá kamera je legitimní ve veřejném zájmu

  „Požadavek, aby měl žák zapnutou kameru, je důsledkem legitimního stanovení prostředků zpracování osobních údajů žáků nebo studentů při distanční výuce v nastalé situaci, pro splnění úkolu ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), kterým je škola jako správce osobních údajů pověřena na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zároveň však škola pochopitelně musí přizpůsobit distanční výuku jak individuálním podmínkám jednotlivých žáků, tak také svým personálním a technickým možnostem,“ vysvětluje dále Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Podle stanoviska spadá stanovení metodiky, podmínek i průběhu distanční výuky do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které k tomu vydalo 24. srpna 2020 Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem. „Metodika shrnuje právní, organizační a pedagogické prvky distančního způsobu vzdělávání a má školám pomoci při nastavování pravidel při případném přechodu na distanční výuku. Vedení škol a vyučující zde najdou doporučení pro jednotlivé typy škol od mateřských, základních a středních až po vyšší odborné školy, konzervatoře a základní umělecké školy,“ doplňuje ÚOOÚ.

  Nahrávat on-line výuku lze pouze se souhlasem

  V předmětném materiálu z 24. srpna 2020 toho však k právním, osobnostním a bezpečnostním aspektům on-line výuky, kdy je žák nebo student snímán z domácnosti, kde žije, k nalezení není. Více poznatků je nutno hledat rovněž v často kladených otázkách na webu ministerstva školství a tělovýchovy.

  Samo ministerstvo upozornilo, že mezi časté problémy nově doplnilo otázku nahrávání on-line výuky: „Online výuku je možné nahrávat pouze v případě dodržení práva na ochranu osobnosti člověka, které se řídí dle § 81 a násl. občanského zákona. Zachytit a rozšiřovat podobu člověka lze pouze s jeho souhlasem (resp. se souhlasem zákonného zástupce),“ upozorňuje ministerstvo školství a tělovýchovy.
  Jak dále vyplývá z webu ministerstva školství, úřad se bezpečností on-line výuky zabývá.  „Jelikož se množí zprávy například o narušování on-line výuky na školách, rozhodli jsme se připomenout naše materiály, které uživatelům i IT správcům pomohou nastavit bezpečné prostředí pro videokonference bez ohledu na to, zda jde o firemní poradu nebo školní přednášku. Tyto materiály jsou zdarma a použitelné prakticky kýmkoli,“ vysvětluje Jiří Táborský, vedoucí oddělení komunikace NÚKIB na webu ministerstva.

  „Jednání narušitelů vyučovacích hodin považujeme za velice nezodpovědné a znevažující nejen práci učitelů, ale také samotných žáků. Důrazně na ně apelujeme, aby se takového jednání, a to zejména v současné nelehké době, zdrželi. Doporučili jsme školám, aby poučily žáky a studenty o tom, že nemají poskytovat své přihlašovací údaje třetím stranám,“ říká Aneta Lednová, mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že další informace o bezpečném vyučování se mohou školy dozvědět v příručkách NÚKIB.

  Úřad publikoval pro žáky a jejich rodiče příručku Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) už 22. října 2020. Příručky jsou na webu celkem tři. Podstatné je hned v té první: Používejte oficiální aplikace, neklikejte na cizí odkazy, chraňte přístupové údaje, nesdílejte odkazy, nikdy nedávejte přístupové údaje třetím osobám, používejte zabezpečený systém a aktualizujte ho.

  A doporučení NÍKIB, které řeší i invazi on-line výuky do prostředí domácnosti žáka a jeho rodičů: „Používejte funkci změny nebo rozostření pozadí. Zabráníte tak úniku citlivých informací.“

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 20

  Říjen

  2020

  USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. října 2020 č. 1049 o přijetí krizového opatření

  V návaznosti na usnesení vlády č. 957 ze dne 30. září 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.

  Vláda nařizuje s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 pohlížet na čestné prohlášení

  • osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a jejichž sjednaný druh práce je podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zařazen do kategorie první nebo druhé a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem nebo v příloze č. 2 části II vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5 a 13 uvedené přílohy, a u nichž dosud nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka, jako na posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; vzor čestného prohlášení, kterým lze nahradit posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání, je uveden v příloze č. 1 tohoto opatření; toto čestné prohlášení je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu,
  • osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a které vykonávají činnosti epidemiologicky závažné, jako na zdravotní průkaz vydávaný podle § 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.; čestné prohlášení, kterým lze nahradit zdravotní průkaz, je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu;

  Vláda uděluje s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 výjimku z provádění periodických lékařských prohlídek podle vyhlášky č. 79/2013 Sb.; periodické lékařské prohlídky není třeba v době trvání tohoto nouzového stavu zajišťovat a provádět;

  Vláda ukládá s účinností ode dne 19. října 2020 od 00:00 hodin

  po dobu nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 957 ze dne 30. září 2020 považovat za nadále platné lékařské posudky, jejichž platnost skončí v době trvání tohoto nouzového stavu, a to

  a) lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě vstupních lékařských prohlídek podle § 59 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a podle § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., anebo periodických lékařských prohlídek podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., po dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
  i) 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
  ii) 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,

  b) lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci vydané na základě mimořádné
  prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., jejichž platnost skončila v době vyhlášeného nouzového stavu, na dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
  i) 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
  ii) 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,

  Vláda ukládá poskytovatelům pracovnělékařských služeb podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo registrujícím poskytovatelům posuzované osoby, kteří jsou k tomu podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo jiného právního předpisu oprávněni, provést na žádost zaměstnavatele vstupní lékařskou nebo periodickou lékařskou prohlídku dotčené osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve lhůtě určené podle bodu I pro platnost čestného prohlášení nebo bodu III/1 pro platnost lékařských posudků.

  Zdroj: Hospodářská komora ČR
• 6

  Říjen

  2020

  Paušální shromažďování a ukládání dat volajících a uživatelů internetu není přípustné. Rozhodl o tom v úterý Soudní dvůr Evropské unie. Vlády členských zemí Evropské unie podle něj mohou požadovat po operátorech „obecné a necílené“ ukládání dat a přístup k nim jen v případě boje se závažnou trestnou činností či „vážného ohrožení národní bezpečnosti“.

  O shromažďování, ukládání a přístup k elektronickým datům volajících a uživatelů internetu se v řadě zemí Evropské unie mnoho let přou politici a zástupci bezpečnostních složek s ochránci lidských práv a spotřebitelů. Zatímco příznivci masového ukládání dat argumentují národní bezpečností, odpůrci se obávají omezení základních lidských práv.

  Unijní soud se zabýval právě otázkou, zda jednotlivé členské země Evropské unie mohou nařídit poskytovatelům komunikačních služeb povinnost masově ukládat data svých zákazníků, aniž by existovalo konkrétní podezření.

  Úterní rozhodnutí soudního dvora, který se zabýval případy z Francie, Belgie a Británie, by podle agentury Reuters mohlo v důsledku omezit pravomoci tajných služeb v Evropské unii.

  Podle soudu je totiž paušální ukládání dat volajících a uživatelů internetu možné jen v případě, že státy čelí „vážnému ohrožení národní bezpečnosti“. To přitom musí být „skutečné, aktuální či dohledné“. I v takovém případě by měl být ale přístup vlád a bezpečnostních složek k těmto datům omezen na dobu, kdy to bude nutné.

  Zdroj: iRozhlas

  Čtěte také: Může nastat chaos, spoustu důkazů nepůjde použít, říká o změně sběru osobních dat právník Vobořil
• 28

  Září

  2020

  Finanční správa nerozlišuje mezi úmyslným podvodem a nevědomou chybou. Díky soudům se v některých ohledech umírnila, v méně viditelných případech ale zůstala zbytečně tvrdá, říká daňová poradkyně Petra Nováková.

  Šéfka Finanční správy Tatjana Richterová si uplynulou středu v Senátu vyslechla sérii kritických příspěvků na adresu berních úředníků. Na veřejném slyšení, které se uskutečnilo i na podnět reportážního projektu Seznam Zpráv Daňové peklo, vystoupila také jedna z nejuznávanějších odbornic na české daňové právo, advokátka Petra Nováková.

  Podle Novákové, která je členkou Legislativní rady vlády a spolupracuje s Ministerstvem financí, se daňová správa stále nezbavila jisté bezohlednosti a hází do jednoho pytle daňové podvodníky i nevinné podnikatele. V rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička vysvětluje, v čem by se přístup berňáku měl zlepšit.

  Zvládá Finanční správa rozlišovat mezi tím, když někdo udělá neúmyslnou chybu a když spáchá úmyslný daňový podvod?

  Myslím si, že to rozlišovat nedokáže. Což je špatně. Bohužel na to ani nemáme nastavené daňové zákony. Když se stane chyba, tak Finanční správa nehledá příčinu. Doměří se daň, vyměří se penále, doměří se úrok a jede se dál. Existuje sice možnost požádat si o prominutí daně nebo sankcí, pravděpodobnost souhlasu je ale malá. Chybí nějaké rozlišovací kritérium.

  Co pomůže? Zanést nějak takové rozlišování do zákona?

  Rozhodně by se mělo zavést něco, co umožní rozlišovat. Smyslem přeci není potrestat a svléknout z kůže někoho, kdo udělal chybu. Už jen proto, že daňové zákony a jejich aplikace je složitá. Navíc finanční úřad může kontrolovat až tři roky po podání daňového přiznání. Mezitím se může změnit metodika, výklad, mohou být jiné hodnotové systémy. A vy nemůžete odhadovat, ani kdybyste chtěl, co se za ty tři roky dopředu stane.

  Běžného člověka možná překvapí, že v daňovém řízení nese důkazní břemeno poplatník. Ne jako u trestního soudu, kde musí vinu dokázat obžaloba. Není to nespravedlivé?

  To je právě alfa a omega. Přitom se o tom moc neví. Když podáváte daňové přiznání, nesete zodpovědnost za to, že je tam všechno správně. Pak už vám stačí například jenom to, že doložíte fakturu a správce daně řekne, že to nestačí. Ten, kdo fakturu vystavil, je třeba nekontaktní, takže nemáte co doložit. A už je vám daň doměřena. Daně jsou v tomto specifické. Důležité je, že finanční úřad nemá v první řadě hledat porušení, on má hledat správnou daň. K tomu dává důkazní břemeno na poplatníkovi smysl. O to víc ale musí být rozlišováno, jestli se něco porušilo úmyslně nebo ne.

  Jak to funguje v zahraničí? Je naše praxe nějaký standard?

  Standard to není. Spíš tradice, která už není dobrá. Například v Rakousku nebo ve Švýcarsku jsou odlišeny role správce a trestajícího. Je tam jednak česká obdoba finančního úřadu, který přezkoumává daňové přiznání. V situaci, kdy už hrozí jiný následek, než jenom doměřená daň, se to posouvá k jinému orgánu, který má spíše trestní nástroje.

  Myslíte něco jako finanční policii?

  Ano.

  Kdybyste měla vybrat nějaký příklad neférového přístupu, kterého se dopouští česká daňová správa, co byste jmenovala?

  Finanční správa dostala několikrát přes prsty, dříve u používání zajišťovacích příkazů, nedávno u výšky úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů DPH, takže už si dává pozor na to, aby zatím nedělala přešlapy u velkých témat. Neplatí to ale u menších, relativně dílčích věcí, které však mohou být více nebezpečné. Nedávno se mi třeba stalo, že jsme dostali pouze 15 dnů na to, abychom se vyjádřili ke stanovisku odvolacího finančního úřadu. Ten dokument měl přitom přes tisíc stran. Když požádáte o prodloužení lhůty, tak vám mohou říci, že to nejde, protože jim za měsíc uplyne prekluze (lhůta pro vybrání daně – pozn. red.).

  Současná šéfka Finanční správy Tatjana Richterová nasadila přívětivější tvář než její předchůdce. Změnilo se za poslední roky něco?

  Změnilo se to, že když klient nemá zaplaceno, nebo u něj zahájí kontrolu, tak už se nemusí bát, že na něj „zakleknou“. Nedějí se ty velké excesy, procesy ve Finanční správě jsou sofistikovanější. Nedošlo ale k nějaké mentální změně. Problémy se stávají pořád. Bohužel si ale nemyslím, že by se Finanční správa z minulosti nějak výrazně poučila. Vidět je to na příklad právě na kauze úroků ze zadržovaného nadměrného odpočtu. Tam i přes několik soudních rozhodnutí si Finanční správa stále trvala na svém nezákonném postupu (tedy nedávala žádný či velmi malý úrok). Nebo aktuální kauza neúplného spisu, kterou řešil až Ústavní soud – to jsou bohužel věci, které se v praxi dějí pořád. Myslím si, že Finanční správu čeká velká cesta k mentálnímu posunu od orgánu, který jde daňovým subjektům tak říkajíc po krku, k orgánu, který je jejich partnerem. Otázkou zůstává, zda se Finanční správa bude chtít touto cestou vydat. Zároveň se ještě v některých ohledech zpřísňuje legislativa, konkrétně v novele daňového řádu.

  V čem?

  Mění se systém kontrolních postupů. Do budoucna to bude tak, že berňák vám pošle oznámení do datové schránky a hned s tím začne daňová kontrola. Dosud to bylo tak, že po oznámení o kontrole jste měl ještě nějaký čas na prověření svých výkazů. Ponovu už ale nebudete mít možnost nějaké reakce, nebudete moc podat dodatečné daňové přiznání. To je velké zpřísnění. Vyzdvihuje se, že to bude velké zjednodušení kontroly, ale já si to úplně nemyslím.

  Zdroj: Seznam Zprávy
• 25

  Září

  2020

  Nikoli evidenci, ale seznam účastníků jednorázové akce mohou vést organizátoři i instituce v souvislosti s Covid-19. Musí však být dobrovolný a skartován po dvou týdnech. Uvádí to Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). V obdobném režimu mohou vyžadovat prohlášení jednotlivých návštěvníků i instituce. Ani tato data ale nesmí být dále zpracovávána.

  Úřad pro ochranu osobních údajů o tento dotaz znovu rozšířil rubriku často kladených otázek. „Je možné vést v souvislosti se vzrůstajícím počtem nakažených dobrovolný seznam účastníků akce v rozsahu jméno a kontakt (e-mail nebo telefonní číslo), který by v případě potvrzení nákazy některého účastníka mohl být předán Krajské hygienické stanici?“ zní otázka.

  „Jestliže by šlo o dobrovolný seznam účastníků jednorázově pořádané akce, který by nesloužil k vytváření stálé evidence fyzických osob, a byl by skartován po 14 dnech, což je odpovídající doba pro to, aby se nákaza projevila, nebyl by takový postup v rozporu se zásadami ochrany osobních údajů,“ odpovídá na ni Úřad.

  Podobný princip platí podle vyjádření Úřadu i pro instituce: „Obdobně mohou být přípustná jednotlivá písemná prohlášení např. návštěvníků určité instituce, že nepřišli do styku s nákazou, pokud jsou uchovávána pouze po odpovídající dobu 14 dnů a není z nich vytvářena žádná evidence, ani nejsou podrobována automatizovanému zpracování poskytnutých osobních údajů,“ uvádí nově na svém webu ÚOOÚ.

  Evidenci hostů a účastníků jako podmínku služby vést nelze

  I nadále platí, že restaurace, instituce a organizátoři akcí nesmějí svévolně, bez zákonem daného důvodu respektive bez příkazu některého z orgánů státu, vést evidenci hostů a účastníků a touto evidencí podmiňovat účast, jak už dříve Česká justice o tomto stanovisku Úřad pro ochranu osobních údajů informovala.

  Nedobrovolná evidence osobních dat návštěvníků je totiž zpracováním osobních údajů podle GDPR, v případě údajů o zdravotním stavu podle zvláštního ustanovení GDPR.

  Jak už dříve Česká justice informovala, problém je i se souhlasem návštěvníků s evidencí jako podmínky služby: „Vedení takové evidence za účelem zjišťování osob pozitivních na COVID-19 nelze založit na souhlasu návštěvníků, neboť souhlas je svobodným a odvolatelným projevem vůle a jeho udělením nemůže být podmiňováno poskytnutí služby. Nelze tedy předpokládat, že by souhlas dali všichni návštěvníci,“ vysvětlil své stanovisko již dříve ÚOOÚ.

  Svévolnou evidenci návštěvníků nelze podle Úřadu ospravedlnit ani ochranou práv majitele restaurace třetích osob ve spojení s povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti podle zákoníku práce.  „Sběr a uchovávání údajů cizích osob nelze považovat za nezbytné a převažující nad právem na ochranu osobních údajů,“ uvedl k tomu už dříve Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Povinnost zapsat se prostřednictvím formuláře při návštěvě v restauraci zavedly některé spolkové země v Německu a rovněž některé kantony ve Švýcarsku.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 27

  Srpen

  2020

  Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil na svých webových stránkách vlastní neoficiální překlad materiálu Evropského inspektora ochrany údajů s názvem Čtrnáct nedorozumění ohledně biometrické identifikace a autentizace.   

  Dokument reflektuje současný zájem o oblast zpracování biometrických osobních údajů, který s sebou přináší některá obecně rozšířená nedorozumění. Z nich je zde popsáno čtrnáct nejčastějších. 

  Na pravou míru tak budou uváděny například názory, že biometrická identifikace je vždy natolik přesná, aby dokázala rozlišit mezi dvěma osobami, že je vhodná pro všechny subjekty údajů, že je dokonale bezpečná či že je vždy uživatelsky přívětivější.

  Překlad materiálu Čtrnáct nedorozumění ohledně biometrické identifikace a autentizace naleznete zde.

  Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů
• 23

  Srpen

  2020

  Žádnou evidenci návštěvníků restaurací ani účastníků kulturních akcí kvůli COVID-19 nesmějí z vlastního rozhodnutí vést provozovatelé hospod a organizátoři kulturních či společenských událostí. Takovou evidencí nelze ani chránit zaměstnance. Rozhodnutí o nezbytnosti vést takové seznamy přísluší jen orgánům veřejného zdraví. Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad odpovídal na často kladenou otázku.

  Často kladená otázka zněla: Mohou provozovatelé restaurací a pořadatelé společenských a kulturních akcí z vlastního rozhodnutí nařídit evidenci návštěvníků jimi spravovaných zařízení?

  A toto je odpověď: „Rozhodnutí o vedení evidence návštěvníků přísluší pouze orgánům ochrany veřejného zdraví, pokud by s ohledem na aktuální stav pandemické situace konstatovaly nezbytnost vedení evidence návštěvníků určitých podniků z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví.“

  Podle ÚOOÚ musí být k vedení takové evidence právní důvod hned podle dvou ustanovení GDPR: „Evidence fyzických osob je zpracováním osobních údajů, ke kterému musí být právní důvod podle článku 6, v případě údajů o zdravotním stavu i článku 9 GDPR,“ uvádí v odpovědi úřad.

  Evidencí hostů nelze chránit zaměstnance

  Problém je dále se souhlasem návštěvníků s evidencí jako podmínky služby: „Vedení takové evidence za účelem zjišťování osob pozitivních na COVID-19 nelze založit na souhlasu návštěvníků, neboť souhlas je svobodným a odvolatelným projevem vůle a jeho udělením nemůže být podmiňováno poskytnutí služby. Nelze tedy předpokládat, že by souhlas dali všichni návštěvníci,“ vysvětluje své stanovisko Úřad.

  Ani argument povinnosti zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti – včetně ochrany před nákazou COVID-19 v tomto případě neplatí: „Svévolnou evidenci návštěvníků nelze ospravedlnit ani ochranou práv majitele restaurace třetích osob ve spojení s povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti podle zákoníku práce, neboť sběr a uchovávání údajů cizích osob nelze považovat za nezbytné a převažující nad právem na ochranu osobních údajů,“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Zaměstnavatel má naopak ohlašovací povinnost

  Úřad již dříve řešil například dotaz výboru společenství vlastníků, zda lze v době nějak identifikovat nakaženého Covidem-19. Také v tomto případě upozornil, že k sestavování takových evidencí jsou oprávněny jen orgány ochrany veřejného zdraví, které mohou vydat pokyn. Informace, že v domě je nakažený by mohla existovat jen v anonymní podobě, což ale dost dobře není možné, jak již dříve Česká justice informovala.

  Naopak, disponovat takovou informací může zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnancům, a to kvůli jeho povinnosti zajistit bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.  To se ale podle poslední odpovědi Úřadu nevztahuje na hosty, klienty nebo návštěvníky provozoven a akcí. Zaměstnavatel má navíc, co se týče svých zaměstnanců a epidemie, ohlašovací povinnost.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 6

  Srpen

  2020

  JUDr. Jakub Morávek, Ph.D., advokát a partner Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.

  1. Novela zákoníku práce

  V průběhu pandemie COVID-19 prošla zákonodárným sborem relativně bez povšimnutí médií a nutno říci, že i bez větší debaty zákonodárců, novela zákoníku práce. Jedná se o již téměř padesátou změnu zákoníku práce ode dne, kdy 1. ledna 2007 nabyl účinnosti.

  Změny, které novela přináší, vyžadují kvůli svému rozsahu a zaměření důslednou pozornost. Některé z nich dle našeho mínění vyvolají i nezanedbatelné náklady. 

  Novela mění zejména právní úpravu dovolené, doručování, náhrady újmy způsobené v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, možnost sjednání odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa, právní úpravu vysílání pracovníků, překážek v práci, počítání času a právní úpravu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Dále zavádí institut sdíleného pracovního místa. V dílčích aspektech se novela dotýká také právní úpravy cestovních náhrad, pracovní doby a doby odpočinku.

  Některé změny nabydou účinnosti již 30. července 2020. Jedná se zejména o změnu právní úpravy doručování a počítání času, o změnu právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, možnosti sjednání odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa a doručování.

  Ve zbytku nabyde novela účinnosti dne 1. ledna 2021. Jedná se o změnu právní úpravy dovolené, překážek v práci, náhrady újmy způsobené v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a o změnu právní úpravy vysílání pracovníků.

  Z přehledu oblastí, kterých se novela dotýká, je zjevné, že bude namístě prověřit soulad stávající pracovněprávní dokumentace (pracovních smluv, vnitřních předpisů atd.) s novou právní úpravou.

  Ve stručnosti k některým změnám:

  Dovolená (§ 211 an.). Právní úprava výpočtu dovolené projde zásadní koncepční změnou. Zůstává zachováno určení celkového rozsahu dovolené v týdnech. Oproti stávající úpravě, kdy úhrnný rozsah dovolené ve dnech představoval součin počtu týdnů dovolené a průměrného počtu směn v týdnu (např. 4 týdny dovolené a 4,5 směny za týden = 18 dní dovolené), nová právní úprava nepracuje se směnami, nýbrž s rozsahem týdenního pracovního úvazku v hodinách.

  Konkrétně řečeno, zaměstnanec, jehož pracovní úvazek je sjednán na stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin v týdnu), bude mít při splnění zákonných podmínek nárok na dovolenou za kalendářní rok v takovém počtu hodin, který odpovídá součinu počtu týdnů dovolené a rozsahu jeho týdenní pracovní doby v hodinách (např. 4 týdny dovolené a 40 hodin/týdně = 160 hodin dovolené za kalendářní rok); zaokrouhluje se vždy na celé hodiny nahoru.

  Nový způsob výpočtu dovolené podmiňuje nárok na dovolenou za kalendářní rok trváním pracovního poměru po celý kalendářní rok a odpracováním 52násobku stanovené (nebo kratší) týdenní pracovní doby zaměstnance. V případě dovolené za poměrnou část kalendářního roku vznikne zaměstnanci, který odpracoval alespoň 4násobek stanovené (nebo kratší) týdenní pracovní doby, nárok na 1/52 dovolené za kalendářní rok za každou odpracovanou stanovenou (nebo kratší) týdenní pracovní dobu (např. při odpracovaných dvaatřiceti stanovených týdenních pracovních dob, tj. 1032 hodin – 4 x 40 : 52 x 32 = 99 hodin). Dovolenou za odpracované dny, s ohledem na systém výpočtu, právní úprava již nezná.

  Při čerpání dovolené se zaměstnanci z dosaženého nároku odečte vždy tolik hodin dovolené, kolik jich bude odpovídat počtu pracovních hodin ve směně, ve které si zaměstnanec bude dovolenou čerpat (např. směna 8 hodin – z celkového nároku se odečte 8 hodin dovolené).

  Nejmenší část dovolené, kterou bude možné čerpat, bude počet hodin odpovídající polovině směny. To neplatí, pokud by zbývající část dovolené byla kratší (zbývalo by méně hodin) než polovina směny.

  Mění se také započitatelné doby důležitých osobních překážek v práci pro účely výpočtu dovolené. I zde se nově pracuje s násobky stanovené týdenní pracovní doby.

  Omezují se možnosti krácení dovolené při neomluveně zmeškané směně.

  Zavádí se za určitých podmínek možnost převést nevyčerpanou dovolenou za kalendářní rok k písemné žádosti zaměstnance do následujícího kalendářní roku.

  Administrativně bude nový systém náročnější, když mj. klade nároky na přesnou evidenci pracovní doby. Systém má však i řadu dalších nedostatků a problémů, například:

  • nevyčerpaný nárok na dovolenou z doby před 1. lednem 2021 se bude spravovat až do svého vyčerpání podle stávajících pravidel a nedojde k přepočtu podle nové úpravy;
  • nebude-li dovolená čerpána ve směně, jejíž délka je v celých hodinách, bude třeba dovolenou poskytovat po menších částech, nežli jsou celé hodiny, což může vést k situaci, kdy na konci roku zbude zaměstnanci k dočerpání dovolená v rozsahu několika minut;
  • týdnem se dle zákoníku práce míní sedm dní po sobě jdoucích, avšak 1. ledna bude pondělí spíše výjimečně, přičemž právě od 1. ledna bude třeba počítat první týden při zjišťování nároku na dovolenou za kalendářní rok; od tohoto okamžiku se bude zjišťovat násobek odpracovaných stanovených (nebo kratších) týdenních pracovních dob. Obdobně tomu bude i při nástupu do zaměstnání v průběhu kalendářního roku – prvním dnem prvého týdne pro účely výpočtu bude vždy den vzniku pracovního poměru;
  • změnou rozsahu pracovního úvazku v době trvání kalendářního roku a vyčerpáním dovolené v době, kdy byl rozsah větší, nebo naopak v době po zkrácení úvazku, může vzniknout na konci roku zaměstnanci dluh z titulu přečerpané dovolené, resp. nárok na fakticky více týdnů dovolené, nežli je zákonný nárok;
  • při vyrovnávacím období u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby zasahujícího do dvou kalendářních let může nastat situace, kdy zaměstnanci, byť jeho pracovní poměr trval celý kalendářní rok, nevznikne nárok na dovolenou za kalendářní rok.

  Sdílené pracovní místo (§ 317a). Institut sdíleného pracovního místa patří mezi flexibilní formy výkonu závislé práce. Institut existuje v řadě různých podob. Zkušenosti s jeho využíváním v jednotlivých zemích se různí. V čisté podobě v rámci sdíleného pracovního místa sdílí více osob jeden pracovní úvazek a pracující podle spolu domluveného rozvrhu.

  Sdílené pracovní místo tak, jak je zaváděno novelou zákoníku práce, nicméně staví na konstrukci, kdy více osob s kratšími úvazky sdílí jednu pracovní pozici, přičemž v úhrnu pokryjí týdenní pracovní dobu (úvazek) alokovanou na takové pracovní místo; v základu musí každý odpracovat svůj rozsah úvazku v průměru za 4týdenní vyrovnávací období. Tito zaměstnanci se zaměstnavatelem, každý jeden zvlášť, uzavřou písemnou dohodu o výkonu práce na sdíleném pracovním místě. Společně se dohadují o rozvržení pracovní doby a (nedohodnou-li se jinak) zaměstnavateli nejpozději 7 dní předem oznámí, kdo bude práci vykonávat, přičemž tento rozvrh mohou nejpozději 2 dny dopředu změnit.

  Stejného efektu je nicméně nejméně od roku 2008 možné v základu dosáhnout i bez speciálního zákonného ustanovení na základě dohod zaměstnavatele a dotčených zaměstnanců.

  Režim sdíleného pracovního místa podle § 317a lze „rozbít“ výpovědí bez důvodu kteréhokoli ze zaměstnanců na sdíleném pracovním místě. Stane-li se tak, vzniká situace, kdy zaměstnavatel má více zaměstnanců s kratšími úvazky, kterým musí rozvrhovat pracovní dobu.

  Úprava má i další problémy. Jedním z nich je například odpovědnost. Zákoník práce nezná a nepřipouští solidární odpovědnost zaměstnanců a není zavedena ani pro sdílené pracovní místo. V případě újmy tedy bude třeba postupovat podle obecné úpravy, která předpokládá individuální odpovědnostní vztahy. Přitom při více osobách na jedné pozici může být problém určit, kdo je a v jaké míře odpovědný. Tvrdit a prokazovat bude v případném sporu zaměstnavatel.

  K institutu sdíleného pracovního místa byla taktéž deklarována zvláštní právní úprava sociálního pojištění, kdy ve vztahu k zaměstnancům v předmětném režimu by měl zaměstnavatel mít nárok na úlevu na pojistném. Taková právní úprava však prozatím nebyla přijata.

  Vysílání pracovníků (§ 319 a § 319a). Novelou se dílčím způsobem rozšiřuje okruh oblastí v ust. § 319 zákoníku práce. Dále se zavádí i rozšířené uplatnění právního řádu České republiky (vyjma vzniku, změny a skončení pracovního poměru) pro dlouhodobě vyslané zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu EU.

  Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů (§ 51a a § 338 an.). Změna právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů spočívá zjednodušeně řečeno v redefinici pojmu převod činnosti zaměstnavatele a v podrobnější úpravě výpovědi z pracovního poměru ze strany zaměstnance z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Stručně lze novou úpravu hodnotit tak, že mimo případy přeměn právnických osob nebo zákonem přímo označených přechodů se právní úprava v zákoníku práce uplatní nyní spíše výjimečně, neboť se vyžaduje splnění příliš mnoha podmínek; fakticky její uplatnění bude záležet na dohodě původního a přejímajícího zaměstnavatele.

  Odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa (§ 73 a § 73a). V reakci na judikaturu se staví najisto, že režim odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa mimo případy, kdy pracovní poměr vzniká jmenováním, lze na základě dohody uplatnit pouze v případech podle § 73 zákoníku práce.

  Doručování (§ 334 an.). Dlouhodobě problematická byla právní úprava doručování zaměstnanci do vlastních rukou, zejména Nejvyšším soudem dovozená posloupnost z hlediska způsobu a míst doručování. Na to se novela pokouší reagovat, což se částečně daří, když posloupnost odpadá.

  Problematické je, že

  • zůstává zachována původní úprava doručování elektronickou poštou, kdy se krom jiného vyžaduje elektronický podpis odeslané zprávy a zpětné potvrzení o doručení opatřené taktéž elektronickým podpisem zaslané do tří dnů od doručení zprávy;
  • pro doručování datovou schránkou bude třeba písemný souhlas;
  • zaměstnanci bude třeba nově prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb doručovat na poslední adresu, kterou zaměstnanec písemně označil.

  Počítání času (§ 322). Novela dále reaguje na situaci, kterou vyvolal nový občanský zákoník, kdy mj. jednání zaměstnavatele a zaměstnance o některých sporných otázkách (typicky o platnosti skončení pracovního poměru atd.) docházelo k prodlužování promlčecích a prekluzivních lhůt, jejichž zákonná délka byla původně v řádech dnů, příp. několika málo měsíců, o 6 měsíců.

  Nově bude pro lhůty podle zákoníku práce platit pravidlo, že nastane-li zákonná překážka, pro kterou lhůta neběží, nebude to mít vliv na její původní délku. Bude-li však po odpadnutí překážky do konce lhůty bývat méně než 5 dní, lhůta neskončí dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu plynout.

  Překážky v práci (§ 191a a § 203a). Novela formulačně upravuje překážku v práci „dlouhodobé ošetřování člena domácnosti.“ Dále doplňuje možnost poskytnout při překážce v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu (§ 203 písm. h) – činnost vedoucích táborů pro děti a mládež atd.) v určitých případech náhradu mzdy, včetně kompenzace poskytnuté náhrady mzdy zaměstnavateli z veřejných prostředků.

  Náhrada újmy způsobené při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§ 271f, § 271g a § 271i). Mění se základní výše nároku na náhradu újmy při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Rozšiřuje se také okruh oprávněných osob. Základní výše náhrady se nově váže na průměrnou mzdu v národním hospodářství. Stejná změna se provádí ve vztahu k právní úpravě náhrady nákladů spojených s pohřbem. Nově se zavádí jednorázová náhrada nemajetkové újmy pro osoby zaměstnanci blízké při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance.

  2. Privacy Shield

  Privacy Shield byl nástroj určený k ochraně osobních údajů při předávání do USA. Navazoval na dříve Soudním dvorem EU zrušený nástroj obdobného typu, kterým byl tzv. Safe Harbor. Privacy Shield byl zaveden rozhodnutím Komise EU č. 2016/2150 o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí. Zjednodušeně řečeno nástroj fungoval tak, že se společnost (příjemce osobních údajů) přihlásila v USA standardizovaným postupem u tamního státního úřadu k zásadám ochrany osobních údajů, které v jistém smyslu opisovaly standardy v tomto směru zavedené právem EU. Takové společnosti v USA následně bylo možné předávat osobní údaje bez zajišťování dalších dodatečných záruk pro zajištění bezpečnosti předávaným a následně zpracovávaným osobním údajům.

  Dne 16. července 2020 Soudní dvůr EU shora jmenované rozhodnutí Komise EU o Privacy Shield zrušil. Nadále tedy není možné tento nástroj používat k zajištění bezpečnosti osobních údajů předávaných do třetích zemí. Je třeba zvolit jiný nástroj ochrany, jako jsou například standardní smluvní doložky podle rozhodnutí Komise EU, které Soudní dvůr EU jako možný nástroj ochrany nevyloučil. Pro jejich využívání jako skutečného nástroje ochrany osobních údajů nicméně formuloval určité podmínky.

  Využíváte-li služeb externích poskytovatelů mimo EU, resp. EHP, je třeba zkontrolovat související dokumentaci. Pokud je v ní odkaz na Privacy Shield, je třeba zavést jiný nástroj ochrany pro předávání osobních údajů do třetích zemí.

  Máte-li v této souvislosti jakékoli dotazy, či budete-li potřebovat jakoukoli součinnost, jsme k plně k dispozici.

  3. Ochrana oznamovatelů škodlivých jednání

  Dne 23. října 2019 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Směrnice předpokládá do konce roku 2021 přijetí právní úpravy na úrovni jednotlivých členských států, která bude provádět jmenovanou směrnici. V České republice bude takovou právní úpravou zákon o ochraně oznamovatelů, který je aktuálně v legislativním procesu.

  Účelem právní úpravy na ochranu oznamovatelů je primárně zabránit odvetným opatřením (skončení pracovního poměru, převedení na jinou práci, snížení odměny atd.) zejména vůči zaměstnancům při oznamování protiprávních jednání. Zákon v tuto chvíli předpokládá krom jiného zákaz odvetných opatření, pro některé zaměstnavatele zavedení interních systémů oznamování (zaměstnanec bude mít možnost oznámit protiprávní jednání zvlášť k tomu určené osobě, která bude věc šetřit), příp. v některých případech i externích systémů oznamování. Externím systémem oznamování bude mít zaměstnanec možnost se obrátit přímo na orgány činné v trestním řízení, příp. na příslušný správní úřad nebo na nově zřizovanou Agenturu ochrany oznamovatelů při Ministerstvu spravedlnosti.

  Agentura by měla být nadána pravomocí vydávat osvědčení o statutu chráněného oznamovatele. Bude-li mít osoba statut chráněného oznamovatele, relativně se zlepší její procesní postavení v případných soudních sporech se zaměstnavatelem.

  V okamžiku, kdy bude finální podoba právní úpravy jasná, Vás budeme informovat a jsme připraveni spolupracovat s Vámi na zavedení systémů oznamování, včetně zpracování související dokumentace a proškolení.

  Jsme si vědomi, zejména jde-li o změnu právní úpravy dovolené, že se jedná o relativně komplikovanou problematiku. Novou úpravu dovolené, výpočet nároku na dovolenou a související problematické otázky s námi můžete konzultovat individuálně. Při větším zájmu jsme připraveni zorganizovat v průběhu podzimu 2020 tematicky zaměřený seminář, na kterém bychom se věnovali zejména problematice výpočtu nároku na dovolenou podle nové právní úpravy. Společník advokátní kanceláře Felix a spol. JUDr. Jakub Morávek, Ph.D. je připraven zodpovědět jakékoliv dotazy týkající se nové pracovněprávní úpravy.

  Zdroj: Hospodářská komora České republiky
• 19

  Červenec

  2020
  • Nejvyšší správní soud opět zkritizoval finanční správu za to, že dává firmám na obhajobu v odvolacím řízení jen 15 dní. Sama přitom připravuje obvinění i řadu měsíců. O sporném paragrafu informoval iROZHLAS.cz už loni.
  • Úřady v minulostí tvrdily, že lhůtu nejde prodlužovat, od příštího roku proto tuto možnost do zákona výslovně zakotvily.
  • Jenže zákon se kvůli možnosti prodloužení měnil už v roce 2011. Podle nejnovějšího rozsudku soudu na záměr zákonodárců ale finanční správa dosud „svévolně rezignovala“.

  Osm set nových dokumentů na cca 2000 stranách a pouhých 15 dnů na prostudování. Takovou zkušenost má Českomoravská olejářská komanditní společnost, která vede spor s finanční správou už od roku 2013. Tehdy na ni úředníci uvalili zajišťovací příkazy a následně jí doměřili daň ve výši 160 milionů korun.

  „Když jsme v prosinci 2016 vyhráli první soud o doměření daně, Odvolacímu finančnímu ředitelství trvalo rok a půl, než si našlo jiný důvod pro doměření daně. Po tom roce a půl před nás v červenci 2017 postavili 800 nových dokumentů s obsahem více než 2000 stran a dali nám 15 dní na to, abychom si to prostudovali a vyjádřili se k tomu. To samozřejmě nebylo vůbec možné,“ popisuje případ svého klienta člen Komory daňových poradců Tomáš Hajdůšek.

  Jenže s žádostí o prodloužení neuspěli. Úředníci Odvolacího finančního ředitelství se jí odmítli vůbec zabývat a Generální finanční ředitelství posléze takový postup ještě posvětilo.

  Dostatek času nedostala společnost kvůli spornému paragrafu 115 daňového řádu, podle něhož lhůta „nesmí být delší 15 dnů“.

  Finanční správa i ministerstvo financí tvrdily, že právě tento paragraf neumožňuje patnáctidenní lhůtu prodloužit. Podle daňových poradců to ale jde, a to jim posvětil i Nejvyšší správní soud.

  „S ohledem na výše předestřený právní názor Nejvyššího správního soudu v obecné otázce možnosti prodloužení lhůty dle § 115 odst. 2 daňového řádu je zřejmé, že žalovaný (finanční správa, pozn. red.) pochybil, když řízení o stěžovatelčině žádosti o prodloužení lhůty zastavil,“ napsal soudní senát v rozsudku.

  Dvojitá změna zákona

  Když server iROZHLAS.cz na začátku loňského roku o sporném paragrafu informoval, finanční správa i ministerstvo financí tehdy shodně zastávaly názor, že zákon prodlužování lhůty neumožňuje. „Stále platí, že lhůtu dle paragrafu 115 daňového řádu nelze prodloužit,“ reagoval tehdy na dotaz redakce mluvčí finanční správy Petr Habáň a jeho slova potvrdil i mluvčí resortu financí.

  Nyní ministerstvo financí kvůli prodlužování lhůty mění zákon. „Vzhledem k rozdílným názorům, které ve vztahu k možnosti prodloužení lhůty podle § 115 odst. 2 daňového řádu dosud panovaly, jakož i k vývoji správní praxe, se ministerstvo financí nedávno rozhodlo tuto otázku vyřešit výslovnou úpravou daňového řádu tak, aby v dané věci neexistovaly další pochybnosti,“ sdělil nyní serveru iROZHLAS.cz mluvčí resortu Zdeněk Vojtěch. Novelizace by měla platit od nového roku.

  Jenže ministerstvo upravuje něco, kvůli čemu se zákon už jednou měnil – v roce 2011 zákonodárci z paragrafu 115 vyškrtli slovní spojení „nelze prodloužit“. A v důvodové zprávě tehdy napsali, že tak bude „lépe umožněno reagovat na situace, kdy zde existuje závažný důvod pro to, že se odvolatel nestihl vyjádřit v k tomu určené lhůtě“.

  Když se loni na tuto změnu ministerstva financí redakce ptala, odpověď zněla, že důvodová zpráva není právně závazná a že k vypuštění spojení „a nelze ji prodloužit“ došlo jen kvůli tomu, že se taková formulace objevila v textu zákona dvakrát a jednalo se tak o technikálii.

  „Pokud jde o možnost prodloužit uvedenou lhůtu, tak platí, že podle paragrafu 36 odstavce 5 daňového řádu nelze při správě daní prodloužit lhůtu, se kterou zákon spojuje zánik práva. Tedy ani vámi zmíněnou lhůtu, během níž se může v rámci odvolacího řízení odvolatel vyjádřit k výsledkům dokazování a případně navrhnout provedení dalších důkazních prostředků,“ popsal tehdy mluvčí.

  Že úmyslem zákonodárců bylo už v roce 2011 lhůtu prodloužit, ale tehdy potvrdil i tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09).

  Finanční správa nicméně lhůtu dosud neprodlužovala a v soudním sporu s Českomoravskou olejářskou komanditní společností – jak vyplývá z rozsudku – dokonce tvrdila, že neprodloužení je vlastně ku prospěchu podnikatelů a firem, „neboť má vést k posílení jeho právní jistoty o neměnné délce lhůty“.

  ‚Téměř ironický‘ argument

  Jenže Nejvyšší správní soud nyní řekl, že finanční správa „svévolně rezignuje na nepochybný úmysl zákonodárce umožnit (…) prodloužení lhůty“. 

  „Téměř ironicky vyznívá tvrzení žalovaného a Generálního finančního ředitelství, že apriorní vyloučení prodloužení lhůty dle § 115 odst. 2 daňového řádu je ku prospěchu daňového subjektu, neboť má vést k posílení jeho právní jistoty o neměnné (nezměnitelné) délce lhůty,“ píše se v rozsudku k argumentu finanční správy, že opatření je v zájmu podnikatelů.

  Není to přitom poprvé, co kvůli této věci Nejvyšší správní soud berní úředníky kritizoval. Už v roce 2018 ve svém rozsudku napsal, že lhůtu prodloužit lze. Jenže finanční správa se tím ani tehdy neřídila.

  Tentokrát ale výtky soudu vyslyšela a nově tak bude lhůtu prodlužovat a to ještě před tím, než začne platit novelizace zákona. „Finanční správa provedla analýzu rozsudku. S ohledem na závěry tohoto rozsudku a s ohledem na skutečnost, že novela daňového řádu, účinná od 1. ledna 2021, již připouští prodloužení lhůty stanovené dle § 115 odst. 2 daňového řádu, změní finanční správa správní praxi, a to se závěrem, že lhůtu prodloužit lze,“ uvedla pro iROZHLAS.cz mluvčí úřadu Zuzana Mašátová.

  Nejedná se o jediný případ, kdy se finanční správa neřídí rozhodnutím soudu. Na začátku loňského roku Ústavní soud rozhodl, že berní úředníci nemají zadržovat podnikatelům a firmám v rámci nadměrného odpočtu peníze, se kterými není žádný problém.

  Finanční správa ale ani přes rozsudek nesporné částky firmám nevrací, protože tvrdí, že jí to neumožňuje legislativa.

  Zdroj: iRozhlas.cz
• 9

  Červenec

  2020

  Vybrané firmy mohou ušetřit na odvodech sociálního pojištění svých zaměstnanců necelé dva miliony korun. Program pomoci ale může některé z nich diskriminovat.

  Firma International Study Programs přišla kvůli koronaviru minimálně o půlroční příjem. Obrat společnosti letos v meziročním srovnání poklesne o více než 200 milionů. „Organizujeme cestovně vzdělávací programy pro zahraniční univerzity. Kvůli zavření hranic se nám ze dne na den zastavil veškerý příjem,“ popisuje šéf společnosti Tomáš Chalupník. Doufá, že se jejich byznys aspoň částečně obnoví v posledním čtvrtletí.

  Jeho firma zaměstnává více než padesát lidí, na částečnou úhradu jejich mezd čerpá pomoc z programu Antivirus B. A právě počet zaměstnanců a čerpání alternativních „antivirů“ jí znemožňují využít nejnovější způsob podpory z resortu Ministerstva práce, Antivirus C. Ten nenahrazuje společnostem mzdy, ale odpouští jim odvody na sociální pojištění.

  „Antivirus C by byl pro nás samozřejmě výhodnější, jelikož primárně řešíme cash flow pro následující tři měsíce. Takováto podpora by pro naše přežití byla dost významná,“ říká Chalupník. „Do kvóty počtu zaměstnanců se ale započítávají i ti na rodičovské nebo mateřské dovolené, což nám ta čísla dost zkresluje,“ podotýká.

  Každý zaměstnavatel, který má nárok na obě formy podpory – tedy příspěvěk na náhradu mezd z Antiviru A nebo B i odpuštění sociálního pojištění z Antiviru C, si musí vyhodnotit, který režim programu je pro něj vhodnější.

  „S velkou mírou zobecnění se dá říct, že pokud je většina zaměstnanců ‚na překážkách v práci‘, bude pro zaměstnavatele výhodnější podpora v režimu A či B. Pokud již však zaměstnavatel má pro většinu zaměstnanců práci, pravděpodobně pro něj bude vhodnější nárokovat odpuštění odvodů pojistného v režimu C,“ míní Štěpán Sojka, advokátní koncipient společnosti Kodap legal.

  „Céčko“ vezme ze státní kasy až 13,5 miliardy

  Stát podle mluvčího Ministerstva práce a sociálních věcí Jana Brodského předpokládá, že mu kvůli programu Antivirus C vypadne příjem v maximální výši 4,5 miliardy korun měsíčně, souhrnně za tři měsíce 13,5 miliardy korun. Firmy, které splní dané podmínky, mohou úlev na odvodech využít poprvé teď v červenci za červen, naposledy v září za srpen.

  „Zaměstnavatelé ušetří 24,8 procenta z hrubé mzdy, ovšem výše hrubé mzdy je limitována na 52 253 Kč. Maximální úspora je tedy necelých 13 000 Kč měsíčně na zaměstnance a 648 000 Kč měsíčně na celou společnost,“ vypočítává Jan Bonaventura, daňový poradce ze společnosti Bredford Consulting. „Ovšem za předpokladu, že má firma přesně 50 zaměstnanců a všichni vydělávají přes 52 253 Kč. To v praxi nastane zcela ojediněle,“ dodává.

  Program Antivirus C

  Stát zaměstnavatelům splňujícím podmínky programu promine pojistné na důchodové pojištění za zaměstnance za měsíce červen, červenec a srpen. Pojistné se platí do 20. dne následujícího měsíce. Poprvé si tak firmy budou moci od placení pojistného ulevit tento měsíc.

  Program mohou využít firmy, které:

  – mají maximálně 50 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru,

  – nesnížily počet zaměstnanců a objem mezd o více než 10 % (porovnává se stav ke konci března a ke konci příslušného měsíce),

  – za příslušný měsíc nečerpají prostředky na částečnou úhradu mzdových nákladů poskytovaných zaměstnavatelům z programů Antivirus A nebo B,

  – včas odvedou část pojistného, které jsou povinni platit jejich zaměstnanci (6,5 % z vyměřovacího základu),

  – neodměňují zaměstnance platem (obce, úřady, státní fondy apod.),

  – nejsou v zákoně specifikovanými poskytovateli zdravotních služeb,

  – jsou daňovými rezidenty ČR, popřípadě daňovými rezidenty EU/EHP, kteří dosáhli většiny svých příjmů ze zdrojů na území ČR.

  Jednou z výhrad vůči nastavení Antiviru C je, že podpora není nijak odstupňovaná. Firma musí splnit všechny podmínky, aby jí stát pojistné odpustil. Když jich splní jen několik, má smůlu. Navíc kvůli kvótě na počet zaměstnanců hraniční případy povedou k propouštění, nepřijímání lidí, přijímání lidí na dohody místo na zaměstnanecký poměr a podobně.

  Limit na počet zaměstnanců může v důsledku výrazně znevýhodňovat některé zaměstnavatele proti jiným. „Pokud někdo udržel například 55 zaměstnanců, přestože přechodně přišel o většinu tržeb, nedostane nic. Naopak ten, kdo na situaci kolem koronaviru třeba i vydělal a nemá víc než 50 pracovníků, získá od státu až dva miliony. Ten kdo dotaci dostane, tak může více investovat a v konečném důsledku poškodit toho, kdo nic nedostal,“ podotýká Bonaventura.

  Firma s 50 zaměstnanci, která by mohla nabírat, již nikoho dalšího nepřijme. Pokud by totiž přijala jen jediného zaměstnance, přijde o celou podporu. Nebo firma, která má 55 zaměstnanců – bude pro ni lepší jich pět propustit a na ostatní pak podporu dostane.

  Řešením by mohlo být poskytnutí příspěvku všem, ale velkým firmám například jen na 50 zaměstnanců. „Pokud si to rozpočet nemůže dovolit, může se hranice maximálního počtu zaměstnanců snížit. Ale nepovažuji za správné, aby byli upřednostněni někteří na úkor jiných. To, že má někdo 100 zaměstnanců navíc v praxi vůbec neznamená, že vydělá více než někdo s 50 zaměstnanci,“ míní daňový expert Bredford Consulting.

  Půlúvazky jsou celí zaměstnanci

  Zákon navíc neřeší, jak se mají zaměstnanci počítat. Pokud tedy někdo má zaměstnance na poloviční úvazek, měl by se započítat vždy jako celý zaměstnanec. Stejně tak by se dle dikce zákona měli započítat zaměstnanci na mateřské dovolené – byť nepracují, jsou považováni za účastné nemocenského pojištění.

  „Pokud tedy někdo nahradí deset zaměstnankyň na mateřské dalšími deseti a dostane se v součtu přes 50, nedostane vůbec nic,“ poukazuje Bonaventura na další absurditu.

  Do počtu se započítávají jen zaměstnanci v pracovním poměru, což může způsobit problém u jednatelů či „dohodářů“. Ti sice nemocenské pojištění platí, nejsou však v pracovním poměru (členové statutárních orgánů spíše výjimečně).

  Podmínky programu přikazují srovnávání stavů s březnem, kdy nikdo nevěděl, že takový program bude. Propuštění 20 procent zaměstnanců v březnu často znamenalo zachování práce pro 80 procent, nyní za to přichází „trest“.

  Bonaventura popisuje, k jakým absurdním situacím to může v praxi vést. „Firma měla pět zaměstnanců. Jeden skončil v březnu a místo něj byl přijat nový zaměstnanec, který byl ve stavu již na konci měsíce, aby si práci předali. Tím pádem byli v počtech za březen oba a firma měla šest zaměstnanců. Na konci června mají stále pět zaměstnanců jako předtím, ale podmínku nesplní, šest versus pět je pokles o více než 10 procent. Řešením je přijmout jednoho zaměstnance, byť jen na jeden den a firma podmínky splní,“ říká.

  Kromě toho, že to může být pro nového zaměstnance nepříjemné (bude obratem propuštěn, aniž ví proč), může jít o zneužití práva či dokonce o trestný čin. „Ovšem neudělat to, znamená nemít stovky tisíc, které mohou být pro malou firmu otázkou přežití. Mnoho firem tak bude dotlačeno k tomu, dělat neracionální a nepříjemná rozhodnutí,“ myslí si daňař.

  Podobně nespravedlivá může být i podmínka, že firma nesmí oproti březnu snížit mzdy o více než desetinu.

  „Firma A v březnu snížila mzdy, například nevyplatila variabilní složku či bonus a díky tomu jí mzdy poklesly proti částce, kterou si zaměstnanci obvykle vydělají. Firma B vyplatila roční bonusy, jak je obvyklé, protože jí to přišlo fér, i když už bylo jasné, že se jí zhorší výsledky. Firma A tedy dostane za červen příspěvek, firma B nedostane nic, protože jí formálně poklesly mzdy mezi březnem a červnem,“ popisuje Bonaventura další reálný příklad neférového nastavení programu.

  Další poměrně krutou podmínkou je to, že nárok na prominutí musí zaměstnavatele uplatnit v přehledu na první pokus, možnost opravy není.

  A dále: Firma s dvaceti zaměstnanci měla v březnu a červnu stále stejný počet pracovníků. V červnu onemocněl jeden zaměstnanec, který měl relativně vysoký plat. Díky tomu poklesl objem mezd pod 90 procent a firma nemá na Antivirus C nárok. „Po upozornění se rozhodli poskytnout dříve bonus a podmínky splnili. Mnoho firem ale takovou informaci včas nedostane a podmínky nesplní,“ upozorňuje Bonaventura.

  Právě dát zaměstnancům bonusy mnohým zaměstnavatelům usnadní napasování se do podmínek programu. „Zaměstnavatel díky tomu může splnit podmínky programu. A pokud ne, tak ušetří skoro 25 procent hrubé mzdy, což není málo. Ideální je bonusy rozložit tak, aby se to vešlo do těch 52 tisíc korun každý měsíc a úspora byla maximální,“ radí daňový odborník.

  Zdroj: Seznam Zprávy
• 7

  Červenec

  2020
  • Když Městský soud v Praze minulý čtvrtek nařídil, aby se stát omluvil za výrok prezidenta Miloše Zemana na adresu novináře Ferdinandy Peroutky, nešetřil kritikou předchozího rozhodnutí.
  • Předseda odvolacího senátu Tomáš Novosad označil loňský verdikt, který žalobu žurnalistovy vnučky Terezie Kaslové zamítl, za nemístný a neodpovídající soudní praxi.
  • Server iROZHLAS.cz se zeptal na názor i ústavního právníka Jana Kysely. „Je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule,“ říká v rozhovoru.

  Předseda soudního senátu Tomáš Novosad se v aktuálním rozsudku v kauze Peroutka poměrně ostře vyhranil vůči předchozímu verdiktu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten loni tuto žalobu zamítl, podle něj projev hlavy státu nemůže být nesprávným úředním postupem, za který nese odpovědnost stát. Jak se může stát, že se soudní rozhodnutí tak diametrálně liší? Nebo jde o tak ojedinělý případ, že se soudní praxe stále nastavuje?

  V této věci mi celá judikatura přijde nešťastná a s řadou různých záhybů. Bylo to dáno tím, že Nejvyšší soud linku, která do té doby probíhala na půdě občanského zákoníku na základě sporu o ochranu osobnosti, posoudil úplně jinak, tedy že se nemá jednat o ochranu osobnosti ve smyslu občanského zákoníku, ale o řízení o náhradě škody, která může být způsobená buď nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Zvolil tedy úplně jiný zákon a uložil nižším soudům, aby se dále řídily jeho právním názorem. Nižší soud, v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 1, který normálně, když posuzuje podobné spory, má správní úřady, které mají jasně vymezené, co mají nebo nemají dělat.

  Tudíž můžete najít konkrétní ustanovení, co porušily, když se dopustily nesprávného úředního postupu nebo došly k protizákonnému rozhodnutí. Najednou je ale konfrontovaný s prezidentem republiky, který pochopitelně není správní úřad typu úřad práce, takže nemá vůbec jasné právní kontury.

  Paní soudkyně tak nenašla vůbec žádné ustanovení, které mohl prezident porušit, protože není správní úřad, a došla k tomuto závěru. A to je absurdní z hlediska důsledku, protože dospějete k závěru, že nemůžete žalovat Miloše Zeman jako osobu, což považuji za sporné, dále dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ve sporech o ochranu osobnosti a dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ani o náhradu škody ve sporech způsobených nesprávným úředním postupem. Takže dojdete do situace, že máte v systému práva vakuum, místo, kam právo nesahá. A je otázka, jestli se nad tím paní soudkyně zamyslela.

  Aktuální rozhodnutí soudce Novosada byste proto označil za správné, jelikož umožnil způsobenou újmu právně vymáhat?

  Aktuální rozhodnutí přesně neznám (na písemné zdůvodnění se zatím čeká, hotovo bude v řádu týdnů – pozn. red.). Zjevně ale došel k závěru, že je absurdní, aby prezident stál ve vakuu, zatímco všichni ostatní jsou právu podřízeni a mohou za jeho porušení být sankcionováni. Přestože nemáme k dispozici žádný konkrétní právní předpis, došel k této úvaze na základě obecnějších tezí a principů. Takže rozhodnutí – které tedy zatím blíže neznám – je z mého pohledu správné z hlediska výsledku. Že zkrátka není možné, když si zrovna na vás zasedne prezident republiky, abyste neměla možnost se dobrat práva. To je něco zcela nepřijatelného. A to i v monarchiích. I když monarchové se zpravidla nezabývají tím, že urážejí ostatní lidi, ale v případě, že by to dělali, tak za ně musí odpovídat stát.

  Právní vakuum

  Kritika dřívějšího rozhodnutí obvodního soudu je podle vás tedy oprávněná? Lze to soudkyni Lence Nedozrálové, která měla případ na starosti, vyčítat?

  Já bych jí to vyčítal. Není to pochopitelně zločin, judikatura byla dost sporná a nejvyšší soud do toho zvlášť nešťastně zasáhl. Přesto bych jí to ale vyčítal právě proto, že důsledek je absurdní. Ocitnete se – nejen prezident, který tak není pod právem – ale i vy mimo právo, protože neexistuje najednou žádná cesta, jak byste zjednala nápravu. V demokratickém státě je to situace absolutně nepřijatelná. A toho si měla být paní soudkyně vědoma (redakce požádala o vyjádření také Obvodní soud pro Prahu 1, vzhledem k letním dovoleným ale do uzávěrky texty vyjádření nepřišlo – pozn. red.).

  Souhlasil byste také s výrokem soudce Novosada, že tento případ je skutečně ojedinělý? Bude do budoucna nastavovat rozhodovací praxi v podobných věcech?

  Mám obecně tendenci soudy hájit, ale ve věcech, ve kterých je účastník prezident republiky, ne. Považuji za naprosto nepřijatelné, abychom se pět let nedokázali vypořádat se situací, kdy buď někdo někoho uráží bez reálné opory, jednoduše řečeno lže, nebo možná nelže, ale mýlí se, ale není to ochotný připustit. Stejně tak nejsme schopni se pět let vypořádat s tím, že někdo v rozporu se zákonem odmítá někoho jiného jmenovat profesorem. Pokud by toto měla být vizitka českého státu vymáhat právo, tak je to úplný rozvrat. Tudíž doufám, že má pan Novosad pravdu, že jsou to skutečně pouze výjimečné případy, které se právě týkají prezidenta republiky. Ale připadá mi to smutné.

  Předpokládám, že jak se mnou, tak s vámi by poměrně rychle zametli, když bychom se dopustili něčeho, co je možné kvalifikovat jako porušení práva. Ale tady je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule o neodpovědnosti prezidenta republiky, která podle mě neznamená nic jiného, že prezidenta nemůžete z politických důvodů odvolat. Není to ale absolutní imunita, v takovém případě by nemělo smysl mít zvláštní ustanovení v Ústavě. Soudy ale pracují s tím, že je pan prezident posvátný, nedotknutelný, a že na něj prostě nemáme.

  Máte pocit, že se kolem prezidenta Zemana chodí po špičkách?

  Přesně. O soudnictví je to mimořádně špatná výpověď.

  Dá se tedy říct, že z vašeho pohledu v kauze kolem novináře Ferdinanda Peroutky soudy selhaly?

  Myslím si, že ano. To, jak dobře, nebo špatně funguje právní stát, se nepozná z toho, jak zametete s chudákem nebo bezmocným, ale právě z toho, jak jste schopna vynutit právo vůči bohatému nebo mocnému. Můžete sem řadit klidně kauzy jako Čapí hnízdo i další. Jakmile jste mocný, tak právní systém je ve velmi omezené míře schopen s vámi naložit. Neříkám, že všichni mají skončit ve vězení… Pak ale ty kauzy mají skončit s tím, že se nic nestalo.

  Pokud léta trváme na tom, že se něco stalo, jen to nejsme schopni dotáhnout do konce, to mi přijde smutné. A prezidentské kauzy jsou ještě specifičtější. Připomíná mi to setkání kobry s myší, tedy úplná paralýza, tedy setkání s hadím pohledem, který vám neumožní uhnout. To mi připadá smutný.

  Prezidentská imunita

  Vy jste zmínil, že imunita prezidenta by neměla být absolutní. Můžete to dovysvětlit?

  Jde v zásadě o to, jakého jednání se fyzická osoba, která je prezidentem republiky dopouští, a z toho jednání potom vyplývají různé závěry. Takže bude-li mít prezident republiky domek a vedle něj bude mít domek někdo další a budou mít spory třeba kvůli padajícím shnilým třešním, tak je v zásadě evidentní, že půjde o soukromoprávní spor, a to přesto, že jeden z nich je prezident.

  Neznamená to, že soused má deset let smůlu a musí snášet jeho shnilé třešně. To je jedna situace, která mi připadá nesporná. Pak je druhá situace, kdy prezident vystupuje jako vrchnostencký orgán, kdy někoho jmenuje a někoho nejmenuje, tím může zasáhnout do jeho práv a pak se je ve sporu se správním orgánem, který prezident zastupuje. To je kauza vysokoškolských profesorů. Pokud by ale dospěli k názoru, že nejde jen o to jmenování, ale že jim jde i o náhradu škody, protože jako profesor máte vyšší plat. Tak by museli pak žalovat stát, protože je to výkon kompetence.

  Jenže v případu kolem Ferdinanda Peroutky my neřešíme výkon kompetencí prezidenta, ale jeho výroky. Jestli někde něco řekne, k čemu to tedy připodobníme? Soudy se od začátku tváří, že je to výkon kompetence, nemůžeme tedy žalovat prezidenta, ale Českou republiku. Já ale nevím, jestli tohle je úplně zřejmé, že když něco řekne v televizi, při otevírání výstavy nebo jinde, že je to výkon kompetence a že tedy není možné žalovat Miloše Zemana. Na počátku jsem měl proto pocit, že nebylo úplně šťastné, že se paní Kaslová žalovala Českou republiku.

  Měla tedy podle vás žalovat přímo Miloše Zemana?

  Je možné, že by jí žalobu rovnou zamítli. Přinejmenším je ale na žalobci, aby toto zvážil. Pokud vám nejde o peníze a jde vám o omluvu, tak spíš chcete, aby se vám omluvil přímo Miloš Zeman, nechcete abstraktní omluvu od státu ústy referenta ministerstva financí.

  Zdroj: iROZHLAS.cz
• 9

  Červen

  2020
  • Faktické odložení přiznání a platby daně z nabytí nemovitých věcí do konce letošního roku (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).
  • Prominutí DPH na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků, zejména roušek, respirátorů, dezinfekčních prostředků apod., u nichž vznikla povinnost přiznat daň v období od 18. května do 31. července.
  • Faktické posunutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů do 18. srpna. Toto datum bylo zvoleno s ohledem na prodloužení lhůty pro projednání řádné účetní závěrky korporací (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).
  • Automatické prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky vzniklých od 12. března do 31. prosince v případech, kdy bylo správcem daně individuálně povoleno posečkání či úhrada ve splátkách z důvodů souvisejících s koronavirem.
  • Prominutí správního poplatku za podání žádostí na finanční či celní úřad učiněných do konce roku 2020 (žádost o posečkání nebo splátkování daně, žádost o prominutí úroku z prodlení, žádost o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení apod.)
  • Faktické posunutí lhůty pro oznámení osvobozeného příjmu do 18. srpna (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním).
  • Prominutí pokuty za opožděné podání vyúčtování zaměstnavatele (daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti), pokud k podání vyúčtování došlo do 31. května.
  • Faktické posunutí lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2018 těm subjektům, u nichž došlo v průběhu roku 2019 ke změně způsobu uplatňování výdajů nebo k zahájení účtování, vedení daňové evidence apod. Termín pro podání a úhradu daně se posouvá do 18. 8. 2020 (prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním a placením).

  Zdroj: iRozhlas.cz
• 24

  Květen

  2020

  Poslední dva měsíce se život mnoha lidí zcela zásadně proměnil. Zavedení vládních opatření způsobilo mnoho komplikací a zásadní revolucí prošel především trh práce.

  Podle Tomáše Dombrovského, odborníka na online služby pro trh práce a analytika ze společnosti LMC, se na trhu práce zásadně změnilo snad úplně všechno. Zhruba třetina lidí v době karantény vůbec nepracovala, někteří dostali v důsledku opatření výpověď, živnostníci přišli o zákazníky a tím pádem i o příjmy, zkracovaly se úvazky a lidé odcházeli na ošetřovné.

  Zásadní změnou bylo i zavedení home office, který umožnila zhruba polovina všech firem. „Asi pětina lidí pracovala z domova, což zhruba odpovídá tomu podílu lidí, kteří i předtím mohli nebo částečně pracovali z domova,“ říká Dombrovský. Pokud uvážíme celkový počet zaměstnanců, pouhých 28 % z nich koronavirová opatření téměř nijak nezasáhla.

  Na změny museli zaměstnavatelé reagovat rychle. „Od počátku karantény hned od prvního týdne jsme evidovali snížení počtu inzerovaných pozic. První týden se jednalo o pokles 45 %, pak se to prohloubilo až k 60 %, teď se to ustálilo a za duben to byl pokles o 54 %,“ popisuje situaci Dombrovský.

  Lidí, kteří žádali o práci v prvních dnech karantény, také ubylo, aby se jejich počet mohl následně zněkolikanásobit. „Postupně začaly narůstat počty lidí, co hledali práci. Jednalo se o lidi, kteří potřebovali kompenzovat výpadek práce. Poslední dva týdny vidíme opravdu velký nárůst počtu reakcí lidí na práci. To ukazuje na to, že počet lidí, kteří práci ztratili, pravděpodobně bude velký,“ hodnotí Dombrovský.

  Počet lidí, kteří teď hledají práci, se zvýšil meziročně o třetinu. „Práci hledají častěji lidé ve službách nebo lidé, kteří přicházejí z menších firem. Nejhůře je na tom turistický sektor a gastronomický sektor,“ popisuje Dombrovský. Nejzásadnější jsou změny práce pro lidi s nižším vzděláním. „Celkový dopad na ně je tvrdší než u vzdělanějších lidí, kteří si tu práci snadněji udrželi. Lidé s náročnější kvalifikací, například technickou, jako jsou v IT, konstruktéři, lidé ve znalostním sektoru, výzkumníci nebo ve zdravotnictví byli tou situací zasaženi úplně nejméně,“ říká Dombrovský.

  Na druhou stranu řada zaměstnání v důsledku krize bude na vzestupu. Jedná se o zdravotnictví, sociální služby nebo technologický sektor. Ten pravděpodobně vyjde z krize velice posílený, protože výrazně vzrostla poptávka po online řešení. Rozvoj online technologií je podle Dombrovského pozitivním vedlejším účinkem.

  Měli bychom se však připravit na to, že oživení pracovního trhu se neodehraje během dvou měsíců, ale bude to trvat minimálně do konce roku, možná i déle. „Něco tak velkého se tu nestalo od krachu na burze v roce 1929, proto je těžké říct, co se bude dít dál a jaký bude dlouhodobý dopad,“ říká Dombrovský.

  Sám odhaduje, že negativnější dopady na českou ekonomiku teprve přijdou. „Vidíme propady příjmů lidí, ohrožení domácností a krachy firem. Obecně ze strany státu pomoc neteče dostatečně rychle. To se pravděpodobně bude v ekonomice ještě nějakou dobu převalovat a teď je otázka, zda ty sekundární dopady budou větší, nebo menší než ty okamžité. Podle mého odhadu pro nás budou ty sekundární dopady silnější, i když to bude rozložené v čase,“ říká Dombrovský.

  Se stejným závěrem přichází i Filip Pertold, ekonom a výzkumný pracovník institutu CERGE-EI. „To nejhorší máme teprve před sebou, protože máme tříměsíční výpovědní lhůty, budou noví absolventi škol, kteří přichází na trh práce, dále se pak vrátí matky z ošetřovného. Bude tedy několik vln, které úřady práce zavalí,“ říká Pertold.

  Velký vliv na nezaměstnanost budou mít právě ženy vracející se z ošetřovného. „Díky tomu, že jsou teď na ošetřovném, tak nepřišly na úřad práce. Nárůst nezaměstnanosti u lidí v produktivním věku je teď větší u mužů. Nicméně kolem června se situace bude měnit, skončí ošetřovné a matky půjdou na úřad práce,“ tvrdí Pertold.

  Řešením by pak mohla být rekvalifikace, shodnou se oba odborníci. Obávají se však, že zatím tu neexistuje vhodná platforma, která by toto umožňovala.

  Tomáš Dombrovský pak radí lidem, aby dobrovolně neopouštěli práci, pokud se uživí a chovají se tam k nim dobře. Momentálně rozhodně není vhodná doba poohlížet se po ničem jiném a rizika jsou v tuto chvíli obrovská.

  Zdroj: Seznam Zprávy
• 20

  Květen

  2020

  Nejvyšší správní soud rozhodl, že finanční správa nelegálně překračovala délku daňových kontrol, která by za běžných okolností u jednoho ztrátového roku neměla přesáhnout tři roky. Vyplývá to z rozhodnutí soudu zveřejněného na internetu. V praxi nebylo výjimkou, že správce daně prověřoval i deset a více let staré daňové povinnosti podnikatelů, sdělila poradenská společnost BDO, která soud iniciovala. Podle odborníků je rozsudek přelomový.

  Finanční správa následně sdělila, že rozsudek analyzuje a závěry z verdiktu NSS se po analýze promítnou do postupů správy. Spor se týkal tzv. řetězení daňových ztrát a následných kontrol. Podle NSS nelze prostřednictvím řetězení ztrát prodlužovat lhůtu pro stanovení daně.

  „Pokud by NSS přijal uvedený výklad zastávaný finanční správou, umožnil by jí provádět daňové kontroly hypoteticky až do nekonečna, protože by se lhůta neustále prodlužovala. Takový postup by nepřiměřeně zasahoval do právní jistoty daňových subjektů,“ uvedl v odůvodnění rozsudku soudce NSS Milan Podhrázký.

  „Soud uznal, že finanční správa nepřiměřeně zasahuje do právní jistoty firmy, respektive našeho klienta. Odmítl tak pravidla, podle kterých docházelo k řetězení daňových ztrát a prodlužování lhůty pro stanovení daně, která by neustálým řetězením nemusela nikdy zaniknout. Tento soudní případ bude v Česku sloužit jako precedens, protože zcela mění zažité zvyklosti a vtahy mezi soukromým sektorem a úředníky v daňové oblasti,“ uvedl advokát spolupracující s BDO Jiří Šmatlák.

  I podle partnera v poradenské společnosti Apogeo Jiřího Žežulky je rozsudek přelomový, protože soud jednoznačně odmítl praxi některých finančních úřadů, které řetězením ztrát protahovaly lhůtu pro vyměření daně u právnických osob, které v několika letech po sobě vykazovaly daňové ztráty.

  „Očekávám, že finanční správa bude muset revidovat svůj dosud platný výklad ke lhůtám pro stanovení daně. Dá se očekávat, že na základě uvedeného rozsudku budou některé kontroly zastaveny z důvodu zániku práva správce daně daň vyměřit. Očekávám, že takových případů mohou být nižší desítky,“ uvedl Žežulka, který byl v minulosti také šéfem finanční správy.

  Spor se týkal tzv. řetězení daňových ztrát, na základě kterých některé finanční úřady prodlužovaly lhůty pro daňové kontroly. Soud se zabýval případem firmy, která v letech 2008 a 2009 vykázala ztráty, jež v následujících zdaňovacích obdobích v souladu se zákonem o daních z příjmů uplatňovala ve svých daňových přiznáních. Spor vznikl kvůli otázce, zda ztrátový rok 2009 a s tím navázaná lhůta na kontroly finančního úřadu ovlivňuje, tedy prodlužuje, rovněž lhůtu pro kontrolu ztrátového roku 2008.

  „Na základě rozsudku se konečně není nutné obávat provádění daňových kontrol v řádu pět a více let s odkazem na princip tzv. řetězení ztrát. Správce daně je po rozhodnutí soudu limitován standardní délkou maximálně tři roky,“ uvedl odborník na daňový proces v BDO Vít Křivánek.

  Za přelomový označili rozsudek i odborníci v poradenské společnost EY. „Výklad Nejvyššího správního soudu je obecně pro poplatníky pozitivní. Nicméně jeho související dopady je nutné pečlivě analyzovat s ohledem na konkrétní okolnosti individuálního případu,“ uvedli.

  „Nejvyšší správní soud rozhodl, že finanční správa překračovala nelegálně délku kontrol. Je to nejenom šikanující, ale i nákladné. Daňový poplatník zbytečně financuje nelegální činnost. Úředníků finanční správy je zjevně zbytečně moc,“ uvedl šéf poslanců opoziční TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.

  Zdroj: Česká justice
• 15

  Květen

  2020

  Měření tělesné teploty zaměstnanců a dalších osob před vstupem na pracoviště je bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka. V případě jmenovitého a zaznamenaného nevpuštění do objektu dokonce s dopadem na osobnostní práva. Opatření, které lze v době epidemie považovat za legitimní z hlediska oprávněného zájmu zaměstnavatele dostát svým povinnostem, musí být s koncem mimořádné situace zrušeno.

  Vyplývá to ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad se k měření tělesné teploty lidí jako podmínky ke vstupu na pracoviště aktuálně vyjádřil na základě často kladených dotazů.

  Tělesnou teplotu všech vstupujících měří například při vstupu do budov soudů nebo státních zastupitelství, jak Česká justice již dříve informovala. „Měření tělesné teploty zaměstnanců, případně i dalších osob vstupujících na pracoviště, pomocí termokamer či rámů obsahujících senzor na měření teploty, je určitým a dosud bezprecedentním zásahem do osobní integrity člověka s možným dopadem do osobnostních práv v případě nevpuštění do objektu,“ uvádí k tomu Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

  Podle ÚOOÚ je ve výjimečné situaci takový postup legitimní a v souladu se zákoníkem práce, protože je povinností zaměstnavatele vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a přijmout k tomu opatření.  „Tato povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích,“ uvádí Úřad.

  Jakou teplotu měl dnes ráno pan Novák

  Problém ovšem nastává, když zaměstnavatel o měření vede záznamy a když měření přináší důsledky. Tedy zaznamenat tělesnou teplotu pana Nováka a vyvodit z ní následky: „Režim zpracování osobních údajů a působnost pravidel jejich ochrany nastává, pokud zaměstnavatel hodlá zaznamenávat prováděná měření a dále pracovat s údaji o zvýšené tělesné teplotě ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby, které byla tělesná teplota změřena,“ uvádí ÚOOÚ.

  To platí o to více, když před vstupem do budov tělesnou teplotu neměří a výsledky neanalyzují zdravotníci, nýbrž vrátní, ochranky, recepční nebo justiční stráž. Ti potom rozhodují o lidech podle jejich tělesné teploty, kterou má ovšem každý jinou.

  Měření teploty není právní povinnost

  Podle ÚOOÚ není měření teploty lidí právní povinností. Jde v tuto chvíli ale o oprávněný zájem: „Ani v době nouzového stavu, případně v době trvání mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, není zpracování tělesné teploty zaměstnance výslovnou právní povinností, lze ho však s přihlédnutím k nutným hygienickým a protiinfekčním opatřením považovat za oprávněný zájem zaměstnavatele ve smyslu článku 6 odst. 1 písm. f) ve spojení s článkem 9 odst. 2 písm. b) GDPR, který umožňuje zpracování údaje vypovídajícího o zdravotním stavu pro výkon zvláštních práv v oblasti pracovního práva, a napomůže zaměstnavateli dostát svým povinnostem při předcházení ohrožení zdraví ve stávajících výjimečných podmínkách, včetně kontaktování zdravotníků či hygieniků,“ uvádí se ve stanovisku.

  S konkrétním zaměstnancem se podle ÚOOÚ zaměstnavatel může například dohodnout, že pracoviště opustí. Taková dohoda je oprávněným postupem, uvádí ÚOOU.

  Správce musí jednat se zdravotníky, zda dále měřit

  Nezbytnost měření tělesné teploty, zaznamenávání a další postupy však musí posuzovat příslušný správce osobních údajů podle charakteru pracoviště. „Nezbytnost měření teploty a zpracování osobních údajů ukládáním zjištěného údaje, byť v minimálním rozsahu, vypovídajícího o zdravotním stavu, však musí správce průběžně posuzovat, z hlediska charakteru pracoviště, počtu a koncentrace zaměstnanců, případně dalších osob přítomných na pracovišti i aktuálního vývoje pandemie. Tedy přinejmenším obdobně jako i v případech bez sběru a dalšího zpracování osobních údajů by tak měl zaměstnavatel postupovat po předběžné konzultaci se zdravotníky ohledně specifik prostor, počtu osob a vhodnosti a účinnosti měření teploty v konkrétních podmínkách,“ upozorňuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

  „Závěrem je vhodné zdůraznit, že opatření, která lze v mimořádné situaci považovat za nezbytná, budou po návratu k normálnímu stavu postrádat důvodnost a jejich znovuzavedení by mohlo přicházet v úvahu pouze v případě, že by se taková situace opakovala,“ dodává pro výstrahu Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 2

  Květen

  2020

  Ve snaze pomoc podnikatelům během koronavirové krize přijala vláda a ministerstvo financí řadu opatření souvisejících s daněmi, odkladem jejich placení a podobně. Některé ale vedly ke vzniku mýtů, u jiných není zcela jasné, jak fungují. Například není pravda, že když ministerstvo odpustilo zálohu na daň z příjmů, nebude nutné nikdy tuto částku uhradit. Server iROZHLAS.cz sestavil seznam pěti opatření, na které byste si měli dát pozor.

  Nepočítejte s pětidenní lhůtou

  Za normálních okolností po termínu pro podání daňových přiznání a zaplacení daně je lhůta pěti pracovních dnů, kdy ještě nenabíhá úrok z prodlení a kdy lidé mohou splnit daňovou povinnost „beztrestně“. Letos to tak ale nebude. Jak již dříve informoval server iROZHLAS.cz, ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) v rámci opatření kvůli pandemii koronaviru prominula pokuty za odevzdání daňových přiznání a zaplacení daně do 1. července 2020.

  V tento den ale již musí být daňové přiznání i daň na finanční správě. Lhůtu pěti pracovních dní už správa poskytovat nebude, řekla serveru iROZHLAS.cz mluvčí Generálního finančního ředitelství Zuzana Mašátová. Pokud se tedy někdo zpozdí se zaplacením o jediný den, bude mu vypočítán úrok z prodlení za období od 1. dubna. Je ale možné požádat o jeho prominutí.

  Daň z nabytí nemovitých věcí

  Vláda ve čtvrtek schválila návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Novela by měla mít podle ministryně zpětnou účinnost. To znamená, že lidé, kteří měli lhůtu pro podání přiznání do 31. března následně ministerstvem kvůli pandemii odloženou do konce srpna, již daň platit nebudou.

  Novela ale míří teprve do sněmovny. V současnosti stále platí, že daň z nabytí nemovitých věcí musí přiznat a zaplatit každý, kdo získal nemovitou věc, a to do tří měsíců od zápisu do katastru. „Pokud ale toto období připadne mezi 31. březen a 31. červenec 2020, bude každému prominut úrok z prodlení, případně pokuta za pozdní podání daňového přiznání, a to za podmínky, že bude podáno daňové přiznání a daň bude uhrazena nejpozději do 31. srpna 2020“, popsala Mašátová.

  Opět ale platí pravidlo, že pokud se někdo zpozdí i o jediný den, budete platit pokutu a úrok z prodlení ne od 31. srpna, ale ode dne, kdy mu skončila tato lhůta. Pokud tedy například musíte zaplatit daň z nabytí nemovitosti a odevzdat přiznání do 4. dubna 2020 a obě povinnosti splníte až 5. září, bude vám vypočítána pokuta za období od 4. dubna do 5. září, tedy za více než pět měsíců.

  „Úrok z prodlení se hradí za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. V těchto případech může ještě poplatník využít individuální žádost o prominutí příslušenství daně podle § 259b daňového řádu. Pokud úrok z prodlení nepřesáhne v úhrnu u jednoho druhu daně, u jednoho správce daně, za jedno zdaňovací období nebo kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč, tak nevzniká povinnost úrok z prodlení uhradit,“ dodala Mašátová.

  Silniční daň

  Další daní, kde ministerstvo sáhlo k prominutí úroku z prodlení, je silniční daň. Ta se platí za vozidla používaná k podnikání a při samostatně výdělečné činnosti. Podává se u ní přiznání jednou ročně, a to vždy na konci roku. Čtvrtletně se ale platí zálohy na silniční daň. Resort ale kvůli koronaviru odpustil zálohy splatné k 15. dubnu a k 15. červenci, pokud budou uhrazeny do 15. října.

  V případě, že se tak nestane – klidně o jeden den -, musí každý počítat s úrokem z prodlení ne od 15. října, ale od 15. dubna, případně od 15. července. Určuje se stejně jako u daně z nabytí nemovitých věcí a je možné požádat o jeho prominutí.

  Záloha na daň z příjmu

  Co ale prominul resort financí úplně, jsou červnové zálohy na daň z příjmu fyzických i právnických osob. Ty už nebude nutné platit vůbec. Řada podnikatelů si ale toto opatření mylně vyložila. Předpokládají totiž, že daň za druhé čtvrtletí nebo první pololetí nebudou muset platit vůbec.

  To je ale omyl. Resortu šlo jen o to, aby podnikatelé teď měli více peněz. Daň ale budou muset doplatit příští rok „v rámci částky daňové povinnosti na dani z příjmů za rok 2020“, dodala mluvčí Generálního finančního ředitelství. Ta by za normálních okolností byla nižší právě o tuto zálohu

  Někteří ekonomové tak radí podnikatelům, pokud teď mohou zálohu zaplatit, aby tak udělali, protože pak budou příští rok platit na dani nižší částku. Pokud ale budou poplatníci za rok 2020 vykazovat ztrátu, záloha na daň jim bude započítána do této ztráty a zřejmě ji ani nebudou muset doplácet.

  Pozor na Pětadvacítku

  Pětadvacítka je název programu, ve kterém ministerstvo financí a finanční správa vyplácí osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ), které nemohou zcela nebo zčásti kvůli koronavirové krizi vykonávat svou činnost, kompenzační bonus 25 000 korun. Na rozdíl od ostatních zmíněných opatření si o něj musí OSVČ samy požádat.

  Pokud ale příspěvek získají neoprávněně a finanční správa to odhalí – na což má čas do konce roku 2024 -, bude muset dotyčný zaplatit nejen celou částku, ale také zaplatit úrok z prodlení od doby vyplacení. Může tedy jít o částku i za několik let. Jak ale upozornila mluvčí Mašátová, finanční správa plošné kontroly neplánuje. Půjde spíše o případy, kdy na sebe OSVČ nějakým způsobem úředníky upozorní.

  Autor: Petr Jadrný

  Zdroj: iROZHLAS.cz
• 1

  Květen

  2020

  Dne 16. března 2020 mělo dojít k projednání vládního návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů. Jde v něm, mimo jiné, o změnu pravidel pro určování skutečného majitele fundací, ústavů a svěřenských fondů. Z jakého důvodu byl zákon připraven tímto způsobem a kdo z něj bude nejvíce profitovat? A nebude mít nestandardní schvalovací proces náhodou nedozírné následky, jak tomu již dějiny byly nejednou svědkem?

  Již od roku 2018 musí české firmy uvést své vlastníky do evidence skutečných majitelů na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015. Doposud ovšem nesplnění uvedených povinnosti nepodléhá žádné sankci a evidence není veřejně dostupná. To by mohla změnit implementace navazující 5. AML směrnice přijaté jako směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 dne 30. května 2018, která měla být členskými státy Evropské unie transponována do 10. ledna 2020. K transpozici této směrnice byly v České republice postupně připraveny návrhy několika zákonů. Jedním z nich je vládní návrh zákona o evidenci skutečných majitelů. Českým zákonodárcům se směrnici nepodařilo provést do dané lhůty. Během aktuálního nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s výskytem koronaviru na území České republiky se však, jak se zdá, stala problematika evidence skutečných majitelů právnických osob naprostou prioritou. České republice vyplývají z členství v EU jisté závazky a pravdou je, že směrnice je potřeba implementovat řádně a včas, jinak Evropská komise může z důvodu neprovedení směrnice s Českou republikou zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Nicméně Evropská komise má v tuto chvíli úplně jiné starosti než dohlížet na to, zda tato směrnice byla provedena včas.

  Pokud by vládní návrh zákona prošel legislativním procesem a vstoupil v platnost, prospěje nepochybně premiérovi Andreji Babišovi. Bude totiž jakožto obmyšlený svěřenského fondu považován bez dalšího za jeho skutečného majitele. Vzhledem k šikovně ukryté výjimce však nebude uváděn coby skutečný majitel jednotlivých společností do tohoto svěřenského fondu vložených. Konktrétně se jedná o § 6 odst. 5 návrhu zákona, který stanoví:

  (3) Platí, že skutečným majitelem právního uspořádání je každá fyzická osoba, která je

  1. a)       jeho zakladatelem,
  2. b)      jeho svěřenským správcem,
  3. c)       oprávněná k výkonu dohledu nad správou právního uspořádání a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce nebo obmyšleného, popřípadě, jejíž souhlas takové jmenování nebo odvolání podmiňuje,
  4. d)      jeho obmyšleným, nebo
  5. e)      z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání zřízeno nebo je spravováno, není-li obmyšlený.

  (4) Je-li ve funkci uvedené v některém z písmen odstavců 1 až 3 právnická osoba, platí, že skutečným majitelem fundace, ústavu nebo právního uspořádání je skutečný majitel této právnické osoby.

  (5) Při určení skutečného majitele korporace, jejíž podíl je spravován v právním uspořádání, se domněnka podle odstavce 3 nepoužije. 

  Andrej Babiš je obmyšleným ve svěřenském fondu AB private trust I a AB private trust II. Za předpokladu, že by byla navržená změna zákona v současné podobě schválena, by měl Andrej Babiš přímý vliv na Agrofert, který je vlastněný AB private trust I, a zároveň by mohl pobírat zisky ze svěřenského fondu, aniž by musel být uveden jako skutečný majitel Agrofertu, aniž by formálně hrozil jakýkoliv střet zájmů. Ve svém důsledku by to usnadnilo Agrofertu přístup k národním dotacím, na které podle stanoviska Evropské komise nemá v tuto chvíli nárok.  Andrej Babiš by tak mohl navzdory jasnému propojení na Agrofert a související společnosti zcela legálně zakrývat, že je skutečným majitelem holdingu a mohl dál protiprávně čerpat miliardy z dotací, případně z veřejných zakázek. Lze uzavřít, že Andrej Babiš by v očích zákona byl skutečným majitelem svých svěřenských fondů, ale nikoliv společností do nich vložených.

  Zvláštností však není pouze obsah navržené změny, ale především velmi nestandardní zařazení na program schůze vlády. Nejenom, že byl tento bod zařazen na program vlády během nouzového stavu, kdy jsou priority vlády nepochybně jinde, ale byl také zařazen ministryní spravedlnosti a předsedkyní Legislativní rady vlády pouhých 5 dnů před schůzí vlády, přičemž jinak je vyžadováno zařazení jakéhokoliv bodu na program jednání vlády minimálně 6 dnů předem. Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů předložený jako vládní tisk č.j. 1196/19 nakonec po odhalení již zmíněné výjimky a následném mediálním tlaku projednán nebyl a byl odsunut na vhodnější chvíli. Stále však čeká na příhodnou dobu.

  Situace však nápadně připomíná jiný nechvalně proslulý příklad z historie, kdy měla na první pohled marginální změna relativně nepodstatného zákona fatální následky. Jednalo se o prováděcí zákon k zákonu o přestupcích projednávaný ve spolkovém sněmu Německé spolkové republiky v roce 1968 (v originálu Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten, dále jen „EGOWiG“). Zákon předložil vládě tehdejší úředník ministerstva spravedlnosti Eduard Dreher, uznávaný odborník v oblasti trestního práva a autor populárního komentáře k trestnímu zákoníku, v době, kdy úřadujícím ministrem spravedlnosti byl sociální demokrat Gustav Heinemann. Málokdo se ale zabýval tím, že Eduard Dreher byl dříve členem NSDAP a od roku 1938 státním zástupcem u zvláštního soudu v Innsbrucku, kde sloužil nacistické justici. Obsahem Dreherem navrženého znění zákona byla úprava promlčecích lhůt u přestupků a některých forem účastenství trestných činu. Tento zdánlivě banální zákon zněl tak neškodně, že si nikdo nevšiml, jaké může vyvolat důsledky. Ani jedenáct Spolkových justičních správ, členové Spolkového sněmu, Spolková rada ani právní výbory neodhalily problém. Skandál přinesl teprve tisk. A když se všichni probrali, bylo pozdě. Zjednodušeně řečeno, znamenal tento zákon, že se některé spolupachatelství vražd trestalo pouze jako zabití, a ne jako vražda. To, co zní na první pohled jako banální procesní ustanovení, mělo dalekosáhlé důsledky pro možnost potrestaní nacistických zločinců a kolaborantů. Zločin vraždy zůstal nepromlčitelným, ale účast na nacistických zločinech byla najednou posuzována jako trestný čin zabití, který již promlčení podléhal. Vzhledem k více než dvaceti letům uplynulým od druhé světové války tak najednou bylo množství zločinů z období nacismu nestíhatelných.

  V té době se připravovalo na státním zastupitelství v Berlíně rozsáhlé trestní řízení proti bývalému vedení Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (v originálu Reichssicherheitshauptamt nebo zkráceně také RSHA), který vznikl v roce 1939 sloučením tajné státní policie známé jako Gestapo, bezpečnostní policie a kriminální policie a představoval hlavní nástroj nacistického teroru. Jakmile vstoupil v platnost zákon EGOWiG, celé trestní stíhání se stalo nepřípustným. Dreherův zákon ve výsledku nebyl nic jiného než amnestie. S ohledem na svůj zastřený účel bývá označovaný také jako studená amnestie. Vzhledem k jednomu ze základních principů právního státu, který stanoví, že pokud byl čin jednou promlčen, není už nikdy možné to vzít zpět, byli pachatelé již jednou pro vždy nestíhatelní.

  Nelze samozřejmě srovnávat nesrovnatelné a připodobňovat možné následky zákona o evidenci skutečných majitelů s reálnými dopady zákona EGOWig. Z hlediska legislativního procesu a v něm ukrytých výjimek však skýtají oba případy až příliš mnoho paralel.

  Šikovně ukrytá výjimka v zákoně o evidenci skutečných majitelů ale není v českém zákonodárství osamoceným excesem. S účinností od 1. února 2019 bylo zákonem č. 287/2018 Sb. vloženo do trestního řádu ustanovení § 7b, které umožňuje policejnímu orgánu s předchozím souhlasem státního zástupce nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval nebo aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. Přijetím tohoto ustanovení došlo k zásadnímu průlomu do občanských práv, aniž byla vedena odborná diskuse nad potřebností takto závažného zásahu do našich občanských práv, nad pravidly, podle nichž má být postupováno, aniž byla pojmenována a odstraněna rizika zneužití, a aniž byly prodiskutovány vzájemné vazby na další, podobná ustanovení, která již trestní řád obsahuje. 

  Zjišťujeme tedy, že se vkládání nenápadných paragrafů do přijímaných zákonů stává v českém právním prostředí zvykem. Dějiny jsou nám však svědkem, že někdy můžou mít takovéto výjimky dalekosáhlé důsledky, které ovlivní právní prostředí na mnoho let. Proto je důležité zůstávat ve střehu a trvat na dodržování řádného legislativního procesu jako záruky nejen kvalitní legislativy, ale i právního státu jako takového.

  JUDr. Petr Toman, LL.M.

  Mgr. Filip Mamrilla
  advokátní koncipient

  Zdroj: Česká justice
• 20

  Březen

  2020

  Informování lidí prostřednictvím textových zpráv o tom, jaká opatření vláda přijala proti nákaze novým koronavirem, bylo podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v souladu se zákonem. Byl to postup ve veřejném zájmu, uvedl úřad na svém webu. Vláda pomocí textových zpráv od mobilních operátorů oznámila minulý víkend například rozhodnutí o omezení volného pohybu obyvatelstva, které platí zatím do 24. března.

  Krajské hygienické stanice, ale i ministerstva zdravotnictví, vnitra a obrany jsou podle ÚOOÚ oprávněna k přijímaní vhodných opatření, aby bylo dosaženo omezení dalšího šíření nakažlivé nemoci. „Mezi taková opatření patří i informování obyvatel prostřednictvím mobilních komunikačních sítí ve spolupráci s operátory těchto sítí, například zasílání varování a výzev ve formě SMS zpráv,“ konstatoval úřad.

  Na současnou situaci je podle místopředsedy úřadu Josefa Prokeše nutno aplikovat ustanovení nařízení EU o ochraně osobních údajů, které se týká nezbytného zpracování osobních údajů z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, jako je ochrana před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami. „Jedná se zde o naléhavý veřejný zájem,“ konstatoval Prokeš.

  Veřejné nebo soukromé subjekty, které jsou povinny se řídit opatřeními proti nákaze koronavirem, mají postupovat v mezích pokynů a doporučení příslušných orgánů, uvedl ÚOOÚ. V oblasti osobních údajů to znamená dodržovat platné předpisy včetně aktuálních mimořádných opatření vlády a dalších krizových orgánů a „pouze v takto stanovených mezích případně i zpracovávat, například předávat osobní údaje,“ konstatoval úřad.

  Zdroj: Česká justice
• 21

  Únor

  2020

  Každý, kdo si založí na Facebooku nikoli osobní, ale fanouškovský profil, se stává správcem osobních údajů. Z aktuálních výsledků kontrol Úřadu pro ochranu osobních údajů vyplývá, že do pasti osobních dat na FB padly politické strany. Podle ÚOOÚ vlastník profilu sdílí jako správce osobní údaje s Facebookem, který je od založení stránky shromažďuje, a to i když jsou anonymizovaná. Úřad při tom vychází z rozsudku Soudního dvora EU z roku 2018. Kontrola se týkala TOP09 a SPD v rámci akce EU spravedlivé volby.

  Kontroly podle Úřadu proběhly v rámci celé EU kvůli tzv. spravedlivým volbám: „Úřad  vykonal kontrolu, jejímž předmětem bylo zpracování osobních údajů prováděné politickou stranou (nebo za ni jejím jménem) se zaměřením na cílené oslovování jednotlivců pro politické účely, a to jak na vlastní členskou základnu daného subjektu, tak na osoby stojící mimo ni, tedy na čekatele na členství, zájemce o členství, příznivce a jiné oslovované osoby (potenciální voliči). Tato kontrola byla do kontrolního plánu pro rok 2019 zařazena s ohledem na aktuální téma spravedlivých voleb v rámci celé Evropské unie,“ uvádí důvody kontrol Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Vlastník stránky je společný správce s Facebookem

  Podle popisu průběhu kontroly strany TOP09 kontrolující zjistili, že „kontrolovaná osoba shromažďuje informace o zájemcích o zasílání newsletteru (registrují svoji e-mailovou adresu), podporovatelích (registrují se prostřednictvím webové stránky nebo portálu my.top09.cz) a členech strany, resp. uchazečích o členství (vyplňují přihlášku). Kontrolovaná osoba dále využívá sociální sítě (Facebook, Instagram, Twitter), kde má tzv. fanouškovskou stránku, resp. Účet“. „Kontrolovaná osoba tedy zpracovává osobní údaje zájemců o zasílání newsletteru, podporovatelů, uchazečů o členství a členů a dále se podílí na zpracování osobních údajů uživatelů sociálních sítí, kteří navštívili její fanouškovské stránky,“ uvádí Úřad ke kontrole politické strany TOP09 doslova.

  A právě návštěvníci fanouškovské stránky na Facebooku a dalších sítích jsou z hlediska osobních údajů problém, i když strana nezná jejich identitu: „S ohledem na uvedené je tedy kontrolovaná osoba v postavení správce, resp. ve vztahu k osobám, které jsou oslovovány prostřednictvím kampaní zadaných na sociálních sítích, v postavení společného správce. Ve smyslu rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. června 2018 ve věci C-210/16 (Unabhängiges Landeszentrum für Datenschutz Schleswig-Holstein v. Wirtschaftsakademie Schleswig-Holstein GmbH) je totiž za správce osobních údajů, resp. společné správce nutno považovat jak společnosti Facebook Ireland Ltd. a Facebook Inc., tak i jednotlivé vlastníky fanouškovských stránek (profilů) na sociální síti Facebook. Ačkoli tedy v tomto případě kontrolovaná osoba fakticky nedisponuje informacemi o identitě osob, které byly osloveny (tj. osobními údaji), je třeba ji jako vlastníka fanouškovské stránky považovat za společného správce spolu s uvedenými společnostmi, které tuto sociální síť provozují,“ uvádí Úřad doslova. O předmětném rozsudku SDEU již dříve informovaly některé odborné portály.

  Facebook ukládá cookies od okamžiku návštěvy

  Pro detailní vysvětlení je nutné jít do předmětného rozsudku Soudního dvora EU z roku 2018, kdy toto těleso rozhodovalo předběžné otázky ve sporu Obchodní akademie s německým úřadem pro ochranu dat. Obchodní akademie o sobě šířila informace prostřednictvím profilu na Facebooku bez upozornění na cookies a úřad jí nařídil profil deaktivovat.

  Takto jsou v rozsudku SDEU popsána základní fakta: „Wirtschaftsakademie poskytuje služby vzdělávání prostřednictvím fanouškovské stránky umístěné na Facebooku. Fanouškovské stránky jsou uživatelskými účty, které mohou jednotlivci nebo podniky nastavit na Facebooku. Za tímto účelem může autor fanouškovské stránky poté, co se zaregistruje u Facebooku, využít platformu provozovanou Facebookem k tomu, aby se prezentoval uživatelům této sociální sítě a osobám, které tuto stránku navštíví, a šířil na mediálním trhu sdělení všeho druhu a názory. Správci fanouškovských stránek mohou získávat anonymní statistické údaje o návštěvnících těchto stránek za pomoci funkce nazvané Facebook Insight, kterou jim zdarma poskytuje Facebook za nezměnitelných podmínek použití. Tyto údaje jsou shromažďovány za pomoci záznamových souborů (dále jen „soubory cookies“), kdy každý z těchto souborů obsahuje jedinečný kód uživatele, který je aktivní po dobu dvou let a Facebook jej ukládá na pevný disk počítače nebo jiný nosič návštěvníka fanouškovské stránky. Kód uživatele, který lze propojit s údaji o připojení uživatelů zaregistrovaných na Facebooku, je shromážděn a zpracován v okamžiku otevření fanouškovských stránek. V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Wirtschaftsakademie ani společnost Facebook Ireland Ltd přinejmenším v období relevantním pro původní řízení neinformovaly o operaci uložení a funkci tohoto souboru cookie ani následném zpracování údajů,“ uvádí se v předmětném rozsudku Soudního dvora EU.

  Vlastník profilu umožnil jeho založením sběr dat

  Podle rozsudku SDEU se v tomto ohledu jeví, že „každá osoba, která má v úmyslu vytvořit na Facebooku fanouškovskou stránku, uzavírá se společností Facebook Ireland zvláštní smlouvu, jež se týká zřízení takové stránky, podle níž souhlasí s podmínkami používání této stránky, včetně s ním související politiky v oblasti souborů cookies, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu“.

  „V tomto kontextu vyplývá z informací poskytnutých Soudnímu dvoru, že vytvoření fanouškovské stránky na Facebooku na straně jejího správce znamená, že provedl úkon nastavení mimo jiné podle své cílové skupiny a cílů řízení nebo propagace svých činností, které má vliv na zpracování osobních údajů za účelem vypracování statistických výkazů získaných na základě návštěv fanouškovské stránky. Tento správce může s využitím filtrů, jež mu poskytuje Facebook, vymezit kritéria, na jejichž základě mají být tyto statistické výkazy vypracovány, a rovněž vymezit kategorie osob, jejichž osobní údaje budou Facebookem využívány. Správce fanouškovské stránky umístěné na Facebooku tudíž přispívá ke zpracovávání osobních údajů návštěvníků své stránky,“ vysvětluje se v rozsudku Soudního dvora EU.

  Data jsou anonymní, ale byla shromážděna

  Data jsou sice anonymizována, ale před tím jsou shromažďována: Přestože je pravda, že statistické údaje o návštěvnících v podobě výkazů vypracovaných Facebookem jsou předávány správci fanouškovské stránky výlučně v anonymizované podobě, nic to nemění na tom, že tyto statistické výkazy jsou vypracovávány na základě předchozího shromažďování osobních údajů těchto návštěvníků pomocí souborů cookies, jež Facebook umísťuje na počítačích nebo jakýchkoli jiných zařízeních osob, které navštívily tuto stránku, a na základě zpracování k takovým statistickým účelům. Směrnice 95/46 každopádně nevyžaduje, když je dána společná odpovědnost několika aktérů za totéž zpracování, aby měl každý z nich přístup k dotčeným osobním údajům.

  „Za těchto okolností je třeba mít za to, že takový správce fanouškovské stránky umístěné na Facebooku, jako je Wirtschaftsakademie, se svým úkonem nastavení parametrů, mimo jiné podle své cílové skupiny a cílů řízení a propagace svých činností, podílí na určení účelu a prostředků zpracování osobních údajů návštěvníků své fanouškovské stránky. Z tohoto důvodu je třeba mít v případě tohoto správce v projednávané věci za to, že je společně se společností Facebook Ireland správcem ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46,“ uvádí se v rozsudku SD EU.

  „Skutečnost, že správce fanouškovské stránky používá platformu poskytovanou Facebookem, aby využíval souvisejících služeb, jej totiž nezprošťuje odpovědnosti za dodržování svých povinností v oblasti ochrany osobních údajů,“ dodává k tomu Soudní dvůr Evropské unie.

  Strana stav neprodleně napravila

  Podle kontrolorů z českého Úřadu pro ochranu osobních údajů politická strana TOP09 spolupracovala ještě s dalším správcem: „V souvislosti s předmětným zpracováním pak kontrolovaná osoba využívá služeb zpracovatelů a spolupracuje s dalším společným správcem, přičemž kontrolou bylo ověřeno, že uzavřela smlouvy vyhovující požadavkům čl. 26 odst. 1 a 28 odst. 3 nařízení (EU) 2016/679. Předmětné zpracování je dle kontrolních zjištění založeno na souhlasu se zpracováním osobních údajů, resp. oprávněném zájmu správce a na plnění smlouvy,“ uvádí se ke kontrole TOP09, která nalezla minimum pochybení. „Vzhledem k tomu, že kontrolovaná osoba závadný stav neprodleně napravila, Úřad neuložil opatření k odstranění zjištěných nedostatků a od uložení pokuty upustil,“ uzavírá Úřad záznam o kontrole.

  Kontroly předmětných politických stran uskutečnil Úřad pro ochranu osobních údajů v roce 2019. Co se týče SPD, zahájil Úřad řízení o přestupku a vyslal směrem k této straně doporučení. Co se týče strany TOP09, identifikoval Úřad problém správcovství osobních údajů v souvislosti s Facebookem a vydal doporučení stejně jako u SPD.

  Autor: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 4

  Únor

  2020

  Aktuální zákon o elektronické evidenci tržeb ukládá podnikatelům předávat data finanční správě, aniž by zákon určil, která data a jak s nimi stát smí nakládat. Zákon je zdrojem pokřivení trhu a rdousícího efektu, když uvaluje překážky v podnikání na ty, kteří by se chtěli sami živit, na důchodce jako oběti revoluce a matky na mateřské s malým obratem, zatímco některé velké firmy EET mít nemusí. Uvádí to v návrhu na zrušení zákona o EET skupina 73 poslanců. Ústavní soud návrh projedná přednostně.

  Návrh na zrušení celého zákona o elektronické evidenci tržeb a alternativně návrh na zrušení jeho částí podalo k Ústavnímu soudu dne 19. prosince 2019 společně 73 poslanců Parlamentu v čele s poslancem Mikulášem Ferjenčíkem (Pirátská strana).  Součástí návrhu je žádost o přednostní projednání, protože část novely zákona o EET o zvláštním režimu a výjimkách je účinná  od 1. února 2020 a další část, která rozšiřuje zákon na další poplatníky,  vstoupí v platnost od 1. května 2020.

  Jak Česká justice zjistila, Ústavní soud chce žádosti o přednostní projednání vyhovět. České justici to sdělila mluvčí Soudu Miroslava Sedláčková, přednostní projednání už dříve potvrdila deníku Echo. Podle jejích slov pro Českou justici o tom může rozhodnout soudce zpravodaj David Uhlíř, který je podle připraven zpracovat a předložit návrh plénu co nejdříve a žádosti o přednostní projednání tak vyhovět. K řízení se připojí i vláda, avizovala ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

  Stát už disponuje miliony dat z EET, nově odhalí i identity

  Podle poslanců nesmí stát úkolovat občany pouhým formulářem, aniž by zákon říkal, co má formulář obsahovat a jak s daty má být naloženo, uvádí s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu, který tentýž princip odmítl u kontrolního hlášení.  V zákoně o EET mají nyní poplatníci ve zvláštním režimu povinnost  do dvaceti dní  od konce čtvrtletí „podat oznámení“, přičemž  zákon odkazuje bez dalšího k tiskopisu. Podle poslanců jde nejen o nepředvídatelnost dat, které stát vyžaduje, ale rovněž o porušení práva na ochranu před jejich shromažďováním a využíváním proti lidem bez opory v zákoně.

  „Závažnost shora vytýkaných nedostatků napadané právní úpravy narůstá s ohledem na kontext v podobě plánovaného využití informací shromažďovaných prostřednictvím institutu evidence tržeb. Cíle zavedení systému evidence tržeb a jeho další dopady demonstruje ministryně financí Alena Schillerová, která v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 28. 11. 2019 uvedla, že ,kontrolní nákupy u typů podnikání, jako je malířství, se provádět nebudou, ale EET má také další efekt; je třeba vzít v potaz, že finanční správa díky kontrolnímu hlášení a EET disponuje miliony dat, které využívá k analytické činnosti´,“ uvádí doslova skupina poslanců., podle kterých před tímto postupem státu vůči lidem už jednou varovala skupina disentujících soudců v případě první stížnosti na EET.

  O této stížnosti a o stanovisku disentujících soudců Česká justice podrobně informovala.

  Podle poslanců sbírání dat prostřednictvím EET prolamuje mlčenlivost u lékařů, advokátů a daňových poradců: „V této souvislostí není úplně bez významu ani aspekt povinné mlčenlivosti, spojený s výkonem některých činností a profesí (typicky lékaři, advokáti či daňoví poradci). Zavedením EET totiž dochází k paušálnímu zásahu do této povinnosti, jelikož finanční správa bude mít on-line informace o poskytnutých platbách klientů těchto specifických profesí. Právě okolnost, že se jedná o informace on-line, totiž v některých případech může vést k odhalení identity klientů a konkrétních poskytovaných služeb,“ uvádí poslanci.

  Soudci: EET míří proti živnostníkům s nejmenším ziskem

  Co se týče likvidace těch nejranitelnějších živnostníků, odkazují poslanci rovněž k disentu pěti soudců, kteří již  dříve hledali celý zákon o EET za nepřiměřený zásah do vlastnického práva a práva podnikat. „Zavedení EET představuje nové finanční náklady pro každého podnikatele. Tyto náklady přitom nejsou jednorázové, jak by se mohlo na první pohled jevit. Nejde totiž jen o pořízení příslušného zařízení, nýbrž také o měsíční platby za používaný software a o další obtížně vyčíslitelné náklady (účetnictví, proškolení zaměstnanců, papír na účtenky, apod.). Je přitom zřejmé, že daleko více tyto náklady postihují drobné podnikatele, kteří dosahují malého obratu a v řadě případů mají takové náklady, že příjmovou daň vůbec neplatí, nicméně např. zaměstnávají zaměstnance a platí daně jiné, takže se rozhodně nejedná o „černé pasažéry“ našeho daňového či sociálního systému (příkladem budiž trafika, kde se prodávají levné produkty, nicméně ke každému z nich musí být vydána samostatná účtenka),“ citují poslanci stanovisko ústavních soudců.

  Podle soudců i podle poslanců je EET namířeno technicky proti těm nejmenším: „Dokonce tvrdíme, že zavedení EET logicky postihuje především ty nejmenší živnostníky, protože právě u nich se platí převážně hotovostně. Lapidárně řečeno: poplatník poskytující zboží či služby velkému množství klientů, avšak pouze v malé hodnotě, bude logicky ve výrazně nevýhodnějším postavení nežli poplatník, který bude mít jen klientů pár,“ uvedli soudci Ústavního soudu už dříve. „Paradoxně je tak EET z povahy věci zaměřeno zejména na „menší“ daňové poplatníky a citelněji  postihuje  ty z nich, kteří mají menší (či dokonce žádný) zisk,“ uvádějí poslanci.

  Stát ničí hospody a obchody

  Poslanci rovněž nesouhlasí s tím, aby stát ničil staré lidi ve jménu průmyslové revoluce: „Nelze přehlédnout ani to, že jsou zákonem jako třída likvidováni zejména starší menší podnikatelé bez počítačových znalostí a Online připojení. Většinové stanovisko, že se mají smířit s tím, že jsou oběťmi čtvrté průmyslové revoluce, jak je uvedeno v bodě 79 nálezu, pak v této souvislosti zní značně necitlivě,“ upozorňují poslanci na jednání státu vůči některým občanům.

  Poté upozorňují na zcela opominutý společenský rozměr: „Nelze zcela pominout ani důležitý sociální rozměr podnikání (zejména služeb, malých obchodů či vesnických hospod), které, poctivě a správně uchopeno, nejenže prospívá podnikatelům, ale zejména v menších obcích umožňuje jejich občanům scházet se, vést společenský život a zlepšuje kvalitu jejich života,“ uvádějí poslanci.

  Rdousící EET už v začátku

  Jak vyplývá z návrhu na zrušení zákona, EET zardousí už v začátku ty, kteří by se chtěli živit sami i lidi, kteří si jen přivydělávají: „ZET ve znění novely ZET se s nepřiměřeným dopadem na skupinu podnikatelů s malým rozsahem podnikatelské činnosti vypořádává tím způsobem, že zavádí tzv. evidenci tržeb ve zvláštním režimu neboli  „papírovou evidenci“. Tímto nicméně nedochází ke zproštění povinnosti těchto subjektů evidovat tržby,“ uvádějí poslanci.  Podle poslanců se papírová evidence týká jen minimálního množství živnostníků, přičemž je to stále nepřiměřená povinnost pro ty nejzranitelnější: staré lidi, matky na mateřské nebo pro ty, kteří by se chtěli začít sami živit, ale chybí jim velký kapitál na pokrytí rizika.

  „Zde je nutno zmínit především nejmenší podnikatele, reálně pracující pouze několik dní či dokonce hodin v týdnu. Může se jednat o osoby v důchodovém věku, na rodičovské dovolené nebo ty, kteří s podnikáním začínají „při práci“, aby zmírnili značná rizika, se kterými je zahájení podnikání pro jednotlivce vždy spojeno. Vůči těmto drobným podnikatelům lze konstatovat až naplnění tzv. rdousícího efektu ZET,“ uvádějí mimo jiné poslanci v návrhu na zrušení celého zákona nebo alternativně některých jeho částí.

  Plné znění návrhu poslanců najdete zde.

  Autorka: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 2

  Leden

  2020

  Na firmy i veřejné instituce se z EU valí nová povinnost. Budou muset usnadnit pozici těm, kteří chtějí oznámit porušení práva ve firmě či v úřadu. Firmy nad padesát zaměstnanců, úřady, velké obce a města budou muset zřídit oznamovací kanály a nestrannou osobu pověřit vyhodnocováním oznámení. Opatření, která budou podnikatelé nuceni přijmout, budou značnou administrativní zátěží, varuje Hospodářská komora. „Budeme požadovat úlevy pro podnikatele v jiných oblastech,“ uvedla komora.

  Nové povinnosti plynou z unijní směrnice o ochraně oznamovatelů, kteří upozorní na porušení práva nebo porušení veřejného zájmu, tzv. whistleblowerů. Ochrana míří na ty, kteří na svém pracovišti narazí například na činnost ohrožující veřejné zdraví, ochranu dat, bezpečnost produktů či dopravy nebo jadernou bezpečnost. Směrnici potvrdili v říjnu ministři spravedlnosti členských států. Na jaře ji přijal europarlament.

  Členské státy EU mají nyní na sladění směrnice s národními právními systémy dva roky, čas mají do 17. prosince 2021. České ministerstvo spravedlnosti pod vedením Marie Benešové (za ANO) kvůli tomu chystá zcela nový zákon.

  Whistleblower nesmí být propuštěn ani zastrašován

  Novinka obsahuje široký výčet zakázaných odplat vůči whistleblowerům. Směrnice zmiňuje například propuštění, převedení na nižší pozici, snížení mzdy či zastrašování a diskriminaci. Ale i nepovýšení, neposkytnutí odborné přípravy a dokonce vyžadování psychiatrického nebo lékařského vyšetření. Obsahuje ale i sankce pro případ, že oznamovatel lže.

  Sladění unijní směrnice s národním právem, tzv. implementaci, má na starosti resort spravedlnosti „Směrnice bude do českého právního řádu transponována zcela novým zákonem o ochraně oznamovatelů,“ uvedl pro Echo24 za ministerstvo spravedlnosti Martin Bačkovský. Novelizovat se ale budou i další zákony, včetně občanského soudního řádu, soudního řádu správního, či zákona o inspekci práce.

  Zaměstnavatelé s 50 a více zaměstnanci a veřejné instituce budou muset zřídit mechanismus pro oznamovatele. Znamená to oznamovací kanály i pověření nestranné osoby oznámení vyhodnocovat.

  „Zaměstnavatelé budou mít v rozsahu, který bude teprve specifikován, primárně povinnost zřídit interní oznamovací kanály, které budou garantovat řadu parametrů za účelem ochrany oznamovatelů, kteří se rozhodnou tyto kanály využít,“ popsal pro Echo24 Bačkovský. „Zaměstnavatelé budou například muset pověřit nestrannou osobu nebo odbor příslušný pro příjem a prošetření oznámení a přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení,“ dodal.

  Kdo bude přijímat oznámení na národní úrovni?

  Nově vytvořený vnitřní oznamovací mechanismus ve firmě či státní správě má být dle směrnice první příčkou oznamování. Až poté se předpokládá oznámení mimo danou firmu či úřad, přičemž směrnice předpokládá, že na národní úrovni vznikne orgán pro přijímání oznámení. A právě okolo toho se dá očekávat velká debata.

  Ministerstvo nyní zvažuje, že by šlo o agenturu spadající pod ně. „Ministerstvo spravedlnosti navrhuje zřízení Agentury na ochranu oznamovatelů. Aktuálně je zvažováno její postavení, přičemž v úvahu přichází, že by agentura byla útvarem ministerstva spravedlnosti nebo samostatnou organizační složkou státu v působnosti ministerstva spravedlnosti,“ uvedl resort.

  Že by měla vzniknout agentura pod ministerstvem, se ale nelíbí české Transparency International (TI). „Měla by to být spíš nezávislá instituce, která by existovala samostatně,“ uvedl právník TI Jan Dupák.

  Ministerstvo má návrh nového zákona i novelizace dalších v souvislosti se směrnicí předložit vládě do září 2020, chce to ale stihnout dříve.

  Hospodářská komora chce hodnocení dopadů směrnice

  Podle Hospodářské komory jsou opatření, která budou podnikatelé muset přijmout, administrativní zátěží. „Opatření, která budou podnikatelé nuceni přijmout, budou znamenat značnou administrativní zátěž a hrozí reálné nebezpečí jejich snadného zneužití,“ uvedla pro Echo24 právní expertka Hospodářské komory Lenka Hálková.

  „Hospodářská komora má za to, že vzhledem k široké míře ochrany je krajně nežádoucí vydat se v rámci transpozice cestou tzv. gold-platingu, tedy přijetí přísnější úpravy, než směrnice ukládá. Z toho důvodu trváme na zpracování kvalitního a detailního hodnocení dopadů regulace. S ohledem na enormní administrativní zátěž, která vznikne jako důsledek této úpravy, budeme v tomto směru požadovat úlevy pro podnikatele v jiných oblastech,“ dodala Hálková.

  Zdroj: Echo24.cz
• 6

  Prosinec

  2019

  Pro běžného čtenáře to může vypadat jako pouhý detail: vláda Andreje Babiše se rozhodla o 15 dní posunout lhůtu, kterou má dnes stát na to, aby podnikatelům vrátil nadměrný odpočet DPH. Jenže detail to není. Je to nevratný bezúročný úvěr sjednaný jednostranně ve prospěch státu. Hlavně, že si ministryně financí vylepší v rozpočtu cashflow.

  Prodloužením lhůty pro vracení nadměrného odpočtu u DPH z 30 dní na 45 dní přestěhuje vláda natrvalo 24 miliard korun z účtů podnikatelů do státních a obecních rozpočtů.

  Jsou to peníze, o které podnikatelé budou muset snížit své investice nebo si je půjčit. Na rozdíl od státu samozřejmě i s úrokem.

  Změna roku v oblasti daní

  Jde jednoznačně o největší letošní změnu daňových zákonů v neprospěch podnikatelů. Ministerstvo financí odůvodňuje prodloužení lhůty tím, že bude moct lépe zacílit své kontroly, protože plátcům bude v pochybných případech vracet nespornou část odpočtu a nebude zadržovat celý odpočet.

  Už se ale neobtěžuje s vysvětlením, proč se prodloužení týká všech poplatníků, tedy i těch, kteří kontrolováni nejsou. A těch je naprostá většina.

  Vláda se brání, že lhůta odpovídá požadavkům evropské směrnice a že v porovnání s ostatními členy EU jde o jednu z nejkratších lhůt. Věc je ale třeba posuzovat v českém kontextu. A v něm dnes všichni plátci de facto v reálném čase poskytují informace o všech svých transakcích prostřednictvím kontrolních hlášení a EET, a to navíc v pohodlném elektronickém formátu. Takový rozsah kontroly nemá v EU obdoby.

  Pro osvěžení paměti citujme důvodovou zprávu k novele zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení v roce 2016:

  „Významným faktorem je zde reálná časovost. Správce daně v okamžiku podání kontrolního hlášení disponuje údaji, které mu umožňují provést včasnou analýzu a identifikovat možná spojení plátců, která neoprávněně odčerpávají finanční prostředky formou vyplácených nadměrných odpočtů. Jde tedy o nástroj rychlé a zároveň přesné identifikace plátců, ke kterým se váže riziko zkrácení daňové povinnosti.“

  Přiškrtit odtok z daňové „vany“

  Vysvětlení, proč chce nyní vláda prosloužit lhůtu pro vyplacení nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty, je tedy nutné hledat jinde.

  Zní takto: jde jen o další a velice významný zdroj financování vládního výdajového dobrodružství, který se podařilo schovat do pozadí všech navrhovaných změn (ale při projednávání v parlamentu by pozornosti veřejnosti ujít neměl).

  Systém DPH si totiž můžeme představit jako vanu, do které z jedné strany přitékají peníze – plátci odvádějí daň, a z druhé strany peníze odtékají – stát vrací nadměrné odpočty.

  Tím, že stát prodlouží lhůtu na vracení DPH, trochu přiškrtí odtokový ventil a ve vaně se bude trvale hromadit více vody, se kterou může vláda hospodařit, i když voda trvale protéká.

  Oněch 24 miliard se fyzicky přestěhuje od plátců daně ke státu, aniž by se zvýšila daň. Nejde ale rozhodně jen o účetní operaci. Jsou to reálné peníze, které budou podnikatelům chybět.

  Zdroj: Hlídací pes
• 27

  Listopad

  2019

  Ústavní soud (ÚS) s časovým odkladem zrušil část daňového řádu, která nařizuje využívání tiskopisů ministerstva financí, ale blíže neurčuje rozsah požadovaných údajů. V platnosti zůstane do konce příštího roku. Podobu formulářů by měl určit přímo zákon nebo vyhláška ministerstva financí. Soud tak vyhověl návrhu skupiny senátorů a dal zákonodárcům více než roční lhůtu ke změně daňového řádu.

  Ustanovení říká, že přihlášku k registraci, řádné i dodatečné daňové tvrzení lze podávat jen na tiskopisech ministerstva. Daňový řád ale přímo nestanovuje rozsah informací v tiskopisech, ani nezmocňuje ministerstvo financí k vydání patřičné vyhlášky.

  Podle 19 senátorů, za které jednal Ivo Valenta (za Soukromníky), musí rozsah povinně sdělovaných údajů alespoň obecně stanovit zákon, případně vyhláška, a nikoliv až formulář samotný. Senátoři varovali před „panstvím formulářů“, které mohou byrokraté využívat k vytváření nových povinností a vyžadovat v nich různé osobní údaje.

  Ústavní soudci dali hlavním argumentům senátorů za pravdu. „Není možné, aby se jen na úředním stole rodilo, jak má tiskopis vypadat a jaký obsah má mít,“ řekl soudce zpravodaj David Uhlíř. Zdůraznil také to, že pokud je tiskopis definován zákonem nebo vyhláškou, lze rozsah požadovaných informací efektivněji přezkoumat soudem.

  „Tiskopis sám o sobě není právní předpis a neexistuje mechanismus, jak by mohla soudní moc přezkoumat, zda jsou povinnosti ukládané daňovým subjektům v souvislosti s ústavou,“ uvedl Uhlíř. Advokát senátorů Zdeněk Koudelka dnešní nález přivítal, dosavadní praxi označil za nevhodnou. „Takto se hodně postupovalo před rokem 1989, byli jsme byrokratickým formulářovým státem,“ uvedl Koudelka.

  ÚS návrh senátorů obdržel už v roce 2017, souvisel se starším rozhodnutím soudu, který s účinností ke konci roku 2017 zrušil část zákona nechávajícího rozsah údajů žádaných v kontrolním hlášení DPH na úvaze finanční správy. Požadované údaje, či alespoň jejich základní okruhy, by měl stanovit přímo právní předpis, nikoliv jen formulář, řekl tehdy soud.

  Zdroj: Česká justice
• 5

  Listopad

  2019

  Už více jak měsíc platí změny v zaokrouhlování faktur. Daňoví poradci vysvětlují, co se vlastně pro firmy změnilo.

  Prvního října nabyla účinnosti novela zákona o DPH, která upravuje způsob zaokrouhlování DPH. Na serveru Podnikatel.cz jsem podrobněji informovali v článku Od října se změnil postup při výpočtu DPH. Využijte ilustrativní příklad

  Novela zákona o dani z přidané hodnoty přinesla změny v zaokrouhlení ve vazbě na výpočet základu daně a daně. V návaznosti na tuto novelu se do základu daně nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení celkové částky pouze u plnění hrazených formou hotovostní úhrady.

  „V případě bezhotovostní platby tak může tato nevinná změna plátcům zkomplikovat zaběhnutou praxi. Bude-li chtít totiž plátce vystavovat faktury – daňové doklady zaokrouhlené na celé koruny, potom bude muset rozdíl ze zaokrouhlení (např. 49 haléřů) zahrnout nově do základu daně. Zaokrouhlovací rozdíl by tak měl rozdělit na základ daně a daň a tyto haléřové částky zahrnout do rekapitulace DPH na daňovém dokladu,“ vysvětluje Hana Hejzlarová, daňová poradkyně společnosti KODAP.

  U plateb v hotovosti to samozřejmě neplatí, protože důvodem zaokrouhlení konečné částky je nemožnost platit haléři.

  Podle daňových poradců se tato „novinka“ špatně chápe, protože ten, kdo by se jí neřídil a z rozdílu ze zaokrouhlení faktur placených bezhotovostní formou by neodváděl DPH, by v průměru ze všech svých plnění na odvodu DPH stát nijak nekrátil.

  Proto daňoví poradci odkazují na aktuální informaci Finanční správy ČR, která je ve pro vysvětlení změny velice důležitá:

  Pokud však poskytovatel plnění úplatu za zdanitelné plnění zaokrouhlí i v případech, kdy ta bude realizována bezhotovostním způsobem, pak z důvodu zachování stejného daňového přístupu k zaokrouhlovacím rozdílům, nevstupuje ani v tomto případě zaokrouhlovací rozdíl do základu daně a nepodléhá tak dani.

  Na základě této informace tedy pro případy zaokrouhlení dokladu platí, že není nutno dělat vůbec nic. „Přestože se informace objevila se značným zpožděním, nikdo ji nerozporuje. Ostatně se jedná o postup ve prospěch plátců,“ dodává Hana Hejzlarová z KODAP.

  Zdroj: Podnikatel.cz
• 7

  Říjen

  2019

  U kontrolního hlášení je nastaven systém vysokých pevných pokut, který nezohledňuje výši daně, závažnost pochybení či vliv na samotný správný výběr daně.

  Jak mohou pokuty za kontrolní hlášení odčerpat finanční prostředky z peněženky plátců daně z přidané hodnoty v praxi, ukazuje několik příkladů, které nejsou vyčerpávající.

  Příklad č. 1

  Pan Vzorný zaměstnává účetní a dosud všechny své povinnosti vůči státu plnil opravdu vzorně. Za únor bylo přiznání k DPH řádně a včas podáno, daň byla řádně a včas odvedena. Kontrolní hlášení podala účetní pana Vzorného z důvodu množství práce až 5 minut po půlnoci posledního dne lhůty pro podání, tedy 25. března.

  Protože však za leden podala přiznání také o 5 minut později, vyměřil finanční úřad panu Vzornému pokutu ve výši 1000 Kč za pozdně podané kontrolní hlášení. Pokutu 1000 Kč je možné prominout za rok pouze jednou.

  Příklad č. 2

  V březnu bylo kontrolou účetnictví zjištěno, že jedna z přijatých faktur byla dodána a zaúčtována v prosinci minulého roku omylem dvakrát. Pan Vzorný s paní účetní chybu napravili, bylo podáno dodatečné přiznání k DPH a ihned doplacen rozdíl na dani i s předpokládanými úroky z prodlení. Účetní na chybu přišla 11. 3. 2019, ale následné kontrolní hlášení podala až 20. 3. 2019 z důvodu každoroční kumulace práce na daňových přiznáních v březnu.

  Bohužel v následném hlášení účetní pravdivě napsala den zjištění 11. 3. 2019. Správce daně vyměřil panu Vzornému druhou pokutu ve výši 1000 Kč, protože následné kontrolní hlášení bylo podáno více než 5 pracovních dnů po zjištění nesprávných údajů.

  Příklad č. 3

  Za měsíc duben bylo přiznání k DPH správně a včas podáno, daň byla řádně a včas uhrazena. Účetní pana Vzorného vyplnila a uložila kontrolní hlášení za měsíc duben v elektronické podobě, ale omylem poslala z datové schránky na finanční úřad přiznání za měsíc březen. Správce daně poslal výzvu k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě. Účetní ihned, tj. v náhradní lhůtě 5 dnů poslala kontrolní hlášení za duben.

  Panu Vzornému ale finanční úřad poslal platební výměr na pokutu 10 000 Kč za to, že kontrolní hlášení bylo podáno až na výzvu správce daně. Správně podané přiznání k DPH, vzorně uhrazená daň, ani vysvětlení omylu účetní na tuto skutečnost nemělo vliv.

  Příklad č. 4

  Za měsíc květen nevznikla panu Vzornému povinnost podat kontrolní hlášení, pan Vzorný tento měsíc žádné faktury nevystavil, nárok na odpočet DPH v tomto měsíci neuplatnil. Správce daně zaslal do datové schránky výzvu k podání kontrolního hlášení. Pan Vzorný tuto výzvu ignoroval v přesvědčení, že pokud ze zákona tuto povinnost nemá, nemůže kontrolní hlášení poslat a účetní o přijaté výzvě neinformoval.

  Další měsíc přišel panu Vzornému platební výměr na pokutu ve výši 50 000 Kč, protože na výzvu správce daně nepodal negativní kontrolní hlášení.

  Příklad č. 5

  Za měsíc červen bylo přiznání k DPH i kontrolní hlášení podáno včas, daň byla řádně a včas odvedena. Na kontrolním hlášení bylo uvedeno více přijatých i vydaných faktur a s tím související DIČ odběratelů a dodavatelů. V jednom z DIČ se účetní přepsala a místo CZ7051019990 napsala CZ7051019900. Ostatní údaje byly správně. Finanční úřad poslal výzvu ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne oznámení výzvy.

  Pan Vzorný si výzvu vyzvedl z datové schránky, ale účetní nesehnal, protože byla na dovolené. Poté, co se účetní vrátila z dovolené, ihned podala následné kontrolní hlášení, kde chybu v DIČ opravila. Přesto finanční úřad vydal platební výměr na pokutu ve výši 30 000 Kč za pozdní reakci na výzvu ke změně údajů.

  Příklad č. 6

  Za měsíc červenec bylo přiznání k DPH i kontrolní hlášení podáno včas, daň byla řádně a včas odvedena. Správcem daně byla do datové schránky pana Vzorného doručena výzva ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení. Pan Vzorný po kontrole uvedených údajů kontaktoval dodavatele i správce daně, který potvrdil, že k chybě došlo na straně obchodního partnera pana Vzorného. Pan Vzorný považoval celou záležitost za uzavřenou a na výzvu dále již nereagoval.

  Následně pan Vzorný obdržel z finančního úřadu platební výměr na pokutu ve výši 30 000 Kč za nereagování na výzvu, tj. nepotvrzení správnosti původního kontrolního hlášení předepsanou formou.

  Příklad č. 7

  Za měsíc září bylo podáno včas a správně přiznání k DPH, daň byla řádně a včas odvedena. Účetní však omylem poslala kontrolní hlášení ve formátu pdf místo ve formátu xml. Systém finanční správy toto podání vyřadil. Správce daně poslal výzvu k podání kontrolního hlášení, tuto výzvu si však pan Vzorný vyzvedl z datové schránky až po dvou týdnech z důvodu své vlastní dovolené.

  Panu Vzornému byla vyměřena správcem daně pokuta ve výši 50 000 Kč z důvodu pozdní reakce na výzvu k podání kontrolního hlášení, protože nestihl reagovat do 5 pracovních dnů od doručení výzvy.

  Příklad č. 8

  V měsíci září nestihl pan Vzorný z důvodu pracovní cesty do zahraničí předat včas doklady své účetní. Pan Vzorný se chtěl vyhnout další pokutě za pozdní podání kontrolního hlášení, a proto se s účetní dohodl na podání kontrolního hlášení pouze s částečnými údaji, ve kterých předběžně odhadli pravděpodobnou výši daně, která byla včas uhrazena. Následně po dokončení zahraniční cesty bylo podáno přiznání k DPH i kontrolní hlášení se správnými údaji. Tento postup pan Vzorný zopakoval i za měsíc prosinec, tentokrát z důvodu plánované operace a pobytu v nemocnici. Po podání dodatečných přiznání k DPH i následných kontrolních hlášení vyšlo najevo, že pan Vzorný má přeplatek na dani, neboť pro jistotu odhadl základ daně i daň vyšší tak, aby mu vůči státu nevznikl nedoplatek.

  Za takové jednání, tj. neúplné vyplnění kontrolního hlášení hrozí dle nového ustanovení pokuta až do výše 500 tisíc Kč z důvodu ztěžování správy daně z přidané hodnoty. Pan Vzorný prošel nedávno daňovou kontrolou, a to bez zjištění nedostatků. Daně vždy hradil včas, navíc má na finančním úřadu přeplatek na dani. Dle daňového řádu mu nikdy nebyla uložena žádná ze sankcí. Přesto na pokutách souvisejících s kontrolním hlášením má pan Vzorný uhradit celkem neuvěřitelných 172 000 Kč (1000 Kč + 1000 Kč + 10 000 Kč + 50 000 Kč + 30 000 Kč + 30 000 Kč + 50 000 Kč) a dále mu hrozí sankce až do výše 500 000 Kč.

  Vzhledem k tomu, že pan Vzorný nebyl v posledních 3 letech členem statutárního orgánu společnosti, která by podmínky pro prominutí sankce nesplnila, na základě žádosti mu byla prominuta první sankce ve výši 10 000 Kč, avšak za poplatek 1000 Kč. Zbylé sankce musí pan Vzorný uhradit, a to vždy do 15 dnů od doručení platebního výměru. Všechny pokuty byly uloženy za (i nepatrné) zpoždění buď s podáním kontrolního hlášení, či s reakcí na výzvu.

  Systém pokut nebere v úvahu správný výběr daně

  Na příkladech je vidět, že u kontrolního hlášení je nastaven systém vysokých pevných pokut, který v podstatě nikterak nezohledňuje výši daně, rozsah uváděných údajů, závažnost pochybení, ani vliv na správný a včasný výběr daní. Jak bylo řečeno, se stanovením daňové povinnosti ani s platbou daně nemají sankce za zpoždění podání kontrolního hlášení nic společného. K tomuto systému pokut navíc nově přibyla další pokuta, tentokrát pouze s horním limitem, jejíž ukládání může být předmětem soudních sporů.

  Zdroj: Podnikatel.cz
• 17

  Září

  2019

  Ministerstvo vnitra jako správce osobních údajů umožnilo podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) celkem 95 555 vadných vstupů do registru obyvatel. Vyplývá to z výsledku kontroly, který Úřad publikoval v souvislosti s účinností nového zákona, podle kterého nemůže být vnitro jako státní instituce pokutováno. Původně mu měla být udělena pokuta ve výši 1,1 milionu korun. Vnitro už nastavilo nově oprávnění k přístupu a chybu napravilo.

  Původně mělo být ministerstvo vnitra za chyby s nakládáním s osobními údaji pokutováno částkou 1,1 milionu korun. Podle nového zákona však Úřad přišel „zmiňovanou právní úpravou o možnost ukládat pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům, tedy například ministerstvům, různým správním úřadům, městům či obcím za přestupky související s ochranou osobních údajů“, informuje ÚOOÚ na svých stránkách.

  88 491 přístupů nad rámec zákona

  V daném případě šlo v souvislosti s ministerstvem vnitra o dvě zjištění: „Cílem první kontroly bylo prověření dodržování povinností ministerstva vnitra jako správce osobních údajů zpracovávaných v registru obyvatel. Závěrem bylo, že ministerstvo vnitra umožnilo celkem 7 064 neoprávněných přístupů do registru obyvatel v souvislosti s agendou týkající se udělování autorizace dle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání,“ stojí ve faktech případu masivních chybných přístupů.

  „Dále umožnilo celkem 88 491 přístupů k údajům v registru obyvatel ve větším rozsahu, než stanoví zákon o základních registrech a v rámci systémového nastavení registru obyvatel umožnilo v exekučním řízení exekutorům přístup k osobním údajům všech tzv. vázaných osob, bez možnosti rozlišení oprávněnosti požadavku. Ministerstvo vnitra tak jako správce osobních údajů nepřijalo dostatečná opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům v registru obyvatel,“ uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů doslova.

  Šlo o nesprávné nastavení služby

  Protože počet neoprávněných přístupů je ohromující a prohlášení k výsledku kontroly ze strany ÚOOÚ ne zcela srozumitelné, požádala Česká justice o vysvětlení přímo ministerstvo vnitra.  „Zmiňovaných 88 491 přístupů k referenčním údajům Registru obyvatel se týkalo využití služby od 1. ledna 2015 do 30. prosince 2016, jejímž prostřednictvím byly zpřístupňovány údaje o statutárním orgánu právnické osoby nad rámec údajů uvedených v § 26 odst. 2 písm. i) zákona o základních registrech. Nejedná se o přístupy exekutorů. Případ byl řešen v souvislosti s přístupem jednoho z měst k údajům o statutárních orgánech jiného orgánu veřejné moci,“ uvedl na dotaz České justice Jiří Korbel z odboru tisku ministerstva vnitra.

  „Z pohledu MV odpovídal za legalitu přístupů primárně správce Registru osob, který k jejímu fungování využívá i interní služby týkající se Registru obyvatel, přičemž tato interní služba je využívána i pro jiné účely, MV tedy nemůže omezovat údaje pouze na tři položky; omezení tak mělo být provedeno ze strany kompozice celé služby Registru osob,“ vysvětlil Jiří Korbel, co se ve skutečnosti přihodilo.

  Správce sám nahlásil neoprávněný přístup

  V druhém případě šlo o ověřování totožnosti uchazečů o odbornou zkoušku: „Pokud jde o 7064 přístupů u agendy Udělování autorizace dle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, šlo o případ ověřování identity uchazečů o odbornou zkoušku realizovanou autorizovanou osobou, a to prostřednictvím agendy registrované Ministerstvem školství, jehož prostřednictvím byl přístup umožněn. Po zjištění podezření z neoprávněného přístupu k údajům MV vyzvalo k okamžitému zamezení přístupů,“ uvedlo pro Českou justici ministerstvo vnitra prostřednictvím mluvčího.

  V tomto případě správce dokonce oznámil podezření na neoprávněný přístup, jak mu ukládá zákon: „V uvedené době neměl správce Registru obyvatel přístup k nastavení oprávnění agend v Registru práv a povinností ani k případným provozním záznamům, ze kterých by neoprávněný přístup mohl detekovat. Vydával pouze písemná stanoviska k oprávněnosti přístupu k údajům Registru obyvatel, které postupoval odboru eGovernmentu a správci Registru práv a povinností, k zajištění správnosti matice oprávnění v Registru práv a povinností. V uvedené věci došlo zároveň k oznámení Správou základních registrů podle § 7 odst. 5 zákona o základních registrech Úřadu pro ochranu osobních údajů o důvodném podezření na neoprávněný přístup k osobním údajům,“ doplnil pro Českou justici Jiří Korbel.

  Doložen jediný případ exekutora

  Co se týče exekutorů, podle mluvčího vnitra existuje pouze jediný případ nesprávného přístupu k registru obyvatel: „V případě poskytování osobních údajů exekutorům nebyl nijak vyčíslen počet údajně neoprávněných přístupů, doložen byl jeden případ. Údaje z Registru obyvatel byly poskytovány v zákonem stanoveném rozsahu, nastavení služeb však neumožňovalo užší výběr požadovaných osobních údajů. Neznamená to však, že by exekutor nutně dále nakládal se všemi údaji, které mu byly, jakkoli na základě zákonného oprávnění, zpřístupněny,“ uvedl.

  I přesto, že podle nového ustanovení nemůže ministerstvo dostat pokutu, úřad podle svých slov stav napravil, i když ochránci soukromí v tiskové zprávě z počátku srpna tvrdí opak. „V reakci na vlastní zjištění i závěry kontroly byla skrze vlastní systémy a dále skrze Správu základních registru okamžitě promítnuta všechna zjištění, závěry a stanoviska do Registru práv a povinností a nastavení oprávnění přístupů při provozu Registru obyvatel,“ dodává Jiří Korbel z tiskového odboru ministerstva vnitra.

  Autorka: Irena Válová

  Zdroj: Česká justice
• 9

  Srpen

  2019

  Minulý rok prošel zákonodárným sborem nenápadný paragraf, který může mít fatální dopad na zákonem umožněné průlomy do lidských svobod. Tato veřejnosti neznámá úprava trestního zákoníku umožňuje policii bez souhlasu soudce bezprecedentní zásah do počítačových sítí a datových nosičů. Policie tak může nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval. Nebo, aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. Tato úprava se nemusí dotknout například jen provozovatelů webových stránek, databází, sociálních sítí, ale i vašich mailů. A může se dotknout i různých komunikátorů, které běžně používáme – například Messengeru, WhatsAppu, Viberu, Telegramu a dalších.

  Čeští zákonodárci vloni v tichosti, a podle všeho ve sladkém nevědomí, zasáhli podivným přílepkem fatálně do svobod internetu. Od letošního února totiž vstoupila v platnost novela trestního zákoníku, respektive jeho paragraf, který umožňuje fatální a bezprecedentní zásah policie vůči informacím, ukládaným na datových nosičích a sítích. Jde o zákon číslo 287/2018 sbírky, kterým se měnil trestní zákoník a některé další předpisy. Tento zákon od 1.ledna upravil mimo jiné novou skutkovou podstatu maření spravedlnosti. Bedlivé pozornosti zákonodárců ale zřejmě unikl už zmiňovaný nenápadný paragraf označený jako 7b. Ten totiž nebyl vložen do trestního zákoníku, jehož se novelizace týkala, ale do další normy, konkrétně do trestního řádu.

  Česká justice na připravovanou úpravu trestního řádu upozornil už před dvěma lety. Zněla ale úplně jinak, uchování dat měl „osobě“ nařídit orgán činný v trestním řízení. Ani tehdy novela vůbec neřešila, že by takový zásah měl být striktně povolován pouze soudem, jako tomu bývá například u podobného zásahu do soukromí – odposlechů. Dnes už to může nařídit pouze policista, pokud „věc nesnese odklad“. Problém spočívá mimo jiné v tom, že takto mohou být zmrazena a vyžadována data i několik let stará. Na rozdíl od odposlechů, u kterých je shromažďována komunikace od data povolení soudem. Další pak spočívá v tom, že takovýto úkon může až na tři měsíce paralyzovat podnikání, a to například v případě e-shopů. Což by mohlo mít i likvidační charakter.

  Jak tato úprava paragrafu 7b trestního řádu oficiálně zní? „Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat.“

  Odstavec 2 pak říká: „Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.“ Laicky řečeno, například stopnout webovou stránku. Pro takováto opatření vůči závažné trestné činnosti by měl běžný občan v době kyberkriminality a terorismu, užívající počítač, mobilní telefon či internet, asi pochopení. Ale nejtvrdší kalibr přichází v odstavci 3 popisované novely.

  „Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu,“ nakazuje od 1. února trestní řád.

  Laicky řečeno, zákon umožňuje, že policie může zasáhnout bez souhlasu soudce (sic!)nejen do svobody internetu, ale i do soukromí lidí, respektive do dat uchovávaných v jejich počítačích nebo telefonech. A policistovi bude stačit pouhé odůvodnění, že takovýto zásah prostě nesnese odkladu.

  Policie tak už od ledna může nařídit komukoliv, kdo má ve svém počítačovém systému nebo na nosiči informací nějaká data, aby je po stanovenou dobu v nezměněné podobě uchoval. Nebo aby k nim dokonce znemožnil přístup jiným osobám. „Zákon používá termín „data důležitá pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací. Pod tímto názvem se skrývá obsah veškerých mailů s přílohami, obsah webových stránek, obsah naší nejdůvěrnější komunikace vedené prostřednictvím různých platforem – WhatsApp, Messenger, Viber, Telegram, Twitter a jiné – včetně obrázků k nim připojených nebo prohlížených a mnohem více,“ rozebral detailně novelu zákona na serveru Advokátní deník advokát Petr Toman. Ten dokonce označil popisovaný paragraf za „podstrčený“. „Podstrčenými paragrafy rozumím takové, které kýmsi anonymním navrženy a v množství pozměňovacích návrhů šikovně skryty, projdou nepovšimnuty legislativním procesem. Teprve když jsou poprvé použity, vybuchnou s razancí pumy a všichni začínají zjišťovat, kde se tam vůbec vzaly a o čem jsou. Jedním z nich je nový paragraf 7b trestního řádu,“ míní Toman.

  S genezí vládní novely zákona, jejímž zpravodajem byl komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, se můžete podrobněji seznámit zde a zde.

  Vyhověli jsme evropské úmluvě

  Ekonomický deník proto začal pátrat, kdo konkrétně zákon, který může bez povolení soudu fatálně omezit lidské svobody, předložil. Začali jsme u samotného vykonavatele oné zákonné úpravy – policie, respektive Policejního prezídia. „Gestorem trestního řádu – zákona č. 141/1961 Sb. je ministerstvo spravedlnosti,“ konstatoval mluvčí prezídia Jozef Bocán. Vypíchl, že policejní orgán má oprávnění jednat bez souhlasu soudce a státního zástupce jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. „Ustanovení paragrafu 7b vychází z Budapešťské úmluvy o kybernetické kriminalitě. Tato mezinárodní smlouva byla ratifikována Českou republikou, stejně tak i desítkami dalších zemí,“ pokračuje Bocán.

  Ekonomický deník proto policii požádal, zda už ustanovení trestního řádu „bez povolení soudce“ využila. V IT kuloárech se totiž objevila informace, že podobný zásah dle oné novely už proběhl na jednom nejmenovaném českém serveru. „Statistiku, která vypovídá o tom, v kolika příkladech bylo ustanovení paragrafu 7b policejním orgánem použito, nevedeme,“ odpověděl ale překvapivě mluvčí Policejního prezídia.

  Také další oslovený, ministerstvo vnitra, odkázalo jako na předkladatele onoho tajného přílepku na resort spravedlnosti. „Navrhovatelem bylo ministerstvo spravedlnosti po odborné diskuzi s orgány činnými v trestním řízení. Pravomoc podle paragrafu 7b trestního řádu vnímáme jako relativně konzervativní. Policie totiž nezasahuje do žádného počítačového systému, pouze provozovatele tohoto systému žádá, aby určité již existující údaje nebyly vymazány nebo změněny,“ uvedla Hana Malá z tiskového odboru Jana Hamáčka.

  Údaje jsou podle Malé však stále v dispozici provozovatele, nepřecházejí do dispozice policie. Pravomoc požadovat znepřístupnění dat bez předchozího souhlasu státního zastupitelství je v ustanovení paragrafu 7b konstruována spíše jako výjimečná. „To jest, k jejímu využití by muselo dojít k naplnění hned několika zákonných podmínek – konkrétně by na základě konkrétních zjištěných skutkových okolností muselo být zřejmé, že takové znepřístupnění je potřebné k zabránění či opakování trestné činnosti a současně by muselo hrozit takové nebezpečí z prodlení, že by nebylo možné získat předchozí souhlas státního zástupce. Tyto podmínky jsou přísné, jsou jasně formulované a jejich případné naplnění by vždy muselo být konkrétně odůvodněno. Z těchto důvodů nelze očekávat, že by byl tento institut využíván jinak, než maximálně v jednotkách případů,“ vysvětluje Hana Malá.

  Dotaz Ekonomického deníku, týkající se legislativy jiných států Evropské unie pak je podle Hany Malé vhodnější položit ministerstvu spravedlnosti jako autorovi návrhu. „Ministerstvo vnitra těmito informacemi nedisponuje,“ dodala pracovnice vnitra.

  Ekonomický deník se proto obrátil na ministerstvo spravedlnosti. „Za ministerstvo spravedlnosti můžeme uvést, že ustanovení paragraf 7b trestního řádu bylo součástí novely trestních předpisů , která nabyla účinnosti k 1. 2. 2019. Jedná se o promítnutí požadavku článku 16 Úmluvy o počítačové kriminalitě, jejíž je Česká republika smluvní stranou (Úmluva č. 104/2013 Sb.m.s.). Uvedený článek požaduje, aby smluvní strany úmluvy měly právní úpravu, která umožňuje zmrazení počítačových dat na omezenou dobu,“ sdělil k otázkám Ekonomického deníku mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

  A odkázal na to, jak prý k problematice přistoupily ostatní státy Evropské unie. Informace o úpravách jednotlivých států lze dle vyjádření Řapky nalézt v hodnotících zprávách Rady Evropy dostupných na těchto adresách: https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=090000168044be2b a https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=09000016802e722e. „Nicméně hodnocení je z roku 2013 a 2015, takže není zcela aktuální,“ upozornil Řepka.

  Web je možné i vypnout

  Právní experti jsou zákonodárnou aktivitou znepokojeni, a skládají argument za argumentem proč. Důvodem, proč advokát Petr Toman ustanovení paragrafu 7b označil za podstrčené, je, že „jeho přijetím došlo k zásadnímu průlomu do našich práv, aniž byla vedena odborná diskuse nad potřebností takto závažného zásahu do našich občanských práv, nad pravidly, podle nichž má být postupováno, aniž byla pojmenována a odstraněna rizika zneužití, a aniž byly prodiskutovány vzájemné vazby na další, podobná ustanovení, která již trestní řád obsahuje“.

  Provedená změna je pak podle Tomana skutečně zásadní. „Zjišťovat obsah naší komunikace umožňoval trestní řád již před 1. únorem. Využíval k tomu ustanovení paragraf 88 trestního řádu upravující podmínky odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo ustanovení paragrafu 158d odstavce 3 trestního řádu týkající se sledování osob a věcí. Přičemž věcí se rozuměla i data umístěná v počítačových systémech. Podstatné však bylo, že k takovému zásahu do soukromí mohlo dojít jen s předchozím souhlasem soudu a obsah komunikace byl zjišťován do budoucna. Podobného výsledku mohla policie dosáhnout i cestou domovní prohlídky podle paragrafu 82 trestního řádu, ovšem i zde byl vyžadován předchozí souhlas soudu. Všechna tato ustanovení současně obsahují speciální úpravu více či méně respektující vztah důvěrnosti mezi advokátem a jeho klientem,“ upozorňuje Toman na možný dopad novely a jeho potenciální dramatický impakt.

  Ustanovení paragrafu 7b pak dle Tomana žádné limity nemá: „Příkaz nemusí vydat soudce, jeho použití není omezeno závažností trestného činu, který je vyšetřován, není v něm pamatováno na důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Rozhodnutím policie je nařízeno třetí osobě, aby na své vlastní náklady zaznamenávala a uchovala veškerý obsah naší komunikace, všechny změny v ní provedené (smazané či doplněné dokumenty či jejich části), odesílatele i adresáty apod. To vše po dobu až 90 dnů. Teprve poté přijde na řadu rozhodnutí soudu o jejich případném vydání. Nebo jejich odnětí podle paragrafu 78 či 79 trestního řádu.“

  Podle Tomana však nejde jen o tříměsíční zaznamenávání obsahu komunikace. „Zde by se dalo namítnout, že sice dochází k zaznamenávání komunikace bez souhlasu soudu, ale jen po přechodnou dobu a k jejímu následnému vydání orgánům činným v trestním řízení je souhlasu soudu již třeba (pokud není použito odnětí věci). Podle pargrafu 7b odstavce 2 však může policejní orgán za stejných podmínek nařídit vypnutí i libovolné webové stránky, e-mailové schránky či jakékoliv jiné aplikace, jíž je běžně komunikováno. V případě hrozby terorismu je to akceptovatelné, takové omezení však toto ustanovení neobsahuje,“varuje Toman. Vypichuje pak, že policie tak může učinit v zásadě při vyšetřování jakéhokoliv trestného činu. „Následky nesprávnosti takového úředního postupu policie či státního zastupitelství mohou být nedozírné. Stačí si jen představit zablokování e-shopu některého z velkých internetových prodejců, popř. zablokování e-mailové pošty v době dokončování většího obchodu či blížící se koncentrační či odvolací lhůty v soudním řízení. Škody by mohly být v takových případech nedozírné,“ pokračuje ve zdrcující analýze právník Toman.

  K novele zákona je značně kritický i další právník a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol. Ten ji analyzoval právě úžeji z pohledu advokátů. „Je zjevné, že v praxi budou či mohou vznikat spory, jaká data vydavatel příkazu mínil a případně co mínil nosičem informací nebo počítačovým systémem. Nicméně i trestní zákoník v paragrafu 230, který se týká trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosičům informací, pracuje s pojmy, které nejsou definovány a jejich výklad podává až zmíněný Komentář a případně soudní praxe. Lze tedy předpokládat, že ze strany oprávněného orgánu, bude tendence k co nejširšímu výkladu těchto pojmů. Daty tedy bude vše, co advokát drží v počítači, notebooku, mobilním telefonu či nosiči informací jako je flash disk, DVD apod,“ vztyčil varovně prst Sokol.

  Podle důvodové zprávy k zákonu je uchování dat dle Sokola mírnějším institutem, než domovní prohlídka. A tedy tam, kde se advokát nedostává při respektování příkazu do rozporu se svými advokátními povinnostmi, by měl spíše ocenit, že si policejní orgán pro data „nedošel“, ale že umožňuje věc řešit tímto způsobem. Tedy primárně uchováním či znepřístupněním a následně pak v případě uchování dat, řešení dalšího postupu soudní cestou. „Na straně druhé si ale lze představit ďábelské mámení v podobě nabídky dobrovolného vydání dat, které advokátovi ušetří rozruch a celou řadu negativních důsledků, včetně šrámu na reputaci plynoucí z alternativy pro případ nevydání dat. Tedy domovní prohlídky. Dovedu si představit sílu takového lámání, ale nemůže to nic změnit na tom, že má-li advokát za to, že data, která uchoval, obsahují skutečnosti, na které se vztahuje advokátní mlčenlivost, prostě ustoupit nesmí,“ pokračuje v článku na Advokátním deníku Sokol. Jinak se podle Sokola advokát změní v udavače a slouhu.

  „Nicméně až tak daleko nemusí celá záležitost zajít, pokud by advokát v okamžiku, kdy mu bude přikázáno uložit určitá data, o nichž se domnívá, že se na ně vztahuje advokátní mlčenlivost, věc konzultoval s Českou advokátní komorou a ta případně zasáhla,“ uzavírá Sokol. S tím, že bude na advokátní komoře, aby zpracovala doporučení advokátům, jak postupovat, když nebudou schopni příkazu podle paragrafu 7b odst. 1 trestního řádu vyhovět prostě proto, že neumí se systémem zacházet do té míry, aby vyhověli příkazu. Či obecněji, jak se chovat v případě, že jim bude doručen příkaz dle paragrafu 7b odstavec 1 a 2 (viz výše).

  Advokát Petr Toman pak doplňuje, že vzhledem k absenci odborné debaty před přijetím paragrafu 7b není ani zřejmé, co se s takto uchovanými daty bude dít „Jaký postup umožňující jejich vydání je správný? Výzva k vydání věci důležité pro trestní řízení podle paragrafu 78 či její odnětí podle paragrafu 79? Nebo sledování věci podle §paragrafu 158d odstavec 3 nebo dokonce jen výzva podle paragrafu 8 trestního řádu? Ani jedno z těchto ustanovení není aplikovatelné bez dalšího. A přesto v souvislosti s přijetím paragrafu 7b k jejich úpravě nedošlo,“ upozornil Toman.

  V tento okamžik podle Tomana nezbylo nic jiného, než na existenci nového paragrafu 7b trestního řádu upozornit odbornou i laickou veřejnost. A pokusit se zahájit debatu s cílem vyjasnit si to, co mělo být vyjasněno již v době schvalování novelizace. „A položit si otázku, zda je skutečně zaznamenávání veškerého obsahu naší komunikace bez předchozího souhlasu soudu a při vyšetřování jakéhokoliv, tedy i toho nejbagatelnějšího trestného činu, skutečně třeba. Pokud ne, a já jsem o tom přesvědčen, pak je třeba co nejrychleji navrhnout a přijmout zákonnou úpravu, která bude respektovat práva, která současnou právní úpravou respektována nejsou,“ uzavírá právní úpravu s možnými dramatickými dopady Toman.

  Jan Hrbáček, Ekonomický deník              

  Zdroj: Česká justice
• 30

  Červenec

  2019

  Úřad pro ochranu osobních údajů navrhl ministerstvu práce a sociálních věcí změny v zákoníku práce. Konkrétně se jedná o promítnutí zásad GDPR do oblasti zpracování biometrických údajů zaměstnanců. Technologie založené na biometrické autentizaci, jejíž nedílnou součástí je identifikace nositele biometrického údaje, jsou přitom zaměstnavateli v České republice využívány stále více. 

  Zaměstnavatelé často zakládají zpracování některých biometrických údajů zaměstnanců pro účely kontroly vstupu, přítomnosti a přístupů na souhlasu zaměstnanců. Takové používání souhlasu ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec je však nepřijatelné, a to s ohledem na právní úpravu GDPR.

  Podle ÚOOÚ je proto potřebné, aby pracovněprávní úprava zohlednila rozšíření biometrických technologií ve společnosti a současně byla jasně formulována s ohledem na základní požadavky ochrany osobních údajů.

  Kompletní připomínku Úřadu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů naleznete zde.

  Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů
• 25

  Červenec

  2019

  Výběr daní se zlepšil, daňovým subjektům ale narůstají administrativní povinnosti a administrativní náročnost se zvyšuje také u správy daní a s ní rostou i náklady na tuto správu. Vyplývá to ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) k tématu daní v České republice za roky 2014 až 2017. Problémem je podle kontrolorů i silná závislost příjmů státu na ekonomickém růstu a velké daňové zatížení práce. Daňová struktura v ČR je navíc stále složitá, uvedl NKÚ. Ministerstvo financí (MF) vítá, že NKÚ konstatoval zlepšení výběru daní. Na zjednodušování daňového systému pracuje, zvýšení administrativy je dílčí, reagovalo MF.

  Inkaso daní včetně cla a pojistného vzrostlo mezi lety 2014 až 2017 o 22 procent. V roce 2017 to bylo 1,428 bilionu korun. Příčinou vyššího inkasa daní je podle NKÚ zejména silný ekonomický růst, růst mezd a s tím související i vyšší spotřeba obyvatelstva. Nejvíc se tak zvýšilo inkaso u daní ze spotřeby a u daní z příjmů.

  „Do budoucna je ale závislost příjmů státního rozpočtu na ekonomickém růstu a na plné zaměstnanosti problémem pro jeho udržitelnost,“ uvedl NKÚ. Připomněl, že vysokou úroveň zdanění práce, která je v ČR 43,4 procenta a převyšuje průměr EU, kritizují i orgány Evropské unie.

  Menší vliv na zvýšení příjmů z daní měly zavedení kontrolního hlášení či EET, konkrétní přínos však podle NKÚ nebyl přesně vyčíslen. „Tato opatření měla pozitivní dopad na dodržování předpisů a na plnění daňových povinností. Výpadek z příjmů z DPH se snížil z 20 procent v roce 2012 na 14 procent v roce 2016. Zároveň ale tato opatření zvýšila administrativní zátěž poplatníků, která je vysoká,“ uvedli kontroloři.

  MF příznivý vliv ekonomického růstu na výběr daní nerozporuje. „Z našich analýz vyplývá, že například v případě meziročního zvýšení inkasa DPH mezi lety 2016/2017 byl vliv ekonomického růstu cca dvě třetiny a vliv kontrolního hlášení a EET cca třetinový, v absolutním vyjádření pak 20,13 miliardy korun,“ uvedl mluvčí MF Michal Žurovec.

  Podle ministerstva je přirozené, že některá opatření s sebou nesou dílčí administrativní nároky, MF se je snaží kompenzovat. Za pozitivní z hlediska poplatníků považuje fakt, že objem zadržovaných nadměrných odpočtů DPH je aktuálně na nejnižší úrovni.

  Plnění daňových povinností trvalo poplatníkům v ČR v roce 2017 celých 230 hodin, průměr EU a Evropského sdružení volného obchodu je 161 hodin. Podle MF ale z výzkumů na téma složitosti daňového systému, které provádí světové nezávislé instituce, vyplývá, že v posledních letech se v ČR postupně snižuje administrativa spojené s placením daní. V roce 2016 potřeboval podnikatel podle studie Světové banky na splnění svých daňových povinností 236 hodin. „Je tedy zřejmé, že pozitivní efekty desítek kroků našeho resortu směrem ke zjednodušení daní, převýšily efekty dílčího zvýšení administrativy v důsledku kontrolního hlášení či elektronické evidence tržeb,“ uvedlo MF.

  Vysoká administrativní náročnost je problémem nejen pro daňové poplatníky, ale i pro samotnou správu daní, podotkl NKÚ. Výdaje na správu daní a pojistného v roce 2017 vzrostly proti roku 2014 o 5,7 miliardy. V roce 2017 tvořily výdaje na správu daní 23,2 miliardy korun a největší podíl, 11,8 miliardy korun, představovaly daně spravované finanční správou.

  Finanční správě NKÚ také vytýká, že pro administraci daňových povinností používá jeden z nejzastaralejších informačních systémů, za jehož provoz a rozšíření v letech 2011 až 2017 zaplatila 428 milionů korun. Snižování administrativní náročnosti u daní nepomohla podle kontrolorů ani dílčí opatření k jejich větší elektronizaci. I když se od roku 2015 využití služeb elektronické veřejné správy v ČR zvýšilo, stále je jedno z nejnižších v rámci EU. MF v reakci uvedlo, že příští rok bude hotov systém Moje Daně, přes který bude možné vyřizovat on-line daňové záležitosti s finančním úřadem.

  Zdroj: Hospodářské noviny
• 12

  Červen

  2019

  Dne 24. 04. 2019 nabyl účinnosti nový zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v platném znění (dále jen „Zákon o zpracování osobních údajů“), který byl přijat jakožto prováděcí zákon k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně osobních údajů, známého pod zkratkou „GDPR“. Přijetí nového Zákona o zpracování osobních údajů nemá vliv na skutečnost, že právní úprava ochrany osobních údajů se i nadále převážně řídí nařízením GDPR – v některých ohledech však tento zákon právní úpravu GDPR zpřesňuje. Zákon o zpracování osobních údajů rovněž vůči orgánům veřejné moci zmírňuje sankce za porušení zákona při nakládání s osobními údaji, což lze přivítat s ohledem na to, jak vysokou laťku GDPR v tomto směru nastavilo. Zákon o zpracování osobních údajů současně ruší předchozí zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jakož i vybraná ustanovení některých dalších zákonů. Právní úpravu zpracování a ochrany osobních údajů je tak nyní potřeba hledat buď přímo v GDPR, nebo v novém Zákoně o zpracování osobních údajů.

  Pokuty a sankce vůči orgánům veřejné moci

  Zákonem o zpracování osobních údajů zákonodárce využil možnosti upravit výše sankcí ve vztahu k orgánům veřejné moci, což GDPR členským státům výslovně umožňovalo. Zákon jednak zavedl zcela nové skutkové podstaty přestupků a stanovil za ně samostatné sankce. Současně i podstatně snížil pokuty, které lze za přestupky uložit orgánům veřejné moci nebo veřejným subjektům. Těmto subjektům je podle nové právní úpravy možné za přestupky uložit pokutu maximálně do výše 10.000.000, – Kč. Pro ostatní správce a zpracovatele, kteří osobní údaje zpracovávají v souladu s nařízením GDPR, však Zákon o zpracování osobních údajů žádné změny nepřináší a nadále tak pro ně platí úprava GDPR, podle níž je možné uložit pokutu až ve výši 20.000.000 EUR nebo v případě podniku až do výše 4 % jeho celkového ročního obratu.

  Absence zákonné povinnosti mlčenlivosti u zaměstnanců či smluvních partnerů

  Důležitou změnou, která sice ze samotného textu Zákona o zpracování osobních údajů výslovně nevyplývá, přesto je však zcela zásadní, je vypuštění zákonné povinnosti mlčenlivosti všech zaměstnanců či smluvních partnerů správce, která byla v předchozím (dnes již zrušeném) zákoně o ochraně osobních údajů zakotvena. Podle předchozí právní úpravy kdokoliv, kdo přišel při své činnosti do styku s osobními údaji nebo s bezpečnostními opatřeními správců či zpracovatelů, byl ze zákona povinen o těchto skutečnostech zachovávat mlčenlivost. V návaznosti na GDPR tak především zaměstnavatelé spoléhali na to, že zaměstnanci budou i po účinnosti GDPR ze zákona vázáni podobnou povinností mlčenlivosti – ostatně, vzhledem k celkové přísnosti právní úpravy GDPR by se to dalo i rozumně očekávat.

  Ani po účinnosti prováděcího Zákona o zpracování osobních údajů však žádná podobná zákonná povinnost zaměstnanců nebo smluvních partnerů správců či zpracovatelů zachovávat mlčenlivost o osobních údajích, s nimiž přišli v rámci své činnosti do styku, jakož i o přijatých bezpečnostních opatřeních správců či zpracovatelů, není nikde výslovně zakotvena, což je poněkud překvapivé. V konečném důsledku to však opět přináší správcům a zpracovatelům další povinnosti, kterým se dalo relativně jednoduše vyhnout. Pokud totiž nyní správci chtějí, aby i nadále jejich zaměstnance či smluvní partnery povinnost mlčenlivosti zavazovala, musí ji patřičně promítnout do příslušných pracovněprávních dokumentů či jiných smluv s těmito subjekty, jelikož samotný zákon jim povinnost mlčenlivosti již neukládá.

  Specifika při zpracování osobních údajů prováděného novináři a umělci

  Zákon o zpracování osobních údajů dále také zavádí určitá specifika v oblasti zpracování osobních údajů pro vědecké, statistické, novinářské nebo umělecké účely, přičemž osobní údaje lze pro tyto účely zpracovávat za předpokladu, že je to pro daný účel přiměřené. Otázku přiměřenosti však bude nutné posuzovat vždy individuálně a ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zákon o zpracování osobních údajů v těchto případech rovněž omezuje právo subjektů údajů na přístup k osobním údajům, a to z důvodu zvýšené ochrany zdroje a obsahu osobních údajů. Současně je v uvedených případech redukována i informační povinnost správce, který např. při vzniku povinnosti oznámit porušení zabezpečení osobních údajů v souladu s GDPR nemusí oznamovat informace umožňující určení zdroje nebo obsahu osobních údajů, jejichž zabezpečení bylo porušeno. Správce rovněž v odůvodněných případech není povinen poskytovat informace o své identitě – jako např. v případě, kdy subjekt údajů takové informace má, popř. poskytnutí těchto informací není možné nebo by to vyžadovalo nepřiměřené úsilí.

  Další důležité změny a novinky

  Další novinkou, kterou uvítají zejména zaměstnavatelé, pokud zpracovávají osobní údaje z důvodu plnění povinností uložených jim zákonem, je výjimka z povinnosti správce vypracovávat posouzení vlivu zpracování na ochranu osobních údajů před jeho zahájením. Pokud tedy existuje povinnost provádět zpracování osobních údajů přímo ze zákona, nejsou správci v takových případech povinni posouzení vlivu vypracovávat. Zákon o zpracování osobních údajů také nově umožní správcům poskytovat informace o zpracování osobních údajů subjektům údajů způsobem umožňujícím dálkový přístup (tedy např. prostřednictvím internetu), což nepochybně bude pro mnohé z nich velmi praktickým řešením.

  Co se týče pověřence pro ochranu osobních, ukládá Zákon o zpracování osobních údajů povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů kromě orgánů veřejné moci také dalším orgánům zřízeným zákonem, pokud plní zákonem stanovené úkoly ve veřejném zájmu. Další důležitou změnou (resp. upřesněním) trochu z jiného soudku, kterou nový zákon rovněž přináší, je zakotvení způsobilosti dítěte udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou informační společnosti (např. v souvislosti s účastí na sociálních sítích) dovršením věku 15 let. Oproti GDPR tak došlo ke snížení této věkové hranice o jeden rok.

  Závěr

  Zákon o zpracování osobních údajů nijak zásadně nemění klíčové požadavky kladené na zpracování osobních údajů nařízením GDPR a přináší spíše kosmetické úpravy či upřesnění v některých specifických oblastech zpracování. Ve vztahu k advokátům či daňovým poradcům Zákon o zpracování osobních údajů rovněž poskytl Úřadu pro ochranu osobních údajů oprávnění seznamovat se s informacemi chráněnými povinností mlčenlivosti podle zákona o advokacii nebo zákona o daňovém poradenství. Seznámit se s těmito informacemi lze však pouze se souhlasem a za přítomnosti zástupce příslušné profesní komory. Lze předpokládat, že ne vždy Úřad pro ochranu osobních údajů podobný souhlas získá. V takovém případě má možnost obrátit se na kontrolní orgán příslušné profesní komory, a pokud i zde bude neúspěšný, může se za účelem nahrazení souhlasu obrátit i na soud.

  Autor: Jiří Matzner

  Zdroj: Česká justice
• 30

  Květen

  2019

  Česko musí promítnout evropskou směrnici o restrukturalizačních rámcích a druhé šanci do svého právního řádu uvážlivě, jinak hrozí narušení fungujícího systému oddlužení spotřebitelů. Myslí si to Tomáš Richter z advokátní kanceláře Clifford Chance.

  Už jen dny zbývají do začátku účinnosti novely insolvenčního zákona, která má za účel umožnit spotřebitelům snadněji dosáhnout na oddlužení. Obdobnou, ale ještě vstřícnější šanci brzy dostanou také podnikatelé. Nová směrnice, kterou již na jaře schválil Evropský parlament, ukládá členským státům zavést pro korporační dlužníky preventivní restrukturalizační řízení, počítá ale také s tím, že by podnikající fyzické osoby mohly dosáhnout oddlužení nejdéle do tří let. A to dokonce i v případě, že nebudou schopni splatit ze svého dluhu ani pevné minimum stanovené dosud národní právní úpravou. Do českého právního řádu by se směrnice měla být zapracována do dvou let s tím, že v případě potřeby lze tuto lhůtu o další rok prodloužit.

  Podle docenta Tomáše Richtera z pražské kanceláře mezinárodní právní firmy Clifford Chance LLP bude klíčové, aby byl při implementaci oddlužovacích pravidel směrnice zaveden pro podnikatele zvláštní režim, ačkoli to bude legislativně o něco náročnější. „Objem úvěrů podnikatelům je jen zlomkem celkového objemu úvěrů domácnostem. Pokud by došlo k unifikaci systému oddlužení pro fyzické osoby podnikatele i nepodnikatele podle pravidel daných evropskou směrnicí, znamenalo by to, že necháte doslova ‚ocas vrtěti psem‘,“ říká Richter.

  Za největší výzvu evropské směrnice považujete konkrétní způsob její implementace do českého právního řádu. Proč?

  Protože na jedné straně ponechává národním státům velký prostor pro vlastní úpravy. Ale na druhé straně povinně předepisuje parametry, které jsou tuzemské právní úpravě oddlužení dosud cizí. Hlavním úkolem pro Česko bude provést vše pokud možno tak, aby Evropskou unií uložená povinnost umožnit fyzickým osobám – podnikatelům oddlužení za parametrů stanovených ve směrnici nenarušila nějakým nezvladatelným způsobem systém oddlužování spotřebitelů, který zde máme už 10 let. Ten teď sice byl poměrně zásadním způsobem revidován, a v justici všichni napjatě očekávají, co novelizovaná úprava udělá s počtem nově podávaných návrhů na oddlužení, ale i tak je už v českém právním prostředí nějak usazený a funguje, mimo jiné i proto, že insolvenční soudy a správci jej zvládají. Či dosud zvládali.

  V čem vidíte hlavní riziko?

  Velmi snadno se může stát, že různé vlivové skupiny, které se zasazují o uvolňování pravidel řešení spotřebitelského úpadku, celou věc velmi zjednoduší a budou tvrdit, že Evropská unie po nás chce, abychom nastavili veškeré oddlužování podle pravidel nové směrnice. To je vůbec hojně využívaná taktika, ovšem není to pravda. Ten předpis byl odsouhlasen a parlamentem přijat tak, že se povinně vztahuje pouze na podnikatele, kterých je ale v segmentu úvěrů fyzickým osobám jen zlomek. Pro představu, pokud podle statistických dat ČNB činí objem bankovních úvěrů poskytnutých českým domácnostem téměř 1 700 miliard korun, objem úvěrů poskytnutých živnostníkům dosahuje sotva 50 miliard korun. Jde tedy o zhruba tři procenta.

  Jaké možnosti tedy Česká republika má?

  Především nemusí nijak zběsile spěchat. Návrh nejdříve musí schválit Rada EU. Očekává se, že se tak stane na začátku června. Poté bude muset být směrnice oficiálně publikována, dosud pracujeme pouze s neoficiálními verzemi, v nichž není ani finalizováno číslování článků. A pak bude mít Česko dva, nebo, bude-li chtít, i tři roky na to, aby pravidla stanovená směrnicí promítlo do svého právního řádu. V principu se dají při implementaci uplatnit dva přístupy. Buď úpravu oddlužení sjednotíte pro spotřebitele i podnikatele – fyzické osoby, čímž si ušetříte legislativní práci, ale necháte „ocas vrtěti psem“. Nebo to musíte udělat tak, aby měli podnikatelé zvláštní režim – pokud by někdo měl dluhy spotřebitelské i podnikatelské, mohl by celý proces oddlužení konsolidovat a vést řízení ohledně obojího koordinovaným způsobem. Ne nutně by ale muselo jít o jedno řízení se stejným výsledkem.

  Která varianta je podle vás lepší?

  Podnikatelé se za určitých podmínek mohou oddlužovat v Česku už nyní. Ten proces prošel velkým vývojem. Právní úprava začala před 11 lety z východiska, že podnikatel se nemůže oddlužit vůbec. To bylo vůči podnikajícím fyzickým osobám hrubě diskriminační a z hlediska regulačních cílů právní úpravy ideově pochybené. Původní česká právní úprava doslova favorizovala nezodpovědnou spotřebu před podnikatelským rizikem. Na základě postupného vývoje judikatury a legislativních reakcí na ni jsme dospěli až ke stavu, kdy je nynější právní úprava k podnikatelům již vstřícnější. Nicméně faktem pořád zůstává, že podnikatelského dluhu je ve srovnání s nepodnikatelským jen zlomek. A protože nová evropská směrnice předepisuje pro podnikatelské úvěry mírnější kritéria oddlužení, než má česká právní úprava pro úvěry spotřebitelské, je unifikované řešení velmi atraktivní pro každého, kdo bude lobbovat za další uvolnění parametrů spotřebitelského oddlužení.

  Takže byste byl pro odlišný režim oddlužení podnikatelů…

  Ano. Diskuze se v legislativním procesu nikdy nevede zcela racionálně, to je zkrátka problém politického provozu. Ale myslím si, že je potřeba o to usilovat. A racionálním přístupem podle mě je být si přinejmenším vědom, že ocas by celým psem vrtět neměl. Ať už to dopadne jakkoli, v diskusi, která se o tom povede, nesmí tento moment zapadnout.

  Neobáváte se ale toho, že pokud budou v případě podnikatelů platit jednodušší pravidla pro oddlužení, že si někteří lidé udělají naoko živnostenský list, aby získali výhodu?

  Z toho, co slyším, se to děje i bez ohledu na oddlužování. Predátorští poskytovatelé úvěrů totiž samozřejmě pochopili, že to je způsob, jak se pokusit obejít zákon o spotřebitelském úvěru. Ale s tím se nedá dělat nic jiného, než říci, že jde o obcházení zákona. Tam, kde je evidentní, že dlužník není podnikatel, jen mu poradili, aby si „naoko“ vyřídil živnostenský list, je to simulovaná situace a právo k ní nemůže přihlížet. To je příběh tak starý, jako právní regulace sama.

  Nicméně i tak by někteří dlužníci měli větší šanci dosáhnout na oddlužení jako podnikatelé…

  Pak samozřejmě musíte odlišovat podnikatelský úvěr od spotřebitelského úvěru, nebo podnikatelský dluh od spotřebitelského dluhu. Tam budete úplně stejnými kritérii posuzovat, jestli je to jednání naoko, nebo ne. Budete ověřovat, zda dlužník ve skutečnosti použil úvěr k podnikání, nebo na spotřebu. České insolvenční soudy v tom za posledních deset let získaly praxi.

  Pokud nová směrnice dává členským státům velkou volnost, nakolik může nakonec přispět k harmonizaci právní úpravy napříč členskými státy, což by měl být jeden z jejích hlavních cílů?

  Jen velmi obtížně. Vloni jsem o tom napsal pro klienty text nazvaný „Harmonizační fake news,“ což je sice ironický, ale obávám se, že dosti výstižný název. Legislativní instrument, který z politického procesu v EU vzešel, skutečně umožňuje tak širokou diskreci členských států, že kritéria, podle kterých by se dalo posuzovat, zda jsou jejich práva v této věci harmonizována, jsou opravdu velmi volná. Čili harmonizace bude přinejlepším pouze orientační, nebo přibližná. A „hrací plocha evropského insolvenčního hřiště“ zůstane i nadále nerovná. Ovšem na druhou stranu, v tak kulturně rozmanité a politicky citlivé oblasti nelze realisticky očekávat o mnoho více. Skutečnost, že pravidlo o oddlužení podnikatelů v návrhu směrnice vůbec zůstalo (byť v podobě plné výjimek) považuji vlastně za malý zázrak. Třeba v Česku bylo něco takového ještě před deseti lety nemyslitelné.

  Více se o tématu můžete dozvědět na Konferenci Insolvence 2019, jež se uskuteční 7. června 2019 v prostorách Wellness hotelu STEP v Praze. Docent Tomáš Richter je mezi řečníky pozvanými do dopoledního bloku přednášek, kde promluví o příležitostech, rizicích a otaznících implementace evropské „restrukturalizační“ směrnice do českého právního řádu. Podrobnější informace na www.konferenceinsolvence.cz.

  Zdroj: Česká justice
• 22

  Květen

  2019

  Česká právní úprava podle ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové neposkytuje dostatečné záruky proti zneužití provozních a lokalizačních údajů o telekomunikaci. Je to riziko z hlediska ochrany práv jednotlivců, ale i celého systému demokracie, naznačila Šimáčková v odlišném stanovisku k nálezu, kterým dnes většina ústavních soudců ponechala současnou úpravu uchovávání takzvaných metadat v platnosti.

  „Naše úprava ‚data retention‘ i ve srovnání s jinými státy Evropy metadata jednotlivců dostatečně nechrání, ani dostatečně nekontroluje, co se s metadaty děje u operátora, který je shromažďuje, a jakým způsobem jsou následně předávány a využívány samotnou státní mocí,“ uvedla Šimáčková ve stanovisku.

  Většina ústavních soudců vycházela například ze skutečnosti, že se lidský život – a s ním i trestná činnost – přesouvá do „online“ sféry. Podle Šimáčkové to ale automaticky neznamená, že stát musí dostat více pravomocí ke kontrole online světa.

  „Stejně tak by se totiž dalo tvrdit přesně opačně, že čím více se náš život přesouvá do virtuálního světa, tím více by se ochrana práv jednotlivců a jejich osobnosti a soukromí měla vztahovat také na virtuální kontext, jehož jsou metadata nedílnou součástí,“ uvedla Šimáčková, podle které jde vždy o hodnotovou volbu.

  „Právě tento druhý výklad spíše odpovídá tomu, jak by měl k ochraně lidských práv přistupovat Ústavní soud jako strážce ústavnosti a základních práv a svobod jednotlivce, a touto optikou pak provádět vyvažování mezi ochranou práva jednotlivce a veřejným zájmem,“ domnívá se Šimáčková.

  Osobní údaje musí být podle Šimáčkové zpracovávané na základě principu nezbytnosti pro dosažení cíle (anglicky „need to know“), a nikoliv proto, že by mohly státní moci potenciálně přijít vhod a ulehčit práci (anglicky „nice to have“).

  Aby byla právní úprava v souladu s ústavou, měla by prý podle soudkyně obsahovat konkrétní technická opatření proti zneužití metadat. Zmínila například nástroje pro ověřování identity uživatelů, řízení přístupových oprávnění, zaznamenání činnosti informačních systémů, jejich uživatelů a administrátorů, stejně jako nástroje pro identifikaci a vyhodnocení bezpečnostních incidentů a pro zajištění přenosu dat pomocí neveřejné zabezpečené sítě.

  Většina ústavních soudců ovšem dospěla k závěru, že právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů z telekomunikace zůstane beze změn. Shromažďování a dočasné ukládání dat prý není v rozporu s ústavou, je v zákonech přiměřeně upravené a dostatečně konkrétně vymezené. Existují také pojistky proti zneužití dat, řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa. Údaje o hovorech a zprávách bez jejich obsahu dostávají od operátorů na vyžádání policisté či tajné služby, stejně jako lokalizační data mobilních telefonů.

  Zdroj: Česká justice
• 22

  Květen

  2019

  Právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů z telekomunikace zůstává beze změn. Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na škrty v zákonech o elektronických komunikacích a Policii ČR i v trestním řádu a související vyhlášce. Shromažďování a dočasné ukládání dat není v rozporu s ústavou, je v zákonech přiměřeně upravené a dostatečně konkrétně vymezené. Existují také pojistky proti zneužití dat, řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

  Operátoři data ukládají na půl roku. Na vyžádání je poskytují policii či tajným službám. Policisté tak mohou například zjistit, zda spolu určití lidé komunikovali po telefonu, zda si vyměnili e-maily nebo kde se pohybovali. Povinnost se netýká obsahu hovorů a zpráv. Data se používají třeba při pátrání po hledaných nebo pohřešovaných lidech, při zjišťování totožnosti mrtvého člověka nebo při předcházení a odhalování hrozeb v oblasti terorismu.

  Zrušení současné právní úpravy navrhla v roce 2017 skupina 58 poslanců. Argumentovali zejména ochranou soukromí a osobních údajů. Plošné shromažďování považují za nepřípustné, půlroční dobu uchovávání za příliš dlouhou, okruh trestných činů, u kterých lze o data žádat, mají za příliš široce vymezený.

  Podle pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka zákonná úprava umožňuje plošné sledování lidí v Česku a měla by být jako celek zrušena. „Jsem zklamaný, zkusíme to legislativní cestou,“ reagoval Ferjenčík na dnešní nález.

  ÚS v minulosti dvakrát úpravu uchovávání provozních a lokalizačních údajů zrušil. Kritizoval tehdy dvouletou lhůtu pro uchovávání dat a nepříliš konkrétní vymezení účelů, pro které operátoři provozní a lokalizační údaje poskytovali. Tentokrát ale soud rozhodl jinak. Při nedávném veřejném jednání vyslechl řadu odborníků. Pro zachování současných pravidel se vyslovovali policisté i státní zastupitelství. Údaje od operátorů policisté potřebují a podle Jirsy by se k nim stejně dostávali jinými způsoby.

  „V dnešní době, kdy se trestná činnost přesouvá na internet, kdy se páchá čím dál víc trestných činů prostřednictvím sociálních sítí, by bylo absurdní zakázat státu, který má povinnost dohlížet na bezpečnost občanů a chránit majetek, přístup k podobným informacím,“ řekl Jirsa.

  Soudce připomněl, že operátoři množství dat shromažďují se souhlasem klientů. Poukázal na prudký rozvoj technologií a globální rozměr problémů souvisejících s ochranou soukromí. „Bavíme-li se o nějaké ochraně a trendu bezpečnosti, tak především musí každý začít sám u sebe, to za něj nikdo nevyřeší,“ uvedl Jirsa.

  Stát by také podle Jirsy neměl „usínat na vavřínech“. Současná právní úprava podle něj neodráží aktuální trendy elektronické komunikace. Povinnost se nevztahuje na aplikace jako WhatsApp nebo Skype, které jsou alternativou ke klasickému telekomunikačnímu provozu.

  S nálezem přijatým většinou pléna ÚS se neztotožnila soudkyně Kateřina Šimáčková.

  Zdroj: Česká justice
• 23

  Duben

  2019

  Berní úředníci firmě několik let v rámci nadměrného odpočtu DPH zadržovali peníze, se kterými nebyl žádný problém.

  Ústavní soud na konci letošního února řekl, že je takový krok porušením vlastnického práva a finanční správa to nemá dělat.

  Jedná se o rozsudek, na který někteří daňoví poradci dlouho čekali a mluví o něm jako o „bouchnutí do stolu“.

  Finanční správa ho ale aspoň prozatím nebude respektovat, jak vyplývá z interní informace, kterou podepsala ředitelka správy Tatjana Richterová.

  V dokumentu, který má iROZHLAS.cz k dispozici, se píše, že pokud podnikatel požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu DPH, úředníci mu nemají vyhovět.

  „Dle názoru Generálního finančního ředitelství závěry Ústavního soudu, uvedené v předmětném nálezu, za současného znění právní úpravy nelze obecně aplikovat,“ stojí v dokumentu, který Richterová vydala zhruba dva týdny po rozhodnutí soudu.

  Vracet část nadměrného odpočtu DPH, se kterou není problém a kterou podle Ústavního soudu nemají úředníci zadržovat, proto nebude. Ačkoliv si Ústavní soud myslí opak.

  „Pokud daňový subjekt požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu před vyměřením daně z přidané hodnoty jako celku za příslušné zdaňovací období, nelze takovému požadavku vyhovět,“ uvádí dokument, jenž je určen úředníkům finanční správy.

  K vracení peněz nemají úředníci – podle pokynu – žádnou oporu v zákoně.

  Uspěla až s ústavní stížností

  Nález Ústavního soudu se týká firmy Kovové profily, spol. s r. o., která se zabývá především opláštěním budov, ale také obchodováním s kovy.

  V roce 2017 ji úředníci finanční správy kontrolovali kvůli podezření, že by se mohla – v rámci obchodování s drahými kovy – podílet na tzv. daňovém karuselu. Zadrželi tak firmě na několik let nadměrný odpočet DPH v řádech desítek milionů korun.

  Firmě se nelíbilo, že mezi zadrženými penězi je i ta část, o níž nemá berní úřad žádné pochybnosti, a žádala o zúžení kontroly a vrácení peněz. Jenže neuspěla, a to ani u finanční správy, ani později u soudů. Ty shodně tvrdily, že nesporná část peněz musí „sdílet osud“ prověřované částky.

  Na konci letošního února společnost obstála až u Ústavního soudu, který jasně řekl, že zadržování nesporné částky nadměrného odpočtu DPH je porušením vlastnického práva.

  „Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak je, s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva, jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně,“ stojí v tiskové zprávě soudu k rozsudku.

  Ministerstvo: Připravíme novelu

  Podle finanční správy je interní informace pro zaměstnance jen dočasná. „Interní pokyn operativně reaguje na aktuální situaci a není v rozporu s tím, že ministerstvo financí a finanční správa připravují koncepční řešení,“ uvedla pro iROZHLAS.cz mluvčí správy Klára Křehlová.

  Nová metodika, kterou by měl berní úřad vytvořit, podle ní bude vyžadovat úpravu řady procesních postupů. „Finanční správa společně s ministerstvem financí stále nález Ústavního soudu analyzují a hledají možnosti řešení. Finanční správa následně upřesní postup v této otázce,“ dodala.

  Podle mluvčího ministerstva financí Zdeňka Vojtěcha resort brzy připraví novelu, která by problém měla vyřešit. „V oblasti daní předložíme novelu, která zreviduje kontrolní systém i sankce a nově umožní například částečné vracení nesporné části odpočtu na DPH,“ uvedl.

  Zařadit to plánuje ale až do projektu Moje daně, který měl podle původních vyjádření resortu začít fungovat v polovině roku 2020, ale už nyní je jisté, že bude mít zpoždění.

  Na konci letošního ledna totiž výběrové řízení na jeho provoz Generální finanční ředitelství zrušilo, a to kvůli varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost před technologiemi čínské společnosti Huawei.

  ‚Bouchnutí do stolu‘

  Podle advokáta Ondřeje Lichnovského z Unie daňových poplatníků se ale o problému mluví dlouho.

  „Nález Ústavního soudu není bleskem z čistého nebe, avšak razantním bouchnutím do stolu. Problém ‚nesporné‘ části odpočtů zadržované společně s částí spornou je problémem, o kterém se mluví již spoustu let. Důsledky problému se přitom přímo odráží v ústavním právu daňových subjektů vlastnit majetek, což jednoznačně ukazuje významnost celé věci,“ uvedl pro iROZHLAS.cz.

  Ve stejném duchu mluví i Tomáš Hajdušek z Komory daňových poradců. „Z hlediska dosavadní soudní praxe se sice jedná o převratné rozhodnutí, ale v žádném případě to není blesk z čistého nebe. Ten problém zde dlouhodobě doutnal a jen se čekalo, kdy to tzv. ‚bouchne‘,“ řekl.

  Jedná se podle něj přímý důsledek liknavosti ministerstva financí. „Nesčetněkrát jsme jej upozorňovali na to, že daný stav je neudržitelný. Stále jsme jen slyšeli sliby o tom, že se to někdy v budoucnosti vyřeší. Takže tak dlouho se to řešilo, až to Ústavní soud jedním nálezem vyřešil,“ dodal.

  S tím souhlasí i Lichnovský. „Zákonodárce dosud s žádným řešením nepřišel. Nelze se proto divit, že se tímto Ústavní soud v mezích svých pravomocí rozhodl problém řešit sám. Jeho nález by měla finanční správa pochopit jako příkaz začít okamžitě jednat. To ať už iniciováním novely daňového řádu, či vytvořením metodiky,“ dodal s tím, že by finanční správa měla zadržovat jen tu část odpočtu, o které se vede spor.

  Kudrna: Odklad být nemá, ale…

  Podle odborníka na ústavní právo Jana Kudrny by v ideálním případě měla finanční správa nález respektovat hned. Dodává ale, že v praxi to v tomto případě není okamžitě možné.

  „Myslím, že na jednu stranu žádný odklad být nemá. Ale na druhou stranu mám za to, že úředníci finanční správy nic jiného v tuto chvíli nemůžou dělat než postupovat jako doposud, protože neexistují procesní předpisy, jak postupovat jinak,“ upozornil.

  V tom mu dává za pravdu i Hajdušek. „Možná to zrovna ode mne bude znít paradoxně, ale já postoji finanční správy naprosto rozumím. Ona je tak trochu nevinně mezi dvěma mlýnskými kameny,“ řekl s tím, že ač mu rozumí, v praxi jej nemůže akceptovat.

  „Každý daňový poradce je ze zákona přímo povinen hájit práva svých klientů. A upřímně řečeno, našim klientům je jedno, kdo za tento stav nese vinu. Oni vnímají stát jako jeden celek a chrání si vůči němu svá práva.“

  Dočasný stav

  Podle Kudrny by vnitřní instrukce měla mít dočasný charakter. „Uvedená vnitřní instrukce má jen každému úředníkovi finanční správy říct, co v tuto chvíli dělat, protože nález Ústavního soudu říká: ‚Rozhodujte to principiálně, rozhodujte to dobře.‘ Ale zákon takový postup neumožňuje a nikde nemají napsáno, jakými postupy se případně mají dobrat legálnímu vydání peněz v konkrétním případě,“ dodal.

  „Když se podíváte na záznam z debaty na Právnické fakultě, kde se toto téma řešilo, tak můj dojem byl takový, že jsme se shodli, že nález jde správným směrem, ke správnému cíli. Že nesporná část odpočtů by patrně mohla být vyplácena a stát by to zřejmě nepoškodilo, ale současně jsme se shodli, že nebude tak jednoduché zrealizovat ten nález, protože v tuto chvíli na to nejsou postupy,“ uzavřel Kudrna.

  Hajdušek ale upozorňuje, že pokud by úředníci nerespektovali nález delší dobu, riskují soudní spory. „Tuto problematiku jsme minulý týden probírali na naší sekci správy daní Komory daňových poradců. Jednoznačně jsme se shodli, že nález Ústavního soudu je pro finanční správu v obdobných případech závazný. Já proto očekávám, že bude vznesena řada požadavků na to, aby finanční správa nález Ústavního soudu respektovala. A pokud finanční správa svůj postoj nezmění, vyvolá to následně řadu soudních sporů,“ dodal.

  Zdroj: IROZHLAS.CZ
• 9

  Duben

  2019

  Jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Musí tak reagovat na žádosti o informace, a pokud tomu nic nebrání, poskytovat je žadatelům. Plyne to z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS), který navazuje na starší rozhodnutí k problematice svobodného přístupu k informacím.

  Ústavní soudci z druhého senátu se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem dnes konkrétně vyhověli stížnosti spolku Oživení, který v roce 2016 požádal o konkrétní údaje státní akciovou společnost OTE. Společnost obchoduje s povolenkami na emise skleníkových plynů. Informace odmítla poskytnout s vysvětlením, že se nepokládá za takzvaný povinný subjekt podle informačního zákona.

  Celý nález Ústavního soudu je zde.

  Spolek podal správní žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl s poukazem na rozhodnutí ÚS z června 2017, takzvaný „nález ČEZ“. ÚS tehdy průlomově prakticky vyloučil z působnosti informačního zákona státní podnik ČEZ. Zdůraznil to, že stát je sice majoritním, ale zdaleka ne jediným akcionářem energetického gigantu. Proto nelze ČEZ pokládat za veřejnou instituci. Následnou kasační stížnost spolku Oživení Nejvyšší správní soud zamítl.

  V ústavní stížnosti spolek poukazoval na částečný rozpor mezi právními názory v nálezu ČEZ a dřívější argumentací ústavních soudců v takzvaném „nálezu Letiště Praha“ z roku 2007.

  Když se druhému senátu ÚS nepodařilo prosadit stanovisko pléna, které by upřesnilo a sjednotilo výklad pojmu veřejná instituce, musel se rozhodnout, který právní názor bude v dalším řízení zohledňovat.

  „Za této situace ÚS dospívá k závěru, že platí právní názor, podle kterého je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace,“ stojí v nálezu zpravodaje Šimíčka, který bude důležitý pro časté žadatele o informace, například spolky nebo média.

  Podle nálezu je smyslem informačního zákona umožnit veřejnosti co nejširší přístup k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů. Cílem je efektivní kontrola výkonu veřejné moci, včetně hospodaření s majetkem.

  „Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření,“ rozhodl soud. V nálezu zdůraznil, že vyslovený právní názor se týká otázky vymezení povinných subjektů, nikoliv rozsahu konkrétních informací, které by měly být na žádosti poskytovány. Rozsah lze totiž z řady důvodů omezit.

  „Nicméně tam, kde není naplněn žádný relevantní zájem na odepření informace, poskytnutí informace odmítnout nelze,“ říká poslední věta nálezu.

  Zdroj: Česká justice
• 2

  Duben

  2019

  Ministerstvo spravedlnosti od dnešního dne v plném rozsahu zpřístupňuje otevřená data veřejných rejstříků, a to na nové adrese. Zájemci mohou na stránce vyhledávat údaje o právnických i fyzických osobách zapsaných u rejstříkových soudů. Úřad si od kroku slibuje novější formy prezentace těchto dat, než jaké umožňoval dosavadní portál veřejných rejstříků.

  V katalogu otevřených dat lze vyhledávat pomocí filtru podle několika kritérií. Buď podle sídla příslušného rejstříkového – tedy krajského – soudu, nebo podle právní formy společnosti či podle období, přičemž toto poslední kritérium postupně zahrne data za období od roku 1900 až do současnosti.

  „Data bude ministerstvo dodávat postupně, a to v datových sadách podle roků,“ uvedl mluvčí úřadu Vladimír Řepka. Požadovaná data lze exportovat ve formátu CSV a XML.

  Zadání pro otevření dat veřejných rejstříků ministerstvo vytvořilo v roce 2017, o rok později analyzovalo možnosti poskytnutí dat veřejnosti ve strojově čitelné podobě. Součástí nové stránky je podrobná uživatelská příručka.

  Mezi veřejné rejstříky patří obchodní rejstřík, spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek a rejstřík obecně prospěšných společností.

  Zdroj: Česká justice
• 31

  Březen

  2019

  Ministerstva, kraje i firmy se bouří proti povinnosti zavádět další vnitropodnikový kanál pro oznamování korupce, vytvořit vnitropodnikový systém pro ochranu oznamovatelů na zaměstnavatele a určit další osoby odpovídající za odezvu na oznámení zaměstnavatelovy protiprávní činnosti. Zákon nezakazuje tuto činnost outsourcovat, vzkazuje Úřad vlády jako předkladatel zákona. Možnost pronajmout si třetí osobu shromažďující a vyřizující podněty zaměstnanců proti nezákonné činnosti zaměstnavatele doplní předkladatel do zákona.

  Vyplývá to z výsledků rozsáhlého připomínkového řízení k návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Připomínkové řízení má 279 stran. Značné množství připomínek se týká povinnosti zákonem definovaných zaměstnavatelů zavést další vnitropodnikový systém pro přijímání oznámení proti zaměstnavatelovu protiprávnímu jednání a pro ochranu oznamovatele proti zaměstnavateli.

  Kanál musí mít všechny úřady a velké firmy

  Podle návrhu zákona takový systém vyřizování podání a ochrany před zaměstnavatelem musí zavést státní úřady, úřady samospráv a jejich organizační jednotky i soukromé firmy. Návrh zákona definuje, kdy tak musí učinit:

  —

  (1) Vnitřní oznamovací systém zavede

  a) zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 zaměstnanců,

  b) zaměstnavatel s celkovým ročním obratem nebo bilanční sumou roční rozvahy přesahující 10 milionů eur,

  c) právnická osoba, která je povinnou osobou podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a

  d) veřejný zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek, vyjma obcí s méně jak 10 000 obyvateli; to neplatí, jde-li o obec vykonávající rozšířenou působnost.

   

  (2) Zaměstnavatel, který je povinen zavést vnitřní oznamovací systém, určí příslušnou osobu.

  —

  Podle důvodové zprávy představuje vnitřní oznamovací kanál systém, „kterým mohou oznamovatelé u svého zaměstnavatele podávat oznámení, a prostřednictvím kterého zároveň na svoje oznámení obdrží zpětnou vazbu“. Že zpětnou vazbu musí obdržet, stojí přímo v návrhu zákona. To však bude zaměstnavatele stát další peníze. „Dopad na státní rozpočet či na rozpočty územních samosprávných celků (resp. na ostatní veřejné rozpočty) bude spočívat v nákladech na vytvoření vnitřního oznamovacího systému. Ten bude vyžadovat zajištění personálních (odborně způsobilých zaměstnanců) a technických kapacit pro oznamování,“ stojí v důvodové zprávě. Zpráva dodává, že úřady budou moci sdílet kanál společně.

  Zdroj: Česká justice
• 21

  Březen

  2019

  Za zcela logické a spravedlivé označují oslovení odborníci nedávné rozhodnutí II. senátu Ústavního soudu, který vyhověl ústavní stížnosti obchodní společnosti Kovové profily, spol. s r.o. a zrušil napadené rozsudky správních soudů z důvodu porušení vlastnického práva garantovaného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost směřovala k tomu, že v případě pochybností i oprávněnosti nadměrného odpočtu DPH lze zadržovat pouze spornou částku, a ne celou daň. Naopak Finanční správa nález označila za překvapivý.

  Orgány finanční správy zahájily vůči stěžovatelce kontrolní procesy na základě podezření, že by se stěžovatelka mohla v rámci obchodování s drahými kovy podílet na tzv. „daňovém karuselu“. Rozsah kontrolních procesů byl limitován na obchodování s drahými kovy, správce daně však po dobu trvání několikaleté kontroly zadržoval celou částku nadměrného odpočtu DPH včetně plnění týkajících se jiných obchodních aktivit stěžovatelky.  Stěžovatelka opakovaně požadovala zúžení kontroly jen na sporná plnění a vrácení té části nadměrného odpočtu, o níž správce daně neměl žádné pochybnosti. Této žádosti však správce daně nevyhověl.

  Porušení vlastnického práva

  Stěžovatelka se proto obrátila na správní soud s žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu. Obecné soudy však aprobovaly postup správce daně a k zadržování nadměrného odpočtu uvedly, že nesporná část musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována. „V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala především nepřiměřenou délku kontrolních procesů a absenci lhůt pro provedení jednotlivých úkonů v rámci daňové kontroly. Nepřiměřeně dlouhá daňová kontrola je dle stěžovatelky způsobilá uvalit na daňový subjekt nepřiměřené břemeno a zadržování nesporné části nadměrného odpočtu je neoprávněným zásahem do vlastnického práva,“ vysvětluje podstatu stížnosti Ústavní soud.

  Ve svém nálezu úvodem předeslal, že mu nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů týkající se rychlosti a hospodárnosti postupu správce daně. V přezkumu se proto omezil na zkoumání ústavnosti zadržování nadměrného odpočtu DPH, resp. jeho nesporné části. V této souvislosti Ústavní soud uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů je bezesporu zásahem do vlastnického práva daňového subjektu. „Tento zásah musí probíhat na základě zákona a v jeho mezích. V projednávané věci bylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo tím, že po dobu trvání daňové kontroly jí byla správcem daně zadržována celá částka nárokovaného nadměrného odpočtu, přestože rozsah daňové kontroly se týkal pouze části zdanitelných plnění,“ uvádí se v rozhodnutí.

  Daňový řád sice výslovně neumožňuje nakládat s nespornou částkou odděleně od částky sporné, pokračuje rozsudek, rovněž však v žádném svém ustanovení neumožňuje zadržovat nespornou částku společně s částkou spornou. Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvádí, že „nesporná část tohoto odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována,“ neplyne tento závěr z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné částky daňovému subjektu.

  ÚS dále konstatoval, že správce daně je především vázán principem, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Chybějící zákonný základ pro zásah do práv zcela jistě nelze nahradit konstatováním orgánu veřejné moci, že zákon neposkytuje konkrétní procesní postup, jak se tohoto zásahu do práv nedopustit. S ohledem na to, že zásah do vlastnického práva stěžovatelky zcela postrádá zákonný základ, postup správce daně v předmětné věci představuje bez dalšího zásah do práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Správce daně přitom mohl cíle řádného výběru daní dosáhnout i bez nezákonného zásahu do majetkových práv stěžovatelky, a sice rozdělením nárokovaného nadměrného odpočtu na částku spornou a částku nespornou. „Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně.“

  Závěrem Ústavní soud zdůraznil, že vydání rozhodnutí týkajícího se neprověřovaných plnění je z hlediska ústavnosti možné pouze ve prospěch daňového subjektu, nikoli v jeho neprospěch.

  Rozhodnutí nebylo překvapivé

  Podle advokátky Petry Novákové, která úspěšnou firmu zastupovala, Ústavní soud v předmětném nálezu „rozsekl“ otázku, která se v odborných kruzích diskutovala již několik let, a která byla daňovými poradci i v rámci daňových a soudních řízeních hojně napadána. Ostatně, pro shodnou právní otázku Nejvyšší správní soud již v květnu 2018 položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, což Ústavní soud ve svém nálezu reflektuje. „Nejedná se tedy o žádné překvapivé rozhodnutí, jakým byly v minulosti např. nálezy Ústavního soudu ve věci 3+0 či ve věci zahajování daňových kontrol. Samo Ministerstvo financí plánovalo dané řešit v příští novele daňového řádu, která by byla vstoupit do legislativního procesu toto jaro. Rovněž se domnívám, že na věcném řešení, tedy že nespornou část nadměrného odpočtu nelze zadržovat po celé daňové řízení, které se věcně týká jiné otázky, jiných zdanitelných plnění, panuje v odborných kruzích shoda.“

  Problematické mohou být podle Novákové určité dílčí aspekty s danou věcí související, např. týkající se prekluze, opravných prostředků či praktické otázky vlastního vyměření a vrácení z technického pohledu, protože systém ADIS používaný daňovou správou dané pravděpodobně nebude umět. Žádný z těchto aspektů však dle jejího názoru není natolik závažný či neřešitelný, že by bylo legitimním závaznost předmětného nálezu Ústavního soudu zpochybňovat. Navíc, Ústavní soud v odůvodnění předmětného nálezu sám trefně poznamenává, že daňové řízení stojí na tom, že daň lze stanovit více než jedenkrát (viz otázka dodatečných daňových přiznání či celá problematika doměření daně), tj. samotný postup „prvotního“ vyměření daně z určitého, nesporného zdanitelného plnění, a po skončení kontrolního úkonu následného vyměření daně ze „zbývajících“ zdanitelných plnění, lze řešit již za použití stávajícího textu daňového řádu. „Chápu, že pracovníci Ministerstva financí a GFŘ teď stojí před nelehkým úkolem, jak daný nález implementovat do praxe, na druhou stanu, nelze nespatřovat určitou podobu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ve věci Kordárna (povinnost úročit zadržovaný nadměrný odpočet po dobu provádění kontrolních úkonů), který, po jistých počátečních odmítavých výrocích ze strany finanční správy, byl rovněž následně implementován do legislativního textu, i když dle mého názoru ne zcela správně, a v praxi je finanční správou i aplikován, tedy úroky jsou přiznávány.

  Aktivismus zdravého rozumu

  „Nález Ústavního soudu je příkladem jakéhosi „aktivismu zdravého rozumu“. Těm, kdo se oblastí odpočtů DPH zabývali, bylo zřejmé, že zadržování celého nadměrného odpočtu, je-li sporná jen jeho část, není únosné a příčí se podstatě DPH a principu neutrality,“ komentuje rozhodnutí ÚS soudce NSS Karel Šimka. V důsledku toho nepřípustně zasahuje do vlastnického práva plátce, jemuž je nesporná část odpočtu zadržována. „Škoda jen, že procesní cestu, jak se dobrat k cíli, jehož všichni chtěli dosáhnout, musel najít až Ústavní soud. Ve věci sp. zn. 6 Afs 287/2016 měl Nejvyšší správní soud k dispozici „nosič“, jímž mohl dospět k cíli sám, a to přitakáním názoru odvážného krajského soudu a jeho drobnou korekcí. Bohužel této možnost nevyužil.“ Jakkoli Ústavní soud vyřešil základ problému, zdaleka není vše hotovo, míní Šimka. V navazující judikatuře bude třeba dořešit dílčí – a netriviální – otázky související s částečnými platebními výměry, na něž upozornil šestý senát v rozsudku č. j. 6 Afs 287/2016 – 44. Například (ale zdaleka ne jen) otázky týkající se účinků částečného platebního výměru na běh prekluzívní lhůty pro vyměření daně [viz § 148 odst. 2 písm. b), ale případně i písm. e) či odst. 4 písm. d) a e) daňového řádu].

  Červík tkví v detailu

  Podle člena prezídia Komory daňových poradců Jiřího Nesrovnala jde bezpochyby o další významný nález Ústavního soudu v oblasti daňové, který je nutné hodnotit velmi pozitivně, protože o nutnosti vracet nespornou část nadměrného odpočtu se diskutuje již roky. Odborná veřejnost i zástupci podnikatelů, včetně KDP ČR, výslovné zakotvení možnosti vracení nesporné části nadměrného odpočtu také opakovaně navrhovala. „Zadržování celé částky nadměrného odpočtu je problém, který se v praxi vyskytuje velmi často a nedává žádný smysl a logiku a je dle mého i v rozporu s komunitárním právem. Jak zmiňuje i ÚS, obdobná právní otázka je v současné době prvním senátem NSS položena Soudnímu dvoru EU jako předběžná otázka. Je zcela proti zdravému rozumu, aby kvůli prověřování částky ve výši 1 mil. Kč bylo pozastavováno vrácení odpočet ve výši 100 mil. Kč.“

  V poslední době již o legislativním řešení podle Nesrovnala uvažuje i MF, jak bylo z jeho strany naznačováno, ale s tím, že bylo opakovaně upozorňováno na složitost dané věci a nutnost důkladné přípravy a provázanosti s dalšími změnami. Účinnost takovéto případné změny pak bude nejdříve někdy až v průběhu roku 2020. „Je také otázka, jak bude případná finální verze legislativní změny vypadat, neboť jak je známo červík vždy tkví v detailu.“  Ústavní soud se však k dané problematice vyjádřil jasně, a to na půdorysu stávajícího textu daňového řádu, pokračuje Nesrovnal. „Zjednodušeně řečeno, prostě má být správcem daně vyměřeno  to, co je nesporné. Správce daně by měl  kontrolním postupem prověřovat spornou část nárokovaného nadměrného odpočtu a tu podle výsledku prověřování následně (ve shodně s daňovým přiznáním či nikoliv) dodatečně vyměřit..“

  Rázně se ÚS také vypořádal s častou námitkou, že za nesporné pak bude správce daně považovat pouze výstupy a místo částečného vrácení nadměrného odpočtu vyměří daň na výstupu. Ústavní soud jasně konstatoval, že „prvotní“ vyměření nesporné části nárokovaného nadměrného odpočtu může být pouze ve prospěch daňového subjektu. Jak dále Nesrovnal konstatuje, je možné samozřejmě polemizovat o tom, zda takové řešení je či není výslovně upraveno v daňovém řádu a jak jej bude správce daně v praxi (v rámci ADISU) aplikovat. Mohou se objevit i některé navazující praktické procesní otázky při aplikaci tohoto nálezu. To však není z hlediska ústavní roviny dané věci podstatné.  Ústavní soud ostatně  uvádí, že ani případné nedostatky jednoduchého práva nemohou být důvodem pro postup správce daně v rozporu s právy ústavními, zde s právem na vlastnictví. „Aneb, když se chce, řešení se vždy najde. Názor Ústavního soudu je zcela jednoznačný a dle mého správný a měl by být respektován. Jde také o jasný vzkaz zákonodárci.  Pokud by daná věc byla legislativě řešena dříve vzhledem k tomu, jak dlouho se o ní  diskutuje a kolik finančních prostředků stojí stát zadržování celého odpočtu (úroky ze zadržování)), nemuselo na rozhodnutí ÚS vůbec dojít. Konečně je třeba zmínit, že s podobnou argumentací, jakou uvádí ÚS, je možné se setkat i ve výše zmíněném rozhodnutí prvního senátu, kterým je položena předběžná otázka SD EU (1 Afs 271/2017-56 ze dne 31.5.2018).“

  Dušan Šrámek

  Zdroj: Česká justice
• 7

  Březen

  2019

  Sněmovna ve středu v úvodním kole podpořila rozsáhlou změnu zákona o obchodních korporacích. Podle vlády má odstranit nedostatky zákona, které vyvstaly v praxi. Vláda také uvádí, že novelizace zákona bude mít příznivé dopady na podnikatelské prostředí, například na snížení regulatorní zátěže nebo přehlednější právní úpravu. Návrh mění nejen nástupce bývalého obchodního zákoníku, ale také občanský zákoník, zákony o účetnictví, o bankách, o auditorech či o obchodních rejstřících.

  Předlohou se nyní budou zabývat ústavně právní a hospodářský výbor Sněmovny. Poslanci jim se souhlasem ministra spravedlnosti Jana Kněžínka prodloužili lhůtu k projednání z obvyklých 60 dnů na 90 dnů.

  Změny v zákoně o obchodních korporacích mají podle ministerstva snížit zátěž pro podnikatele, odstranit z textu zákona nejednoznačnosti a posílit význam vůle tam, kde nejsou nezbytná zákonná omezení, například u založení družstva. Mají také zajistit větší transparentnost organizačních struktur kapitálových společností a družstev v situacích, kdy je členem jejich voleného orgánu právnická osoba. U takové právnické osoby bude nově vždy dohledatelná fyzická osoba, která jejím jménem jedná, a kterou lze případně volat k odpovědnosti.

  Jak vláda uvádí v důvodové zprávě, právnickou osobu může ve voleném nebo statutárním orgánu jiné právnické osoby zastupovat člen jejího statutárního orgánů. Tím ale může být také právnická osoba. „Faktické dohledání fyzické osoby, která bude právnickou osobu ve voleném orgánu jiné právnické osoby zastupovat, může být nemožné,“ upozorňuje vláda.

  Je dokonce možné, že původní firma bude nakonec svým vlastním zástupcem, pokud vznikne řetězec právnických osob, které jsou postupně jedinými členy volených orgánů dalších firem, ale žádná z nich nezmocní konkrétního člověka.

  Novelizace se dotkne i členů družstev. Zůstane jim sice právo nahlížet do seznamu členů družstva a pořizovat z něj opis, bude se to však týkat jen jeho zápisu. Pokud bude chtít znát detaily o členství ostatních, bude muset doložit právní zájem.

  Novela řeší i problematiku tzv. neaktivních společností, které představují riziko, že budou zneužity k podvodnému jednání. Zajišťuje také podle návrhu větší ochranu práv společníků, zvláště menšinových, a posílení jejich právní jistoty – například zakotvuje předkupní právo společníků společnosti s ručením omezeným k vlastním podílům společnosti.

  Vláda připouští, že navrhované změny si ze strany podnikatelů vyžádají určité náklady, třeba ohledně zápisu určitých skutečností do veřejného rejstříku nebo změny zakladatelských dokumentů. Zároveň ale uvádí, že změny by měly příznivě ovlivnit atraktivitu české právní úpravy pro zahraniční investory.

  Zdroj: Česká justice
• 12

  Únor

  2019

  Existovala řada způsobů, jak změnit stávající karenční dobu, aby se pomohlo zaměstnancům. Vláda vybrala ten, na který nejvíce doplatí podnikatelé. Výsměchem je snížení sazby nemocenského pojištění, které má zrušení karenční doby kompenzovat. Prosazený pokles sazby o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2,1 % totiž zhruba pokryje náklady na jeden den pracovní neschopnosti zaměstnance.

  Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu ohledně novely, která ruší třídenní karenční dobu. S účinností od července tak budou muset podnikatelé zaměstnancům platit náhradu mzdy od prvního dne pracovní neschopnosti. Náhrada bude ve výši 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Zaměstnavatelům má sice opatření kompenzovat snížení odvodů o 0,2 procentního bodu na nemocenském pojištění, jde však jen o kosmetickou úpravu.

  Zrušení karenční doby je tak další finanční fackou, kterou vládní garnitury udělily v posledních letech podnikatelům. Ano, není sporu, že řada zaměstnanců z důvodu obav ze ztráty na výdělku běžné krátkodobé nemoci „přechází“ nebo v tyto dny čerpá řádnou dovolenou. A ano, je legitimní, ač s tím nemusí někteří souhlasit, prosazovat finanční kompenzace zaměstnancům i v prvních dnech nemoci. Vláda to ale měla udělat zcela jiným způsobem, který by nezatížil podnikatele vůbec nebo jen málo. Možností přitom měla celou řadu.

  Zřejmě nejjednodušším, i když pro rozpočet nejdražším, způsobem by bylo, kdy v prvních třech dnech hradil náhradu mzdy stát. Zvláště, když se předkladatelé v novele „chlubí“, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 – 5,6 mld. Kč. Často se chlubí i ministerstvo financí, jak se daří díky opatřením proti daňovým únikům (EET a kontrolní hlášení) vybírat více na daních. Proč se tyto prostředky neinvestují do náhrad mzdy a proč vše opět musí platit podnikatelé?

  Šlo též karenční dobu zkrátit, například na jeden den. Další alternativou by bylo ponechání počtu dní, kdy podnikatel musí vyplácet náhradu mzdy. Zaměstnavatelé by tak neplatili náhradu mzdy od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti, nýbrž od 1. do 11. dne. Mohla se snížit procentuální výměra náhrady v prvních dnech pracovní neschopnosti. Místo zrušení karenční doby se dalo uzákonit tzv. sick days. Všechna tato opatření by ale samozřejmě měla být i tak kompenzována snížením pojistného za zaměstnance či jiným zvýhodněním pro podnikatele.

  Jak také upozorňoval už v připomínkovém řízení Svaz průmyslu a obchodu ČR, daleko lepší alternativou než plošné zrušení karenční doby, byť se slevou z pojistného, by bylo např. zavést odpovídající slevu na pojistném pro ty zaměstnavatele, kteří nabízejí svým zaměstnancům benefity, kterými karenční dobu kompenzují (sick-days, umožnění práce z domova, delší výměra dovolené nad zákonnou mez nebo poskytování náhrady mzdy i za první tři pracovní dny DPN). Mohli se tím navíc pozitivně motivovat i další zaměstnavatelé.

  Nad ničím z toho se vláda ani nezamyslela a místo toho zvolila osvědčený postup „zaplatí to podnikatelé“. Po kolikáté už?

  Kompletní článek naleznete na webu Podnikatel.cz.
• 1

  Únor

  2019

  Elektronická evidence tržeb (EET) je významnou bezpečnostní hrozbou pro české i západní firmy. Prolomit kód EET může i laik. Nikde v západním světě neexistuje  systém podobný tomu tuzemskému. Data o obratu jednotlivých  provozoven podléhající obchodnímu tajemství umožňuje český stát protiprávně získat komukoli i bez dekódování.

  Na tiskové konferenci to ve středu uvedl IT expert, předseda představenstva firmy Premiér Systém, zakladatel uschovna.cz a strany Radostné Česko bez EET Boleslav Buzek. Pokud podle něj stát nebude reagovat, dojde na soudní cestu a informování západních zemí včetně vlády USA.

  Podle Buzka únik dat z českého systému elektronického hlášení přijaté hotovosti on-line ohrožuje bez rozdílu všechny firmy. Tak jednoduché je dostat se k informacím ze státem nařízeného systému EET. „Evidence nebyla vymyšlena precizně, ale lajdácky,“ uvedl hned v úvodu. Nikde na Západě nikdy nevznikne podle něho EET tak, jak je nastaveno v České republice, a to z důvodů etických a z důvodů úniků obchodních dat firem.

  Podle jeho dalšího vyjádření Andrej Babiš podvedl poslance a lhal jim, když v parlamentu ukazoval účtenku s EET. Na této předváděcí účtence chyběly údaje, které jsou na ní nyní povinně zaznamenávány. Prostřednictvím těchto údajů se lze dostat do EET k datům například prostřednictvím firemní wi-fi a může to učinit každý. „Co více, EET jde až za firemní firewall a údaje o prodeji jsou volně dostupné v síti. Dostane se k nim každý zaměstnanec poskytovatele připojení internetu. Navíc je vážné podezření, že z routeru Huawei čte data i čínský totalitní režim,“ řekl doslova Buzek.

  Jak lze pomocí EET získat data pro uplatnění konkurenční výhody? „Firmy odesílají při každém prodeji datum a čas, údaje o provozovně, pokladním místě, částku prodeje, DPH, FIK a BKP. Každý zpráva je šifrovaná. Většinu údajů ale můžeme zjistit okamžitě i bez dekódování. Ostatní postupně taktéž. V tom je zásadní problém EET.

  Buzek dále upozornil na informace, které firmy ze zákona musí posílat do obchodního rejstříku a které jsou veřejně publikovány na webu justice.cz. Jsou to: obrat firmy, cash flow, zisky a ztráty a přílohy k závěrce. Lze z nich získat informace o poměru hotovostních tržeb k fakturačním. „Upozorňuji, že celkové obraty firem obchodním tajemstvím nejsou. Obraty provozoven a obraty v čase, ale už ano,“ řekl Buzek. „Z uvedených údajů můžeme zjistit průměrnou částku prodeje s přesností 95%, průměrné sazby a výši DPH a upřesnit je jednoduchou statistikou v provozovně,“ dodal.

  EET je podle Boleslava Buzka v přímém rozporu s českým obchodním právem i obchodním právem euroatlantických zemí. Proto nikde v západním světě českou EET nemají. Z vývoje obratu lze vyčíst, ve kterém místě se lépe podniká, v jaké dny nebo sezónní výkyvy. Podle těchto informací lze rozhodovat o významných investicích i o optimalizaci zásob v sezónních výkyvech. Ušetřené miliony lze díky nekale získaným informacím použít na konkurenční výhodu.

  Celý článek naleznete na webu Česká justice.
• 23

  Leden

  2019

  Datovou schránku bude možné si od příštího roku zřídit i na dálku prostřednictvím eObčanky a portálu občana. Je k tomu ale potřeba změna legislativy, kterou ministerstvo vnitra připravuje. Na tiskové konferenci to dnes uvedl náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal.

  V současnosti je kvůli zřízení datové schránky nutné dojít na úřad nebo Czech POINT. To je jeden z důvodů, proč je o schránky nízký zájem mezi fyzickými osobami. Z 6,6 milionu dospělých Čechů mají schránku jen dvě procenta.

  Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Českou poštou, která systém datových schránek provozuje, připravilo od pondělí změnu designu služby. Sjednotí se s portálem občana, s nímž se mají schránky více propojit. Zároveň by se mělo zjednodušit ovládání schránek a přibude možnost ovládání z mobilu či tabletu. Kvůli změnám bude systém v sobotu a v neděli mimo provoz.

  „Chceme eObčanku a portál občana integrovat s datovou schránkou. Naším cílem je, aby všichni s eObčankou využívali datovou schránku jako hlavní způsob komunikace. Banku v mobilu dnes obsluhuje 4,5 milionu Čechů a my chceme, aby podobný počet v budoucnu využíval i datové schránky,“ uvedl ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Portál občana tak bude jakousi elektronickou obdobou úřadu, datová schránka komunikačním nástrojem občana a eObčanka klíčem, kterým se každý k těmto službám dostane,“ dodal ministr.

  Podle šéfredaktora odborného serveru Lupa.cz Davida Slížka mají soukromé osoby o datové schránky malý zájem, protože v nich nevidí příliš mnoho benefitů a dosud bylo zbytečně složité si je založit, navíc nejsou povinné. „Schránky se také zbytečně složitě používají a mají nesmyslná omezení, například že doručené zprávy se po 90 dnech od posledního přihlášení smažou, pokud si uživatel nepřiplatí za úložiště,“ podotkl.

  V současnosti lze přes datovou schránku zdarma a bezpečně online vyřídit řadu úředních úkonů od výpisů z rejstříků přes žádost o rodičovský příspěvek, zjištění stavu bodového konta řidiče, změn v katastru nemovitostí až po daňové přiznání či žádosti o vystavení nových dokladů.

  Datové schránky fungují pro komunikaci úřadů a občanů a firem od roku 2006 a za tu dobu přes ně prošlo 607 milionů zpráv, z toho 97 milionů v loňském roce. Celkem existuje přes 1,3 milionu schránek. Využívají je všechny státní úřady, asi půl milionu firem a 100.000 živnostníků.

  Celková investice do systému je zhruba 3,5 miliardy korun, stát však od jeho spuštění ušetřil jen na poštovném 13,8 miliardy korun. S každou odeslanou datovou zprávou šetří až 91 procent nákladů.

  Zdroj: web Česká justice
• 2

  Leden

  2019

  Rodiče dětí do 4 let, kteří se vrátí do zaměstnání po rodičovské dovolené, jejich pracovní poměr následně skončí, a nemají vyhlídky na brzké zaměstnání, by si měli dát pozor, aby se na úřadu práce přihlásili nejpozději do 3 pracovních dnů od skončení pracovního poměru. Pokud splňují zákonné podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, ale do evidence úřadu práce přihlásí později, podpora jim bude přiznána jen v minimální výši. Úřad Veřejného ochránce práv to dnes uvedl v tiskové zprávě.

  Ombudsmanka Anna Šabatová se podle úřadu opakovaně setkává s případy žen, které po rodičovské dovolené nastoupily do zaměstnání, po nějaké době dostaly výpověď z organizačních důvodů nebo pracovní poměr samy ukončily a přihlásily se na úřadu práce. Namísto předpokládané výše podpory v nezaměstnanosti vypočítané z průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním zaměstnání, jim však byla přiznána podpora jen v minimální výši. Důvodem byla skutečnost, že se na úřadu práce přihlásily po více než třech pracovních dnech – ať už z neznalosti nebo kvůli nedostatečnému poučení ze strany úřadu práce o důsledcích. Pochopitelně se daná problematika může týkat i mužů.

  Zákon o zaměstnanosti stanoví, že na podporu má nárok osoba, která byla zaměstnána nebo výdělečně činná alespoň 12 měsíců v posledních dvou letech před zařazením do evidence na úřadu práce. Tuto podmínku splňuje i ten, kdo se v rozhodujícím období dvou let věnoval osobní péči o dítě ve věku do 4 let, protože ta je považována za náhradní dobu zaměstnání.

  Podpora v nezaměstnanosti se vypočítává ze mzdy v posledním zaměstnání, a zákon o zaměstnanosti rovněž říká, že ten, kdo se na úřadu práce přihlásí nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání, je do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen ode dne následujícího po skončení pracovního poměru. Nedochází tedy k přetržce a evidence na úřadu práce přímo navazuje na poslední zaměstnání.

  Pokud se ale rodič, který byl před posledním zaměstnáním na rodičovské dovolené a jehož dítě ještě nemá 4 roky, nepřihlásí na úřadu práce do tří pracovních dnů, automaticky se to bere tak, že se po skončení zaměstnání vrátil k péči o dítě do 4 let. Pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti se mu tedy jako poslední doba zaměstnání bude počítat péče o dítě do 4 let, tj. náhradní doba zaměstnání. V tomto případě se podpora vypočítá určitým násobkem z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. „Podpora je pak jen v minimální výši – pro rok 2018 šlo o částku 4 315 Kč první dva měsíce, 3 452 Kč druhé dva měsíce a 3 164 Kč v dalším období,“ upozorňuje úřad ombudsmanky

  Pokud by se rodič přihlásil na úřadu práce do 3 pracovních dnů od skončení pracovního poměru, evidence bude přímo navazovat na zaměstnání a podpora se vypočítá z jeho skutečné průměrné měsíční čisté mzdy. Rozdíl je opravdu citelný, může jít až o 12 000 Kč, o něž se rodič připraví jen tím, že se na úřadu práce zaevidoval po více než třech dnech (nejvyšší možná podpora v nezaměstnanosti je aktuálně 16 682 Kč).

  „Nejde o chybu zákona, spíš o případ, kdy se neznalost opravdu nevyplácí,“ shrnuje problém Šabatová a dodává: „Už před čtyřmi lety jsme upozorňovali rodiče vracející se do zaměstnání, aby si na to dávali pozor. Případy takto postižených rodičů ale nejsou ojedinělé a stále se opakují.“

  Kompletní článek na webu Česká justice.
• 10

  Prosinec

  2018

  Pokud bude webovou stránku s poskytováním právních služeb provozovat osoba, která k tomu není oprávněna, jedná se o činnost nedovolenou a Česká advokátní komora (ČAK) bude na takovou nezákonnou činnost poukazovat a usilovat o její zákonné zamezení. Konstatuje se to ve výkladovém stanovisku odborné sekce ČAK pro právo IT a GDPR, které bylo předloženo ke schválení představenstvu ČAK. Stanovisko rovněž rámcově vymezuje práva klientů a povinnosti advokátů v rámci on line nabízených právních služeb, s to včetně reklamy.

  „Představenstvo ČAK při formulaci tohoto výkladového stanoviska vycházelo z řady zahraničních materiálů a bylo vedeno úmyslem chránit klienty, kvalitu a etiku poskytování právních služeb,“ vysvětluje člen představenstva Martin Maisner. Jak dále uvádí, poskytování právních služeb on-line představuje aktuální problém, který vyvolává řadu diskusí s ohledem na to, co je a co není v souladu s platnou právní úpravou. Poměrně rozsáhlá doporučení vydalo CCBE. Tento dokument má však spíše povahu vysvětlující a otázky spíše pokládá, než aby přinesl odpovědi. Představenstvo ČAK je názoru, že není třeba vydávat nový stavovský předpis o využívání on-line platforem, ale cítí potřebu vydat v této souvislosti výkladové stanovisko, které by zpřesňovalo právní aspekty tak, aby bylo postaveno najisto, kdo a jak může právní služby on-line poskytovat.

  První zásadní otázkou u používání platforem on-line je otázka, pokračuje se ve zmíněném stanovisku, kdy se jedná o poskytování právní služby. Každý totiž může nabízet právní informace, avšak pouze advokáti mohou poskytovat právní služby, jak jsou popsány v zákoně o advokacii, přičemž nezáleží na tom, zda je poskytují písemně, ústně elektronicky či jinak. Právní informace mohou být knihy, články, obecná stanoviska, právní rozbory, vzorové smlouvy či vzorové právní listiny. „Poskytování trvalých či dočasných užívacích práv k počítačovému programu, v němž si uživatel sám určuje úpravu finální listiny podle nabízených možností (například jako program Rocket Lawyer) není poskytováním právní pomoci, ale poskytováním právních informací, a to bez ohledu, zda se tak děje úplatně, či bezúplatně. Pokud však takový program používá podle výslovných požadavků klienta advokát, aby mu požadovanou listinu připravil, o právní službu se jedná.“

  Osoba, která provozuje webovou stránku, na které se nabízí právní poradenství/právní služba, musí být členem ČAK, tedy má osvědčení o výkonu advokacii. Pokud takovou webovou stránku provozuje osoba, která k poskytování právních služeb není oprávněna (tedy nikoliv advokát nebo v zákonem stanovené míře příslušník jiné právní profese – například exekutor nebo notář), jedná se o činnost nedovolenou a ČAK bude na takovou nezákonnou činnost poukazovat a usilovat o její zákonné zamezení. Naproti tomu advokát není nijak omezen v používání technologie při poskytování právních služeb, pokud dodržuje pravidla stanovená zákonem a stavovskými předpisy.

  Pokud se týká povinností advokáta, který poskytuje právní služby on-line, musí vyžadovat ověření totožnosti klienta přiměřeným způsobem, a to před poskytnutím právní služby. Klient musí být při poskytování právních služeb on-line přiměřeně identifikován, a to proto, aby informace a právní pomoc byly poskytovány oprávněné osobě a byla striktně dodržena povinnost mlčenlivosti. „Způsob přiměřené identifikace je zcela na advokátovi. Pokud není dodržena povinnost mlčenlivosti či porušen zákaz konfliktu zájmů kvůli nedostatečné identifikaci klienta, je odpovědnost zcela na advokátovi,“ vysvětluje Maisner. Pokud advokát využívá on-line platformy k nabízení (inzerci) svých právních služeb, je třeba na tuto činnost pohlížet stejně jako na reklamu se všemi jejími technickými a etickými aspekty. Taková inzerce musí být tedy důstojná, pravdivá (nikoliv klamavá) a omezená skutečně pouze na nabídku služeb a související informace. Klient, který požaduje právní služby prostřednictvím webové stránky (on-line aplikace), musí prokazatelně dostat informace o advokátovi, který danou službu poskytuje, a to před tím, než je daná služba poskytnuta, včetně ceny za takovou službu. Za to, že je tato informace řádně poskytnuta zodpovídá advokát. „Lze doporučit, aby advokát, který poskytuje právní poradenství online, zajistil svým klientům odpovídající online uživatelskou podporu při poskytování svých služeb (online chat, help desk aj.),“ uzavírá Maisner.

  Zdroj: web Česká justice
• 26

  Listopad

  2018

  Projekt e-neschopenky v současné podobě je otřesný, tvrdí praktičtí lékaři. Celkovou reformu elektronizace poslanci odložili na rok 2020, lékaře ale s největší pravděpodobností od poloviny příštího roku čeká její první etapa. Ta je podle lékařů nejhorším možným řešením – nově totiž budou muset uchovávat všechny údaje jak elektronicky, tak i ve stávající papírové podobě.

  Projekt e-neschopenky měl přinést mimo jiné zjednodušení celého procesu vydávání potvrzení. Nová varianta je však podle lékařů nejhorší možná. Poukazují především na to, že jim nová verze systému neusnadňuje, spíše naopak. „Lékař má České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) reportovat elektronicky a současně papírově. Na každou e-neschopenku padne 5 papírů,“ kritizuje plánovanou první etapu předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

  Lékaři v úterý vyzvali ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, aby s nimi o tématu znovu začala jednat. „Paní ministryně bude o daném tématu ještě jednat. S lékaři povede sérii jednání,“ řekl deníku Echo24 Jakub Nechvátal z Ministerstva práce a sociálních věcí. Lékaři po ministerstvu požadují zejména to, aby byl projekt spuštěn v původně plánované, zcela elektronické verzi, o které s ministerstvem dlouhodobě jednali.

  Plný přístup do systému nebudou mít ani zaměstnavatelé. „Do databáze e-neschopenek bude mít totiž přístup pouze ČSSZ. Zaměstnavatel se tedy musí dotázat na „sociálce“, jestli má jeho zaměstnanec neschopenku, a ta má na odpověď 8 dnů,“ uvedl Petr Šonka.

  Podle ministerstva bude od ledna příštího roku spuštěn elektronický systém pro zaměstnavatele, informace o zdravotním stavu zaměstnance však nezobrazí. „Tato služba bude od 1. 1. 2019 obsahovat pouze základní údaje,“ uvedla pro deník Echo24 Barbora Hanousek Eckhardová. Od 1. 7. 2019 by měl být na základě předpokládaných legislativních úprav okruh poskytovaných údajů rozšířen,“ dodala mluvčí. Ani poté však nebude přístup k nim bez problémů.

  „Do zavedení plné elektronizace bude ČSSZ/OSSZ muset stejně jako dosud došetřovat nepřesné či nedostatečně vyplněné údaje mimo jiné z důvodu ochrany osobních údajů (GDPR), až po té bude možné prostřednictvím služby ePortálu údaje o neschopence zobrazit,“ uvedla mluvčí.

  Kompletní článek naleznete na webu echo24.cz.

   
• 20

  Listopad

  2018

  Pokud dojde ke zrušení označení nespolehlivého plátce, musí finanční úřady tuto informaci odstranit z Registru plátců DPH neprodleně, a ne až po měsíci.

  Že musí správce daně informaci o nespolehlivém plátci odstranit neprodleně po zrušení rozhodnutí, určil před několika týdny Nejvyšší správní soud. Ten se zastal podnikatelky, u které trvalo odstranění označení nespolehlivého plátce z registru skoro měsíc. Finanční správa nicméně tvrdí, že šlo o ojedinělé pochybení a že standardně probíhá výmaz mnohem rychleji.

  NSS se přiklonil na stranu podnikatelky, která podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem finanční správy. Finanční úřad totiž podnikatelku evidoval jako nespolehlivou plátkyni až do 14. února, přestože rozhodnutí o zrušení jejího zařazení mezi nespolehlivé plátce nabylo právní moci už 15. ledna. Finanční správa se bránila tím, že jednala v přiměřené lhůtě, jelikož proces evidence údajů v registru plátců daně z přidané hodnoty podléhá internímu schválení vybranými odpovědnými osobami a že nejde o tak jednoduchý úkon.

  Podle finanční správy navíc podnikatelka neprokázala, že jí evidence coby nespolehlivé plátkyně v Registru plátců DPH nějak uškodila. Žalovaný (finanční správa) konstatoval, že stěžovatelka podniká od roku 1994, a lze tedy předpokládat, že si vybudovala natolik pevné podnikatelské vazby, že jí informace evidované v registru plátců nemohly být na újmu, a to tím spíše, že má oprávnění k širokému předmětu podnikání, především v oblasti služeb. Podle žalovaného nedošlo k naplnění definičních znaků nezákonného zásahu, píše se v rozsudku soudu.

  Ačkoli krajský soud dal za pravdu finanční správě, NSS jeho rozhodnutí zrušil a postavil se na stranu podnikatelky. NSS zdůraznil, že podkladem pro zveřejnění informace o nespolehlivosti plátce daně z přidané hodnoty podle § 106ab odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty je rozhodnutí správce daně o nespolehlivosti plátce podle § 106a odst. 1 téhož zákona, pokud je způsobilé vyvolávat právní účinky. Krajský soud sice uvedl, že z pohledu nástupu odkladného účinku je třeba rozlišovat situaci po podání odvolání a po zrušení rozhodnutí o odvolání, s tím však NSS nesouhlasil. Podle NSS tím krajský soud v rozporu se zákonem vytvořil novou kategorii odkladného účinku.

  NSS doplnil, že není v souladu se zákonem, aby finanční správa měla na odstranění informace o nespolehlivosti podnikatele až 30 dnů podle § 71 odst. 1 správního řádu, jak tvrdil krajský soud. Podpůrná 30denní lhůta stanovená ve správním řádu se vztahuje k vydávání rozhodnutí, tedy pro zcela odlišný účel než k odstranění následků nezákonného rozhodnutí, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Na první pohled je zjevné, že odstraňování informace o nespolehlivosti stěžovatelky coby plátkyně daně z přidané hodnoty z registru plátců této daně po dobu téměř jednoho měsíce trvalo příliš dlouho, vysvětlil NSS.

  Jak dále uvedl NSS, ode 15. 1. 2018, kdy rozhodnutí o zrušení zařazení mezi nespolehlivé plátce nabylo právní moci, měl finanční úřad činit vše potřebné k odstranění této informace z Registru DPH, a to bez zbytečných průtahů. Vzhledem k závažnosti potenciálních dopadů zveřejnění předmětného údaje nelze tak dlouhou dobu ospravedlnit tím, že úkony žalované coby orgánu státní správy podléhají vnitřním schvalovacím procesům. Ostatně, efektivní nastavení těchto procesů je věcí žalovaného, upozornil NSS a rozsudek krajského soudu zrušil.

  Podle finanční správy šlo v daném případě o výjimečné selhání konkrétního správce daně, a nikoli o plošný stav napříč finanční správou. Jakmile jsou správci daně příslušné informace k dispozici, zadává je neprodleně do daňového systému, na který je Registr plátců DPH navázán. Registr plátců DPH je pak aktualizován každých 24 hodin vždy k půlnoci. Pokud jsou tedy údaje v daňovém systému k dispozici v jeden den, druhý den po půlnoci jsou zveřejněny v Registru plátců DPH. Pokud jde o rozhodnutí v případě autoremedury nebo rozhodnutí o žádosti o zrušení statusu nespolehlivosti, je replikace z daňového systému do Registru plátců DPH navíc automatická, uzavřela pro server Podnikatel.cz Klára Křehlová z Generálního finančního ředitelství.

  Zdroj: Podnikatel.cz

   
• 1

  Říjen

  2018

  Liberální institut ve spolupráci se slovenským INESS spočítal, kolik stojí byrokracie průměrnou malou českou firmu. Autoři se zaměřili na všechny známé povinnosti dané státem a jeho institucemi, které má typická malá česká firma během jednoho roku provozu.

  „V České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně,“ uvádí analytik Centra ekonomických a tržních analýz Pavel Peterka s tím, že je to sice o 33 hodin více než u loňského výsledku. Srovnání je však obtížné kvůli upravení metodiky. Ta byla mírně pozměněna, aby se výpočtu indexu mohlo zúčastnit více zemí.

  Letos se totiž k České republice a Slovensku přidala Litva a Ukrajina. Zajímavým vlivem na výsledky je zavedení GDPR (obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů) v ČR. To bylo shodně ve všech zemích, kde došlo k jeho zavedení, „oceněno“ na 16 hodin.

  Ze čtyř zemí, kde je index byrokracie měřen, zastává Česká republika druhé místo za prvním Slovenskem, kde firmy tráví papírováním 222 hodin. Třetí skončila Litva s 252 hodinami a na posledním místě Ukrajina s 469 hodinami.

  „Je těžké si představit, že by se za současné situace počet hodin, které firmy musí strávit byrokracií, snižoval. Mírné navýšení a relativně dobrý výsledek ve srovnání s ostatními zeměmi tak můžeme vidět optimisticky,“ komentuje letošní výsledky hlavní ekonom skupiny Roklen Dominik Stroukal. „Je důležité se také podívat na strukturu výsledků. V České republice lze velkou většinu povinných úkonů splnit vzdáleně bez nutnosti návštěvy úřadů,“ dodává.

  233 hodin je rozděleno následovně: 117 hodin zabere administrace práce, 89 hodin administrace zaměstnanců. Dalších sedm hodin věnují firmy změnám legislativy. Na ostatní úředničinu zbývá 20 hodin.

  Index byrokracie počítá s takzvaným testem trhu. To znamená, že pokud stát ukládá povinnost podnikateli, kterou by podnikatel velice pravděpodobně plnil i bez existence zákona, není tato činnost považována za byrokracii. Nechť je účetnictví příkladem. „Nemělo by smysl počítat do indexu takové činnosti, které by byly vykonávány nehledě na platný zákon, a křičet směrem ke státu, že nastavuje zbytečná pravidla, která stojí podnikatele drahocenný čas,“ vysvětluje Peterka.

  „I když na tom Česká republika ve srovnání se sousedy není nejhůře, je děsivé, že v malé firmě musí jeden člověk pět týdnů na hlavní pracovní poměr pracovat jenom na papírování pro stát,“ poukazuje ředitel Liberálního institutu Martin Pánek. „Nyní v době hospodářského růstu nad tím můžeme mávnout rukou. Ale až přijdou horší časy, budou firmy obracet každou korunu a určitě by jim přišlo vhod, aby jim zaměstnanec na pět týdnů nevypadl z produktivní činnosti jenom kvůli vrtochům státu. Dokud je čas, měla by vláda přijmout odvážnou agendu odbyrokratizování naší ekonomiky,“ vyzývá Pánek politiky.

  Výsledky byly vyhlášeny symbolicky k prvnímu pracovnímu dni po 29. září. Toto datum připomíná narozeniny ekonoma rakouské školy Ludwiga von Misese, jehož kniha Byrokracie z roku 1944 popisující chování byrokratů vznik indexu inspirovala. Knihu vydal v roce 2002 v českém překladu Liberální institut.

  Zdroj: reflex.cz
• 30

  Září

  2018

  Ministerstvo financí, Generální finanční ředitelství a německou firmu Diebold Nixdorf s.r.o., která pro český stát provozuje účtenkovou loterii, zkontroloval Úřad pro ochranu osobních údajů. Úřad ministerstvo kritizuje, že až do března roku 2018 museli lidé hrající státní loterii s účty od obchodníků zadávat do systému rodná čísla živnostníků, byla-li totožná s jejich identifikačním číslem, ač to nebylo nikdy nutné.

  Vyplývá to z výsledku kontrolu uskutečněných podle plánu Úřadem pro ochranu osobních údajů za první čtvrtletní letošního roku: „Kontrolovaná osoba je při zpracování osobních údajů v souvislosti s účtenkovou loterií v postavení správce osobních údajů, komplexním zajištěním loterie nicméně pověřila zpracovatele (společnost Diebold Nixdorf s.r.o., u které Úřad provedl kontrolu paralelně).

  Podle zprávy se Úřad zaměřil zejména na posouzení rozsahu shromažďovaných osobních údajů, které zadává hráč při registraci účtenky a které slouží k jejímu ověření v systému elektronické evidence tržeb. „Úřad zjistil, že do 1. března 2018 bylo jedním z povinně zadávaných údajů z účtenky také daňové identifikační číslo poplatníka, který předmětnou účtenku vydal. Kontrolovaná osoba měla nicméně již při definování parametrů účtenkové loterie (tj. stanovení požadovaného rozsahu údajů) vzít v úvahu specifický charakter daňového identifikačního čísla fyzických osob, které je zároveň jejich rodným číslem, a stanovit parametry účtenkové loterie tak, aby byl její provoz možný bez zpracování tohoto údaje,“ konstatuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Současně Úřad dochází k závěru, že rodná čísla živnostníků nikdy nemusela být součástí hazardní hry: „V návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2017, Pl. ÚS 26/16, kontrolovaná osoba parametry účtenkové loterie upravila tak, že zpracování daňového identifikačního čísla již není nezbytné. Z toho je zřejmé, že nastavení loterie tímto způsobem bylo možné již od počátku. Úřad tedy dospěl k závěru, že kontrolovaná osoba porušila povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb. (shromažďování v odpovídajícím a nezbytném rozsahu),“ uvádí ve svém závěru Úřad doslova.

  Česká justice se nálezem Ústavního soudu k EET, který měl mimořádný ohlas, rovněž zabývala.
  Jak vyplývá ze záznamu o kontrole, ministerstvo financí podalo proti tomuto závěru námitky, kterou předsedkyně Úřadu a někdejší místopředsedkyně Ústavního soudu Ivana Janů zamítla. Protože ministerstvo stav věci napravilo, Úřad mu neuložil pokutu.

  Bez chyby naopak dopadla kontrola u německé firmy, kterou si český stát najal provozování loterie Diebold Nixdorf s.r.o. V rámci kontroly byl prověřen i podnět, který s obsahem kontroly souvisel, uvádí k tomu ÚOOÚ. „Kontrolovaná osoba je při zpracování osobních údajů v souvislosti s účtenkovou loterií v postavení zpracovatele osobních údajů, správcem osobních údajů je Ministerstvo financí (u kterého Úřad provedl kontrolu paralelně),“ vysvětlil vztahy Úřad.

  Jak dále vyplývá ze zápisu o kontrole, firma Diebold Nixdort si se souhlasem ministerstva financí najala další subdodavatele. „V souladu se smlouvou se správcem uzavřela kontrolovaná osoba smluvní vztah s dalšími společnostmi, tedy se subdodavateli jednotlivých služeb či komponent nezbytných pro zajištění provozu účtenkové loterie. Tito subdodavatelé jsou pak v postavení osob zpracovávajících osobní údaje na základě smlouvy uzavřené se zpracovatelem dle § 14 zákona č. 101/2000 Sb. (zpracování za podmínek a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném),“ uvádí Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Vzhledem k postavení kontrolované osoby se Úřad zaměřil na posouzení úrovně zabezpečení osobních údajů dle § 13 zákona č. 101/2000 Sb., a to jak ze strany kontrolované osoby, tak i ze strany jejích subdodavatelů. Úřad v souvislosti s předmětným zpracováním osobních údajů nezjistil porušení zákona č. 101/2000 Sb., uzavírá výsledek šetření Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Generální finanční ředitelství pak ÚOOÚ kontroloval v souvislosti s EET rovněž bez nálezu.

  Zdroj: web Česká justice
• 27

  Září

  2018

  Obchodníci budou muset od ledna odevzdávat státu detailní informace o každém nákupu. Údaje o konkrétním zboží bude shromažďovat statistický úřad (ČSÚ), aby mohl přesněji vypočítávat inflaci. Stát bude mít nicméně k dispozici citlivá data, jaké zboží lidé nakoupili. Zástupci podnikatelů se neshodují, zda jde o zneužitelný nástroj státní moci, nebo pouze o podklady pro přesnější statistiku.

  Za absurdní považuje další zasílání účtenek státu předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek. „Jde o zvyšování státní moci a brutální povinnost pro podnikatele. Jedná se o další podrobný údaj, který budou používat asi statistici. Záměrně říkám asi, nepochybně se údajů chytí i ministerstvo financí, finanční správa a další,“ uvedl Radomil Bábek pro Echo24 s tím, že při pohledu na dosavadní způsob vypočítávání inflace nevidí žádnou fatální chybu.

  Optimističtější je předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP) Karel Havlíček. „Když dnes vidím, jak se data sbírají, mám nemálo pochybností o relevanci některých statistických ukazatelů. Přechod na digitalizaci a sdílení dat je jediným východiskem,“ řekl deníku Echo24 Karel Havlíček. Zdůraznil ale, že základem je garantované dobré zabezpečení dat. „Podobně jako je to například u elektronického bankovnictví. Nezaznamenal jsem, že by si konkurence zjistila u mé banky, komu a co platím. Pak bych s tím neměl problém, nedovedu si dokonce představit, že by se to mělo dělat v budoucnu jinak,“ dodal Havlíček.

  Údaje o konkrétním zboží, tzv. scanner data, bude shromažďovat Český statistický úřad (ČSÚ), nová povinnost bude sloužit k přesnějšímu výpočtu inflace. To pomůže vytvořit přesnější názor na stav a vývoj ekonomiky, uvedlo ministerstvo financí pro Hospodářské noviny, které o nové povinnosti informovaly. Stát zatím novinku zkouší ve zkušebním provozu, některé obchodníky ostrý provoz čeká už od ledna. Nejprve se bude povinnosti týkat prodeje potravin v hypermarketech a supermarketech. Až později by data měli zasílat i další maloobchodníci.

  Zatímco kvůli elektronické evidenci tržeb bylo nutné, aby si obchodníci pořídili příslušný software a odesílali každou jednotlivou účtenku, údaje statistikům bude stačit odesílat pouze jednou nebo dvakrát za měsíc a žádné další e-pokladny nebudou třeba. Obchodníci ale budou muset statistickému úřadu poskytnout detailní informace o konkrétním zboží.

  Zdroj: Echo24.cz
• 17

  Září

  2018

  Prolomení bankovního tajemství, které umožnila novela daňového řádu, může paradoxně zkomplikovat práci finanční správě. A to proto, že zhorší prokazování účasti na podvodech. Daňová novela, která v květnu prošla parlamentem, umožňuje správci daně získávat od bank a dalších povinných subjektů podrobné informace o jejich klientech. Unie daňových poplatníků ČR nyní upozorňuje, že novela nejen zlepšuje informační pozici finanční správy v boji proti daňovým podvodům, zároveň ale nabízí možnost obrany poctivých plátců daní při podezření z účasti na podvodu.

  Podezření na účast daňového subjektu v podvodném řetězci je jedním z nejčastějších důvodů pro daňovou kontrolu, která může skončit vyměřením daně, kterou neodvedl nebo na státu podvodně vylákal někdo jiný, uvádí Unie daňových poplatníků. Pomoci ale může poctivým plátcům právě daňová novela. Pokud finanční správa podezírá plátce daně z účasti na podvodu, může plátce požadovat, aby se finanční správa informovala v bance na tzv. AML kontrolu klienta. Tu na základě zákona o praní špinavých peněz banka vykonává. A pokud taková kontrola nevyplaví na povrch podezření, že se plátce daně zapojil do podvodného řetězce, finanční správa by neměla tvrdit opak.

  „Právo na získání informací od bank se může stát užitečným nástrojem pro obranu poctivého daňového subjektu proti správci daně, který by jej neprávem podezíral z účasti na daňovém podvodu. Daňový subjekt totiž může ve svém řízení požadovat, aby správce daně obstaral tyto bankovní informace o ostatních článcích obchodního řetězce,“ uvedl předseda Unie daňových poplatníků ČR Ondřej Lichnovský.

  Pokud totiž vyjde najevo, že ani banky nezaznamenaly v rámci tzv. AML kontroly (na základě zákona o praní špinavých peněz) podezřelé indicie o zapojení svých klientů do podvodů, pak bude pro správce daně obtížné tvrdit, že daňový subjekt – který zdaleka nemá takové kontrolní možnosti jako banka dle AML zákona – takové indicie zaznamenat měl, dodal Ondřej Lichnovský.

  „Pokud daňový subjekt nebyl při svém obchodování dost obezřetný (v rámci prověřování svých obchodních partnerů a uchovávání všech souvisejících podkladů), může se mu poměrně snadno stát, že při uplatnění doktríny ‚vědět měl a mohl‘ mu bude vyměřena daň, kterou neodvedl nebo na státu podvodně vylákal někdo úplně jiný,“ dodala Unie.

  Novelu daňového řádu Senát na jaře vetoval, poslanci horní komoru ale v květnu přehlasovali. Vznik novely reagoval na evropskou směrnici DAC5, která umožňuje přeshraniční spolupráci správců daně při získávání citlivých informací o subjektech, které mohou být zapojeny do daňových podvodů. Ministerstvo financí ale šlo dle kritiků za hranice směrnice, když do daňového řádu zakotvilo i ustanovení o právu českých správců daně získávat od bank a dalších povinných subjektů podrobné informace o jejich klientech. Berňák nyní nově může získat podrobné údaje o bankovních účtech i o tom, jak a s jakým výsledkem banky kontrolovaly své klienty z hlediska AML zákona.

  Do údajného podvodného řetězce se podle dřívějšího rozhodnutí finanční správy zapojila například firma Vyrtych, zastal se jí ale Nejvyšší správní soud (NSS). Finanční správa firmě nepřiznala kvůli údajnému zapojení do podvodného řetězce nárok na odpočet daně. Právě v podobných případech by novela daňového řádu dávala možnost obrany proti podezření z účasti na daňovém podvodu. O firmě Vyrtych jsme psali zde.

  Jak častý nástroj finanční správy prověření z hlediska AML je, není jasné. Deník Echo24 se na to ptal finanční správy, ta ale odpověděla stručně. „Finanční správa využívá tento nástroj v rámci možností, které zákon nabízí,“ uvedla za Generální finanční ředitelství Klára Křehlová. Například ČSOB ale žádný nárůst dotazů finanční správy na základě novely neeviduje. „Novela AML zákona umožnila správci daně přístup k informacím o klientech povinných osob v rozsahu plnění povinností stanovených daňovým řádem. ČSOB vždy postupuje v souladu s platnou legislativou a je vždy připravena poskytnout správci daně součinnost v rozsahu stanoveném zákonem. V současné době neevidujeme významný nárůst této agendy,“ uvedl pro Echo24 za ČSOB Patrik Madle.

  Zdroj: Echo24.cz
• 7

  Srpen

  2018

  Ústavní soud došel k závěru, že pojišťovny by měly z povinného ručení platit náhradní vůz i v případě takzvané totální škody. Podle Ústavního soudu judikatura soudů v této oblasti není jednotná a je především na Nejvyšším soudu, aby se zabýval jejím sjednocením, uvedl dnes soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.

  Ústavní soud řešil konkrétní případ z Ostravska, kde muž po nezaviněné dopravní nehodě přišel kvůli totálnímu zničení o vůz. Pojišťovna ale uhradila pronájem náhradního vozu jen za několik dní, a to do té doby, dokud nebylo zřejmé, že jde o totální zničení havarovaného vozu. Poté podle ní nešlo o účelně vynaložené náklady, muž dostal za zničený vůz peníze. Dostal je ale až po měsíci od nehody, kdy už několik týdnů podle pojišťovny na náhradní vůz neměl nárok.

  Stěžovatelem v tomto případě nebyl přímo poškozený z dopravní nehody, ale člověk, který poškozenému náhradní auto pronajal. Stěžovatel sice částečně uspěl u soudu prvního stupně, odvolací soud se ale přiklonil na stranu pojišťovny. Podle stěžovatele jde v podstatě o absurdní a formalistický výklad, když poškozený přišel při jím nezaviněné nehodě o vůz, pojišťovna mu dala peníze až za měsíc, ale soud řekl, že už na náhradní auto nemá nárok potom, co se dozvěděl, že je vůz zničený totálně. „Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny. V opačném případě trvá na straně poškozeného stav, kdy nemůže v důsledku dopravní nehody čerpat z užitků poskytovaných mu znehodnoceným vozidlem,“ stojí v nálezu.

  „Podle Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozu, ale také náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Není tak důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený,“ uvedl soudce zpravodaj.

  Ústavní soud tak zrušil rozsudek odvolacího Krajského soudu v Ostravě, který se případem bude muset znovu zabývat. Bude však vázaný právním názorem Ústavního soudu.

  Kompletní článek naleznete na webu Česká justice.

   
• 2

  Červenec

  2018

  Lidé, kteří si nemohou dovolit vybrat a zaplatit vlastního advokáta, mají od července výhodu. V platnost totiž vstupuje zákon, dle kterého se rozšíří státem hrazená právní pomoc. Novela nabídne například bezplatnou konzultaci cizincům, kteří jsou v detenčních zařízeních. Dosud se advokáti dobrovolně nabízeli a nedostávali přitom žádnou odměnu, pouze jim Česká advokátní komora proplatila jízdné.

  Od prvního července tak na bezplatnou právní pomoc dosáhnou lidé, kterým jejich průměrný měsíční příjem nepřesáhne půl roku před podáním žádosti trojnásobek životního minima. Dosud bezplatnou právní pomoc zajišťovala Česká advokátní komora. Novela zákona tak nabídne právní pomoc trojího typu. První je právní porada s advokátem, druhá poskytování právních služeb ze strany advokáta a třetí právní pomoc cizincům v detenčních zařízeních.

  Právní porada bude informativní schůzka s advokátem, který nebude sepisovat žadateli žádné podání, smlouvu či listinu. Délka bude minimálně půl hodiny a nejdéle 120 minut ročně. Podle advokátů je však čas orientační a i když bude doba evidována, nikdo nebude trvat na přesných minutách. „Rozhodně se nikdo nebude dívat na hodinky a upozorňovat na čas,“ řekl místopředseda České advokátní komory Robert Němec. Advokáti pak dostanou od státu odměnu 150 korun za 30 minut.

  „Do současné doby byla bezplatná právní pomoc poskytována advokáty buď zcela zdarma, nebo za sníženou odměnu, maximálně část režijních nákladů byla uhrazená komorou, tedy opět z prostředků advokátů. I poskytování právního poradenství v regionech bylo pro potřebné zcela zdarma a organizace šla na náklady České advokátní komory,“ řekl dále Robert Němec. Náklady teď zajistí stát. Rozšíření bezplatné právní pomoci vyjde státní pokladnu ročně zhruba na 34 milionů korun.

  Celý článek si můžete přečíst na webu Echo.24
• 26

  Červen

  2018

  Finanční správa vybírá víc na daních. Sklízí ovšem kritiku za šikanózní metody a za to, jak na daňových poplatnících zkouší, co si může dovolit. Soudy ji v tom zpětně krotí, jde to ale pomalu. Podívejte se, v čem soudy v poslední době usměrnily berní správu, ale i ministerstvo financí v jeho legislativních úletech.

  Dvakrát zdanit jeden obchod nelze

  Je vyloučené, aby jedna firma platila DPH z téhož obchodu dvakrát, a to i v případě nevědomé účasti na daňovém podvodu. Finanční správa nemůže požadovat, aby poprvé subjekt hradil DPH jako ručitel za někoho, kdo unikl před daňovou povinností, a podruhé jako účastník podvodného řetězce. NSS se takto zastal zkrachovalé firmy FAU.

  Peníze se vrací, a to i s úroky

  Revoluční rozsudek NSS napadl postup finanční správy při zabavování majetku. Když soud zruší zajišťovací příkazy ještě předtím, než je stanovena daň, berňák musí peníze vrátit a uhradit úroky za neoprávněné zadržování peněz. Daň je pravomocně stanovena až po ukončené daňové kontrole a případném odvolání, jasně řekl NSS v případu moravské firmy AB Chemitrans.

  Zajišťovací příkazy jsou na jeden pokus

  U „zajišťováků“ má finanční správa jen jediný pokus. Když dotčená firma uspěje u soudu se žalobou, nemůže na nich finanční správa už nic opravovat, jak se o to dříve snažila. Příkazy k zabavení majetku definitivně padnou a celý spor se tak urychlí. Průlomový rozsudek vynesl Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve v případu podnikatele Petra Škuty a následně potvrdil v případu firmy Eurobit Group.

  K vymožení chybějící DPH má posloužit mírnější prostředek

  Pokud chce berní správa po někom uhradit daň, kterou neodvedl jeho dodavatel či další subjekt v řetězci, pak má vůči dotyčnému použít mírnější prostředek. To znamená nejít cestou odmítnutí nadměrného odpočtu DPH, ale chtít po tomto ručiteli úhradu DPH, ovšem nesankcionovat ho navíc úrokem a penále. Převratný rozsudek v případu frýdecko-místecké firmy Armostav Místek vynesl Krajský soud v Ostravě. V dohledné době vydá verdikt v této věci NSS.

  Pro daň si nejde jít tam, kde se vybere nejsnáze

  Daň nemůže berňák vyměřit komukoliv. Při vymáhání neodvedené daně od jednoho z článků údajného podvodného řetězce si nelze vybrat firmu, u níž je výběr daně nejjednodušší. NSS tak rozhodl v kauze Vyrtych. V rozsudku konstatoval, že firma měla nárok na odpočet DPH, protože neodvedení daně, k němuž došlo u jiného článku řetězce, nemůže být v tomto případě samo o sobě považováno za daňový podvod.

  I „sprostý podezřelý“ má svá práva

  Správce daně podezříval e-shop s elektronikou LevnéElektro.cz ze zapojení do podvodů, načež provozovateli tohoto obchodu odpojil datový server a připravil jej tak o všechna data. Nejvyšší správní soud označil tento postup za nezákonný. Konstatoval, že při daňové exekuci nelze firmu připravit o přístup k informacím potřebným pro její řádnou obhajobu před finančním úřadem nebo soudem.

  Stát nemůže vydělávat na nejasnosti práva

  NSS dal za pravdu fotbalistovi Davidu Lafatovi, který jako živnostník vykazoval 60procentní paušál. Berňák to označil za chybu a chtěl po něm doplatit daň včetně pokuty a penále. Soud ovšem řekl, že stát nemůže vydělávat na nejasnosti práva, a tím se zastal i dalších profesionálních fotbalistů, hokejistů a dalších sportovců.

  Jen obava, že někdo nezaplatí, nestačí

  NSS finanční správu opakovaně upozornil, že pro ospravedlnění zajišťovacího příkazu nestačí mít jen odůvodněnou obavu, že budoucí daň převýší hodnotu majetku firmy. Berní úředníci jej musí řádně zdůvodnit, konstatoval soud v případu Majority Petrol.

  Jít po daních, ale podnikatele nechat žít

  Je-li pravděpodobné, že podnikatel splatnou daň uhradí, třeba postupně, má tato možnost dostat přednost před zajišťovacími příkazy. Ty sice vedou k okamžitému uspokojení budoucí daňové pohledávky, současně ale podnikatele mnohdy likvidují. NSS se takto zastal obchodníka s pohonnými hmotami Petra Škuty.

  Respekt k judikatuře soudů je základem právního státu

  Finanční správa podle odborníků stále častěji odmítá respektovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázkách, ve kterých prosazuje rozdílný názor. Setrvalé nerespektování judikatury NSS ze strany finanční správy dospělo tak daleko, že NSS takový postup označil za naprosto svévolný, popírající základy právního státu, založeného na respektu k právům a svobodám jednotlivce.

  Za daň se neručí automaticky

  NSS berním úřadům vytkl, že nemohou vyžadovat ručení za nezaplacenou DPH jenom proto, že peníze za převzaté zboží firmy poslaly na účet v zahraničí. Zastal se tak firmy Kovář plus z Podolí na Uherskohradišťsku. Platba na účet v cizině není sama o sobě podezřelá okolnost, konstatovali soudci na rozdíl od daňové správy.

  Kdo řekne, co bude v kontrolním hlášení

  O obsahu kontrolního hlášení nemůže rozhodovat anonymní úředník z ministerstva. Ústavní soud řekl, že okruh údajů, které je plátce povinen hlásit, musí stanovit zákon nebo vyhláška.

  Platby kartou nepodléhají EET

  Platby kartou jsou jednoduše dohledatelné a není nutné je elektronicky evidovat, rozhodl Ústavní soud. Oddálil rovněž náběh třetí a čtvrté vlny hlášení tržeb on-line.

  Nelze bazírovat na formuláři, který si úředníci vymyslí

  Finanční správa nesmí odmítnout daňové přiznání jen kvůli tomu, že ho dotyčný nepodal elektronicky ve formuláři, který sama svévolně požaduje. Rozhodl tak NSS. Podle soudce Karla Šimky není možné, aby úředník určil, že elektronicky lze podat přiznání pouze v jednom formátu, a daňová správa to pak oznámila někde na webu. „Jde o pravidlo, které má dopad na všechny poplatníky, a musí ho stanovit vyhláška ministerstva financí,“ upozornil soudce na zásadní část rozsudku.

  Zdroj: Hospodářské noviny

   

   

   
• 3

  Květen

  2018

  Řidič běžného osobního auta podle Ústavního soudu (ÚS) nemá povinnost zajistit, aby se dospělý spolujezdec připoutal bezpečnostním pásem. ÚS v novém nálezu interpretoval zákonnou úpravu tak, že povinnost použít pásy v osobním automobilu dopadá především na svéprávného spolujezdce samotného. Řidič ale musí dbát na to, aby byly připoutané malé děti.

  Judikatura Nejvyššího soudu byla podle ústavních soudců dosud rozpolcená. Civilní a trestní kolegium měly odlišné názory.

  Podle soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka nese zodpovědnost za případnou škodu na vlastním zdraví především nepřipoutaný spolujezdec, ovšem jen v situaci, kdy řidič neporuší jinou svou důležitou povinnost. Pokud například jede nepřiměřenou rychlostí, může být za tragickou nehodu souzen a potrestán. To je právě případ řidiče, jehož ústavní stížnost dnes soud zamítl, a to i přes vyslovený právní názor.

  Okresní soud v Olomouci řidiče uznal vinným z ohrožení pod vlivem návykové látky, maření výkonu úředního rozhodnutí a usmrcení z nedbalosti. Dostal čtyři roky vězení plus zákaz řízení na 6,5 roku. Zdravotní pojišťovně měl zaplatit 281.910 korun. Olomoucká pobočka krajského soudu rozsudek zmírnila na tři roky vězení a pětiletý zákaz. S nárokem na náhradu škody pak krajský soud pojišťovnu odkázal na civilní řízení.

  Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič povinen zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu. Podle jiného ustanovení je „přepravovaná osoba povinna být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem“ a dbát pokynů řidiče.

  Zákon podle ÚS neobsahuje žádnou výslovně formulovanou povinnost přímo zajistit použití pásů dospělými spolujezdci, dokonce ani závazek řidiče poučit cestující v osobním voze o povinnosti připoutat se. Zákon v tomto směru zavazuje pouze řidiče aut s více než osmi místy k sezení. Zákon také výslovně neříká, že by řidič například nesměl zahájit jízdu, pokud spolujezdci nejsou připoutaní.

  „Výklad, podle nějž má řidič obecnou povinnost obstarat zajištění přepravovaných osob zádržným bezpečnostním systémem, bez toho, aby zákon svěřoval řidiči rovněž dostatečné právní prostředky ke splnění této povinnosti, klade na řidiče nepřiměřenou zátěž,“ uvedla mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková.

  Kompletní článek najdete na webu Česká justice
• 3

  Duben

  2018

  Revoluční rozsudek Nejvyššího správního soudu napadl postup finanční správy při zabavování majetku. Když soud zruší zajišťovací příkazy ještě předtím, než je stanovena daň, berňák musí peníze vrátit.Daň je pravomocně stanovena až po ukončeném odvolání, řekl jasně soud v kauze moravské firmy.

  Firmám dosud nepomohlo, když soud zrušil zajišťovací příkazy, které na ně uvalila finanční správa a zabavila jim majetek. Peníze dál zadržovala, aniž by přitom byla pravomocně stanovena daň z přidané hodnoty. Nyní do této praxe zasáhl Nejvyšší správní soud, který postup daňové správy napadl.

  Do bohumínské firmy AB Chemi­trans si před dvěma lety přišel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj pro 7,5 milionu korun. V této výši vystavil dva zajišťovací příkazy na daň z přidané hodnoty, která ještě nebyla stanovena. Ještě ten samý den úřad přistoupil k exekuci. Společnost, obchodující s průmyslovými chemikáliemi, plasty a kovy, požadované peníze složila.

  Po půl roce vydal finanční úřad dodatečné platební výměry. Těmi doměřil DPH přesně ve výši, kterou předtím zadržel. Současně si přitom řekl o penále 1,5 milionu korun, což je pokuta ve výši 20 procent z doměřené částky. Tou finanční správa trestá firmy za špatně spočítanou daň. Proti tomu se firma odvolala. Neúspěšně, a tak se bránila žalobou. Namítala, že berní úřad si nemůže vzít peníze i s úroky na základě platebních výměrů, které ještě nejsou pravomocné. U Krajského soudu v Ostravě firma s touto argumentací neuspěla. Nyní se jí zastal Nejvyšší správní soud a rozsudek ostravského soudu v plném rozsahu zrušil.

  Šéf sekce daní a poplatků v Komoře daňových poradců Tomáš Hajdušek označil rozsudek Nejvyššího správního soudu za revoluční. „Má velký praktický význam, protože určuje, co je okamžikem stanovení daně. Doposud na to byl rozdílný pohled,“ připomíná. Berní správa považuje za směrodatné již samotné vydání platebního výměru. „My jsme upozorňovali, že její výklad je špatný. Tím okamžikem je až pravomocné stanovení daně. To znamená, až když je rozhodnuto o odvolání,“ zdůrazňuje Hajdušek.

  Klíčové je konstatování Nejvyššího správního soudu podle Hajduška v tom, že finanční správa musí podnikatelům zadržované peníze vrátit, pokud soud zruší zajišťovací příkazy a DPH ještě není pravomocně stanoveno. „Jinak by šlo o neoprávněné zadržování peněz. A za to by měla finanční správa zaplatit úroky,“ upozornil daňový expert.

  Předseda senátu Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek v rozsudku konstatoval, že nelze rozdílně přistupovat ke dvěma skupinám plátců. Aby po těch, které již berní úřad závažně zasáhl zajišťovacími příkazy, chtěl uhradit DPH ještě před jejím právoplatným stanovením. Zatímco ostatní mají daň včetně penále uhradit až poté, co platební výměr nabude právní moci. „To by bylo porušením zásady rovného zacházení,“ uvedl soudce Langášek.

  K dotazu, zda se finanční správa bude tímto rozsudkem řídit, se konkrétně nevyjádřila. „Momentálně ho analyzujeme,“ odpověděla Klára Křehlová z tiskového oddělení. Není ale zatím jasné, kolik bude muset stát vyplatit na úrocích za neoprávněné zadržování finančních prostředků.

  Podle právní zástupkyně AB Chemitrans Petry Novákové by finanční správa měla každopádně změnit metodiku. „S exekučními příkazy musí počkat, až skončí odvolací řízení. Tím se firmě protáhne splatnost daně čili ji zaplatí zhruba až za rok, což je běžně délka odvolacího řízení,“ vysvětluje advokátka. Jak dodává, pro firmy je to důležitá informace.

  Zdroj: web Hospodářských novin

   
• 22

  Březen

  2018

  V těchto týdnech společností hýbe vrcholná politika. Rozhoduje se o tom, zda budeme demokratickou a svobodnou zemí, nebo, zda budeme oligarchickým režimem tak podobným tomu ruskému. Malí podnikatelé a živnostníci však musí žít svůj každodenní život a musí se starat o to, aby se uživili. A tak se musí zabývat i tak „přízemními“ tématy, jako jsou např. kontroly.

  Máme v ČR veliké množství úřadů. Všechny obhajuji svou existenci tím, že vymýšlí nová pravidla nebo mění ta původní. A dodržování těch jejich pravidel pak kontrolují. Především podnikatelé a živnostníci tohle dobře znají. Stále se jim mění podmínky podnikání, stále jim přibývá povinností, hrozeb a sankcí.

  Úřady a úředníci se navíc více a více specializují a vymýšlejí podrobnější a detailnější podmínky. Očekávají nejspíš, že kontrolovaný živnostník je odborníkem na všechno. Na odběr elektrické energie, bezpečnost elektrospotřebičů, nakládání s odpady, tlak v plynovém potrubí, statiku budov, podvojné účetnictví, DPH, bezpečnost práce a požární předpisy, hygienické předpisy, intenzitu osvětlení, ukládání dat, nakládání s osobními údaji, archivnictví, používání měr a měřidel, statistiky, daně, pracovní právo, technické normy, živnostenský zákon, zákon o obchodních korporacích, nový občanský zákoník, předpisy spotřebních úvěrů a nakládání s hotovostí, výpočet odvodů na sociální, zdravotní a důchodové pojištění, vedení evidenčních listů, … Je třeba pokračovat? Podle rčení dej blbci funkci, vymyslí lejstro dnes platí, založ úřad, vyrazí na kontrolu.

  Někdo namítne, že podnikatel nemusí všechno znát, protože si může najmout odborníky. To je pravda, ale pak musí takový podnikatel vlastnit zlatý důl. Každého odborníka přece musí zaplatit. Kde na to malý podnikatel vydělá úřady vůbec nezajímá. Předlož, dolož, prokaž, živnostníku!

  A nejde jen o náklady. Kontroly jsou trvalou a rostoucí hrozbou. Kontroly vytváří rizikové prostředí, v kterém musí podnikatel stále prokazovat svou nevinu, dokladovat každý svůj krok a odkrývat kontrolám své podnikání. Navíc je prostředí předpisů a podmínek pro podnikání tak nepřehledné a komplikované, že kontrolovaný podnikatel se většinou neorientuje a je nucen být stále ve střehu a zvažovat, protože nikdy neví, zda vlastně kontrolující orgán má právo chtít po něm to, co vyžaduje.

  Kontrolní orgány neberou ohledy na možnosti a potřeby podnikatelů a často se chovají, jako by podnikatel byl sprostý podezřelý. Už zase se úřady chovají jako nadřízený podnikatele, chovají se, jako by podnikatel existoval kvůli nim a díky nim, a ne obráceně.

  Podnikatel často také nemůže požadavkům úřadů vyhovět tak, aby to neodporovalo zdravému rozumu a podnikatelské praxi. Navíc stále roste objem předepsané a kontrolované dokumentace, kterou musí podnikatel vést. Pro podnikatele je to obrovská zátěž a zvláště pro ty nejmenší podnikatele to již přestává být únosné.

  Dá se říct, že malí podnikatelé a živnostníci dnes řeší dilema, zda zvládnou splnit všechny podmínky a předpisy a zda mají riskovat sankce, které se stávají likvidačními. Malí podnikatelé a živnostníci zvažují, zda má vůbec smysl podnikat.

  Zdroj: web Česká justice
• 21

  Březen

  2018

  Banky, spořitelní a úvěrová družstva nebo platební společnosti budou muset poskytovat úřadům údaje vyplývající ze zákona proti praní špinavých peněz pro mezinárodní i tuzemskou správu daní. Advokáti, notáři, daňoví poradci nebo auditoři budou muset poskytovat tyto údaje jen pro mezinárodní spolupráci při správě daní. Schválila to dnes Sněmovna v novele daňového řádu. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) byla s výsledkem spokojena. Velmi kriticky se k novele vyjádřily banky, jde podle nich o výrazné prolomení bankovního tajemství.

  Piráti, kteří navrhovali, aby advokáti a obdobné profese museli poskytovat údaje i pro vnitrostátní správu daní, s výsledkem spokojeni nejsou a podle mluvčí Karolíny Sadílkové budou dál usilovat o to, aby složité majetkové struktury ve více jurisdikcích nebyly zneužívány k praní špinavých peněz a daňovým únikům. V úmyslu mají předložit například návrh na zveřejnění rejstříku konečných vlastníků a omezení veřejných zakázek pro neprůhledné firmy, sdělila Sadílková.

  Novela daňového řádu na základě evropské směrnice DAC 5 zavádí povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb nebo advokátů a poradců poskytovat daňové správě údaje vyplývající ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Jsou to informace, které už nyní musí poskytovat Finančnímu analytickému úřadu. Informace mají podle směrnice sloužit k mezinárodní spolupráci při správě daní, ministerstvo šlo ale nad rámec směrnice a chce, aby finanční instituce poskytovaly informace i pro tuzemskou správu daní. Už při předchozím projednávání návrhu to kritizovali pravicoví poslanci, kteří vyjadřovali obavy z útoku na soukromí a prolomení profesního tajemství.

  Základním problémem je podle České bankovní asociace to, že by banky měly informace sdělovat správcům daně i pro vnitrostátní správu daní. Podle dosavadních pravidel byly určeny primárně pro Finanční analytický úřad, zatímco nyní by o jejich sdělení mohl žádat kterýkoli správce daně, tedy nejenom finanční úřady, ale také třeba obce či pracovníci celní správy. Všechny tyto subjekty totiž mají postavení ‚správce daně‘. Lze tedy očekávat významný nárůst počtu těchto dotazů. Zatímco v rámci FAÚ s nimi pracuje v zabezpečeném režimu několik desítek analytických pracovníků, zaměstnanců ‚správců daně‘ je téměř 20.000, sdělila asociace ČTK.

  Sněmovna přijala novelu upravenou podle návrhu ústavně-právního výboru. Na návrh poslanci vyřadili povinnost bank podávat informace o tom, z jakého telefonního čísla nebo IP adresy se klient připojuje k bankovním službám. Nové povinnosti se navíc nebudou vztahovat na dobu před účinností zákona. Generální finanční ředitelství navíc bude žádat o informace příslušnou profesní komoru. Schillerová s tím byla spokojena a odmítla tvrzení opozice, že by novela znamenala prolomení bankovního tajemství. „Považuju to za velký úspěch,“ řekla novinářům.

  Celý článek najdete na webu Česká justice.

   
• 2

  Březen

  2018

  Finanční úřad chtěl po firmě Kovář plus uhradit DPH za dlužníka z důvodu, že mu poslala peníze do slovenské banky. Nejvyšší správní soud se nyní firmy zastal. Platba na účet v zahraničí není podezřelá okolnost, vyvrací soudci názor daňové správy. Rozsudek ztíží berní správě praxi, kdy po podnikatelích uplatňuje ručení za daň, kterou nezaplatil jejich dodavatel, míní experti.

  Nejvyšší správní soud dál krotí finanční správu v její horlivosti při výběru daně z přidané hodnoty. Berním úřadům nyní vytkl, že nemohou vyžadovat ručení za nezaplacenou DPH jenom proto, že peníze za převzaté zboží poslaly na účet v zahraničí. Nejvyšší správní soud to nyní jasně řekl v případu firmy Kovář plus z Podolí na Uherskohradišťsku, která se věnuje velkoobchodu a maloobchodu s masem, sýry, chlazeným a mraženým zbožím.

  Na podzim roku 2013 ji Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vyzval, aby zaplatila dluhy na DPH za svého dodavatele, společnost For Frost Management, který se k daňové povinnosti neměl. Berňák argumentoval tím, že firma Kovář plus odeslala peníze na účet dlužníka ve slovenské Tatra bance. A z toho titulu také ručí za nezaplacenou daň.

  „Kovář plus je slušná firma, a když jí finanční úřad něco nařídí, rozhodnutí respektuje. Požadované asi čtyři miliony korun tedy uhradila,“ uvedl její právní zástupce Vít Burša. Postup berní správy poté firma zažalovala u Krajského soudu v Ostravě. Ten se jí zastal a rozhodnutí finanční správy zrušil. Dospěl dokonce k závěru, že ustanovení, o které se berní úřad opírá, je v rozporu s evropským právem. Správce daně pak peníze sice vrátil, podal ale kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten nyní potvrdil, že pokud někdo zaplatil za zboží na zahraniční účet, ještě to z něj automaticky nedělá ručitele za daňový nedoplatek jeho obchodního partnera.

  „Současně musí správce daně prokázat, že dotyčný věděl či mohl vědět, že záměrem úhrady na zahraniční účet je právě nezaplacení DPH,“ říká k rozsudku advokát a předseda Unie daňových poplatníků Ondřej Lichnovský, který dotyčné ustanovení v zákoně o DPH dlouhodobě kritizuje. Zatímco Krajský soud v Ostravě došel v případu Kovář plus k závěru, že příslušný odstavec je v rozporu s evropským právem, Nejvyšší správní soud tak radikální nebyl. Nekonstatoval, že by ustanovení odporovalo unijnímu předpisu. Prohlásil ovšem, že správce daně musí plátci prokázat, že měl vědět o úmyslu dodavatele uniknout daňové povinnosti.

  Ručení se do zákona o DPH dostalo v době, kdy ministrem financí byl Miroslav Kalousek (TOP 09). „Zákonodárce napsal zákon, který není v souladu s evropským právem. Nejvyšší správní soud nyní tento nesoulad překlenul svým výkladem,“ komentuje čerstvý rozsudek Lichnovský. Soudnímu senátu, který ve věci Kovář plus rozhodoval, předsedala Lenka Matyášová. Než se stala soudkyní, působila dvacet let ve finanční správě.

  Ve zmíněném rozsudku Matyášová konstatovala, že platba na účet mimo tuzemsko není ničím výjimečným. „Nelze s ní proto bez dalšího spojovat důsledky v podobě ručení za chování jiného subjektu, který neodvedl daň,“ uvedla. Konstatování, že platba na účet není podezřelá okolnost, označil advokát Lichnovský za důležitou informaci. „Posouvá nás to o krůček blíž ke spravedlnosti,“ míní.

  Kompletní článek je k dispozici na webu Hospodářských novin.
• 23

  Únor

  2018

  Evropské Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (General data protection – GDPR) bylo hlavním tématem první akce letošního Pražského právnického jara, kterou pořádá Stálá konference českého práva. Mediálním partnerem akce je již tradičně Česká justice. Z debaty na Právnické fakultě UK vyplynulo, že pravidla okolo zavádění toho nařízení jsou velice volná a zdaleka nepokrývají všechny oblasti, kde se s osobními daty manipuluje.

  Pražské právnické jaro je pravidelný seriál přednášek a debat na aktuální témata nejen z justice, ale z celé společnosti. Letošní ročník byl zahájen debatou na velmi aktuální téma příprav na účinnost Nařízení EU o ochraně osobních dat  – GDPR.
  V zasedací místnosti děkana právnické fakulty se sešli odborníci z právních kanceláří, místopředseda Nejvyššího soudu, poslanci a také právník jednoho z největších novinových vydavatelství. V auditoriu se kromě člena Rady Energetického regulačního úřadu objevili také zástupci televize Prima.

  Podle zakladatele pražského právnického jara Karla Havlíčka umožňuje současné nastavení GDPR tím, že je to evropské nařízení, velkou kreativitu jednotlivým členským zemím v upřesnění výkladu. „Tento stav dává velký prostor národním upřesněním. Tím pádem otevírá dveře horlivcům a to je to nejhorší, co se mohlo stát,“ řekl na úvod konference Havlíček. Poukazoval především na příliš vágní formulace, které Nařízení obsahuje. „Například je uvedeno, že musí být přijata veškerá rozumná opatření, aby osobní údaje, které jsou nepřesné s přihlédnutím k účelům, pro které se zpracovávají, byly bezodkladně vymazány nebo opraveny. Takové opatření ale nemůžeme nazývat právní normou,“ uvedl příklad Havlíček. Tato právní úprava podle něj otevírá dveře plošné kriminalizaci. „To je trend, který je v naší společnosti velmi citelný. Tato nová regulace bude mít velkou šanci stát se dalším generátorem kriminality. Podobně jako je to mu u neustále „zdokonalované“ úpravy oblasti veřejných zakázek. Ta je největším korupčním prostředím a také největším zdrojem kriminalizace jednotlivých osob,“ dodal Karel Havlíček.

  Právě velkého prostoru pro národní upřesnění a případné kriminalizace se ve svém velmi emotivním příspěvku dotkl televizní redaktor Patrik Kaizr který uvedl, že při analýze dopadů GDPR na novinářskou práci a speciálně na tu televizní zjistil, že televize budou moci vysílat pouze „hrající si koťátka“.
  Novináři totiž z podstaty své práce sbírají data o politicích a dalších veřejně činných osobách, pracují s informacemi o jejich majetku apod. Na to vše by se podle Kaizra mohl vztahovat „oprávněný zájem subjektu údajů“ tedy těch o nichž jsou data sbírána, aby byla v rámci Nařízení vymazána a dotyčnému bylo zajištěno „právo být zapomenut“ jak se uvádí v jednom z bodu nařízení. „Například v Polsku a Švédsku byli novináři vyjmuti z GDPR obecně. Vzhledem k současným náladám společnosti a především politiků vůči novinářům, kdy se o všech nepohodlných informacích o politicích říká, že je to účelovka a je vyvíjen tlak na omezení práce novinářů, obávám se, že GDPR bude bičem na novináře,“ upozornil Kaizr.
  A jako příklad uvedl citaci z nařízení, že i veřejně známá informace o subjektu údajů je osobním údajem a tedy musí s ní být takto nakládáno.

  Celý článek naleznete na webových stránkách Česká justice
• 14

  Únor

  2018

  100 dnů do GDPR. Do začátku účinnosti nové evropské legislativy na ochranu osobních údajů známé jako GDPR (General Data Protection Regulation) zbývá právě 100 dnů. Problematice ochrany osobních údajů obecně i ochraně dat našich zákazníků se dlouhodobě a systematicky věnujeme.

  Nově našim klientům nabízíme také služby mezinárodně certifikovaného DPO (pověřence pro ochranu osobních údajů).

   
• 14

  Únor

  2018

  Nejvyšší správní soud informoval v pondělí o zásadním rozsudku v daňové oblasti, který nejen u odborné veřejnosti způsobil značné pozdvižení. 

  V této věci je třeba se vrátit do roku 2010, kdy Soudní dvůr EU vyslal všem členským zemím vzkaz, jak účinně bojovat proti podvodům na DPH. Základní myšlenkou bylo, že daňový subjekt nemá právo na daňové zvýhodnění (např. daňový odpočet či daňové osvobození), pakliže je zasaženo podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt věděl či mohl vědět. Tohoto návodu se chytla také naše tehdejší daňová správa. Po několika letech byla vytvořena podrobná metodika, jak tento návod Soudního dvora EU uplatňovat v praxi.

  Metodika byla založena na tom, že je-li identifikován podezřelý řetězec, pak obsahuje-li tento jakékoliv nestandardnosti v počtu větším než malém, lze daňové osvobození nepřiznat. Ony nestandardnosti pak byly spatřovány v takových věcech, jako jsou sídla na virtuálních adresách, absence precizní smluvní dokumentace, absence webových stránek, absence či jen malá zkušenost účastníků v oboru, příliš nízká cena u subjektů na počátku řetězce aj.

  Nyní by měla tato metodika doznat zásadní změny. Ani ne tak v koncepci, jako ve způsobu uvažování. Propříště z vyhledaných nestandardností musí vyplývat zapojení kontrolovaného daňového subjektu do podvodného řetězce. Nesrovnalost, která nebude mít žádný vztah ke spáchanému podvodu, případně nebude daňovému subjektu v době uskutečnění obchodu známa, nebude již mít žádnou váhu. To zcela jistě snižuje možnosti Finanční správy činit daňový subjekt odpovědný za podvod uskutečněný v řetězci o několik článků výše.

  Finanční správa by tak měla upustit od absurdního předpokladu, že daňovému subjektu jsou vždy známy skutečnosti vztahující se k dodavatelům jeho dodavatele. Tuto vědomost nelze předpokládat, avšak je třeba ji prokázat.

  Celý článek najdete na webu Echo24.cz
• 12

  Únor

  2018

  V lednu počet nespolehlivých plátců DPH poprvé za pět let existence registru klesl – o 46 na 10 567. Institut nespolehlivého plátce DPH je nálepka, kterou si nepřeje žádný podnikatel. Stává se tím totiž pro ostatní podnikatele určitým rizikem.
  

  Pokles nespolehlivých plátců ukazuje průzkum z poradenské společnosti Bisnode. „Pokles celkového počtu nespolehlivých plátců DPH v ČR je prakticky optický klam. Obrovským tempem totiž přibývají takzvané nespolehlivé osoby, tedy subjekty, které poté, co byly označeny za nespolehlivé plátce DPH, zrušily svoji registraci k DPH, a tak přestaly být jejím plátcem, čímž se automaticky přesunuly mezi nespolehlivé osoby,“ vysvětlila analytička Bisnode Petra Štěpánová.

  „Podvodníci obcházeli institut nespolehlivého plátce zakládáním nových firem. Po zavedení institutu nespolehlivé osoby dojde k vyřazení konkrétního člověka, který pak systém nemůže obcházet. Nárůst nespolehlivých osob je důkazem toho, že finanční správa snad konečně cílí na opravdové podvodníky. Dosud se spíše hojí na poctivých plátcích, protože podvodníky dopadnout nedokáže,“ dodal pro Echo24 člen Rady Unie daňových poplatníků ČR David Hubal.

  Institut nespolehlivé osoby funguje jen krátce. Finanční správa tento registr vede jen od 1. července minulého roku, tedy jen sedm měsíců. „Základním smyslem tohoto nového institutu je zajištění pokračující vazby na ‚nespolehlivost podle zákona o DPH‘ u těch osob, které závažným způsobem porušily povinnosti při správě daně z přidané hodnoty a zároveň tento institut dává správci daně možnost, označit jako nespolehlivé podle zákona o DPH i jiné osoby, než jsou plátci DPH, pokud tyto osoby vykazují závažné porušení povinností ohrožující řádnou správu a výběr daně z přidané hodnoty,“ popisuje tento institut finanční správa.

  Institut nespolehlivého plátce ale nechrání poctivé subjekty, je spíše nástrojem represe, řekl Hubal. „Nespolehlivým plátcem se může stát kdokoli z nás jen při drobném zaváhání,“ dodal Hubal.

  Navíc evidence nespolehlivých plátců nechrání ty poctivé před podvodníky, upozornil Hubal. „Finanční správa explicitní podvodníky uvede v seznamu nespolehlivých plátců až po několika letech přesto, že mnoho let existují důkazy o podvodném jednání takového subjektu,“ řekl Hubal. Vyplývá to dle něj z mnoha případů, které zastupuje. „Důsledkem liknavosti finanční správy je pak to, že poctiví plátci nevědomky s podvodníky obchodují a finanční správa proti nim vyvozuje odpovědnost z toho titulu, že měli vědět, že obchodují s podvodníkem. Jak to měli vědět, když podvodník nebyl v seznamu nespolehlivých plátců, ačkoli být měl a mohl?“ dodal Hubal.

  Kompletní článek najdete na webu Echo24.cz
• 2

  Únor

  2018

  Již 416 kontrol zahájily kvůli korunovým dluhopisům finanční úřady ke konci roku 2017. Dokončily jich zatím 64. Podáno bylo po prověrkách 52 dodatečných daňových přiznání a 25 trestních oznámení. Úřady také doměřily daň z příjmů za zhruba 12,5 milionu korun. Vyplývá to z údajů na webu Finanční správy, na něž upozornil server iROZHLAS.cz.

  Kvůli kauze nákupu korunových dluhopisů, jejichž výnosy se nemusí danit, byl loni odvolán z vlády tehdejší ministr financí a nynější premiér v demisi Andrej Babiš (ANO).

  Výnosy z korunových dluhopisů vydaných do konce roku 2012 se nemusí danit a firmy, které je vydaly, si mohou náklady na úroky odečíst z daní. Předseda hnutí ANO Babiš nakoupil v letech 2013 a 2014 za 1,5 miliardy korunové dluhopisy vydané koncernem Agrofert, který v té době vlastnil. Loni v květnu Babiše kvůli kauze s dluhopisy odvolal tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) z vlády a na Babiše bylo také podáno trestní oznámení kvůli krácení daně.

  V červnu 2017 pak generální ředitel finanční správy Martin Janeček oznámil, že úřady prověří všechny subjekty, jichž se vydání korunových dluhopisů týká. Celkem se tak kontroly dotknou více než 1500 firem. Ještě v březnu přitom správa uváděla, že nemá důvod měnit dosavadní praxi v kontrole korunových dluhopisů.

  Sám Babiš loni hájil nákup jednokorunových dluhopisů Agrofertu tím, že představovaly půjčku pro Agrofert. Taková půjčka byla pro koncern podle Babiše výhodnější než bankovní úvěr. Podle zpráv auditorských firem EY a PWC, které si Babiš nechal vypracovat, ale téměř polovinu z 1,8 miliardy korun Babišových příjmů do roku 2013, kdy dluhopisy začal nakupovat, tvořil zisk z prodeje akcií Babišových firem Profrost, Afeed a Afeed CZ právě holdingu Agrofert. Část takzvané půjčky pro Agrofert tak pocházela z peněz získaných právě od Agrofertu.

  Zdroj: web Česká justice