• Když Městský soud v Praze minulý čtvrtek nařídil, aby se stát omluvil za výrok prezidenta Miloše Zemana na adresu novináře Ferdinandy Peroutky, nešetřil kritikou předchozího rozhodnutí.
• Předseda odvolacího senátu Tomáš Novosad označil loňský verdikt, který žalobu žurnalistovy vnučky Terezie Kaslové zamítl, za nemístný a neodpovídající soudní praxi.
• Server iROZHLAS.cz se zeptal na názor i ústavního právníka Jana Kysely. „Je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule,“ říká v rozhovoru.

Předseda soudního senátu Tomáš Novosad se v aktuálním rozsudku v kauze Peroutka poměrně ostře vyhranil vůči předchozímu verdiktu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten loni tuto žalobu zamítl, podle něj projev hlavy státu nemůže být nesprávným úředním postupem, za který nese odpovědnost stát. Jak se může stát, že se soudní rozhodnutí tak diametrálně liší? Nebo jde o tak ojedinělý případ, že se soudní praxe stále nastavuje?

V této věci mi celá judikatura přijde nešťastná a s řadou různých záhybů. Bylo to dáno tím, že Nejvyšší soud linku, která do té doby probíhala na půdě občanského zákoníku na základě sporu o ochranu osobnosti, posoudil úplně jinak, tedy že se nemá jednat o ochranu osobnosti ve smyslu občanského zákoníku, ale o řízení o náhradě škody, která může být způsobená buď nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Zvolil tedy úplně jiný zákon a uložil nižším soudům, aby se dále řídily jeho právním názorem. Nižší soud, v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 1, který normálně, když posuzuje podobné spory, má správní úřady, které mají jasně vymezené, co mají nebo nemají dělat.

Tudíž můžete najít konkrétní ustanovení, co porušily, když se dopustily nesprávného úředního postupu nebo došly k protizákonnému rozhodnutí. Najednou je ale konfrontovaný s prezidentem republiky, který pochopitelně není správní úřad typu úřad práce, takže nemá vůbec jasné právní kontury.

Paní soudkyně tak nenašla vůbec žádné ustanovení, které mohl prezident porušit, protože není správní úřad, a došla k tomuto závěru. A to je absurdní z hlediska důsledku, protože dospějete k závěru, že nemůžete žalovat Miloše Zeman jako osobu, což považuji za sporné, dále dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ve sporech o ochranu osobnosti a dospějete k závěru, že nemůžete žalovat stát za Miloše Zemana ani o náhradu škody ve sporech způsobených nesprávným úředním postupem. Takže dojdete do situace, že máte v systému práva vakuum, místo, kam právo nesahá. A je otázka, jestli se nad tím paní soudkyně zamyslela.

Aktuální rozhodnutí soudce Novosada byste proto označil za správné, jelikož umožnil způsobenou újmu právně vymáhat?

Aktuální rozhodnutí přesně neznám (na písemné zdůvodnění se zatím čeká, hotovo bude v řádu týdnů – pozn. red.). Zjevně ale došel k závěru, že je absurdní, aby prezident stál ve vakuu, zatímco všichni ostatní jsou právu podřízeni a mohou za jeho porušení být sankcionováni. Přestože nemáme k dispozici žádný konkrétní právní předpis, došel k této úvaze na základě obecnějších tezí a principů. Takže rozhodnutí – které tedy zatím blíže neznám – je z mého pohledu správné z hlediska výsledku. Že zkrátka není možné, když si zrovna na vás zasedne prezident republiky, abyste neměla možnost se dobrat práva. To je něco zcela nepřijatelného. A to i v monarchiích. I když monarchové se zpravidla nezabývají tím, že urážejí ostatní lidi, ale v případě, že by to dělali, tak za ně musí odpovídat stát.

Právní vakuum

Kritika dřívějšího rozhodnutí obvodního soudu je podle vás tedy oprávněná? Lze to soudkyni Lence Nedozrálové, která měla případ na starosti, vyčítat?

Já bych jí to vyčítal. Není to pochopitelně zločin, judikatura byla dost sporná a nejvyšší soud do toho zvlášť nešťastně zasáhl. Přesto bych jí to ale vyčítal právě proto, že důsledek je absurdní. Ocitnete se – nejen prezident, který tak není pod právem – ale i vy mimo právo, protože neexistuje najednou žádná cesta, jak byste zjednala nápravu. V demokratickém státě je to situace absolutně nepřijatelná. A toho si měla být paní soudkyně vědoma (redakce požádala o vyjádření také Obvodní soud pro Prahu 1, vzhledem k letním dovoleným ale do uzávěrky texty vyjádření nepřišlo – pozn. red.).

Souhlasil byste také s výrokem soudce Novosada, že tento případ je skutečně ojedinělý? Bude do budoucna nastavovat rozhodovací praxi v podobných věcech?

Mám obecně tendenci soudy hájit, ale ve věcech, ve kterých je účastník prezident republiky, ne. Považuji za naprosto nepřijatelné, abychom se pět let nedokázali vypořádat se situací, kdy buď někdo někoho uráží bez reálné opory, jednoduše řečeno lže, nebo možná nelže, ale mýlí se, ale není to ochotný připustit. Stejně tak nejsme schopni se pět let vypořádat s tím, že někdo v rozporu se zákonem odmítá někoho jiného jmenovat profesorem. Pokud by toto měla být vizitka českého státu vymáhat právo, tak je to úplný rozvrat. Tudíž doufám, že má pan Novosad pravdu, že jsou to skutečně pouze výjimečné případy, které se právě týkají prezidenta republiky. Ale připadá mi to smutné.

Předpokládám, že jak se mnou, tak s vámi by poměrně rychle zametli, když bychom se dopustili něčeho, co je možné kvalifikovat jako porušení práva. Ale tady je to uhranutí aurou majestátu související s Hradem a nesprávný výklad toho, co znamená ústavní klauzule o neodpovědnosti prezidenta republiky, která podle mě neznamená nic jiného, že prezidenta nemůžete z politických důvodů odvolat. Není to ale absolutní imunita, v takovém případě by nemělo smysl mít zvláštní ustanovení v Ústavě. Soudy ale pracují s tím, že je pan prezident posvátný, nedotknutelný, a že na něj prostě nemáme.

Máte pocit, že se kolem prezidenta Zemana chodí po špičkách?

Přesně. O soudnictví je to mimořádně špatná výpověď.

Dá se tedy říct, že z vašeho pohledu v kauze kolem novináře Ferdinanda Peroutky soudy selhaly?

Myslím si, že ano. To, jak dobře, nebo špatně funguje právní stát, se nepozná z toho, jak zametete s chudákem nebo bezmocným, ale právě z toho, jak jste schopna vynutit právo vůči bohatému nebo mocnému. Můžete sem řadit klidně kauzy jako Čapí hnízdo i další. Jakmile jste mocný, tak právní systém je ve velmi omezené míře schopen s vámi naložit. Neříkám, že všichni mají skončit ve vězení… Pak ale ty kauzy mají skončit s tím, že se nic nestalo.

Pokud léta trváme na tom, že se něco stalo, jen to nejsme schopni dotáhnout do konce, to mi přijde smutné. A prezidentské kauzy jsou ještě specifičtější. Připomíná mi to setkání kobry s myší, tedy úplná paralýza, tedy setkání s hadím pohledem, který vám neumožní uhnout. To mi připadá smutný.

Prezidentská imunita

Vy jste zmínil, že imunita prezidenta by neměla být absolutní. Můžete to dovysvětlit?

Jde v zásadě o to, jakého jednání se fyzická osoba, která je prezidentem republiky dopouští, a z toho jednání potom vyplývají různé závěry. Takže bude-li mít prezident republiky domek a vedle něj bude mít domek někdo další a budou mít spory třeba kvůli padajícím shnilým třešním, tak je v zásadě evidentní, že půjde o soukromoprávní spor, a to přesto, že jeden z nich je prezident.

Neznamená to, že soused má deset let smůlu a musí snášet jeho shnilé třešně. To je jedna situace, která mi připadá nesporná. Pak je druhá situace, kdy prezident vystupuje jako vrchnostencký orgán, kdy někoho jmenuje a někoho nejmenuje, tím může zasáhnout do jeho práv a pak se je ve sporu se správním orgánem, který prezident zastupuje. To je kauza vysokoškolských profesorů. Pokud by ale dospěli k názoru, že nejde jen o to jmenování, ale že jim jde i o náhradu škody, protože jako profesor máte vyšší plat. Tak by museli pak žalovat stát, protože je to výkon kompetence.

Jenže v případu kolem Ferdinanda Peroutky my neřešíme výkon kompetencí prezidenta, ale jeho výroky. Jestli někde něco řekne, k čemu to tedy připodobníme? Soudy se od začátku tváří, že je to výkon kompetence, nemůžeme tedy žalovat prezidenta, ale Českou republiku. Já ale nevím, jestli tohle je úplně zřejmé, že když něco řekne v televizi, při otevírání výstavy nebo jinde, že je to výkon kompetence a že tedy není možné žalovat Miloše Zemana. Na počátku jsem měl proto pocit, že nebylo úplně šťastné, že se paní Kaslová žalovala Českou republiku.

Měla tedy podle vás žalovat přímo Miloše Zemana?

Je možné, že by jí žalobu rovnou zamítli. Přinejmenším je ale na žalobci, aby toto zvážil. Pokud vám nejde o peníze a jde vám o omluvu, tak spíš chcete, aby se vám omluvil přímo Miloš Zeman, nechcete abstraktní omluvu od státu ústy referenta ministerstva financí.

Zdroj: iROZHLAS.cz